Vyšehrad

Historie

2. pol. 10 .století - 2. pol. 12. století

Písemně je existence Vyšehradu poprvé dosvědčena opisem na rubní straně denárových mincí ze závěru vlády Boleslava II.

V kronice Pulkavově, vzniklé pod patronací Karla IV., legendární kněžna Libuše v nejstarších dobách bájných českých dějin „postavila hrad vyšehradský a vládla celé zemi české po dlouhé časy“. Podle Pulkavova líčení na Libušin příkaz byli z Vyšehradu posláni poslové a ti ve vsi Stadice našli muže jménem Přemysl, jenž se stal manželem Libuše a knížetem. Tedy Vyšehrad stojí v tomto vyprávění na počátku dlouhých vladařských dějin rodu Přemyslovců, z něhož císař po matce pocházel. Jsou zde připomenuty střevíce bájného Přemysla: „střevíce jsou až do dnešního dne velmi pečlivě chovány v kostele vyšehradském. V předvečer korunovace českých králů totiž kanovníci a preláti jdou v procesí vstříc budoucímu králi, ukážou mu střevíce a položí na mošnu na ramena, aby (králové) měli na paměti, že pocházejí z chudoby a aby nikdy nezpychli“. Návštěva Vyšehradu na počátku královské korunovace je uvedena i v korunovačním řádu českých králů, jehož redakce vznikla jako dílo Karla IV. reformou staršího korunovačního řádu a prastarých zvyků z doby přemyslovské.

V roce 2014 byl na Vyšehradě nalezeny základy kostela odkazujícího k byzantskému prostředí, a který svými rozměry překonává i rodundu sv. Víta na Pražském hradě.

2. pol. 12. století - 1249

Kostel sv. Petra a Pavla

Temeno vyšehradské skály zaujímal opevněný okrsek s řadou svatyní. Kníže Vratislav II. († 1092), jenž se stal prvním českým králem, založil na Vyšehradě kostel sv. Petra a Pavla, který později obnovil jeho syn Soběslav I. (1125-1140).

Vratislavovy zásluhy o vyšehradský kostel vzpomíná kronika kanovníka vyšehradského slovy: „podřídil týž král svrchu řečený chrám svatému kostelu Římskému. Kterýžto takovým způsobem založil, nesa na svých ramenou 12 nůší plných kamene ke cti spasitele, tak jak Konstantin císař založil kostel Římský“. Je tu tedy vyjádřena přímá vazba vyšehradského kostela k Římu, jinými slovy řečeno vynětí z pravomoci pražských biskupů. Zakladatelské dílo Vratislavovo v tomto líčení následovalo císaře Konstantina.

Za prvního českého krále Vratislava se Vyšehrad stal rezidencí panovníka a centrem politické moci v zemi. Tato úloha mu zůstala i za Vratislavových nástupců, za knížete Konráda I. a v době vlády Vratislavových synů. Na Vyšehradě byl pohřben syn krále Vratislava a podle textu listiny z roku 1130 devatenáctý český kníže Soběslav I. (1125-1140). I tento kníže měl nemalé zásluhy o vyšehradský kostel. Podle vyprávění kanovníka vyšehradského ho Soběslav „obnovil a obnovený zvelebil; neb dal stěny malovati, zlatou korunu v něm zavěsil, která váží 12 hřiven zlata, stříbra pak 80, mědi a železa bez čísla, dlažbu hlazenými kameny vykrášlil, přidal chodby kolem, pilíře na obou stranách přistavěl, cihlami vrch celý se střechami pokryl, klášter a dílny všechny dal pokrýt“. A když v roce 1180 zemřel v cizině Soběslav II. (1173-1178), bylo jeho tělo převezeno do Prahy a rovněž pohřbeno na Vyšehradě.

1249 - přibližně 1351

Bazilika sv. Petra a Pavla

Roku 1249 baziliku sv. Petra a Pavla poničil požár a následné rekonstrukce se táhly několik desetiletí

Přímo na Vyšehradě v domě proboštově zemřela i Karlova matka Eliška Přemyslovna (28. září 1330), která zahájila gotickou přestavbu chrámu.

1351

Ve vizi posvátné Prahy, jak jí utvářel Karel IV., byla přisouzena nesmírně významná role i Vyšehradu.

Vyšehradská kapitula byla podřízena přímo papežskému stolci a s Římem byl Vyšehrad spjat duchovním poutem i prostřednictvím svatopetrského patrocinia. Spojení s Římem zdůrazňuje i text Pulkavovy kroniky slovy: „při založení toho kostela král Vratislav vynesl po vzoru dávného císaře Konstantina na svých vlastních ramenou dvanáct nůší kamení, položil první základy pro stavbu a postavil kostel vyšehradský podle vzoru kostela svatého Petra v Římě“.

Vyšehrad býval kdysi i rezidencí českých panovníků. Jmenovitě tady sídlil první český král Vratislav. V roce 1180 byl na Vyšehradě pohřben kníže Soběslav II. (1173-1178). Přímo na Vyšehradě v domě proboštově zemřela i Karlova matka Eliška Přemyslovna.

Vyšehrad se těšil mytické posvátnosti, v níž se prolínala pradávná pohanská minulost kmene Čechů s křesťanstvím. Karel IV., jenž měl mimořádný smysl pro dějiny a historickou tradici, věnoval Vyšehradu velkou pozornost. Podle zprávy Františka Pražského k roku 1351 „pan král obehnal velmi pevnými zdmi vrch vyšehradský, opevnil ho věžemi a krásně ozdobil“. Beneš Krabice z Weitmile uvádí: „I samotný vrch Vyšehrad obehnal zdí a velice pevnými věžemi a celé to dílo dokončil za dva roky“. Ale u těchto prací se v době Karlově nepřestalo. Mimo jiné byl v době Karlově přestavěn starý kostel sv. Petra a Pavla a přestavěno tu bylo i staré královské sídlo.

Po té, co řadu desetiletí po smrti Karla IV. husité dobyli a pobořili Vyšehrad, obrátil se jeho syn císař Zikmund na Čechy s naléhavou výzvou, aby nedopustili, aby totéž potkalo Pražský hrad a jeho chrámy. Ve svém listu litoval poboření Vyšehradu, který nazval „stolicí koruny.“

Obrázky

Praha. Vyšehrad. Bazilika sv. Petra a Pavla. Tumba sv. Longina.
Praha. Vyšehrad. Bazilika sv. Petra a Pavla. Pohled od východu.