Praha – Bazilika sv. Jiří

Historie

1510

Hrad

Bazilika sv. Jiří

Stará románská bazilika sv. Jiří, ležící proti vyústění Jezdeckých schodů královského paláce, byla v době Vladislavově ozdobena novým jižním portálem, o němž se soudí, že vznikl v době okolo roku 1510. Snad mohl být zřízen v souvislosti s Vladislavovým pobytem na Pražském hradě v roce 1509, kdy byl na českého krále korunován Vladislavův syn Ludvík.

Portál je nepochybně dílem na hradě působící huti, vedené Benediktem Riedem. S architekturou královského paláce je stylově spjat uplatněním renesančních forem. Na odspodu sešikmeném architrávu bylo uplatněno kazetování, oblíbené nejen v době renesance, ale už v architektuře antické.

Do vnější edikuly je vložen vlastní vnitřní portál ukončený nahoře tympanonem, kde byl osazen reliéf s figurou svatého Jiří zabíjejícího draka. Celá scéna se odehrává v popředí krajiny, v níž spatřujeme skaliska a město s hradbami, věžemi a domy. Za cimbuřím nejmohutnější věže se skrývají dvě korunované hlavy, přihlížející celému výjevu. Svou výpravností má tento reliéf řadu obdob v soudobé malbě a grafice, snad nejblíže má k malířství podunajské školy a k sochařství norimberskému. Jaromír Homolka kdysi vyslovil soud, že reliéf byl zamýšlen jako apoteóza Ludvíka Jagellonského u příležitosti jeho korunovace a zároveň i jako oslava jeho úlohy bojovníka proti Turkům, ohrožujícím křesťanský svět.

1142 - 1371

Hrad

Bazilika sv. Jiří

V době Vladislava I. dostala stávající podobu i bazilika sv. Jiří na Pražském hradě. Stalo se tak po požáru v roce 1142, respektive za života abatyše Berty (1145–1151), která je na tympanonu pocházejícím z doby krále Přemysla Otakara I. († 1230) označena jako druhá zakladatelka. Když se totiž údělný znojemský kníže Konrád pokusil dobýt Pražský hrad a zmocnit se tak vlády nad zemí, zachvátil svatojiřský klášter požár. V poničeném klášteře hledaly řeholnice ostatky své patronky sv. Ludmily a povolali k tomu kameníka a zedníka Vernera. Ten mezi kameny a ohořelým dřívím nalezl neporušenou rakev s ostatky. Tento Verner potají odnesl jejich část do své země, kde najal dva muže k výstavbě jakéhosi chrámu. Ti však zemřeli poté co dílo započali, další rok zemřeli další dva a třetí rok on sám. Následně přijel do Čech Vernerův syn, který byl příbuzným kancléře Gervasia, na jehož vyzvání vrátil onen ostatek svatojiřskému kostelu. Díky vyprávění o této události víme, že obnovu chrámu sv. Jiří na Pražském hradě započal stavitel Verner.

Tehdy dostal svatojiřský kostel podobu, kterou si dochoval do dnešních dnů. Má bazilikální trojlodí, původně i v bočních lodích neklenuté, s emporami nad bočními loděmi, které se do lodi hlavní otevírají řadami sdružených okének. Boční lodě ukončují na východě závěry s malými apsidami, na střední loď navazuje vyvýšený pravoúhlý chór s apsidou, pod nímž je situována trojlodní krypta. Na východě rámují loď kostela ze severu a jihu hranolové věže. K jižnímu boku východní části baziliky pak byla připojena apsidou uzavřená kaple. Svatojiřská bazilika patří dnes k nejlépe dochovaným románským kostelům v českých zemích.

okolo roku 920, vysvěcení roku 925 - 1142

Hrad

Kostel sv. Jiří

Podle svatováclavské legendy Crescente fide když zemřel kníže Spytihněv, byl za knížete zvolen jeho bratr Vratislav. „Týž také při náboženství křesťanském pilně setrvával a založil chrám ve jméno svatého Jiří mučedníka biskupa“. I legenda Diffundente sole (Život sv. Ludmily) zmiňuje vystavění „kláštera“ svatého Jiří knížetem Vratislavem. Podle legendy Kristiánovy kníže Vratislav *„chrám k poctě svatého Jiří mučedníka založil, než předstižen byv smrtí tak dlouho kýženého vysvěcení jeho nikterak se nedočkal.“ *

Sem dal kníže Václav Svatý přenést z Tetína pozůstatky své babičky Ludmily. Podle vyprávění legendy Kristiánovy když bylo přineseno do Prahy, „položili je před oltářem na podlahu“. Podle téhož textu „po nějakém čase … kníže do Řezna vyslal posly otázat se biskupa téhož města jménem Tutona (poněvadž náležely tenkrát Čechy do jeho okrsku), co by měl činit s jmenovaným tělem. … Velikou horlivostí Boží nadšený kníže biskupa svrchu jmenovaného prosil, aby k němu ráčil přijíti, tělo sám pochovati a chrám, který posud od biskupa posvěcen nebyl, posvětiti. Ten ale předstíraje, pro slabost stáří svého že nemůže přijíti, spolubiskupa svého s několika málo sbory kněží vyslal, aby chrám onen posvětil. Tento přišel a nejprve posvětil chrám. Potom po šesti dnech tělo ono pohřbil…“.

Současně se vznikem pražského biskupství v roce 973, o jehož zřízení měli zásluhu kníže Boleslav II. a jeho sestra Mlada, vznikl při svatojiřském ženský klášter, nejstarší monastická fundace v českých zemích. Jeho abatyší se stala Přemyslovna Mlada.

Stavební vývoj

Kostel sv. Jiří prošel na přelomu 19. a 20. století rozsáhlou obnovou, který ho sice stavebně zajistila, ale zároveň bylo tehdy odstraněno množství detailů, které by umožnily lepší vhled do stavební historie chrámu. V průběhu 20. století se pak svatojiřské bazilice věnovala řada badatelů - zejména Karel Guth, Josef Cibulka, archeolog Ivo Borkovský, Anežka Merhautová, Dobroslav Líbal a další. Ukázalo se, že v jejich závěrech existují značné rozpory.

Snad lze dnes podle naposledy publikovaných analýz přijmout soud, že z nejstarší etapy výstavby svatojiřského kostela z doby jeho založení knížetem Vratislavem se nezachovalo jen velmi málo – základové zdivo baziliky v její západní části, k níž byl na západě dodatečně připojen přístavek. Nebyl určen ani rozsah této stavby směrem k východu, ani forma jejího zakončení.

Další etapa je patrně spjata se založením svatojiřského kláštera v době knížete Boleslava II. Ani z této stavby se patrně nezachovaly podstatné součásti. Nicméně předpokládaný hrob Boleslava II. ve východní části stávající baziliky nepochybně dokládá, že svatojiřský chrám už v jeho době dosahoval do těchto míst a lze předpokládat, že při nejmenším jeho části byly integrovány do novostavby baziliky provedené po požáru v roce 1142.

V době Boleslava II. měla již svatojiřská bazilika přibližně stejný rozsah, jaký má dnes. Z té doby pochází i archeologicky zjištěná situace na východě kostela pod jeho podlahou. Zde byl v ose kostela odkryt sklípek ve tvaru kříže a před ním na západě situovaná hrobová komora. Další hroby byly situovány po jejích bocích. Předpokládá se, že v prominentním hrobě v ose kostela byly uloženy pozůstatky knížete Boleslava II. († 999), zakladatele pražského biskupství a spoluzakladatele kláštera benediktinek při svatojiřském kostele. Zda tu byla pohřbena jeho manželka Emma († 1006), není jisté. Její hrob sice připomíná kronikář Kosmas, ale bohužel neuvádí jeho místo.

U sv. Jiří byl již dříve pohřben prvotní zakladatel tohoto kostela kníže Vratislav. Jeho pochování není sice zmíněno v nejstarší vrstvě písemných zpráv, Vratislavův hrob byl jako takový zřetelně označen ve 14. století – leží po boku osového hrobu, kde byl patrně pochován Boleslav II. Svatý Václav dal do svatojiřského kostela z Tetína přenést ostatky své babičky svaté Ludmily a tím byla posvátnost kostela i celého Pražského hradu akcentována.

Z kroniky Kosmovy se dovídáme, že v kostele sv. Jiří byl pohřben i kníže Oldřich. V ní je zaznamenána i promluva, kterou nad Oldřichovým hrobem údajně pronesl jeho bratr kníže Jaromír. To byl také nejspíše poslední pohřeb českého knížete v kostele sv. Jiří. Žádný další tu již doložen není.

1371 - 1510

Hrad

Bazilika sv. Jiří

Velká stavební činnost na Pražském hradě v době Karla IV., kde byl přestavován královský palác a kde pod vedením Matyáše z Arrasu a Petra Parléře vyrůstala nová katedrála, byla patrně impulzem i pro královský klášter benediktinek u sv. Jiří. Stará románská bazilika dostala tehdy nové západní průčelí, obrácené proti chóru nově budované katedrály. Na místě jižní části východního závěru baziliky vyrostla nová gotická kaple, v níž byl vybudován náhrobek sv. Ludmily s ležící sochou světice. Tento počin nepochybně souvisel s císařem Karlem IV. pěstovanou úctou k českým zemským patronům. Důležitým mezníkem v úpravách vykonaných ve svatojiřském klášteře za vlády Karla IV. bylo patrně vysvěcení hlavního oltáře k poctě sv. Jiří a svaté Ludmily, které vykonal druhý pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi dne 8. června roku 1371.

Sepětí kláštera s panovnickým rodem bylo na půdě svatojiřského kláštera manifestováno i novým uložením ostatků zakladatele baziliky knížete Vratislava I. († 921) a knížete Boleslava II. (972–999), pro něž byly za abatyše Kateřiny z Lipoltic (1378– 1386) pořízeny nové tumby. Na náhrobku knížete Vratislava I. se dosud dochovala asi současně s ním zhotovená dřevěná relikviářová schrána. Byla obnovena někdy v letech 1437–1442 a následně asi někdy v době kolem roku 1600.

Obrázky

Praha Hrad. Kostel svatého Jiří.
Praha Hrad. Kostel svatého Jiří. Jižní portál.
Praha Hrad. Kostel svatého Jiří. Pohled od východu.
Praha Hrad. Kostel svatého Jiří. Interiér.
Praha Hrad. Kostel svatého Jiří. Krypta.
Praha Hrad. Kostel svatého Jiří. Tumba krále Vratilava.
Praha Hrad. Kostela svatého Jiří. Tympanon zobrazující korunování Pannu Marii s Ježíškem na klíně. U trůnu Panny Marie klečí svatojířské abatyše Mlada a Berta. Postavy na bocích jsou ztotožňovány s králem Přemyslem Otakarem I. a jeho sestry abatyše Anežky.
Praha Hrad. Kostel  svatého Jiří. Hlava Přemysla Otakara I. Detail.