Žatec

Historie

první pol. 13. století

Jako významné centrum existoval Žatec nepochybně již v 11. a 12. století, kdy byl důležitým střediskem správním a hospodářským. Do počátku 13. století vstoupil Žatec jako jedno z nejvýznamnějších sídelních center na české půdě.

Jako město je Žatec poprvé připomínán v kronikářské zprávě k roku 1249, a proto lze soudit, že jeho proměna ve vrcholně středověké město spadá do let vlády Václava I. V šedesátých letech 13. století vydal Přemysl Otakar II. pro Žatec důležitou listinu, v níž tamním měšťanům udělil řadu práv. O existenci žateckého opevnění máme první písemnou zprávu z doby Václava II., zachovanou ale jen ve formulářové sbírce. Podle textu této listiny panovník osvobodil žatecké měšťany na dva roky od daně z pozemků a postoupil jim příjmy z městské rychty, aby mohli opravit hradby - „...muros omnino reparent et reforment...“

Historické jádro Žatce leží na jazykovité, k severu se zužující ostrožně, jejíž severní cíp obtéká řeka Ohře. Celá plocha ostrožny, kterou zaujímá vrcholně středověké město, byla osídlena již v raně středověkém období. Její rozsáhlejší jižní část zaujímalo předhradí, zatímco v zadním cípu ostrožny v prostoru za nynější radnicí ležela vnitřní část hradiště. O tom, jakým způsobem došlo k přerodu hradiště ve vrcholně středověké město, není v literatuře jednoty.

Podle interpretace archeologických nálezů se nové město začalo utvářet v prostoru původního předhradí, kde se stalo dominantní komponentou půdorysu rozměrné obdélné náměstí, které je s přilehlými bloky pokládáno za dílo lokátorské akce. Podle této hypotézy až následně město pohltilo vnitřní, tj. severní část hradiště.

Naproti tomu jiní badatelé soudí, že starší je část města položená na severní části ostrožny, kde je hlavním dispozičním prvkem úzký centrální prostor, v jehož oseje umístěn v jádře románský kostel P. Marie. Založení jižní části města s velkým obdélným náměstím bývá spojováno až s privilegiem krále Přemysla Otakara II. ze šedesátých let 13. století . Pokud jde tedy o urbanistický vývoj historického jádra Žatce, zůstává zde ještě řada otevřených problémů.

Na nejzazším severním cípu ostrožny vyrostl zeměpanský hrad, patrný ještě na Willenbergově vyobrazení Žatce asi z roku 1601. Z fortifikace 13. století byly průzkumem zjištěny pozůstatky hlavní hradby na západní straně města. Do pozdního 13. či raného 14. století bývá datováno jádro Kněžské brány. V průčelní zdi spatřujeme vysokou, hrotitě ukončenou slepou arkádu, v jejíchž bocích jsou zářezy pro spouštění padací mříže. Tím tato brána připomíná obě dochované brány v Berouně. Do téže doby sahá snad i jádro branky Libočanské. Obě brány - Kněžská i Libočanská - jsou situovány v západní části městského obvodu.

Žatec, v jehož těsné blízkosti ležela řada osad s četnými sakrálními stavbami, patřil k nej významnějším sídelním centrům v českých zemích v období raného feudalismu, podobně jako například Litoměřice, Hradec Králové, Znojmo aj. Tak jako některé další sídelní celky staršího původu proměnil se i Žatec ve 13. století ve vrcholně středověké město.

Obrázky

 Žatec. Půdorys města.