Praha – Bazilika sv. Jiří

Historie

920 - 1142

Hrad

Kostel sv. Jiří

Kostel založil Vratislav I. přibližně roku 920 a stal se tak druhým chrámem v Čechách. Vysvěcen byl v roce 925.

V roce 976 se stal kostel součástí prvního kláštera benediktinek a tedy vůbec prvního kláštera v Čechách.

1142 - 1371

Hrad

Bazilika sv. Jiří

V době Vladislava I. dostala stávající podobu i bazilika sv. Jiří na Pražském hradě. Stalo se tak po požáru v roce 1142, respektive za života abatyše Berty (1145–1151), která je na tympanonu pocházejícím z doby krále Přemysla Otakara I. († 1230) označena jako druhá zakladatelka. Když se totiž údělný znojemský kníže Konrád pokusil dobýt Pražský hrad a zmocnit se tak vlády nad zemí, zachvátil svatojiřský klášter požár. V poničeném klášteře hledaly řeholnice ostatky své patronky sv. Ludmily a povolali k tomu kameníka a zedníka Vernera. Ten mezi kameny a ohořelým dřívím nalezl neporušenou rakev s ostatky. Tento Verner potají odnesl jejich část do své země, kde najal dva muže k výstavbě jakéhosi chrámu. Ti však zemřeli poté co dílo započali, další rok zemřeli další dva a třetí rok on sám. Následně přijel do Čech Vernerův syn, který byl příbuzným kancléře Gervasia, na jehož vyzvání vrátil onen ostatek svatojiřskému kostelu. Díky vyprávění o této události víme, že obnovu chrámu sv. Jiří na Pražském hradě započal stavitel Verner.

Tehdy dostal svatojiřský kostel podobu, kterou si dochoval do dnešních dnů. Má bazilikální trojlodí, původně i v bočních lodích neklenuté, s emporami nad bočními loděmi, které se do lodi hlavní otevírají řadami sdružených okének. Boční lodě ukončují na východě závěry s malými apsidami, na střední loď navazuje vyvýšený pravoúhlý chór s apsidou, pod nímž je situována trojlodní krypta. Na východě rámují loď kostela ze severu a jihu hranolové věže. K jižnímu boku východní části baziliky pak byla připojena apsidou uzavřená kaple. Svatojiřská bazilika patří dnes k nejlépe dochovaným románským kostelům v českých zemích.

1371 - 1510

Hrad

Bazilika sv. Jiří

Velká stavební činnost na Pražském hradě v době Karla IV., kde byl přestavován královský palác a kde pod vedením Matyáše z Arrasu a Petra Parléře vyrůstala nová katedrála, byla patrně impulzem i pro královský klášter benediktinek u sv. Jiří. Stará románská bazilika dostala tehdy nové západní průčelí, obrácené proti chóru nově budované katedrály. Na místě jižní části východního závěru baziliky vyrostla nová gotická kaple, v níž byl vybudován náhrobek sv. Ludmily s ležící sochou světice. Tento počin nepochybně souvisel s císařem Karlem IV. pěstovanou úctou k českým zemským patronům. Důležitým mezníkem v úpravách vykonaných ve svatojiřském klášteře za vlády Karla IV. bylo patrně vysvěcení hlavního oltáře k poctě sv. Jiří a svaté Ludmily, které vykonal druhý pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi dne 8. června roku 1371.

Sepětí kláštera s panovnickým rodem bylo na půdě svatojiřského kláštera manifestováno i novým uložením ostatků zakladatele baziliky knížete Vratislava I. († 921) a knížete Boleslava II. (972–999), pro něž byly za abatyše Kateřiny z Lipoltic (1378– 1386) pořízeny nové tumby. Na náhrobku knížete Vratislava I. se dosud dochovala asi současně s ním zhotovená dřevěná relikviářová schrána. Byla obnovena někdy v letech 1437–1442 a následně asi někdy v době kolem roku 1600.

1510

Hrad

Bazilika sv. Jiří

Stará románská bazilika sv. Jiří, ležící proti vyústění Jezdeckých schodů královského paláce, byla v době Vladislavově ozdobena novým jižním portálem, o němž se soudí, že vznikl v době okolo roku 1510. Snad mohl být zřízen v souvislosti s Vladislavovým pobytem na Pražském hradě v roce 1509, kdy byl na českého krále korunován Vladislavův syn Ludvík.

Portál je nepochybně dílem na hradě působící huti, vedené Benediktem Riedem. S architekturou královského paláce je stylově spjat uplatněním renesančních forem. Na odspodu sešikmeném architrávu bylo uplatněno kazetování, oblíbené nejen v době renesance, ale už v architektuře antické.

Do vnější edikuly je vložen vlastní vnitřní portál ukončený nahoře tympanonem, kde byl osazen reliéf s figurou svatého Jiří zabíjejícího draka. Celá scéna se odehrává v popředí krajiny, v níž spatřujeme skaliska a město s hradbami, věžemi a domy. Za cimbuřím nejmohutnější věže se skrývají dvě korunované hlavy, přihlížející celému výjevu. Svou výpravností má tento reliéf řadu obdob v soudobé malbě a grafice, snad nejblíže má k malířství podunajské školy a k sochařství norimberskému. Jaromír Homolka kdysi vyslovil soud, že reliéf byl zamýšlen jako apoteóza Ludvíka Jagellonského u příležitosti jeho korunovace a zároveň i jako oslava jeho úlohy bojovníka proti Turkům, ohrožujícím křesťanský svět.

Obrázky

Praha Hrad. Kostel svatého Jiří.
Praha Hrad. Kostel svatého Jiří. Pohled od východu.
Praha Hrad. Kostel svatého Jiří. Jižní portál.
Praha Hrad. Kostel svatého Jiří. Interiér.
Praha Hrad. Kostel svatého Jiří. Krypta.
Praha Hrad. Kostel svatého Jiří. Tumba krále Vratilava.
Praha Hrad. Kostela svatého Jiří. Tympanon zobrazující korunování Pannu Marii s Ježíškem na klíně. U trůnu Panny Marie klečí svatojířské abatyše Mlada a Berta. Postavy na bocích jsou ztotožňovány s králem Přemyslem Otakarem I. a jeho sestry abatyše Anežky.
Praha Hrad. Kostel  svatého Jiří. Hlava Přemysla Otakara I. Detail.