Police nad Metují – Klášter benediktinů

poč. 13. století

Klášter benediktinů

Poličky újezd věnoval břevnovskému klášteru král Přemysl Otakar I. Jeho darovací listina datovaná 22. květnem 1213 je ovšem padělkem, pocházejícím ještě ze 13. století. Donaci potvrdil král Přemysl Otakar II. listinou ze 3. listopadu 1260 . Víme z ní, že tehdy již bylo v Polici proboštství. K vybavení kostela v Polici a k pracím na přilehlých budovách se vztahují záznamy o výdajích a počinech břevnovského opata Bavora z let 1296-1306.

Na střední loď bazilikálního trojlodí navazuje na východě presbytář, zatímco lodě boční jsou uzavřeny přímo a východní závěr nemají. Presbytář sestává ze dvou obdélných polí a pětibokého závěru, zevně na nárožích členěného dvakrát odstupněnými opěráky. Závěr presbytáře má paprsčitou klenbu, jejíž žebra jsou nesena zkrácenými příporami s válcovými dříky a kalichovitými hlavicemi.

V ose klenby závěru je kruhový svorník zdobený listovím, provedeným v plochém reliéfu. Nosníky kleneb na rozhraní obou obdélných polí a na rozhraní východního obdélného pole a závěru mají podobu zkrácených polygonálních přípor s hlavicemi zdobenými stylizovaným rostlinným dekorem. Na hlavicích jsou osazeny polygonální abaky nesoucí náběžní štítky, odkud vybíhají klenební žebra. Hrotitě ukončený výklenek v jižní zdi závěru je zdoben nástěnnou malbou.

V severním boku závěru je prostý portálek s hrotitým záklenkem a sanktuář. Okna presbytáře jsou vysoká, štíhlá, s nepatrnými zbytky kružeb. Byla upravena při barokní přestavbě. Hrotitý triumfální oblouk, jímž se presbytář otevírá do hlavní lodi, je vypínán pětibokým pásem, spočívajícím na zkrácených pětibokých příporách.

V bazilikálním trojlodí má každá loď po šesti polích. V hlavní jsou obdélná, s délkovou osou kolmou k hloubkové ose chrámu, v bočních téměř kvadratická. Hlavní loď se otevírá do bočních lodí poměrně vysokými arkádami s hrotitými záklenky na arkádových pilířích. Záklenkům arkád jsou podloženy masívní pětiboké pásy, které spočívají na pětibokých příporách, přiložených k bokům arkádových pilířů. Patky těchto přípor jsou skryty hluboko pod úrovní stávající dlažby. V hlavní lodi nesou obnovenou klenbu mohutné jehlancové konzoly, osazené vysoko nad arkádami v obvodních zdech. Okna jsou umístěna až ve značné výši v úrovni klenebních čel.

V bočních lodích se dochovaly původní křížové klenby. Tvar jejich žeber je odvozen z vejčitého profilu, členěného v ose výžlabkem a provázeného vý- žlabky i z obou bočních stran. Klenební náběhy spočívající na konzolách, které mají tvar obráceného jehlance, přecházejícího v pětiboký blok náběžníků. Tvarově odlišné jsou jen konzoly v obvodové zdi jižní lodi, většinou zdobené hrubě tesaným rostlinným dekorem. Konzola osazená v této zdi na rozhraní 2. a 3. klenebního pole od západu má podobu mužské hlavy, konzola v koutě severní lodi poblíž triumfálního oblouku má tvar hlavy ženské. V osách kleneb obou bočních lodí spočívají kruhové svorníky pokryté rostlinným dekorem (rotující ratolesti, hvězdice složené z rostlinných prvků apod.), ve svorníku západního pole jižní lodi je motiv dvou zvířat, jejichž ocasy se spojují v motivu lilie.

O původní podobě oken vypovídá jen hrotitě ukončené okno v jižní zdi kostela v západním poli jižní lodi, v němž spatřujeme torzo kružby s hůlkovitými profily. Nad dvěma částmi ukončenými hrotitými obloučky s vloženými jeptiškami byl umístěn v okrouhlém rámu vsazený šestilist.

V ose západního průčelí je kruhové okno, jehož ostění bylo upraveno při barokní přestavbě. Pod ním vystupuje malý rizalit, v němž je osazen vstupní portál. Jeho ostění člení pravoúhlé ústupky s plastickými profily na hranách. Do ústupků jsou vloženy sloupky s talířovitými patkami na polygonálních soklech, válcovými dříky přepásanými v polovině výšky talířovými prstenci a ukončenými kalichovitými nabo košovitými hlavicemi. Tyto hlavice vytvářejí souvislý pás pod římsou, která tvoří podnož hrotitého záklenku. Profily v záklenku, jež jsou pokračováním sloupků ze spodní části ostění, zdobí bohatý rostlinný dekor. Po obou stranách portálu jsou umístěny sloupky s košovitými hlavicemi, na něž navazuje vnější rám zdobený stylizovanými listy, který lemuje portálový záklenek. Kostel v Polici se v mnoha ohledech hlásí k tradici blokově utvářené architektury, pro níž byly příznačné velké plochy členěním nedotčeného zdivá. To je tu patrné jak v bočních lodích, tak i v lodi hlavní, kde mezilodní arkády působí dojmem, že vznikly pouhým vykrojením z masívu obvodové zdi. Nad arkádami byl tu pak ponechán značně vysoký úsek naprosto nečleněné zdi. Tomuto duchu odpovídají i masívní hranoly pilířů, okna bez tektonicky utvářených rámů vzniklá jakoby výřezem v mase obvodového zdivá aj. Rovněž vnějšek trojlodí byl značně strohý, bez opěráků.

Příznačné je zde široké uplatnění mnohostěnných tvarů, užívaných v českomoravské architektuře ve větším měřítku už od druhé čtvrtiny, zvláště pak ve třetí čtvrti 13. století. Tak tu spatřujeme polygonální přípory v presbytáři, polygonální pásy nesoucí záklenky arkád a triumfální oblouk, mnohostěnnou formu mají i jehlancové konzoly v bočních lodích a na nich spočívající bloky náběžních štítků, ve kterých koření klenební žebra. Tím kostel v Polici připomíná některé starší českomoravské stavby i díla pocházející z doby po polovině 13. století (např. stavby písecko-zvíkovské huti z padesátých a první poloviny šedesátých let). Na v mnoha ohledech konzervativní stavbě kostela v Polici zaznamenáváme nicméně některé dílčí rysy převzaté z rejstříku klasické gotiky. Odtud pochází vzorec kružby v zachovaném okně v západním poli jižní lodi i naturalistický dekor bohatě utvářeného západního portálu. Ten svou výzdobou i skladbou připomíná portál bývalého klášterního kostela v Hradišti nad Jizerou z doby kolem roku 1260. Podobně pojatý rostlinný dekor, přerůstající z hlavic sloupků na ostění, známe mimo jiné z portálu v nádvorní zdi vstupního křídla brněnského Špilberku.

V úhrnném výrazu kostela v Polici hraje významnou roli výškově vypjatá proporcionalita, patrná zejména v hlavní lodi, a to i přesto, že její účin zde byl podstatně omezen zvýšením úrovně podlahy. Větší výška prostoru se začala ve středoevropské architektuře výrazněji prosazovat od počátku poslední třetiny 13. století. Do poklasické slohové fáze se v Polici hlásí i kovově ztuhlý, abstraktně pojatý dekor v klenebních svornících obou bočních lodí.

Proto lze soudit, že stavba kostela započala nejspíše v šedesátých letech 13. století a v sedmdesátých letech byla asi již značně pokročilá. V pozdním 13. a počínajícím 14. století, kdy byl břevnovským opatem Bavor, význačný stavebník a objednavatel uměleckých děl, vyrůstaly v Polici klášterní budovy, prováděly se menší práce na kostele byla pořizována jeho výzdoba a vybavení.

Literatura:

CDB II, č. 367, s. 399-401; CDB V/1, č. 246, s. 377-379; RBM II, č. 2752, s. 1202-1204; Antonín CECHNER: Soupis památek historických a uměleckých v republice československé. A. Země česká sv. 45. Politický okres broumovský. Praha 1930, s. 248-263; V. SÁDLO: Kostel Nanebevzetí P. Marie v Polici nad Metují. In: Zprávy památkové péče 15. Praha 1955, s. 215-219; Jiří KUTHAN: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely. Vimperk 1994, s. 311-317; Jiří KUTHAN: Benediktinské kláštery střední Evropy a jejich architektura. Praha 2014, s. 280–283.