Záboří – Kostel sv. Prokopa

přelom 12. a 13. století

Kostel sv. Prokopa

Už Bernhard Grueber se domníval, že stavba kostela v Záboří nad Labem souvisela s cisterciáckým klášterem v Sedlci a že vznikla v době mezi lety 1160-1170 a to současně s kostelem ve Svatém Jakubu. Za možného stavebníka kostela v Záboří bývá od let pokládán velmož Miroslav, zakladatel kláštera v Sedlci. Ve fundační listině ustanovil, aby v případě, že by jeho syn neměl mužské potomky, připadl rodový majetek klášteru. Na klášter myslel i syn Miroslavovy sestry, tehdy bezdětný Držislav. Onen Miroslav patřil bezpochyby k významným osobnostem v době vlády druhého českého krále Vladislava.

V majetku sedleckého kláštera se Záboří ocitlo až odkazem Držislava z Kojic z roku 1301. Nabízela se proto otázka, zda tento Držislav, jenž obdaroval klášter v Sedlci, nepocházel z rodu velmože Miroslava, respektive Miroslavovy sestry. Přes všechny indicie však nemáme jistotu, že stavebníkem v Záboří byl fundátor sedleckého kláštera.

Kostel v Záboří byl několikrát přestavován a tyto stavební zásahy značně ztížily poznání jeho původní podoby. Jádro kostela bylo založeno na půdorysu čtverce, jehož prostor dnes slouží jako presbytář. V ose východního boku přiléhala nevelká apsida. Zde byla v polovině 19. století zřízena novodobá patrová přístavba, jejíž přízemí slouží jako sakristie.

Základní čtvercová stavba byla zbudována z kvádrů rozličné velikosti kladených v pravidelných řádcích. Jen z vnější líce severní obvodové zdi předstupuje mělký výstupek se schodištěm v síle zdiva do horní etáže.

V přízemku čtvercové stavby se nachází čtyři sloupy v rozích ústředbního čtvercového pole, na nichž spočívají klenby. Okolo této centrální pak obíhá „ochoz“. V jeho koutech jsou čtvercová klenební pole, uprostřed jednotlivých stran pak pole obdélná. Všechna mají křížové klenby bez žeber.

O dvou západních sloupech uvnitř románské stavby se někdy soudí, že vznikly až v 16. století, že patří mezi díla ovlivněná románským uměním, tedy že jde o projev tzv. románské renezance. Východní dvojice sloupů byla údajně vyměněna v roce 1933, původní jsou však jejich hlavice. Nad přízemkem měla románská stavba další patro. Jeho obvodová zeď se dochovala do výše 1,6 metru. Nad čtyřmi sloupy v nitru přízemí jsou v úrovni patra čtyři hranolové pilíře propojené arkádovými oblouky. Toto řešení je anomální v tom, že běžné by byly masívnější nosné prvky v úrovni přízemí a subtilnější v patře, zde je tomu naopak.

Nabízí se předpoklad, že výšce pilířů a mezi nimi rozepjatých oblouků by měla odpovídat i výška obvodové zdi patra, která by měla být o ca. 1,5 metru vyšší, než je tomu dnes. Je však možné, že už v průběhu výstavby horního patra došlo ke změně plánu, po níž obvodové zdivo nebylo do plánované výše provedeno a že na dokončení patra bylo rezignováno. Ale nemožné není ani to, že toto patro nemělo být klenuté a že je měla završovat střecha o nízkém sklonu.

Hranolové pilíře v patře a je spojující arkádové oblouky nesou čtyřbokou věž o dvou patrech. Zatímco severní a východní zeď věže byla vyzděna z pískovcových kvádrů, na jihu a západě byly užit lomové zdivo. Karel Kibic ml. uvedl, že ačkoliv byly konstatovány určité odlišnosti, ve velké míře tu byl užit shodný druh kamene, obdobně kladený, jak je tomu v obvodovém zdivu dolní části kostela. Proto soudil, že budování věže bylo uskutečněno v návaznosti na předchozí dílo. Věž měla původně ve svém horním patře na všech čtyřech stranách trojdílná sdružená okna. V patře předposledním jsou stopy takových oken patrné na severní, západní a východní straně. K jižnímu boku románského kostela přiléhá předsíň (sloužící dnes jako loď, respektive prostor pro bohoslužby). Tato obdélná přístavba byla pokládána za románskou. Předpokládalo se, že na užších stranách obrácených k východu a na západ byla otevřena navenek trojicí rozměrných oken. Na delší jižní straně se v osové pozici nachází dosud dochovaný portál, po jehož obou stranách byly dvojice velkých sdružených oken.

Otevřenou otázkou ovšem stále zůstává, zda předsíň skutečně pochází z 12. století. Při archeologickém průzkumu bylo totiž mimo jiné zjištěno, že základ jižní obvodové zdi předsíně nebyl založen takovým precizním způsobem, jak je tomu u evidentně románských částí kostela. Naproti tomu řada badatelů zastávala stanovisko, že obvodové zdi předsíně byly původně románské. Nasvědčují tomu i výsledky průzkumu publikované kdysi Anežkou Merhautovou, kdy byly v zazdívce odkryty fragmenty otevřené okenní arkády na jižní a východní straně. Existence rozměrné předsíně před hlavním vstupem do kostela nebyla ve své době nikterak výjimečná.

V hlavním k jihu obráceném průčelí předsíně (stávající lodi) je osazen náročně utvářený portál. Propojení portálu se sousedním zdivem není dokonalé. Ve dvou ústupcích jeho ostění jsou vloženy sloupky, další sloupky stály po obou stranách portálového ostění v místě, kde je obvodová zeď předsíně zesílena polopilířky. Sloupky ve vnitřním ústupku po obou stranách mají dříky zdobené motivem šroubovice, která je protichůdná v dolní a horní polovině výšky dříku. Na sousedních sloupcích byl uplatněn motiv kosočtvercového vzoru vyplněného plochým dekorem. Hlavice sloupků zdobí antikizující motiv palmetových listů a akantů, provedený plasticky a někdy prodchnutý dynamicky vířivým pohybem.

S mimořádnou náročností jsou utvářeny archivolty portálu, z nichž některé jsou vyžlabené, jiné vypouklé. Kryje je bohatý dekor – jsou zde řady akantů a palmetových listů, pletenec a šroubovice. V jedné z archivolt je řada psů a vepřů. Přichází tu i motivy figurální – lovci, pastevci, ozbrojenec držící štít aj.

Svou bohatou kompozicí je portál v Záboří v česko-moravském prostředí jedinečným dílem. Uplatněním antikizujících motivů připomíná palácovou stavbu na severní straně ambitu dómu v Olomouci zbudovanou bezpochyby biskupem Jindřichem Zdíkem. Tato souvislost díla v Olomouci a v Záboří byla již dávno v literatuře zaznamenána. Antikizující formy byly uplatněny i na částech klášterního kostela v Doksanech. Otázkou nicméně stále zůstává, zda portál se nachází na původním místě, popřípadě zda sem nebyl přenesen z jiného místa – z jižní zdi románského kvadratického jádra stavby, nebo dokonce odjinud.

Přese všechny nejasnosti je zjevné, že kostel v Záboří je spjat s nejprominentnějšími českými a moravskými stavbami z doby knížete a druhého českého krále Vladislava. Už z toho je patrné, že stavebníkem tu musela být osobnost výjimečných nároků. Jádro stavby svým patrovým uspořádáním nepochybně navazuje na patrové kaple, jejichž přízemek se uprostřed otevíral do horní etáže. Takové kaple byly budovány zejména císařských falcích a tak je v jejich podobě vepsán kód mimořádné exkluzivity. Nic tu na věci nemění skutečnost, že původní záměr nebyl patrně v Záboří doveden do konce.

Literatura:

Jan Erasmus WOCEL: Farní kostel v Záboří. In: Časopis Českého Museum 20. Praha 1846, s. 661-673; Erasmus WOCEL: Die romanischen Kirchen zu Záboř und St. Jakob in Böhmen. In: Mittheilungen der kaiserl. Königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale II. Wien 1857, s. 116-119; Bernhard GRUEBER: Die Kunst des Mittelalters in Böhmen I. Wien 1871, s. 61-65, 67, 80-81; Joseph NEUWIRTH: Geschichte der christlichen Kunst in Böhmen bis zum Aussterben der Přemysliden. Prag 1888, s. 145-150; Ferdinand J. LEHNER: Dějiny umění národa českého I/2. Praha 1905, s. 103-111; Vojtěch BIRNBAUM: Kostel sv. Prokopa v Záboří u Labské Týnice. In: Zdeněk WIRTH: Umělecké poklady Čech II. Praha 1915, s. 43-45; Vojtěch BIRNBAUM: Architektura. In: Zdeněk WIRTH: Dějepis výtvarného umění v Čechách I. Středověk. Praha 1931, s. 30; Jaromír PEČÍRKA: Plastika. In: Zdeněk WIRTH: Dějepis výtvarného umění v Čechách I. Středověk. Praha 1931, s. 50-51; Václav MENCL: Románská architektura v zemích českých. In: Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1937 a 1938. Praha 1939, s. 25; Václav MENCL: Francouzská románská architektura na české půdě. In: Umění 17. Praha 1946, s. 209; Anežka LIVOROVÁ: Příspěvek k vlivu francouzské románské architektury na architekturu českou. In: Umění 17. Praha 1946, s. 295; Dobroslav LÍBAL / Jiří MAŠÍN: Odkrytá hlavice v předsíni románského kostela v Záboří n. L. In: Volné směry 41. Praha 1949, s. 31; Anežka MERHAUTOVÁ-LIVOROVÁ: Původní podoba předsíně kostela sv. Prokopa v Záboří nad Labem. In: Umění 1. Praha 1953, s. 226-232; Václav MENCL: Vývoj středověkého portálu v českých zemích. In: Zprávy památkové péče 10. Praha 1950, s. 9-10; Dobroslav LÍBAL: Architektura románská. In: Zdeněk WIRTH / Augusta MÜLLEROVÁ: Architektura v českém národním dědictví. Praha 1961, s. 48; Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 360-362; Anežka MERHAUTOVÁ-LIVOROVÁ: Význam zábořského kostela. In: Umění 20. Praha 1972, s. 393-400; Anežka MERHAUTOVÁ-LIVOROVÁ: Stavební historie zábořského kostela. In: Památková péče 32. Praha 1972, s. 169-178; Erich BACHMANN: Vorromanische und romanische Architektur in Böhmen. In: Erich BACHMANN (ed.): Romanik in Böhmen. Geschichte, Architektur, Malerei, Plastik und Kunstgewerbe. München 1977, s. 116-117; Jiří MAŠÍN: Malerei und Plastik der Romanik. In: Erich BACHMANN (ed.): Romanik in Böhmen. Geschichte, Architektur, Malerei, Plastik und Kunstgewerbe. München 1977, s. 187-188; Emanuel POCHE (red.): Umělecké památky Čech 4. Praha 1982, s. 319-320; Anežka MERHAUTOVÁ / Dušan TŘEŠTÍK: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983, s. 152, 153, 156 (obr. 131), 158, 160, 176, 186, 196, 331 (pozn. 319); Klára BENEŠOVSKÁ: Záboří a Olomouc: vandrující umělci, skicáře, kopie, vzorníky a úloha uvědomělých stavebníků. In: Dalibor PRIX (ed.): Pro arte. Sborník k poctě Ivo Hlobila. Praha 2002, s. 51-65; Milada RADOVÁ-ŠTIKOVÁ: Portál v Záboří nad Labem. In: Průzkumy památek 10, č. 1. Praha 2003, s. 47-52; Jan ŽIŽKA: O kostele sv. Prokopa v Záboří nad Labem. In: Průzkumy památek 14, č. 1. Praha 2007, s. 35-42; Petra NAČERADSKÁ: Dějiny kostela sv. Prokopa v Záboří nad Labem na základě písemných pramenů. In: Průzkumy památek 14, č. 1. Praha 2007, s. 43-62; Jan SOMMER: Záboří nad Labem, kostel sv. Prokopa (hlavní poznatky z první etapy průzkumu kostela). In: Průzkumy památek 14, č. 1. Praha 2007, s. 63-70; Karel KIBIC ml.: Průzkum věže kostela v Záboří nad Labem při opravě. In: Průzkumy památek 14, č. 1. Praha 2007, s. 71-78; Filip VELÍMSKÝ: Příspěvek k diskusi o charakteru a stáří stavby kostela sv. Prokopa v Záboří nad Labem. In: Průzkumy památek 14, č. 1. Praha 2007, s. 79-86; Jan BRADNA: Poznatky restaurátora získané při restaurování románského portálu kostela sv. Prokopa v Záboří nad Labem. In: Průzkumy památek 14, č. 1. Praha 2007, s. 87-102; Zdeněk ŠTAFFEN: Petrologický průzkum portálu v jižním průčelí lodi kostela sv. Prokopa v Záboří nad Labem. In: Průzkumy památek 14, č. 1. Praha 2007, s. 103-112; Karol BAYER / Tatjana BAYEROVÁ: Technologický průzkum vstupního portálu kostela sv. Prokopa v Záboří nad Labem. In: Průzkumy památek 14, č. 1. Praha 2007, s. 113-114; Klára BENEŠOVSKÁ: Magistri cum machinis, Maestri commacini nebo Maestri campionesi v českých zemích 12. století? In: Milada STUDNIČKOVÁ (ed.): Čechy jsou plné kostelů. Kniha k poctě PhDr. Anežky Merhautové, DrSc. Praha 2010, s. 228-244.