Praha – Kostel Panny Marie

Historie

konec 9. století - po polovině 13. století

Hrad

Kostel Panny Marie

Kostel vznikl patrně po přesídlení knížete Bořivoje I. z Levého Hradce do Prahy. Na základě nalezené tumby se lze domnívat, že kostel sloužil patrně jako pohřební. V 11. století byl kostel přestavován.

Legenda o životě sv. Ludmily (Diffundente sole) nás zpravuje o tom, že po té, co se kníže Bořivoj z vyhnanství na Moravě navrátil zpět do Čech, „dal k poctě blahoslavené panny Marie v městě Praze, jak ve vyhnanství byl přislíbil, chrám vystavěti“.

Z Kristiánovy legendy o životě sv. Ludmily a sv. Václava jsme zpraveni o tom, že kníže Bořivoj, když byl vyhnán z Čech, uchýlil se na Moravu - *„týž kníže za pobytu svého na Moravě všemohoucímu bohu zaslíbil, uvede-li jej pán se ctí domů nazpět, že vystaví chrám k poctě blahoslavené boží rodičky a neporušené panny Marie, navrátiv se bez meškání slibu svému dostáti hleděl v samém městě Pražském. Tento jest první zakladatel míst svatých, shromažďovatel kněží a závodčí náboženství, tenkrát jen malinko rozšířeného.“ *

Podle legendy Gumpoldovy chrámy stavěl i Bořivojův syn a nástupce Spytihněv – mezi jiným i kostel zasvěcený P. Marii – není však zřejmé, zda tu byl míněn kostel identický s kostelem založeným Bořivojem. Legenda Diffundente sole vypráví, že když byl kníže Bořivoj „se ctí z Moravy povolán nazpět, dal k poctě blahoslavené panny Marie v městě Praze, jak ve vyhnanství byl přislíbil, chrám vystavěti“. Podle staroslověnské legendy se v mariánském kostele odehrál obřad postřižin svatého Václava: „A hoch povyrostl, takže bylo třeba mu odejmouti mu vlasy. A pozval kníže biskupa jakéhosi se vším klérem. A když odezpívali liturgii v kostele svaté Marie, vzav hocha, postavil jej na stupni před oltářem …“

Stavební podoba kostela

Pozůstatky kostela P. Marie, nejstarší svatyně na Pražském hradě, byly odhaleny archeologickým výzkumem, který provedl Ivo Borkovský. Leží uvnitř křídla rámujícího na západě druhé nádvoří hradu a jsou dnes patrné rozměrným proskleným otvorem. Měl podélnou dispozici, na loď na východě navazoval presbytář patrně v podobě apsidy. Uvnitř lodi byl pod úrovní podlahy vzhledem k malé velikosti stavby rozměrný sklípek označovaný v literatuře jako „tumba“. Do ní byla dodatečně vložena hrobová komora, jejíž dno bylo vylito maltou a jejíž prostor byl na obvodu vyzděn. V ní bylo uloženo tělo muže a v časovém odstupu tělo ženy provázené stříbrnými tzv. hrozníčkovými náušnicemi a záušnicí s očkem. Už Ivo Borkovský předpokládal, že tu šlo o hroby knížete Spytihněva († 915) a jeho manželky. Z původní Bořivojovy stavby se nedochovalo mnoho – je to podle v nedávné době publikovaných revizních výzkumů jen severní bok sklepení (tzv. tumby), do něho vložená hrobka, nevelká substrukce zdiva lodi na severovýchodě a severní části apsidy.

V následující etapě byl na místě původní svatyně zbudován někdy v pokročilém 11. století nový kostel. Z velké části byla respektována pod podlahou původní stavby ležící komora (tzv. tumba) a v ní dodatečně umístěná hrobka. Nový kostel měl malou obdélnou loď (7,5 x 6 m) s apsidou na východě. Uvnitř byla apsida oproti lodi vyvýšena a v ní byla umístěna k obvodové zdi přisazená oltářní menza. Tento kostel zanikl pravděpodobně v době výstavby nového opevnění hradu za krále Přemysla Otakara II.