Vratislav – Radnice

počátek přestavby 1343 - 1468 pol. 15. století

Radnice

Nejstarší zmínka o existenci sídla městské správy – je až ze samotného konce 13. století. Tato radnice byla zřízena v ploše velkého rynku. V letech 1328 - 1333 byl na jejím jihovýchodním nároží zřízena nová budova zvaná prætorium. Do let 1343-1357 spadá důležitá fáze výstavby, při níž byl zřízen v přízemí soudní sál, v patře pak síň zvaná Knížecí zasvěcenou sv. Janům.

Z této doby pochází vstupní portál ve východní fasádě radnice. V jeho tympanonu je reliéf sedícího lva, jehož hlavu kryje helmice s orlím křídlem. Lev drží korouhev s praporcem s motivem dvouocasého lva. Z obou stran se k ústřednímu motivu uklánějí štíty. Na heraldicky pravém je orlice s pružinou, na štítu spočívá helmice, na níž sedí opakující se znamení orlice. Na protilehlé heraldicky levé straně je ve štítu poprsí sv. Jana Evangelisty, jehož hlavu rámuje nimbus. K ústřednímu motivu českého lva se tu v úkloně obrací znaky Slezska, respektive vratislavského knížectví (orlice s pružinou) a města Vratislavi (poprsí sv. Jana Křtitele). Tympanon tohoto portálu je tak zřejmě vyjádřením inkorporace Slezska a v jeho rámci i vratislavského knížectví a města Vratislavi do svazku České koruny.

V téže etapě vznikl i arkýř radniční kaple ve východním průčelí radnice, pod nímž je osazen kamenný reliéf s hlavou sv. Jana Křtitele na míse nesené dvěma anděly. Samotný arkýř nesou z obou stran kamenné figury, na spodku arkýře pak spatřujeme dekorativní členění v podobě trojdílných „kleneb“, jaké byly oblíbené na monumentálních stavbách vratislavských kostelů.

Ikonografie tympanonu na vstupním portálu ve východním průčelí radnice se opakuje v jejím nitru a to v tympanonu portálu, který v prvním patře spojuje kapli s velkým sálem v jižním křídle. I tady je figura sedícího lva s hlavou krytou helmicí s klenotem orlího křídla. I tady drží lev v prackách korouhev a z obou stran se k němu naklánějí erbovní štíty. Na heraldicky pravém je znamení orlice, na heraldicky levém pak poprsí sv. Jana Evangelisty, patrona města Vratislavi.

Na sídle vratislavské městské správy tak bylo s nápadnou okázalostí doslova manifestováno spojení vratislavského knížectví a města Vratislavi s Českou korunou. Před východním průčelím radnice procházela trasa vedoucí od zeměpanského hradu na pravém břehu Odry na velký rynek okolo budovy radnice a pak dál na jih okolo kláštera sv. Doroty, sv. Václava a sv. Stanislava založeného Karlem IV. k jižní bráně, odkud vycházela cesta na Prahu. V celém městě snad nebylo možné najít místo, na němž by mohlo být sepjetí města Vratislavi s Českou korunou doslova manifestováno s takovou okázalostí.

Literatura:

Zdeněk WIRTH: Radnice ve Vratislavi. In: Zdeněk WIRTH (ed.): Umělecké poklady Čech II. Praha 1913-1914, s. 4-5; Rudolf STEIN: Das Rathaus und der Groβe Ring zu Breslau. Geschichte, Beschreibung und Führer. Breslau 1937; Kurt BIMLER: Quellen zur schlesischen Kunstgeschichte Heft 5. Breslau 1940, s. 79-84; Kurt BIMLER: Quellen zur schlesischen Kunstgeschichte Heft 6. Breslau 1941, s. 79-84; Kurt BIMLER: Das Breslauer Rathaus. Seine Gestaltung, Ausstattung und Baugeschichte. Breslau 1941; Marcin BUKOWSKI / Mieczysław ZLAT: Ratusz wrocławski. Wrocław 1958; Mieczysław ZLAT: Ratusz wrocławski. Wrocław 1976; Andrzej WŁODAREK (red.): Katalog zabytków (Teresa MROCZKO / Marian ARSZYŃSKI: Architektura gotycka w Polsce). Warszawa 1995, s. 261-262; Ernst BADSTÜBNER / Dietmar POPP / Andrzej TOMASZEWSKI / Dethard von WINTERFELD: Dehio-Handbuch der Kunstdenkmäler in Polen. Schlesien (bearbeitet von Sławomir BRZEZICKI und Christiane NIELSEN unter Mitarbeit von Grzegorz GRAJEWSKI und Dietmar POPP). München / Berlin 2005, s. 1088-1091; Bogusław CZECHOWICZ: Między katedra a ratuszem. Polityczne uwarunkowania sztuki Wrocławia u schyłku średniowiecza.Warszawa 2008.

druhá pol. 15. století

Radnice

Radnice ve Vratislavi byla budována v samotném centru města uprostřed velkého rynku. Její budova už v době lucemburské reprezentovala svou výstavností nejen význam a postavení města, ale zároveň i jeho příslušnost do svazku zemí české koruny. Ta byla málokde jinde vyjádřena tak manifestačním způsobem jako právě tady. První zprávy o pracích na stavbě radnice jsou už z roku 1299, později jsou doloženy v letech 1342-1347 a 1354-1357. Pracovalo se tu i v letech 1440-1470.Velká pozdně gotická přestavba radnice byla zahájena v době okolo roku 1470, dokončena byla někdy okolo roku 1510. Tehdy byla budova radnice rozšířena směrem k jihu o další, třetí trakt. Svojí stávající podobu z velké části dostaly prostory v prvním patře (Knížecí sál ve východním křídle je ovšem ještě ze 14. století) a také jižní a východní fasáda radnice.

Podstatnou část prvního patra zaujal takzvaný Velký sál, označovaný též jako refektář. Je členěn do tří téměř stejně vysokých lodí, spojených spolu arkádami, jejichž oblouky spočívají na pilířích. Každá z lodí má po šesti polích. Klenby jsou tvořeny průběžnou sítí vytvářenou pomocí trojpaprsků, paralelně probíhajícími žebry a řadou lichoběžníků v ose. Zde uplatněný vzorec ještě v podstatě vychází z kleneb parléřovských. Na západě je severní loď refektáře portálkem spojena s komorou v radniční věži. Na střední a západní loď navazují arkádovým obloukem oddělené prostory, ležící už na západním boku radniční budovy. Obě byly sklenuty členitými hvězdovými klenbami se skvěle formovanými tesanými svorníky nesoucími znaky krále Matyáše Korvína. Bohaté utváření kleneb v těchto prostorách až kontrastuje ve srovnání s klenbami v lodích velkého sálu.

Při jižním boku radnice na jižní loď refektáře navazuje na východě hvězdovou klenbou opatřená čtvercová místnost Seniora rady, s ní pak dál na východ sousedí protáhlá obdélná místnost pokladnice, sklenutá síťovou klenbou, jejíž vzorec má svůj pravzor v klenbě vysokého chóru pražské katedrály. Na jihu je uzavřena dvěma malými, dvojboce uzavřenými arkýřky. Na východě na tuto místnost navazuje čtvercová prostora v rizalitu na jihovýchodním nároží radnice.

Postup stavebních prací je tu doložen řadou letopočtů a dalších indicií. Na klenbě místnosti Seniora jsou ve svornících znaky členů městské rady, uprostřed pak erb jejího seniora Lucase Eisenreicha, který tento úřad zastával v letech 1468, 1470-1472 a pak po dlouhou dobu 1475-1487. Nakonec byl v roce 1487 z městské rady odsunut a místo jejího seniora zaujal exponent Matyáše Korvína Heinz Dompnig. Eisenreichovo postavení i umístění jeho erbu v centrálním svorníku síně Seniora dovolují předpoklad, že právě on byl hlavním iniciátorem velkolepé přestavby vratislavské radnice. Letopočet 1483 nese nápis na obvodu mísy s hlavou sv. Jana Křtitele v nadokenním tympanonu jižní fasády radnice. Letopočet 1484 lze spatřit na kamenné desce s poprsím muže s dlouhými nakadeřenými vlasy, osazené v západním poli jižní lodi Velkého sálu. Do doby, kdy ve Slezsku vládl Matyáš Korvín, datují příslušné části radnice i Korvínovy znaky – dvakrát jsou v ose hvězdové klenby prostor přiléhajících na západě k jižní a střední lodi Velkého sálu. Po třetí se erb Matyáše Korvína jako českého krále nachází v tympanon portálu, kterým se na východním boku jižní lodi Velkého sálu vstupuje do síně seniora.

V takzvaném sále radních ve zvýšeném přízemí v severovýchodním nároží radnice je v nadpraží portálu vedoucího do sousední místnosti na západě letopočet 1498. V bohatě komponovaném erbovním poli na klenbě jihovýchodního rizalitu radnice je ve středním terči zastoupen bílý polský orel reprezentující Vladislava Jagellonského. Erb Vladislava Jagellonského jako vrchního pána Českého království i Slezska byl i součástí polychromie východního štítu radnice. S letopočtem 1504 na okenním arkýři v západním průčelí radnice bývá spojováno ukončení stavebních a kamenických prací. V roce 1512 výzdobu radnice pochválil Bartoloměj Stenus ve svém spise o Vratislavi.

Na pozdně gotické přestavbě radnice se podílelo několik mistrů. Jedním z nich byl Jost (Jodocus) Tauchen. Je o něm známo, že jej hnězdenský arcibiskup Jan VI. pověřil zhotovením náhrobní desky. V roce 1455 vytvořil kamenný sanktuář vratislavského kostela sv. Alžběty a v letech 1466-1469 kapli Filipa Dachse při kostele Panny Marie na Písku. Když v roce 1475 ve Vratislavi vznikl cech, je v seznamu mistrů jmenován na druhém místě. V době okolo roku 1475 pracoval na stavbě zvonice kostela sv. Jakuba v Nise. Podle kamenických značek se soudí, že tam působili i kamenící účastnící se stavby vratislavské radnice. Ve Vratislavi a v Nise je doložen do roku 1496. Jeho podíl na přestavbě radnice je pro nedostatek indicií obtížné dobře identifikovat – Mieczysław Zlat soudil, že jeho dílem jsou klenební konzoly v severní lodi Velkého sálu z doby okolo roku 1470.

Dále se předpokládá, že na přestavbě radnice působili mistři Hans Bertold a Peter Franczke.V letech 1465--1468 pracovali na západní předsíni vratislavské katedrály, od roku 1465 na přestavbě vratislavského kostela sv. Barbory a do roku 1466 jsou jmenováni i v účtech tehdy budovaného kláštera řádu bernardinů. Mistr Franczke sám před rokem 1456 zaklenul jižní křídlo vratislavského kláštera dominikánů. Hansi Bertholdovi bývají připisovány klenební konzolyv jižní lodi Velkého sálu s detaily kruchty a hlavního portálu vratislavské katedrály.Někdy okolo roku 1480 Hans Bertold zemřel.

Za hlavního projektanta pozdně gotické přestavby radnice pokládal Mieczysław Zlat mistra Paula Preusse z Rochlitz.Jemu připsal mimo jiné klenby prostor přiléhajících na západě ke střední a jižní lodi Velkého sálu, v jejichž svornících jsou erby Matyáše Korvína. Dále mu bývají připisovány dva bohatě utvářené portály ve východní zdi Velkého sálu a jihovýchodní rizalit radnice.

Na výstavbě radnice se podíleli i další mistři.Tak to byl patrně kameník Hans Jacob z Řezna, jenž ve Vratislavi přijal v roce 1491 městská práva a je doložen až do roku 1508, či zedník Hans z Augsburku, který práva města Vratislavi přijal v roce 1494. Nejlépe postižitelný ve vratislavských pramenech je v letech 1494-1495 mistr Brikcí, který byl ztotožněn se zhořeleckým řezbářem Bricciem Gauszkem. Brikcius je v letech 1476-1477 veden v městskýchúčtech ve Zhořelci jako malíř. Dne 23. března 1477 uzavřel smlouvu se Stefanem Aldenbergem, že se u něj vyučí jako kameník. Smlouva byla patrně vyhotovena proto, aby Brikcího kryla před námitkami místního cechu. Povolovala mu totiž dokončování mistrových prací i provádění vlastních kamenosochařských prací. Od roku 1478 je uváděn jako mistr a v roce 1480 se objevuje ve zhořeleckých účtech naposledy. Byl bezpochyby spolupracovníkem Aldenbergovým, který ve Zhořelci budoval Mariánskou bránu s náročnou kamenosochařskou výzdobou. Brikcímu bývá připisován i monument oslavující Matyáše Korvína na vstupní věži na hradě Ortenburg v Budyšíně z roku 1486. Někdy je za jeho dílo pokládána i kamenná výzdoba Mikulášské brány ve Vratislavi. V listopadu roku 1495 požádala městská rada v Kutné Hoře radu vratislavskou o uvolnění mistra Brikcího na dokončení prací na stavbě chrámu sv. Barbory. Je to patrně tentýž mistr Brikcí, který v letech 1490-1493 působil v Kutné Hoře. Zde je mimo jiné zřejmě jeho dílem takzvaný Kamenný dům, jehož kamenosochařská výzdoba zřetelně souvisí s jižní fasádou vratislavské radnice.

Na radnici ve Vratislavi jsou patrně jeho dílem bohatě kamenicky zdobené tympanony nad okny jižního průčelí a na něm také oba vlysy se skulpturální tesanou výzdobou. Svým charakterem se sem snad řadí i figurální konzoly pod středním a jihovýchodním arkýřem a také některé svorníky na klenbách refektáře.

Nadokenní tympanony jižního průčelí jsou mimořádně dekorativní. Jejich oblouky ve tvaru oslích hřbetů jsou na okrajích posázeny kraby, ve vrcholu ukončeny nápadnou kytkou a z boků provázeny fiálami. Byl tu tedy rozehrán osvědčený repertoár katedrální gotiky, který v sobě nesl kód výjimečnosti a posvátnosti. Výzdoba tympanonů je bohatá, plně plasticky vyvinutá a natolik podtesaná do hloubky, že již ani nemá charakter reliéfů, ale téměř se blíží volným sochám. V jednom z oken je z obou stran anděly nesená mísa s hlavou sv. Jana Křtitele, který byl ve Vratislavi uctíván jako patron města a na mnoha místech je zde také připomínán. Jinde jsou plasticky vyvinuté figury gryfů nesoucí erbovní štíty se slezskou orlicí a lvi držící v tlapách štít s dvouocasým českým lvem. Na erbovních polích spočívají bohatě utvářené helmice a vše provázejí skvěle provedené a do velké hloubky podtesané rozviliny. Kvalita kamenické práce je tu mimořádná a snese srovnání s nejlepšími díly své doby. Přes dekorativní bohatství tu kamenické dílo nepostrádá plnost objemů.

Ve vlysu pod hlavní římsou jižní fasády radnice vidíme dvojice pěších bojovníků křížících své meče i dvojice bojujících rytířů na koních, figury mužů hrajících na hudební nástroje, bohatě utvářené rozviliny a podobně. I tady je vše podtesáno do neuvěřitelné hloubky, a tak tu figurální i ornamentální výzdoba nemá ráz reliéfu, ale svým charakterem se blíží volné kamenné plastice. Lidské postavy i figury koní mají plný objemný tvar, jsou zachyceny v pohybu a někdy i v působivých zkratkách.

Bohatstvímsvého provedení mohou s výzdobou jižní fasády radnicesoupeřit tympanony obou portálů ve východní stěně Velkého sálu a potomsochařsky utvářená výzdoba oblouku, kterým se jižní loď velkého sálu otevírá do středního arkýře.

Fasády radnice byly v úrovni patra obohaceny arkýři. Jeden z nich je v západní fasádě. Nejdelší a nejnáročněji formované je již vzpomenuté průčelí jižní. Tady je jeden arkýř při jihozápadním rohu radniční budovy a druhý ve středu jejího jižního boku. Hranolový rizalit při jihovýchodním nároží radnice má menší arkýř na jihu a větší na východě. Všechny arkýře doslova překypují bohatstvím dekoru. Ten se rozprostřel po nosnících, na nichž arkýře spočívají, kryje i jejich poprsnice, provází okna po stranách i nad nimi. Byl tu mimo jiné použit dekorativní motiv oslích hřbetů, které se navzájem protínají a prostupují. Navíc byly na arkýřích osazeny i kamenné sochy. Boky jihovýchodního arkýřového rizalitu ukončují bohatě utvářené štíty a celek završuje vysoká střecha. K dominantním součástem vnější tváře radnice patří tři štíty východního průčelí. Střední z nich vznikl na místě dvou starších štítů, které ukončovaly oba starší trakty radniční budovy. Pozdně gotický štít na jejich místě je ale mnohem větší a vyšší. Stavba monumentálního štítu na místě dvou menších stávajících neměla žádný praktický účel, důvodem tu zajisté byla monumentalizace východní fronty radnice. Obvod tohoto štítu rámuje dekorativní terakotový vlys a z jeho obvodu se vzhůru zdvihají fiály. Plochu pak pokrývá síť dekorativního kružboví provedená z terakoty. Určitou obdobu, ztvárněnou ovšem v kameni, lze nalézt v Norimberku - příkladem může být štít takzvané Mauthalle z let 1498-1502. Snad právě v Norimberku, kde byly už ve 14. století tak oblíbené arkýře, které obohacují fasády domů, je snad možné hledat i pravzor pro arkýře vratislavské radnice. Ta je složitým stavebním komplexem, vyrůstala postupně a po dlouhou dobu a na jejím budování se podílela řada mistrů. Definitivní podoba radnice byla dotvořena v době pozdní gotiky. Jak uvnitř, tak i navenek je její celek mimořádně členitý a v celku i detailech nadmíru bohatý. Reprezentativní vzezření radnice umocňuje i použitý materiál. Ke slovu zde uvnitř i navenek přichází cihla a terakotové dílce, tedy materiál, který ve Slezsku často převládal i na monumentálních stavbách sakrálních. Ale vedle toho tu bylo na poměry Slezska v nebývalé míře použito tesaného kamene, jenž musel být do Vratislavi dovážen zdaleka. Jeho ve Slezsku mimořádně rozsáhlým použitím byla tak architektura vratislavské radnice připodobněna kamenným monumentům v předních městech České koruny – v Praze a v Kutné Hoře.

Radnice ve Vratislavi vznikala jako stavba navýsost reprezentativní, což výrazně podtrhuje i její sochařská a zejména heraldická výzdoba. Je tu v erbovních znameních zastoupena městská rada – její představení a členové a také patricijské rodiny, které se na vládě nad městem podílely. Nechybí tu městské symboly (emblematická iniciála W, mísa s hlavou sv. Jana Křtitele, poprsí sv. Jana Evangelisty). Výrazně jsou tu zastoupena ierbovní znamení reprezentující Slezsko a jeho vladaře - české krále.

Jak jsme již uvedli, na třech místech je zde připomenut Matyáš Korvín, který se vlády nad Slezskem zmocnil. Nicméně jeho znak tu je vždy v souvislosti se znakem dvouocasého lva reprezentujícího České království. Vedle toho se na částech radnice vybudovaných za Matyáše Korvína několikrát nachází dvouocasý český lev samostatně, bez spojení s odkazem na Korvína. Nemusí to ovšem znamenat, že by používání erbu dvouocasého lva v době Korvínovy vlády znamenalo jakousi politickou manifestaci proti uherskému králi. Matyáš Korvín v těch dobách titulu českého krále používal, a to nejen na základě skutečnosti, že ovládl velkou část území České koruny. Užívání titulu českého krále si vymohl i v dohodách uzavřených s Vladislavem Jagellonským. Když se pak nástupcem v Matyášově dědictví stal český král Vladislav, byl na vratislavské radniční budově osazen i jeho znak.

Tu a tam najdeme na vratislavské radnici i znamení dvouhlavé orlice – znak Svaté říše římské. Je tu bezpochyby nejen vyjádřením soudobých vazeb k Říši, ale i připomínkou dob, kdy vrchním pánem nad městem byli římští králové a císaři – Karel IV., Václav IV., Zikmund Lucemburský a Albrecht II. Habsburský, kteří do Vratislavi zajížděli a za svých pobytů tu vykonávali vládu nad celou Říší. Ostatně i na monumentech doby jagellonské se objevuje v erbovním znamení vyjádřená říšská symbolika, protože idea spojení vlády nad Českou korunou s vládou v Říši nebyla zapomenuta. Ale mnohokrát a to i na význačných místech je tu zastoupen český dvouocasý lev. Z doby středověku snad téměř není jiná stavba,dokonce s výjimkou pražské katedrály ani jinde v Čechách či na Moravě, na níž by bylo možné se setkat s tolika zpodobeními dvouocasého lva, jako právě na vratislavské radnici. Příslušnost k České koruně tu byla tedy manifestována způsobem nadmíru výrazným a okázalým. S touto heraldickou mluvou na pozdně gotických částech radnice souzněla i kamenná figurální a heraldická výzdoba takzvané „Staré radnice“ (č. 30) na východní straně rynku i domu č. 7 („*U Nebeského slunce*“), který někdy sloužil k ubytování císařů a českých králů při jejich návštěvách města. Přihlášení k sounáležitosti s Českou korunou právě na hlavním vratislavském náměstí mělo o to větší váhu, že Vratislav byla největším a nejvýznamnějším městem Slezska, jeho hospodářským a politickým centrem a rynek s radnicí byly přirozeným srdcem a středem tohoto velkolepého města.

Literatura:

Zdeněk WIRTH: Radnice ve Vratislavi. In: Zdeněk WIRTH (ed.): Umělecké poklady Čech II. Praha 1913-1914, s. 4-5; Rudolf STEIN: Das Rathaus und der Groβe Ring zu Breslau. Geschichte, Beschreibung und Führer. Breslau 1937; Kurt BIMLER: Quellen zur schlesischen Kunstgeschichte Heft 5. Breslau 1940, s. 79-84; Kurt BIMLER: Quellen zur schlesischen Kunstgeschichte Heft 6. Breslau 1941, s. 79-84; Kurt BIMLER: Das Breslauer Rathaus. Seine Gestaltung, Ausstattung und Baugeschichte. Breslau 1941; Marcin BUKOWSKI / Mieczysław ZLAT: Ratusz wrocławski. Wrocław 1958; Mieczysław ZLAT: Ratusz wrocławski. Wrocław 1976; Andrzej WŁODAREK (red.): Katalog zabytków (Teresa MROCZKO / Marian ARSZYŃSKI: Architektura gotycka w Polsce). Warszawa 1995, s. 261-262; Ernst BADSTÜBNER / Dietmar POPP / Andrzej TOMASZEWSKI / Dethard von WINTERFELD: Dehio-Handbuch der Kunstdenkmäler in Polen. Schlesien (bearbeitet von Sławomir BRZEZICKI und Christiane NIELSEN unter Mitarbeit von Grzegorz GRAJEWSKI und Dietmar POPP). München / Berlin 2005, s. 1088-1091; Bogusław CZECHOWICZ: Między katedra a ratuszem. Polityczne uwarunkowania sztuki Wrocławia u schyłku średniowiecza.Warszawa 2008.