Žatec

Historie

první pol. 13. století

Jako významné centrum existoval Žatec nepochybně již v 11. a 12. století, kdy byl důležitým střediskem správním a hospodářským. Do počátku 13. století vstoupil Žatec jako jedno z nejvýznamnějších sídelních center na české půdě.

Jako město je Žatec poprvé připomínán v kronikářské zprávě k roku 1249, a proto lze soudit, že jeho proměna ve vrcholně středověké město spadá do let vlády Václava I. V šedesátých letech 13. století vydal Přemysl Otakar II. pro Žatec důležitou listinu, v níž tamním měšťanům udělil řadu práv. O existenci žateckého opevnění máme první písemnou zprávu z doby Václava II., zachovanou ale jen ve formulářové sbírce. Podle textu této listiny panovník osvobodil žatecké měšťany na dva roky od daně z pozemků a postoupil jim příjmy z městské rychty, aby mohli opravit hradby - „...muros omnino reparent et reforment...“

Historické jádro Žatce leží na jazykovité, k severu se zužující ostrožně, jejíž severní cíp obtéká řeka Ohře. Celá plocha ostrožny, kterou zaujímá vrcholně středověké město, byla osídlena již v raně středověkém období. Její rozsáhlejší jižní část zaujímalo předhradí, zatímco v zadním cípu ostrožny v prostoru za nynější radnicí ležela vnitřní část hradiště. O tom, jakým způsobem došlo k přerodu hradiště ve vrcholně středověké město, není v literatuře jednoty.

Podle interpretace archeologických nálezů se nové město začalo utvářet v prostoru původního předhradí, kde se stalo dominantní komponentou půdorysu rozměrné obdélné náměstí, které je s přilehlými bloky pokládáno za dílo lokátorské akce. Podle této hypotézy až následně město pohltilo vnitřní, tj. severní část hradiště.

Naproti tomu jiní badatelé soudí, že starší je část města položená na severní části ostrožny, kde je hlavním dispozičním prvkem úzký centrální prostor, v jehož oseje umístěn v jádře románský kostel P. Marie. Založení jižní části města s velkým obdélným náměstím bývá spojováno až s privilegiem krále Přemysla Otakara II. ze šedesátých let 13. století . Pokud jde tedy o urbanistický vývoj historického jádra Žatce, zůstává zde ještě řada otevřených problémů.

Na nejzazším severním cípu ostrožny vyrostl zeměpanský hrad, patrný ještě na Willenbergově vyobrazení Žatce asi z roku 1601. Z fortifikace 13. století byly průzkumem zjištěny pozůstatky hlavní hradby na západní straně města. Do pozdního 13. či raného 14. století bývá datováno jádro Kněžské brány. V průčelní zdi spatřujeme vysokou, hrotitě ukončenou slepou arkádu, v jejíchž bocích jsou zářezy pro spouštění padací mříže. Tím tato brána připomíná obě dochované brány v Berouně. Do téže doby sahá snad i jádro branky Libočanské. Obě brány - Kněžská i Libočanská - jsou situovány v západní části městského obvodu.

Žatec, v jehož těsné blízkosti ležela řada osad s četnými sakrálními stavbami, patřil k nej významnějším sídelním centrům v českých zemích v období raného feudalismu, podobně jako například Litoměřice, Hradec Králové, Znojmo aj. Tak jako některé další sídelní celky staršího původu proměnil se i Žatec ve 13. století ve vrcholně středověké město.

11. století - první pol. 13. století

Podle kronikáře Kosmy se obyvatelé zdejšího kraje na řece Ohři nazývali podle hradu Žatce Žatčany, ale dříve, před tím, než byl založen hrad Žatec, se nazývali Lučané. Boje Lučanů s Pražany zmiňuje kronika Dalimilova.

Poprvé je Žatec zmíněn v kronice Dětmara z Merseburka k roku 1004. V předcházejícím roce českou zemi a Moravu obsadil polský vladař Boleslav Chrabrý. Do Čech se v roce 1004 s vojenskou výpravou vydal německý král Jindřich II. (1002-1024, císař od r. 1014), aby podpořil z Čech vyhnaného knížete Jaromíra z rodu Přemyslovců. Králi Jindřichovi se vzdal jakýsi hrad chránící cestu přes českou hranici do vnitrozemí, a když dorazil k hradu Žatec, otevřeli mu obyvatelé brány a pobili polskou posádku. Ty co přežili, přikázal král odvést do kostela, o jehož existenci se odtud dovídáme.

Žatecký kraj měl jako léno propůjčený budoucí kníže Břetislav I. (1035-1055). Za vlády knížete Vratislava II. byl správcem žateckého hradu Smil, syn Boženův, o němž Kosmas napsal, že měl v ústech med a v srdci jed a před hněvem knížete se zachránil útěkem ze země. V roce 1099 pozval kníže Břetislav II. (1092-1100) do Žatce na vánoční svátky svého sestřence Boleslava. Když pak po zavraždění knížete Břetislava II. se z Polska do Čech vrátili velmoži Božej a Mutina, obdržel Božej hrad Žatec, který před tím držel. V roce 1111 se díky přímluvám královny Svatavy usilující o smír mezi jejími syny, kníže Vladislav I. (1109-1125) povolal z Polska svého bratra Soběslava a udělil mu hrad Žatec s příslušným krajem. V roce 1116 pak v bitvě s uherským vojskem padl správce žateckého hradu Jiřík. V roce 1130 slíbil pražský biskup Menhart jako odměnu za zabití knížete Soběslava mimo jiné i Žatec. Od let 1146-1148 je jako žatecký správce a kastelán zmiňován jakýsi Jarohněv a to až do sedmdesátých let, v roce 1170 pak je jako kastelán na Žatci jmenován Zdeslav.

V písemných pramenech jsou tedy uváděni žatečtí kasteláni, popřípadě prefekti, je zmiňována žatecká provincie a je ve 12. století i žatečtí arciděkani, Žatec měl tedy významné postavení i teritoriální správě církve.

Někdejší hrad, jehož místo zaujalo vrcholně středověké město, je situován na ostrožně, na jejíž severní straně protéká v oblouku řeka Ohře. Na východě, severu a západě spadá ostrožna dolů prudkým svahem. Vlastní knížecí hrad o ploše 5 hektarů zaujímal severní část ostrožny nad ohybem řeky Ohře. Na jihu byl oddělen od předhradí příkopem, na jehož hraně tu byla zbudována hradba tvořená dřevěnými rošty a zeminou, na líci pak na sucho stavěnou zdí, a s plentou na vnitřní straně.

Předhradí v jižním předpolí vlastního hradu mělo rozlohu 10 hektarů. Jeho vnější obvod ležel v místech, kde vznikla fortifikace vrcholně středověkého města. Tady archeologický průzkum zjistil pozůstatky dřevohlinitého valu.

Na vlastním předhradí ležely dvorce a další usedlosti vznikly i na vnější straně předhradí. Archeologicky zjištěné pozůstatky těchto objektů byly datovány do 8.-10. století. Dřevo použité při výstavbě roštové a komorové konstrukce žatecké hradby pochází ze stromů skácených v letech 925-937. Znamená to, že fortifikace žateckého hradiště byla budována za života knížete Václava, respektive na samém počátku vlády Boleslava I. V ploše vlastního hradu na severní výspě žateckého ostrožny byl situován knížecí „palác“, patrně nikoliv zděný, jak tomu bylo i na jiných raně přemyslovských sídlech. Zde také nejspíše ležel kostel připomínaný k roku 1004 v kronice Dětmara z Merseburku.

V předhradí při západním okraji ostrožny (v místě stávající Dvořákovy ulice) byl kostel, jehož základy odkryl archeologický průzkum. Mělo jednoduchou obdélnou loď uzavřenou na východě apsidou. Vznikl nejspíše v první polovině 11. století na místě staršího dřevěného kostela stejných rozměrů.

Na protilehlém východním okraji předhradí (v prostoru dnešního Chelčického náměstí) bylo archeologickým průzkumem zjištěno pohřebiště, na němž nad hroby z 11. století vznikl v pozdním 11., či až 12. století malý kostel s obdélnou lodí, apsidou a západní věží. Z něho byly zjištěny jen malé pozůstatky základům, respektive jejich negativní otisk. Z tohoto místa pochází fragmenty šestibokých dlaždic s reliéfem sfingy, gryfa a panovníka s korunou na hlavě držícího žezlo. Jsou takřka identické s dlaždicemi nesoucími nápis NERO, nalezenými v prostoru někdejšího kostela sv. Vavřince na Vyšehradě.

Konečně základy třetího kostela na Předhradí s patrociniem Svatého Kříže byly zjištěny v prostoru dnešního náměstí Svobody. Měl obdélnou loď a pravoúhlý presbytář, nad jeho základy byla odkryta první vrstva kvádříkového zdiva.

Konečně nelze vyloučit, že už v době existence hradiště stál v severní části vlastního hradu kostel nesoucí patrocinium sv. Petra, na jehož místě byl později zbudován minoritský klášter.

Kolmo k severojižní ose vlastního hradu napříč ostrožnou byl pak zbudován ve vnitřním hradě kostel Nanebevzetí Panny Marie. Byl později přestavován, ale dosud se zachovalo zdivo dvouvěžové průčelí provedené z opukových kvádříků. Na jižní věži je patrné románské podvojné okno a fragment obloučkového vlysu bez patek. Je pravděpodobné, že tento kostel měl podobu trojlodní baziliky. Z něho se dochoval i uvnitř v mezivěží osazený kámen s miskovitou prohlubeninou. V ní spatřujeme drobný reliéf polopostavy sv. Petra, který drží v pravé ruce dvojici klíčů a levou rukou si tiskne k prsům knihu.

Z palácové stavby vlastního hradu pochází fragment modelu kostela provedený z pískovce, jehož výška činí pouhých 8 cm. K průčelí lodi ukončenému štítem se tu pojí apsida, v jejímž podstřeší byl vytesán motiv drobných trojúhelníků naznačující obloučkový vlys. Z vnitřní strany je patrný triumfální oblouk této apsidy a její zaklenutí konchou.

Svědectvím velkého hospodářského potenciálu žateckého hradiště je i rozsáhlý poklad, zakopaný do země patrně před rokem 1012 a nalezený v roce 1937.

Žatecké hradiště patřilo v průběhu 10. - 12. století k nevelkému počtu nejvýznamnějších sídelních uskupení v zemi. Zatímco však část těchto, ve své době významných středisek raného přemyslovského zcela ztratila na významu, jako Levý Hradec, Budeč či Oldříš, Žatec si své postavení udržel i nadále, když na ploše starého hradiště vzniklo v první polovině 13. století vrcholně středověké město.

Obrázky

 Žatec. Půdorys města.