Vratislav – Mikulášská brána

Historie

počátek přestavby

Mikulášská brána a nová bastionová fortifikace Vratislavi

Stejně okázale jako na budově radnice byla příslušnost Vratislavi, vratislavského knížectví i celého Slezska k státnímu svazku České koruny vyjádřena i na monumentální stavbě Mikulášské brány, odkud vycházela cesta směřující na západ do Lehnice a dále do Lužice. Vlastní budovu Mikulášské brány provázely z boků bastiony. Při vstupu do města byl po její levé straně bastion nižší, vpravo pak vyšší a mohutnější. Brána byla sice zbořena, ale je zachycena na plánech a vyobrazeních a dochovaly se součásti její sochařské výzdoby.

V soupisu stavebních prací ve Vratislavi, který sestavil S. B. Klose, je Mikulášská brána zaznamenána již k roku 1479. V roce 1488 je v městských účtech zaznamenána výplata většího obnosu kameníkům za práce, které tu byly provedeny. Ale text nápisové desky, umístěné na západním vnějším boku brány, zvěstoval, že dílo bylo provedeno v roce 1503 za panování českého a uherského krále Vladislava - „S. IMP. SERENISSIMI PRINCIPIS / ET DOMINI DNI. WLADISLAI REGIS / HUNGARIE BOHEMIE etc. 1503.; „ERECTUM EST HOC OPUS / IN DIE SANCTE SOPHIE / ANNO DOMINI 1503“.* Tímto sdělením byl Vladislav Jagellonský připomenut jako vrchní pán města a zároveň i náležitě oslaven.

Skupina Ukřižování z vnější fasády Mikulášské brány byla osazena do západního průčelí kostela Jedenácti tisíc Panen (sv. Josefa). Dále jsou dochovány dvě velké kamenné desky -- jedna se slezským znakem orlice s pružinou, druhá s erbovním štítem s poprsím sv. Jana Evangelisty, který byl znamením vratislavské městské rady. Na oba znaky nasedají přilby s klenoty, provázejí je plasticky vyvinuté, výrazné a do hloubky podtesané rozviliny. Stejný charakter má i deska s erbem dvouocasého lva, osazená v bohatém architektonickém rámci. Vedle ní bylo na západním průčelí brány ve stejném architektonickém zarámování heraldické znamení orla bez pružiny, interpretované jako erb jagellonský, který tu vytvářel pendant ke lvu českému.

Tyto heraldické desky svým monumentálním cítěním a chápáním hmoty přesahují rámec reliéfu a mají již takřka ráz monumentální volné plastiky. Virtuózní provedení naznačuje, že jde o dílo vynikajícího mistra. Kamenná výzdoba Mikulášské brány byla patrně dokončena k roku 1503 a nikoliv, jak se někdy soudilo, již dříve. Otázkou zůstává, zda lze přijmout domněnku, že jejím tvůrcem byl mistr Briccius Gauske.

Svým sochařským vybavením byla Mikulášská brána ve Vratislavi po Prašné bráně v Praze nejskvělejší stavbou svého druhu na celém území České koruny, kterou její výzdoba okázale reprezentovala.

Velkolepá Mikulášská brána byla ovšem jen součástí rozsáhlého fortifikačního díla, jež na vnější straně lemovalo starý věnec vratislavského opevnění. S jeho posilováním bylo započato už ve dvacátých letech 15. století, v době husitských válek. S výjimkou severní strany města přiléhající k toku Odry byl od sedmdesátých let 15. století budován vnější val s nízkou hradbou, z níž vystupovala řada podlouhlých bastionů. Jejich mohutná tělesa byla zařízena na instalování střelných zbraní. Díky velkému vysunutí bastionů bylo možné z nich střílet do boků a účinně tak ztěžovat přístup útočníků k vlastní hradbě. V listině z 10. srpna roku 1489 Matyáš Korvín povolil Vratislavi zábor pozemků ve světském i církevním majetku pro stavbu opevnění. V listině z 5. dubna 1494 opakoval totéž král Vladislav Jagellonský. Ve třicátých letech 16. století byla výstavba této fortifikace v podstatě ukončena.

Protože později bylo vnější opevnění města znovu přestavováno, lze podobu pozdně gotické fortifikace rekonstruovat jen na základě výsledků archeologických výzkumů a dochovaných plánů a vyobrazení. Opevnění Vratislavi, zesilované nejprve pod tlakem husitského ohrožení, později kvůli konfliktu města s Jiřím z Poděbrad, za válek vedených Matyášem Korvínem (boj o Vratislav v roce 1474) a následně pod tíhou z dálky hrozící turecké expanze, patřilo nepochybně k nejmocnějším a také nejmodernějším v celé střední Evropě. I když samozřejmě co do mohutnosti zůstávalo nesmírně daleko za tak kolosální fortifikací, jakou v téže době budovali johanitští rytíři na obvodu hlavního města na ostrově Rhodos, vystaveného nebezpečí tureckých útoků bezprostředně.