Vyšehrad

Historie

1249 - přibližně 1351

Bazilika sv. Petra a Pavla

Roku 1249 baziliku sv. Petra a Pavla poničil požár a následné rekonstrukce se táhly několik desetiletí

Přímo na Vyšehradě v domě proboštově zemřela i Karlova matka Eliška Přemyslovna (28. září 1330), která zahájila gotickou přestavbu chrámu.

1351

Ve vizi posvátné Prahy, jak jí utvářel Karel IV., byla přisouzena nesmírně významná role i Vyšehradu.

Vyšehradská kapitula byla podřízena přímo papežskému stolci a s Římem byl Vyšehrad spjat duchovním poutem i prostřednictvím svatopetrského patrocinia. Spojení s Římem zdůrazňuje i text Pulkavovy kroniky slovy: „při založení toho kostela král Vratislav vynesl po vzoru dávného císaře Konstantina na svých vlastních ramenou dvanáct nůší kamení, položil první základy pro stavbu a postavil kostel vyšehradský podle vzoru kostela svatého Petra v Římě“.

Vyšehrad býval kdysi i rezidencí českých panovníků. Jmenovitě tady sídlil první český král Vratislav. V roce 1180 byl na Vyšehradě pohřben kníže Soběslav II. (1173-1178). Přímo na Vyšehradě v domě proboštově zemřela i Karlova matka Eliška Přemyslovna.

Vyšehrad se těšil mytické posvátnosti, v níž se prolínala pradávná pohanská minulost kmene Čechů s křesťanstvím. Karel IV., jenž měl mimořádný smysl pro dějiny a historickou tradici, věnoval Vyšehradu velkou pozornost. Podle zprávy Františka Pražského k roku 1351 „pan král obehnal velmi pevnými zdmi vrch vyšehradský, opevnil ho věžemi a krásně ozdobil“. Beneš Krabice z Weitmile uvádí: „I samotný vrch Vyšehrad obehnal zdí a velice pevnými věžemi a celé to dílo dokončil za dva roky“. Ale u těchto prací se v době Karlově nepřestalo. Mimo jiné byl v době Karlově přestavěn starý kostel sv. Petra a Pavla a přestavěno tu bylo i staré královské sídlo.

Po té, co řadu desetiletí po smrti Karla IV. husité dobyli a pobořili Vyšehrad, obrátil se jeho syn císař Zikmund na Čechy s naléhavou výzvou, aby nedopustili, aby totéž potkalo Pražský hrad a jeho chrámy. Ve svém listu litoval poboření Vyšehradu, který nazval „stolicí koruny.“

2. pol. 10 .století - 1249

Podle textu Kosmovy kroniky si ženy, kterým přibylo tolik smělosti, „vystavěli na jedné skále“, nedaleko od Prahy hrad nazvaný Děvín. Když to viděli mladí muži, ze žárlivosti se na ně rozzlobili, na druhé skále vystavěli hrad nazvaný podle chrastí Chvrasten, ale v době, kdy Kosmas psal svou kroniku nazývaný Vyšehrad. K legendárním počátkům vladařského rodu Přemyslovců se váže i jiný zápis v Kosmově kronice. Podle něho, když praotec rodu Přemysl, po té co byl vyzván, aby jel za bájnou kněžnou Libuší, vzal s sebou své střevíce zhotovené z lýčí, aby je uchoval pro budoucnost. Podle Kosmy je dal schovat na Vyšehradě, kde se chovají v knížecí komoře.

Někdy na počátku devadesátých let 10. století, kdy kníže Boleslav II. přesídlil z Pražského hradu na Vyšehrad, působila zde mincovna, jejíž činnost zde trvala až do konce vlády knížete Jaromíra.

Na samém konci 10. století když nepřátelé knížete Boleslava na Velizi zajali a mučili jeho syna Jaromíra. Po té co byl osvobozen, byl polomrtvý převezen na Vyšehrad. V letech 1000-1001, kdy pražský hrad obsadilo polské vojsko Boleslava Chrabrého, zůstal Vyšehrad nedobytý a věrný svému knížeti.

Mimořádnou pozornost věnoval Vyšehradu kníže Vratislav II. (1061-1092), který v 1085 získal královskou hodnost. Vratislavovou fundací uskutečněnou v době okolo roku 1070 byla nová kapitula na Vyšehradě, která se stala jednou z nejvýznamnějších církevních institucí v zemi. Její vznik potvrdil papež Alexandr II. Vyšehradské kapitule bylo uděleno papežem obzvláštní právo – probošt, kněz, jáhen a podjáhen dostali výsadu nosit mitru a sandály, tak jako sedm kardinálů v chrámu sv. Petra v Římě.

Podle kroniky kanovníka vyšehradského kostel na Vyšehradě *„král Vratislav blahoslavené paměti, vystavěl za duši svou i své choti a svého potomstva se svolením a z moci nejslavnějšího papeže Alexandra (1061-1064) a sedmdesáti dvou otců; řečený biskup svaté církve římské poslal k potvrzení důstojnosti tohoto posvátného zřízení služebníkům tohoto kostela, knězi, jáhnovi a podjáhnovi a též proboštovi, prostřednictvím Jana, biskupa tuskulského, a Petra, probošta u svatého Jiří mučedníka, sandály a mitry a povolil jim, aby jich na znamení apoštolské moci navždy užívali. Když se o těchto věcech stalo rozhodnutí a opatření, podřídil týž řečený král tento kostel svaté církvi v Římě. Založil jej tím způsobem, že přinesl na vlastních ramenou dvanáct plných nůší kamení ke cti svatého Spasitele tak, jako císař Konstantin založil kostel římský.“ *

Podle kroniky brunšvického kanovníka byl vyšehradský kostel vysvěcen v roce 1079 pražským biskupem Gebhartem. Když pak první český král Vratislav I. zemřel, byl na Vyšehradě v jím založeném chrámu pochován. Z kroniky Kosmovy se dovídáme, že kníže Konrád (1092) slavil Velikonoce na Vyšehradě a stejně tak i kníže Břetislav II. (1092-1100). Když v roce 1105 Přemyslovec Svatopluk vpadl do Čech, aby se zmocnil vlády, zůstal Pražský hrad i Vyšehrad v rukou knížete Bořivoje II. Pokus Svatoplukův o dobytí moci tak skončil neúspěchem. Jen z náhodné zprávy v kronice Kosmově se dovídáme o existenci knížecího paláce na Vyšehradě. Dne 30. července 1119 totiž *„prudký vichr … udeřiv náhle od jižní strany na knížecí palác na Vyšehradě, vyvrátil od základů starou a tedy velmi pevnou zeď, a tak …. Zatímco obojí strana, přední i zadní, zůstala celá a neotřesená, střed paláce byl až k zemi vyvrácen … náraz větru polámal hořejší i dolejší trámy i s domem samým na kousky a rozházel je.“ *

Význam Vyšehradu jako vladařské rezidence velmi vzrostl za knížete Soběslava I. (1125-1140), syna prvního českého krále Vratislava I. († 1092). V roce 1130 Soběslav I. rozšířil počet vyšehradských kanovníků a potvrdil vyšehradskému kostelu jeho statky a práva. Mimo jiné byly vyšehradské kapitule potvrzeny příjmy z hradů Praha, Vyšehrad, Žatec, Sedlec, Litoměřice, Bílina, Děčín, Boleslav, Kamenec, Hradec (Králové), Opočno, Chrudim, Kouřim, Plzeň, Libice a Vrátno – některé z nich patřily tehdy k nejvýznamnějším mocenským a sídelním centrům v zemi. Od knížete Soběslava obdržel údajně vyšehradský kostel postavený jeho otcem králem Vratislavem, kapli sv. Vavřince.

Podle kroniky kanovníka vyšehradského Soběslav I. (1125-1140) obnovil vyšehradský kostel *„a obnovený skvěleji zvelebil: dal malovati stěny, zavěsil v něm zlatou korunu, jež váží dvanáct hřiven zlata, osmdesát hřiven stříbra, mědi a železa nepočítajíc, podlahu okrášlil hlazenými kameny, přidal boční lodi, kolem běžící, přistavěl na obou stranách krovy, opatřil cihlovým krytem celý vršek kostela i střechy, dal pokrýt klášter a všechny dílny; kromě toho rozmnožil počet kanovníků toho kostela a obdařil je dalšími platy, dvory a jinými statky“. *

V roce 1128 zajal kníže Soběslava Konráda, syna Litoltova a dal ho uvěznit „v domě kostela vyšehradského“, o jehož existenci se tak dovídáme.

Když v roce 1130 kníže Soběslav unikl pokusu o zabití, byli spiklenci odvedeni na Vyšehrad. Soběslav se pak jel pomodlit na Pražský hrad a následně jel na Vyšehrad, kde byl přivítán kanovníky a hlaholem zvonů. Ve vyšehradském paláci, o němž se tak znovu dovídáme, shromáždilo se veliké množství mužů, mezi nimiž byli i kanovníci pražské a snad i vyšehradské kapituly. Byli tu přítomni soudu nad spiklenci.

O knížeti Soběslavovi se dovídáme, že „o tom, jak srdečně a pobožně … konal dílo milosrdenství, svědčí, že o výročním dni on sám obědval v klauzuře vyšehradské“, jejíž existence je tak doložena. Když Soběslav umíral, sjeli se předáci Čechů na Vyšehrad, kde rokovali o tom, koho by chtěli zvolit za jeho nástupce. Dne 14. února roku 1140 Soběslav zemřel, jeho tělo bylo přeneseno na Vyšehrad a tady ve vyšehradském kostele pohřbeno.

Doba vlády knížete a prvního českého krále Vratislava († 1092) a jeho syna knížete Soběslava I. (1125-1140) byla pro Vyšehrad zlatým věkem. Vyšehrad byl jejich rezidencí, tamní kapitula se těšila jejich přízni. Na Vyšehradě se v té době intenzivně stavělo a Vyšehrad se stal i místem, kde oba zmínění vladaři byli pohřbeni. Vedle nich tu místo posledního odpočinku našli i kníže Konrád Brněnský († 1092), Vratislavova manželka Svatava Polská († 1126) a Soběslav II. († 1180). Své výjimečné postavení však Vyšehrad ztratil už po smrti knížete Soběslava I. († 1140).

Vyšehradské hradiště

Vyšehradské hradiště vzniklo na vysokém skalnatém návrší zdvihajícím se nad pravým břehem Vltavy a vytvářejícím pohledový protipól po proudu Vltavy na jejím levém břehu ležícímu Pražskému hradu. Už sama dominantní poloha na okraji pražské kotliny předurčila v nemalé míře význačné historické postavení Vyšehradu.

Centrální částí hradiště byla akropole v jihozápadní části ostrožny, od jejíž plochy byla na severu a východě vydělena příkopem, na zbývajících stranách pak jí chránil prudký spád terénu. Plocha akropole činila ca. 2,062 hektaru, Velkou část ostrožny na severu a východě akropole pak zaujímalo rozsáhlé předhradí. To patrně mělo na svém obvodu fortifikaci a to asi obdobnou, jakou měla jiná hradiště z té doby – s dřevěnou konstrukcí vyplněnou kameny a zeminou a s na sucho vyzděnou lícní zdí.

V nejstarší fázi stála na akropoli v jejím jihozápadním cípu budova lichoběžníkového půdorysu (ca. 121 x 27,5 m), jejíž místo později zaujal románský palác. Existovaly tu i další dřevěné stavby. Nejspíše ve středu akropole stával kostel sv. Jana Křtitele, jehož základy nebyly dosud zjištěny. Měl patrně podobu rotundy, o níž ale nevíme, zda byla první svatyní na tomto místě. V pramenech je doložen až v padesátých a šedesátých letech 13. století.

Za vnější hranou příkopu na vymezujícího východní bok akropole byla zbudována kamenná centrální stavba na půdorysu kříže. Na místě tohoto kostela vznikl pak kostel sv. Vavřince. Byla to bazilika malých rozměrů. Na rozhraní lodi hlavní a mnohem užších lodí bočních byly vždy tři mezilodní hranolové pilíře s příložkami na bocích obrácených do bočních lodí. Oproti nim byly příložky i na vnitřní líci vnějších obvodových zdí trojlodí. Na těchto příložkách patrně spočívaly pásy rozpínající se mezi obvodovými zdmi baziliky a pilíři mezilodních arkád. Nelze vyloučit, že oddělovaly křížové klenby. Masívnější byly křížové pilíře v křížení na rozhraní hlavní lodi a transeptu, jehož ramena mírně vystupovala do stran. K nim se na východě pojily apsidy, na křížení pak na východě navazoval presbytář tvořený čtverhranným polem ukončeným apsidou. Zatímco z velké části byly pozůstatky baziliky odkryty archeologickým výzkumem, dochovalo se zdivo severního boku kostela a také zdivo severní apsidy.

Václav Mencl kdysi vzpomenul, že se zde zračí odezva architektury hirsauské reformy. Dispoziční řešení svatovavřinecké baziliky je skutečně obdobné kostelu sv. Aurelia v Hirsau z let 1059-1071. Její architekturu doplňovaly reliéfní dlaždice. Je pravděpodobné, že bazilika sv. Vavřince na Vyšehradě vznikla patrně v době krále Vratislava I. V písemných pramenech však je doložena mnohem později.

Na vnější straně akropole při jejím severním boku byl zbudován kapitulní kostel sv. Petra a Pavla dlouhý 53 m a široký 17 m. Měl podobu trojlodní baziliky orientované k východu. Její střední loď byla nejen na východě, ale i na západě ukončena apsidami, šlo tu tedy o dvouchórovou dispozici, jaká byla častá u velkých staveb v Říši, byla uplatněna o v polském Krakově a v Čechách měl tento vyšehradský kostel svým dvouchórovým řešením souputníka v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, jehož výstavbu započal kníže Spytihněv.

Přes příkop oddělující kapitulní kostel od akropolí tu byl vyklenut oblouk románského mostu. Těleso mostu bylo k bazilice připojeno na spáru, nebylo tedy s ní provázáno. Nicméně je pravděpodobné, že most vznikl v souvislosti s její výstavbou.

Z písemných pramenů víme, že se na Vyšehradě nacházela kaple sv. Máří Magdalény a kaple sv. Klimenta. Ani jedna z nich nestojí. Dosud se však dochovala rotunda sv. Martina situovaná na východním okraji předhradí. Její válcová loď se otevírá do apsidy sklenuté konchou. Loď byla sklenuta kopulovitou klenbou otevírající se ve svém vrcholu do lucerny. Obvodové zdivo rotundy bylo vyzděno z opukových nízkých kvádříků, kromě nich tu byly uplatněny dvě řady kvádříků většího formátu. Zčásti ovšem bylo zdivo rotundy dotčeno při novodobých zásazích. Zdivo apsidy člení lizény, ve vrcholu pod římsou pak na ně navazuje v omítce provedený vlys, pokládaný za novodobý. Soudí se, že rotunda vznikla nejspíše za vlády prvního českého krále Vratislava I., či v době následující.

Terén u rotundy byl výrazně proměněn zejména při stavbě barokní fortifikace a při zřízení nové Táborské silnice v roce 1841, kdy byla na západní straně jeho úroveň značně snížena. V bezprostředním okolí rotundy byl při archeologickém průzkumu provedeném v letech 1924-1926 pod vedením Karla Gutha zjištěn hřbitov, datovaný do 11.-13. století.

K nemnoha legendárním místům v době počátků českého státu patří Vyšehrad položený v dominantní poloze na skalisku, které se zdvihá nad Vltavou na jižním okraji pražské kotliny.

Postavení Vyšehradu mezi památnými místy z těchto nejstarších dob bylo dáno už tím, že si ho zvolil za své sídlo první český král Vratislav I. Navíc zde našel místo pohřbu jak on, tak i několik dalších členů přemyslovského rodu.

Vratislavem I. založená kapitula pak patřila od svého vzniku k nejvýznamnějším institucím českého státu. Její význam byl o to větší, že probošti této kapituly zpravidla vykonávali úřad kancléře českého království.

Řada svatyň, které tu byly zbudovány, vytvářela z Vyšehradu posvátný okrsek. Jeho význam byl kodifikován i ustanovením v Korunovačním řádu českého krále, v němž bylo předepsáno, že pražský arcibiskup, prelát, knížata a šlechta doprovodí budoucího krále v předvečer na Vyšehrad, kde se pomodlí a vrátí se do metropolitního kostela, aby vyslechli nešpory. Odjinud víme, že na Vyšehradě se při této příležitosti odehrál zvláštní obřad, při němž byly budoucímu panovníkovi ukázány střevíce mytického praotce rodu Přemyslovců a na rameno mu byla položena jeho mošna. Tímto způsobem byla do korunovačního ritu zabudována upomínka samotných počátků vlády dynastie Přemyslovců a českého státu.

Obrázky

Praha. Vyšehrad. Bazilika sv. Petra a Pavla. Tumba sv. Longina.
Praha. Vyšehrad. Bazilika sv. Petra a Pavla. Pohled od východu.
Praha. Vyšehrad. Rotunda sv. Martina.