Zbraslav – Klášter cisterciáků

Historie

1292

Klášter cisterciáků

Počátky cisterciáckého kláštera na Zbraslavi jsou těsně spjaty se závěrečným obdobím vlády přemyslovské dynastie. Jeho fundace se stala výrazem úzkého vztahu krále Václava II. ( zemřel 1305) k cisterciáckému řádu.

Podle kroniky zbraslavské si Václav II. umínil založit klášter v době, kdy pojal nedůvěru k druhému manželovi své matky, mocnému Závišovi z Falkenštejna, který byl posléze na králův příkaz někdy na konci roku 1288 nebo začátkem roku následujícího uvězněn a posléze popraven. Král však uskuteěnění svého záměru odkládal a byl proto cisterciáckými opaty upomínán. V roce 1291 jednal Václav II. v Chebu o zřízení nového kláštera se sedleckým opatem Heidenreichem a vyslovil tehdy své přání, aby nové založení bylo podřízeno Sedlci. Podle zbraslavského letopisce vykonal panovník téhož roku spolu s opatem Heidenreichem a opatem z Valdsas Dětřichem cestu, jejímž účelem bylo najít vhodné místo. Pluli lodí po Vltavě do Ostrova, kde si prohlédli tamní klášter benediktinů, místo nichž tam chtěl král usadit cisterciáky. Na zpáteční cestě navštívil Zbraslav a posléze se plavili po Berounce do Radotína. Tato tři místa - Ostrov, Zbraslav a Radotín - dal král cisterciáckým opatům k výběru. Opati ze Sedlce a Valdsas po poradě s míšeňským proboštem Bernardem požádali panovníka o darování Zbraslavi. Toto území získal po roce 1239 pražský biskup od benediktinského kláštera v Kladrubech. V roce 1268 nabyl Zbraslavi výměnou král Přemysl Otakar II., který zde dal vystavět „lovecký dům s velmi pevnými zdmi“.

O přípravách na příchod nových řeholníků na Zbraslav jsme podrobně zpraveni zbraslavskou kronikou: *„...zatímco tedy nový sbor ještě zůstával v domě Sedleckém, šli opatové na místo založení a chtěli přeměniti místa, na kterých dosud bydleli lidé světští, v příbytek vhodný pro muže řeholní, aby odstranili lidi světské a nadobro se sami uvázali v místo a aby mniši, kteří měli brzo přijíti, našli ta místa upravená pro své pohodlí. Nový konvent byl uveden na Zbraslav 20. dubna 1292 za přítomnosti samotného krále. Zbraslavský klášter dostal už tehdy pojmenování Aula regia - síň královská ,v němž je zdůrazněna jeho vazba k panovnickému rodu.

Zakládací listina byla vystavena 10. srpna 1292 a toto nadání bylo později ještě rozšiřováno. Zbraslavský kronikář vzpomíná četných panovníkových darů novému klášteru i na to, jak král vyslal opaty z Valdsas, Sedlce a Zbraslavi na zasedání generální kapituly se žádostí o vtělení nového kláštera do řádu. Po skončení jejího zasedání navštívili zmínění opati Paříž, kde pro zbraslavský klášter nakoupili knihy za peníze věnované pro tento účel panovníkem.

Hned po příchodu nového konventu na Zbraslav se tu nepochybně rozvinula velká stavební činnost, s jejímiž počátky souvisí asi odpustkové listiny pro klášter z let 1294 a 1296. V popředí pozornosti stálo nepochybně budování klášterního kostela. Zbraslavský kronikář popisuje slavnost, při níž Václav II. 3. června 1297, den po své korunovaci, položil na Zbraslavi jeho základní kámen: „Král ozdoben královskými odznaky, hned usiloval založiti na místě přichystaném a v základě k tomu dříve vykopaném a určeném nový chrám, jehož počátek je dnes vidět. Položil tedy pan Heřman, arcibiskup magdeburský, zároveň s králem a panem Konrádem, prvním opatem, přičemž sbory mnichů stály kolem a zpívaly, s obětováním a s velikou zbožností základní kámen, na kterémžto kameni bylo zlatými písmeny napsáno: Ježíš Kristus. Když byl položen a oni vyšli ze základů, sloužil jmenovaný už pan Heřman, arcibiskup magdeburský, slavnostně oděn v pontifikálie, na místě, kde dnes stojí větší oltář blahoslavené Panny v témž chrámě... s největší obřadností mši... Po skončení vystoupil korunovaný král, drže v ruce žezlo královské a opásal v kruhu základů chrámu již založeného dvě stě čtyřicet pánů a šlechticů království Českého a mnohých jiných zemí rytířským pásem“. Následujícího dne, 4. června, vydali arcibiskupové a biskupové, kteří byli přítomni na korunovaci Václava II., zbraslavskému klášteru odpustkovou listinu. Skutečnost, že položení základního kamene bylo uskutečněno v den následující po korunovaci, není jistě nikterak náhodná. Václav II. patrně ěekal na okamžik, kdy bude moci tento krok učinit v plném královském majestátu a s odznaky své královské moci. Položení základního kamene bylo tu tedy součástí korunovačního obřadu, a tím bylo nepochybně zdůrazněno i úzké sepětí zbraslavského kláštera s panovníkem.

Je tedy zjevné, že už před rokem 1297 a patrně nedlouho po založení kláštera byl proveden výkop chrámových základů, určena tak jeho dispozice a zahájena stavba. K ní se vztahuje i záznam zbraslavského letopisce o snu Václava II.: „Zdálo se králi, že stojí a pozorně si prohlíží stavbu svého nového kláštera na Zbraslavi, který, byv od něho podivuhodným dílem počat, nebyl ještě dokončen, a že se starostlivou myslí velmi uvážlivě pře¬mýšlí o dokonání tohoto nového díla. A hle, větrná smršť přicházející s prud¬kostí způsobila tak mocné vání, že jako se pohybuje třtina, která se ohýbá zmítána větrem, tak se zdálo, že se pohybují s viklajícími se patami kládí všech čtyř hlavních mohutných sloupu".

Když 18. června roku 1297 zemřela královna Guta, první žena Václava II., nemohla být ještě na Zbraslavi pochována. Václav II. nezapomněl na Zbraslav ani ve své závěti a zavázal syna a nástupce, potomního krále Václava III., aby ho dal na Zbraslavi pohřbít. O Václavově vztahu ke Zbraslavi svědčil i jeho neuskutečněný úmysl usadit se zde, až předá vládu synovi.

V červnu 1305 Václav II. zemřel. Jeho tělo bylo uloženo v novém kostele na Zbraslavi, kde se podle zbraslavské kroniky do té doby ještě nesloužily bohoslužby. Pozůstatky Václava II. byly pohřbeny „in medio sanctuario“, to jest uprostřed chóru, tedy na místě nanejvýš čestném - ve významovém těžišti klášterního kostela. Je zřejmé, že tímto umístěním měla být osoba zesnulého krále oslavena a téměř sakralizována -projevem této tendence je i Zbraslavská kronika, která fundátora kláštera oslavuje.

Pohřeb zakladatele byl podnětem k tomu, že se v chrámu začaly pravidelně konat mše a chórové hodinky. Z uvedeného lze soudit, že východní část kostela, kde byl král v roce 1305 pochován, byla již tehdy stavebně dokončena. Nad jeho hrobem byl umístěn náhrobek s ležící kamennou figurou krále, později přemístěnou na chrámový sloup a nahrazenou sochou ulitou mistrem Janem z Brabant.

Ještě za života Václava II. byly budovány i jiné části klášterního areálu, o nichž se dovídáme ze Zbraslavské kroniky. Stála zde snad již od dřívější doby kaple sv. Jakuba apoštola, v níž konvent sloužil zpočátku bohoslužby, a byl zde zbudován dům opatský a dům „komorní'‘ - jinými slovy panovníkova rezidence, o jejíž podobě bohužel nic bližšího nevíme.

O klášterním kostele na Zbraslavi v následujícím období jsme rovněž informováni několika zmínkami Zbraslavské kroniky. Podle ní zde mohučský arcibiskup Petr ( zemřel 1320) vysvětil „dva oltáře s chórem a chrámem “, nevíme však bezpečně, kdy se tak stalo. V neklidných dobách po vymření Přemyslovců se budování kláštera značně zpomalilo. Až královna Eliška, manželka Jana Lucemburského, dala podle zbraslavské kroniky „chrám ...na Zbraslavi na jižní straně, s devíti kaplemi a oltáři rozšířit i a pracovat i na něm, když už dvaadvacet let ležel bez zřejmé práce takřka neudržován. Neboť toho roku (1329) v den sv. Stanislava mučedníka a biskupa já... položil jsem se souhlasem a za přítomnosti mých bratří na těch místech podle obvyklého způsobu s náležitou slavnostností jménem královniným základ. Byli jsme totiž až do té doby tísněni tak velikou nouzí, že nás sama nutnost doháněla upustit od každé nákladné stavby “.

Už za vlády Václava II. se ze Zbraslavi stalo pohřebiště královského rodu a je nepochybné, že toto poslání bylo klášteru od počátku určeno. Zbraslavské opatství tak dočasně získalo uvnitř českého státu podobné výjimečné postavení, jako například v kapetovské Francii opatství v Saint Denis u Paříže.

V roce 1420 byl zbraslavský klášter obsazen a vypálen husity. Poškozený rozsáhlý středověký areál zmizel pak během doby z převážné části z povrchu země. V jádru středověký je v jeho prostoru ležící kostel sv. Jakuba. Pozůstatek jiné gotické stavby se zachoval západně od barokní konventní budovy v obvodové zdi parku, zdvihající se nad ramenem řeky Be¬rounky. Románské zdivo bylo nalezeno v objektu prelatury. O podobě klášterního kostela, jehož část byla zbudována už za života Václava II. (zemřel 1305), vypovídal donedávna především půdorys a nákres nalezený v polovině minulého století při opravě věže kostela v Horních Mokropsích. Podle této kresby měl chrám na Zbraslavi složitý chór na pravoúhlém půdorysu. Kolem střední části chóru obíhal údajně ochoz, jehož jednotlivá pole se otevírala do obvodových kaplí; čtyři byly na východě a po třech na jižní a severní straně. Celý chór na nákresu pokrývá jednolitá střecha a tomu by mohlo odpovídat, že chórová část měla prostorově charakter síně.

Podle zmíněné kresby navazoval na východní díl chrámu na západě transept. Jeho průčelí, zachycené na mokropeském nákresu, má na nárožích opěráky končícíve fialách, vybíhajících nadúroveň korunní římsy. V ose průčelí je portál, jehož záklenek zdobímotiv krabů, po stranách portálu jsou pilířky ukončené fiálami. Nad portálemprobíhá pás obloučků nesoucí římsu, nad kterou je v horní části průčelí osazeno rozměrnéhrotitě ukončené okno s kružbou. Troj úhelný štít ukončený kytkou Jímž průčelí transeptu na kresbě vrcholí, lemují na hranách kraby.

Hlavní loď kostela, přiléhající nazápadě ke křížení, byla údajně na severní straně provázena jednou lodí, na jihudvěma bočními, bazilikálně odstupněnými oděmi. Naseveru přiléhaly ke kostelu budovy konventu s křížovou chodbou.Pozůstatky klášterního kostela jsou zachyceny i na Altmannově vyobramí z roku 1640.

Archeologický výkop vletech 1977-1978 odkryl základové zdivo klášterníhokostela - část závěru, část jižního dl a transeptua několik izolovanýchúseků zdivá lodi. Pokud jde o dispozici ámu, průzkum v zásadě potvrdilpravdivost mokropeského plánu.

Závěr klášterního kostela měl vskutku pravoúhlý půdorys. Obdélné kněžiště v jeho středu o třech klenebních polích lemoval na severu, východě a jihu ochoz. Na vnějším obvodu se otevíral do pětibokých, navzájem oddělených kaplí, zapuštěných do masivu obvodového zdivá, jehož líce byly provedeny z pečlivě přitesaných kvádrů. Transept klášterního kostela byl trojlodní, přičemž v jeho severním rameni byla západní loď vypuštěna. Hlavní loď chrámu byla na severu provázena jednou, na jihu dvěma bočními loděmi, z nichž vnější byla přepážkami rozdělena v řadu samostatných kaplí. Úhrnná délka chrámu včetně transeptu a lodi činila zhruba sto metrů. Stavitel klášterního kostela na Zbraslavi v půdorysném řešení závěru navázal na typ velkých pravoúhlých chórů, uplatňovaný v rozličných modifikacích na význačných sakrálních stavbách především cisterciáckého řádu (Ctteaux II, Morimond). Tento typ již v průběhu první poloviny 13. století pronikl na německá území i do rakouského Podunají (např. Riddagshausen, Ebrach, Lilienfeld) i do Čech (Klášter Hradiště nad Jizerou).

Jestliže byl chór na Zbraslavi vskutku prostorově utvářen jako síň, jak napovídá nákres nalezený v Mokropsích (archeologický výkop samozřejmě nemůže dát o prostorovém vyvinutí dostatečnou představu), potom by svým charakterem byl v souladu s dobovými tendencemi středoevropské architektury. Jen o nemnoho dříve bylo zahájeno budování síňového chóru klášterního kostela v rakouském Heiligenkreuzu, vysvěceného v roce 1295. Stavební činnost v Heiligenkreuzu probíhala za protektorství římského krále Rudolfa I. Habsburského (zemřel 1291) a jeho syna Albrechta. Možno tu jen připomenout, že Rudolfovu dceru Gutu měl za manželku zakladatel zbraslavského opatství, český král Václav II. Tato souvislost nemusela být pro Zbraslav bez jistého významu.

Podobu síňového závěru v Heiligenkreuzu a asi i chóru zbraslavského, připomínají i další středoevropské stavby řešené jako síň nad pravoúhlým půdorysem - klášterní kostel cisterciáků ve štýrském Neubergu (souvisí s chórem v Heiligenkreuzu), kostel kláštera cisterciaček v hornolužickém Mariensternu (stavba probíhala pod záštitou míšeňského biskupa Bernarda z Kamence, který působil na dvoře Václava II. a sehrál i určitou úlohu při zakládání Zbraslavi), chrám cisterciáckého kláštera v dolnolužické Neuzelle (klášter byl založen v roce 1268 míšeňským markrabětem Jindřichem Jasným na památku jeho zemřelé ženy Anežky, sestry českého krále Přemysla Otakara II.) a kostel cisterciáků ve slezském Kamenci (Kamenz, Kamieniec), položeném nedaleko od českých hranic. Zdá se proto, že význam zbraslavského klášterního kostela ve vývoji středoevropské architektury byl nemalý a že vliv této významné stavby sahal i mimo rámec českých zemí.

Pokud lze soudit z mokropeského nákresu, uplatnily se v elevaci zbraslavského chrámu četné prvky převzaté z tvaroslovné zásoby klasické gotiky, jako jsou pilíře ukončené fiálami, bohatěji utvářený portál transeptu, kraby lemující štít příčné lodi aj. Tento morfologický rejstřík dodával patrně této stavbě vznešenost odpovídající jejímu významu. V tomto ohledu by nebyl v době svého vzniku zbraslavský kostel na české půdě zjevem výjimečným - lze tu například připomenout podobu presbytáře klášterního kostela ve Zlaté Koruně, pocházejícího z přelomu 13. a 14. století.

Stavba klášterního kostela na Zbraslavi byla v době vlády Václava II. záležitostí těsně spjatou se státní a dynastickou reprezentací. Ze zbraslavské kroniky víme, že král stavbu kláštera a jeho chrámu podporoval a sledoval. Je nepochybné, že zbraslavský klášterní kostel byl vrcholným dílem architektonické a výtvarné tvorby vznikající pod záštitou tohoto panovníka a jeho dvora.

Obrázky

Klášter cisterciáků na Zbraslavi. Kresba kláštera s půdorysem.