Praha – Rotunda sv. Víta

první třetina 10. století - 1060

Hrad

Rotunda sv. Víta a sv. Václava

Kníže Václav Svatý v prostoru Pražského hradu pak založil další kostel. V legtendě Crescente fide je Václavovo založení vylíčeno slovy: „Toho času uzavřel vystavěti chrám hospodinu; i dal se otázati skrze posly nábožného biskupa řezenského, jménem Tutona, řka: „otec můj vystavěl chrám pánu Bohu, také já s povolením tvým přeju si založiti chrám k poctě svatého Víta, mučedníka Kristova“. Biskup pak Tuto rozpjal ruce díky vzdávaje pánu a jásaje řekl: „již chrám tvůj stojí před pánem Bohem nejozdobněji vystavený“. Když vypravovali jemu poslové, jak jim byl přikázal biskup, zaradoval se velmi a svolav všechen lid s pomocí Boží sám položil základy chrámu svatého Víta“.

Podle legendy Gumpoldovy se sv. Václav zavázal: „že dílem umělým a ušlechtilým vystaví chrám zasvěcený ku cti Kristova vítězného bojovníka, blahoslaveného Víta mučedníka. Nemaje stání, dal se neohroženě do díla, s horoucím předsevzetím učinil poselství k Řezenskému knížecímu sídlu, Tutona biskupa, muže ve všem rozšafného, jehož diecési celé Čechy podřízeny jsou, pokornou prosbou žádaje, aby dílo to Bohu zasvěcené stalo se s jeho svolením a schválením“. Když byl biskup přání knížete blahoslaveného povolil a posly laskavě propustil, svolal dělníky rychlým rozkazem: chutě do díla, zaskví se práce nedočkavá, kostel zvenčí krásně až do konce vyveden, uvnitř pak podivným leskem kovů okrášlen a ozdoben. Pozván byv dotčený biskup, kostel ku cti sv. Víta mučedníka posvětil; v něm až podnes stkvějí se přemnohá znamení skutků zázračných“.

Založení svatovítského kostela sv. Václavem zmiňuje i legenda Kristiánova. I podle ní sv. Václav vyslal posly k řezenskému biskupovi se žádostí „aby podle předpisů církevních dovolil jemu vystavěti chrám, řka: otec můj vystavěl druhdy chrám páně k poctě svatého Jiří, já pak s povolením vaším podle téhož zvyku založiti chci chrám k poctě svatého mučedníka Kristova Víta“. … kníže s rozjařeným srdcem brzy položil základy chrámu a zdi co nejkrásněji dal postaviti“.

Zprávu o svatovítském kostele zanechal i kronikář Kosmas († 1125). Podle jeho kroniky sv. Václav „zanechal kostel, vystavěný v hlavním sídle Praze ke cti svatého Víta mučedníka, neposvěcený, protože ho smrt předešla. Kníže Boleslav vypravil k biskupu Michalovi, jenž byl tehdy představeným kostela řezenského, posly s velikými dary a ještě většími sliby a přípověďmi a prosil ho, aby ráčil posvětit kostel pražský; ale jen stěží dosáhl od něho, aby splnil jeho žádost. … Hned, jak kníže dosáhl splnění svého přání, všechen lid i velmoži a duchovní zbožně spěchali vstříc přicházejícímu biskupu a s velikou poctou a radostí ho uvítali pod střechami hlavního sídla Prahy. … Dne 22. září biskup, vysvětiv kostel svatého Víta mučedníka, vrátil se potěšen do svého domova“. Na jiném místě Kosmovy kroniky se dočteme, že svatovítský kostel svatý Václav vystavěl okrouhlý k podobenství kostela Římského.

Přenesení těla sv. Václava z Boleslavi do kostela sv. Víta v Praze a další osudy svatovítské rotundy

Podle legendy Crescente fide bylo tělo sv. Václava tři roky po té, co bylo pochováno, přeneseno „do chrámu, který sám byl vystavěl“, tedy do kostela sv. Víta na Pražském hradě. Obdobné je sdělení legendy Gumpoldovy. Hrob svatého Václava v kostele sv. Víta se pak stal podle tohoto vyprávění dějištěm zázraků. Podle Legendy Vavřincovy Utrpení sv. Václava (Dominus ac redemptor noster) bylo tělo sv. Václava přeneseno do chrámu sv. Víta v Praze až v době biskupa Vojtěcha. Konečně přenesení Václavova těla je zmíněno i v legendě Kristiánově – podle ní ho „přenesli do chrámu sv. Víta mučedníka, který v hlavním městě pražském vnuknutím božím od základů byl vystavěl a okrasami chrámovými znamenitě ozdobil“. Podle téhož pramene byla u kostela sv. Víta pohřbeno tělo Václavova průvodce Podivena.

Translaci těla svatého Václava do Prahy zaznamenal i kronikář Kosmas, který za jejího původce pokládal Václavova vraha knížete Boleslava: *„Roku 932 od narození Páně. Dne 4. měsíce března bylo přeneseno tělo svatého Václava mučedníka z hradu Boleslavě do Prahy, a to ze záští závistného bratra. Neboť jeho bratr Boleslav, den ode dne hůř a hůře čině a necítě v srdci žádnou lítost nad svým zlým činem, nesnesl v hrdé mysli, že Bůh pro zásluhy svého mučedníka Václava zjevoval nad jeho hrobem nesčetné zázraky. I nařídil tajně služebníkům sobě věrným, aby jeho tělo přenesli do Prahy a v noci pochovali v kostele svatého Víta mučedníka, kdyby Bůh k slávě svým svatým ukazoval nějaké divy“. *

Když bylo za knížete Boleslava II. (972-999) a za pomoci jeho sestry Mlady v roce 973 založeno pražské biskupství, stalo se tak bezpochyby s vědomím císaře Oty I. a řezenského biskupa sv. Wolfganga. Mohučský arcibiskup vysvětil prvního pražského biskupa Dětmara, který byl po příjezdu do Prahy nastolen „vedle oltáře sv. Víta“.

K hrobu svatého knížete Václava byl ve svatovítské rotundě později připojen hrob svatého Vojtěcha, jehož pozůstatky byly při tažení českého knížete Břetislava I. uloupeny v polském Hnězdně spolu s ostatky svatých pěti bratří a arcibiskupa Gaudentia. Kníže Břetislav I. († 1055), kterého Kosmas nazval „novým Achillem“, tu v blízkosti těchto svatých hrobů našel místo posledního odpočinku. O Břetislavově pohřbení u sv. Víta se dovídáme i z kroniky Beneše Krabice z Weitmile u příležitosti přenesení jeho ostatků na nové místo v chórové kapli gotické katedrály. U sv. Víta byly později pochovány i pozůstatky Břetislavovy manželky Judity († 1058), které sem dal z Uher přenést její syn, kníže Vratislav II.

Stavební podoba kostela

O někdejší podobě kostela založeného samotným sv. Václavem jsme zpraveni díky výkopům provedeným pod úrovní podlahy svatováclavské kaple a to v letech 1911 a 1928. Výsledky výkopů se dočkaly interpretace v rozsáhlé stati prof. Josefa Cibulky. Jeho rekonstrukce někdejší podoby svatováclavské rotundy vznikala ve spolupráci s architektem Kamilem Hilbertem, který stál v čele dostavby katedrály. Kostel založený sv. Václavem měl mít loď na půdorysu kruhu o průměru téměř třinácti metrů, k níž na všech čtyřech stranách přiléhaly apsidy. Předpokládalo se, že do lodi byl vložen na jejím obvodu v přízemí i v patře ochoz otevírající se arkádami do ústřední části chrámu. Střízlivý pohled na výsledky výkopů, při nichž byly odhaleny relativně nevelké fragmenty z prvotního kostela, však vede k mnohem skromnější představě.

Velké část prvotního kostela založeného sv. Václavem ležela v místě, na němž stojí Svatováclavská kaple gotické katedrály. Pod její podlahou byl zjištěn fragment zdiva okrouhlé lodi a dále pozůstatky zdiva apsidy, do níž se kruhová loď otevírala na jižní straně.

Odtud lze mít za zjevné, že svatým Václavem měl podobu rotundy. Lze se domnívat, že její loď se otevírala na východě do apsidy. V jejím předpokládaném místě ležícím už mimo prostor Svatováclavské kaple byla později při stavbě tzv. Spytihněvovy baziliky zřízena krypta sv. Kosmy a Damiána. Již zmíněný průměr lodi o délce téměř třinácti metrů byl poměrně velký. Zda byla klenuta nevíme, pravděpodobnější je, že byla zakryta buď plochým stropem, popřípadě že se její nitro otevíralo do krovu. Pokud zde byl strop, bylo ovšem rozpětí vnitřního prostoru natolik veliké, že zde bylo zapotřebí zřídit nějaké podpory, o nichž však nic nevíme.

Představu o podobě jižní apsidy komplikuje skutečnost, že při Hilbertově výkopu byly odhaleny dva souběžně probíhající základy – vnitřní a vnější. Zatímco vnější byl původně pokládán za starší, kloní se dnešní bádání k představě opačné – vnitřní základ je pokládán za starší. Vznik této menší apsidy provedené z lomového kamene je pak dáván do souvislosti s pohřbem těla sv. Václava po jeho přenesení ze Staré Boleslavi do Prahy. Snad až v následující třetí etapě byla na místě menší jižní apsidy zřízena apsida větší z lomového kamene, na vnější líci členěná lisénami. Zároveň snad vznikla i severní apsida, jejíž pozůstatky byly nalezeny při Hilbertových výkopech. Údajně byl v roce 1913 nalezen na severozápad od severozápadního nároží kaple sv. Václava nalezen zbytek vykrouženého zdiva, snad pozůstatek čtvrté apsidy či předsíně. O tomto nálezu a jeho interpretaci byla vyslovena pochybnost.

Jisté tedy je, že kostel založený sv. Václavem měl podobu rotundy s východní apsidou. Zda byla loď zastropena či klenuta nevíme. Nejspíše následně byla zřízena i apsida na jihu, poté dodatečně nahrazená apsidou větší. Třetí apsida byla zřízena na severu a není zcela zřejmé, zda čtvrtá na západě.

Kostely ve formě rotund byly již dříve budovány na Velké Moravě, kde přijal křest kníže Bořivoj, děd sv. Václava. Jím založený kostel sv. Víta na Pražském hradě byl jedním z prvních, ne-li vůbec prvním svého typu v Čechách. Skutečnost, že kostel založený na tak prominentním místě knížetem, který vzápětí vstoupil do řad světců, patrně způsobila, že se stal velikým vzorem. Snad právě proto byly v českém prostředí rotundy v následujících dobách tak často budovány. Odtud se pak šířily i za hranice země. S rotundami se setkáme na krakovském Wawelu, kde přichází i svatováclavské patrocinium. Rotundy vyrostly i na území ovládaném Wiprechtem Grojčským, jehož manželkou se stala Judita († 1108), dcera českého krále Vratislava I. a sestra českého knížete Bořivoje II. Historické povědomí o rotundě jako o kostele doby svatého Václava bylo tak silné, že když v době císaře Karla IV. vznikal na schodišti velké věže hradu Karlštejna svatováclavský cyklus, byl tam tento světec namalován před rotundou.

Literatura:

Kamil HILBERT: O nálezu ostatků sv. Václava a o objevech archeologických pod kaplí svatováclavskou. In: Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hl. chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1910. Praha bez udání roku vydání; Antonín PODLAHA: Sv. Václava hrob a ostatky. In: Časopis katolického duchovenstva 1911, s. 257-258; Antonín PODLAHA: Svatého Václava hrob a ostatky. In: Hlasy katolického spolku tiskového. Praha 1911, s. 42; Kamil HILBERT: Svatováclavská kaple v chrámě sv. Víta v Praze. In: Zdeněk WIRTH (ed.): Umělecké poklady Čech II. Praha 1913, s. 14-17; Karel GUTH: České rotundy. Památky archeologické 34 (roč. 1924-1925). Praha 1924, s. 118-120; Kamil HILBERT: O nálezech rotundy Václavovy. In: Svatováclavský sborník. Na památku 1000. výročí smrti knížete Václava Svatého I. Praha 1934, s. 220-229; Josef CIBULKA: Václavova rotunda svatého Víta. In: Svatováclavský sborník. Na památku 1000. výročí smrti knížete Václava Svatého I. Praha 1934, s. 230-685, zejména s. 381-399; Václav RICHTER: O účelu československých rotund. In: Český časopis historický 42. Praha 1936, s. 468-472; Jiří ČAREK: Románská Praha. Praha 1947, s. 82-92; Václav MENCL: Praha předrománská a románská. In: Václav CHALOUPECKÝ / Jan KVĚT / Václav MENCL: Praha románská. Praha, stavební a umělecký vývoj města (= Osmero knih o Praze, stavebním a uměleckém vývoji města, díl druhý). Praha 1948, s. 54-56; Anežka MERHAUTOVÁ-LIVOROVÁ: Rotunda knížete Václava na Pražském hradě. In: Umění 13. Praha 1965, s. 88-92; Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 218-224; Jan FROLÍK / Jana MAŘÍKOVÁ-KUBKOVÁ / Eliška RŮŽIČKOVÁ / Antonín ZEMAN: Nejstarší sakrální architektura Pražského hradu. Výpověď archeologických pramenů (= Castrum Pragense 3). Praha 2000; Jan FROLÍK: Rotunda sv. Víta na Pražském hradě ve světle nových poznatků. In: Petr KUBÍN (ed.): Svatý Václav. Na památku 1100. výročí narození knížete Václava Svatého (= Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. XI). Praha 2010, s. 131-147; Zdeněk DRAGOUN: Praha 895-1310. Kapitoly o románské a raně gotické architektuře. Praha 2002, s. 26-28.