Ústí nad Labem
Historie
konec 15. století a dále
Královské město Ústí nad Labem vzniklo na místě staršího osídlení při soutoku řek Labe a Bíliny ve 13. století. Jako město („*civitas*“) je Ústí poprvé označeno v písemných pramenech v roce 1249. Poté, co v jeho blízkosti 16. června 1426 husité porazili vojsko křižáků, bylo Ústí husity dobyto a poničeno, ale brzy se dočkalo obnovy. Farní kostel, nesoucí patrocinium Nanebevzetí Panny Marie, byl vybudován už ve 14. století. Z jeho druhé a třetí čtvrtiny pochází stávající presbytář včetně triumfálního oblouku oddělujícího ho od střední lodi. Je tedy zřejmé, že dobytí města husity kostel alespoň z části přečkal.
V pohusitské době se už poměrně záhy uvažovalo o jeho obnově. Nasvědčuje tomu příslib stodenních odpustků z roku 1452, který učinil kardinál Mikuláš Kusánský, a odpustky udělené kardinálem Markem Aquilejským v září roku 1473 návštěvníkům kostela, kteří na svátek Nanebevzetí, Očišťování a Zvěstování Panně Marii i v den zasvěcení kostela přispějí na opravu zchátralého chrámu. V osmdesátých a devadesátých letech 15. a v prvních dvou desetiletích 16. století je doloženo ve prospěch kostela několik odkazů ústeckých měšťanů, mimo jiné na stavbu a na klenutí. Na nákup skla do oken byl určen odkaz v roce 1508, na klenutí ještě v roce 1519. Na kostele se pracovalo i ve dvacátých letech 16. století. V době okolo roku 1530 byl učiněn odkaz na jeho dlažbu. Je tedy pravděpodobné, že pozdně gotická přestavba se tehdy, až po smrti Ludvíka Jagellonského, chýlila ke konci.
V letech 1509 a 1512 je v městských knihách doložen polír Valentin, který dílo městského kostela vedl. Někdy se o něm soudí, že je totožný s mistrem Valtenem, jenž od roku 1519 působil na stavbě kostela v Mostě. Jisté to však není.
Loď ústeckého kostela je mírně podélná. Zaklenuta byla na tři páry subtilních pilířů, jejichž hmotu navíc odlehčilo prožlabení jednotlivých boků. Klenební pole mezi sebou oddělují meziklenební žebra a ta jsou rozepjata i mezi pilíři tak, že vymezují klenby lodi hlavní od lodí bočních. V takto vymezených polích pak má klenební vzorec podobu osmihrotých hvězdic. S podobnými klenbami se lze setkat v končinách ležících za severozápadní českou hranicí, mimo jiné v bočních lodích Mariánského kostela v Pirně. Tam jsou sice asi mladší než v Ústí, ale soudí se, že mohly být provedeny podle starších návrhů mistra Petra Ulricha (působil v Annabergu) či Jorga z Maulbronnu, jenž vedl dílo v Mostě, jisté to ale není.
Ukončení klenebních žeber „*odseknutím“*, které je v Ústí tak nápadně uplatněno, bylo v českém vnitrozemí použito také na klenbách Vladislavského sálu a Jezdeckých schodů v královském paláci Pražského hradu a takzvané České kanceláře v jeho Ludvíkově křídle, za českou hranicí například ve Znakovém sále Albrechtsburgu v Míšni, za jehož tvůrce je pokládán Jakub Heylmann ze Schweinfurtu. Celistvý, vzdušný a bohatě světlem naplněný prostor trojlodí Mariánského kostela v Ústí tyto vznosným dojmem působící klenby krásně uzavírají.
Literatura:
Dobroslav LÍBAL: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha 2003, s. 527-528; Lenka BOBKOVÁ: Ústecký kostel Panny Marie ve světle dobových zpráv. In: NEUDERTOVÁ Michaela / HRUBÝ Petr (ed.): Gotické sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Ústí nad Labem 1999, s. 165-168 a 171-172; Josef MACEK: Víra a zbožnost jagellonského věku. Praha 2001, s. 268; Jan MUK / M. EBEL: Kostel Panny Marie v Ústí nad Labem a jeho význam z hlediska vývoje půdorysu města. In: Muzejní a vlastivědná práce 31. Praha 1993, s. 4-9;Martin MYŠIČKA (ed.): Rejstřík stavby děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě 1517-1519 (= Libri civitatis II). Ústí nad Labem 2006, s.224, 226-229 a dále – viz rejstřík s. 299; J. HRDY: Die Marienkirche in Aussig an der Elbe vom Jahre 1426 bis zum Jahre 1538. In: Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 45. Prag 1907, s. 413-423; tamtéž roč. 46, Prag 1908, s. 3-32; Ke středoevropskému kontextu klenebního systému kostela Panny Marie v Ústí nad Labem ze zahraniční literatury např. Stefan BÜRGER: Figurierte Gewölbe zwischen Saale und Neisse. Spätgotische Wölbkunst von 1400 bis 1600. Bd. II. Weimar 2007, s.195, 301 (kostel P. Marie a sv. Vavřince v Dippoldiswalde), s. 203 (boční lodě Mariánského kostela v Pirně).
