Týřov – hrad

první třetina 13. století

Týřov, označovaný ve středověkých pramenech též německým jménem Angerhach, byl založen nejspíše králem Václavem I. Patřil nepochybně mezi hrady, v nichž podle kronik Pokračovatelů Kosmových Václav I. často pobýval a náleží do skupiny zeměpanských hradů vzniklých v Poberouní, v oblasti, která byla významnou královskou doménou. Bezprostředně ovládal údolí řeky Berounky. V roce 1249 dal Václav I. na Týřově zajmout svého syna Přemysla (II.) Jehož povstání se mu podařilo zlomit. Spolu s Přemyslem tu byli zajati i pánové z jeho doprovodu. K následujícímu roku se vztahuje kronikářský záznam o tom, že na rozkaz krále přijel za ním na Týřov pražský děkan Vít.

Pobyt Václava I. na Týřově je doložen i jinými prameny. Jméno Angerbach nese jako místo vydání listina Václava I. z 25. března 1250 pro kostel litoměřický. Podobně jako u některých dalších královských hradů, bylo i při Týřově ustaveno manské zřízení.

Zřícenina hradu je situována při toku Úpořského potoka do Berounky na vysoké ostrožně se strmě spadajícími srázy. Berounka protéká po severozápadní straně hradu, Úpořský potok po západní a malý potok na severu. Prostor hradu byl nejsnáze dostupný od severovýchodu po úzké terénní šíji. Hrad se skládá ze dvou částí - níže položeného předhradí na východě a vlastního jádra, zdvihajícího se ve vyšší poloze na západní straně staveniště.

Předhradí, zaujímající východní díl areálu, má půdorys téměř pravidelného obdélníku s užší východní a západní a delší severní a jižní stranou. K delšímu boku obvodové hradby se na nádvorní straně pojila stavení prostší konstrukce a nepochybně i menšího významu. V nárožích obdélné dispozice předhradí (s výjimkou severozápadního) byly situovány válcové věže. Čtvrtá taková věž se zdvihala ve středu jižního boku a pátá v severní hradbě poblíž severozápadního rohu předhradí. Všechny zmíněné věže byly poměrně štíhlé. Protože vystupovaly z obrysu obvodového opevnění do popředí, umožňovaly boční ostřelování hradebních úseků ležících mezi nimi.

Do předhradí se vstupovalo od východu, kde se k vnitřní líci obvodové hradby pojila hranolová brána, do níž ústil padací most. Na této přístupové straně chránila předhradí navíc parkánová zeď, která se pojila k válcové věži v severovýchodním nároží tak, že pod ní vznikl nárožní břit, obrácený k severu proti návrší, odkud byl hrad nejsnáze ohrozitelný. V parkánové zdi byla vnější brána přístupná po mostě překračujícím hluboký, ve skále vylámaný příkop, který zde přetínal terénní šíji. Příkop se obtáčí dál kolem jihovýchodního rohu předhradí a obepíná i jeho jižní stranu.

Na západě navazoval na dolní předhradí horní hrad. Jeho západní čelo chránil navíc parkánový přihrádek, vestavěný do vyvýšené severozápadní části předhradí. Vstupovalo se do něho třetí branou, z níž se dochovaly nevelké pozůstatky.

V hradbě dělící horní hrad od předhradí, respektive od vestavěného parkánového přihrádku, byla vetknuta mohutná válcová věž, jejíž obvodové zdivo je do značné výše zachováno. Byla hlavní dominantou celého hradu.

Po jižním boku velké válcové věže ležela brána do horního hradu, v pořadí již čtvrtá. Jí se vstupovalo do průjezdu procházejícího obdélnou budovou, jejíž jihozápadní nároží zpevňovala půlválcová věžice. Z výsledků archeologického výzkumu lze soudit, že nedochované prostory v patře této stavby měly žebrové klenby.

U paty věže odkryl archeologický výzkum zbytky velké, cihlami obezděné zemnice s pecí, nejspíše pozůstatky hradní kuchyně. Na nejzazším místě horního hradu v jeho západním cípu stojí torzo rozměrné obytné budovy věžovitého charakteru, založené na čtverhranném půdorysu. Na základě archeologického výzkumu byl vysloven předpoklad, že tato budova vznikla až dodatečně, po polovině 13. století. Byla podsklepena, její přízemek přístupný z nádvoří měl plochý trámový strop. Zčásti se zachovalo i zdivo patra, které bylo rovněž neklenuté. Jako stavebního materiálu se na hradě používalo lomového kamene, často pečlivě kladeného do řádků. Horní hrad, zaujímající temeno návrší, byl řešen způsobem, jaký byl v českém prostředí velmi častý. Masívní válcová věž tu stála na přístupové straně, zatímco prudkými srázy chráněný západní cíp staveniště byl vyhrazen pro obytné stavení.

Před řešením podřizujícím se do značné míry trpně reliéfu staveniště, jak je tomu na horním hradě, byla v předhradí dána přednost geometricky vytyčenému půdorysu. Flankovací věže zde zbudované umožňovaly aktivnější obranu, protože z nich bylo možné bočně ostřelovat i předpolí hradební zdi. Předhradí na Týřově tak navazuje na kastely budované ve Francii. Svou monumentalitou a členitostí Týřov v rámci české hradní architektury své doby nepochybně vynikal a tím reprezentoval svého královského stavebníka. Výrazně se svou složitostí odlišoval od v té době většinou mnohem skromnějších hradů budovaných feudalitou. V kontextu celé stavební a umělecké tvorby v době Václava I. nebyl ovšem hrad Týřov svou souvislostí se západoevropskými vzory zjevem ojedinělým.

Ve svém úhrnu je dispozice Týřova jakousi kompromisní syntézou, spojující ve střední Evropě běžné řešení horního hradu s podněty západoevropského původu. Stavba hradu Týřova patří k významným projevům dvorské kultury doby Václava I.

Literatura:

SEDLÁČEK August: Hrady, zámky a tvrze království českého 8. Rakovnicko a Slánsko. Praha 1891, s. 60-70; CECHNER Antonín: Soupis památek historických a uměleckých v království českém 39. Politický okres rakovnický II. Praha 1913, s. 298-299; KOČKA V.: Dějiny Rakovnicka. Rakovník 1936, s. 135-146; LÍBAL Dobroslav: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha 1948, s. 62; MENCLOVÁ Dobroslava. České hrady 1. Praha 1972, s. 194-196; DURDÍK Tomáš: Nástin vývoje českých hradů 12.-13. století. In: Archaeologia historica 3. Brno 1978, s. 43-44; DURDÍK Tomáš: Královský hrad Týřov. In: 750 let obce Skryje. Skryje 1979, s. 12-16; LÍBAL Dobroslav / LÍBALOVÁ Veronika: Gotická architektura středních Čech. Praha 1983, s. 5; DURDÍK Tomáš: České hrady. Praha 1984, s. 53-55; DURDÍK Tomáš: Zemnice na českých královských hradech 13. století. In: Archaeologia historica 12. Brno 1987, s. 361-363; KUTHAN Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely. Vimperk 1994, s. 422-425; DURDÍK Tomáš: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha 1999, s. 569-571; KYNCL Tomáš / VRBOVÁ Jitka: Dendrochronologické datování dřeva na hradě Týřov. In: Archeologické rozhledy 54. Praha 2002, s. 687-689; RAZÍM Vladislav: K otázkám stavebního vývoje a původu hradu Týřova. Poznámky k metodice výzkumu hradů v bývalém královském hvozdu. In: Archeologické rozhledy 54. Praha 2002, s. 625-680; RAZÍM Vladislav: O co mi jde v diskusi o Týřově. In: Archeologické rozhledy 54. Praha 2002, s. 912-914; ZAVŘEL Jan: Petrografický průzkum hradu Týřova. In: Archeologické rozhledy 54. Praha 2002, s. 681-686; LÍBAL Dobroslav: Katalog gotické architektury v České republice. Praha 2001, s. 521-522; RAZÍM Vladislav: K vývoji a interpretaci hradu Týřova ve 13. století. In: Průzkumy památek 12, č. 1. Praha 2005 s. 73-88; DURDÍK Tomáš: Předsunutá bašta hradu Týřova. In: Castellologica bohemika 11. Praha 2008, s. 223-232.