Třebíč – klášter benediktinů

1101

Klášter benediktinů

Na samém počátku 12. století založený klášter v Třebíči je v řadě českých a moravských biskupství, kapitul a klášterů co do doby vzniku na prvních místech druhé desítky. Ale i tam, kde u fundací stály osoby mimo okruh panovnické rodiny, podíleli se většinou na nových založeních i členové rodu Přemyslovců. U jeho založení stála údělná knížata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský, synové knížete Konráda I. Brněnského.

Zprávu o vzniku třebíčského kláštera, založeného knížaty Oldřichem a Litoldem, přináší vsuvka vložená do rukopisu Kosmovy kroniky, zvaného Třebíčský (podle místa předpokládaného vzniku) nebo Brněnský (podle místa uložení). Podle tohoto zápisu po smrti Břetislava II. a poté, co se v Čechách usadil kníže Bořivoj (II.), postavili kostel sv. Benedikta uprostřed lesa a usadili u něj bratry černého řádu. Tento kostelík (je označen jako „ecclesiola“) vysvětil pražský biskup Heřman 10. července roku 1104. Podle spisu Mars Moravicus Tomáše Pešiny byl v Třebíči v roce 1109 založen kostel Nanebevzetí Panny Marie, tento údaj však nelze bezpečně prověřit. Prvotní nadání rozmnožili i synové původních fundátorů – syn Oldřicha Brněnského Vratislav Brněnský († 1156) a syn Litolda Znojemského údělný kníže Konrád II. Znojemský († asi 1161), který se v roce 1142, podobně jako kdysi jeho otec, pokusil zmocnit vlády v Čechách. Tedy i druhá generace fundátorského rodu prokázala třebíčskému opatství mimořádnou přízeň. Klášter v Třebíči měl tedy v těchto raných dobách své existence funkci rodového kláštera brněnsko-znojemské linie rodu Přemyslovců, zvané v literatuře též Konrádovci. Tímto založením se mohli prezentovat jako ochránci víry a církve a tak zvyšovali svou prestiž jak uvnitř země, tak i navenek. Takto soupeřili s pražskými Přemyslovci a byli tím rovni i cizím rodům, s nimiž byli spřízněni. Třebíč se měla asi stát i pohřebním místem konrádovské linie – podle pozdního údaje tu byl pochován Konrád II. Znojemský, s jehož osobou je patrně spjat vznik přemyslovského cyklu v rotundě ve Znojmě, a také jeho manželka. Modlitby konventu za spásu duší zbožných fundátorů a dobrodinců a jejich pohřby v posvěcené klášterní půdě jim měly zajistit vstup do života věčného. Tato brněnsko-znojemská linie Přemyslovského rodu se ocitla na svém vrcholu, když syn Konráda II. Znojemského Konrád Ota ovládl v roce 1182 celou Moravu a v letech 1189–1191 i pražský knížecí stolec. O úloze třebíčského kláštera v údělech Konrádovců svědčí i skutečnost, že klášter dostal do správy kapli na brněnském hradě. Na statcích darovaných třebíčskému klášteru vznikla proboštství v Komárově poblíž Brna, v Měříně a konečně v Březové (Hradec nad Moravicí), které je však doloženo až od pozdního 13. století.

Nejspíše v době, kdy stál v čele kláštera v Třebíči opat Arnold, zmiňovaný od konce dvacátých let 13. století, se rozvinula velkolepá výstavba nového klášterního kostela, v níž se pokračovalo za opata Jindřicha (od roku 1243) a Arnolda II. (nejpozději od roku 1255). Historickými zprávami však budování chrámu a k němu přilehlé kvadratury doloženo není. Časovou oporou jsou tu výsledky dendrochronologického výzkumu – výdřeva použitá v kryptě je ze stromů pokácených v letech 1216–1226. Výstavba klášterního chrámu tedy spadá do let, kdy na Moravě vládla markrabata spjatá s českými králi – bratr Přemysla Otakara I. Vladislav Jindřich († 1222), bratr Václava I. Přemysl († 1239) a konečně synové Václava I. – nejprve Vladislav († 1247) a pak mladý Přemysl Otakar II. († 1278). Chrámová stavba s rozsáhlou kryptou, chórovou částí s polygonálním závěrem s trpasličí galerií v koruně, bočními chórovými kaplemi a trojlodím fascinuje svou monumentalitou. Složitý a ve střední Evropě neobvyklý typ kleneb použitých v chórové části je výrazem naprosto mimořádných nároků na podobu celého díla. V tomto ohledu nesnese s třebíčským klášterním kostelem srovnání žádná jiná stavba té doby nejen na Moravě, ale ani jinde v českých zemích. Nelze si snad ani dnes představit, jakým dojmem musela působit v době svého vzniku – byla doslova zázrakem „uprostřed lesa“. Navíc pak se v podobě třebíčského klášterního kostela zřetelně odráží základní inspirace architekturou porýnských dómů. Dekorativní součásti třebíčského chrámu mají své analogie až na západě Evropy – stačí připomenout, že severní portál v Třebíči není svým charakterem daleko od portálu kostela templářů v Londýně. Jeho paralelou je západní portál Svatoštěpánského dómu ve Vídni a shodný dekorativní rejstřík se nachází na řadě portálů nebo jiných součástech staveb v Rakousku a v Uhrách. V architektuře klášterního kostela v Třebíči se tak zračí podivuhodná provázanost stavební kultury blízkých i vzdálených končin Evropy.

Literatura:

TRAPP Mauric: Basilika Nanebevzetí Panny Marie v Třebíči na Moravě. In: Památky archaeologické a místopisné II. Praha 1857, s. 273-281; HEIDER Gustav: Die Benediktiner-Abtei-Kirche zu Trebitsch in Mähren. In: HEIDER Gustav / von EITELBERGER Rudolph (ed.): Mittelalterliche Kunstdenkmale des österreichischen Kaiserstaates Bd. 2. Stuttgart 1860, s. 67-90; GRUEBER Bernhard: Die Kunst des Mittelalters in Böhmen 2. Wien 1874, s. 21-26, 122-123; KUBEŠ Adolf: Dějepis města Třebíče I. Třebíč 1874; HOUDEK Vítězslav: Postranní jižní portál zámeckého kostela v Třebíči. In: Časopis vlasteneckého muzejního spolku olomouckého 13. Olomouc 1896, s. 102-105; LEHNER Ferdinand J.: Opatský chrám Panny Marie v Třebíči a jeho dějiny. Třebíč 1903; PROKOP August: Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Wien 1904, s. 136-138, 162-168; LEHNER Ferdinand J.: Dějiny umění národa českého I/2. Praha 1905, s. 290-293; DVORSKÝ František: Vlastivěda moravská. Třebický okres. Brno 1906 (reprint Brno 2008); KREJČÍK Adolf Ludvík: O zakládací listině kláštera třebického. In: Časopis Matice moravské 35. Brno 1911, s. 192-199; NIKODEM Vilém: Stručné dějiny města Třebíče. Třebíč 1911; SEDLÁČEK August: Prvotní nadání Třebického kláštera. In: Časopis Matice moravské 35. Brno 1911, s. 200-207; DONIN Richard Kurt: Romanische portale in Niederösterreich. In: Jahrbuch des kunsthistorischen Institutes der k. k. Zenttralkommission für Denkmalpflegfe 9. Wien 1915, s. 1n; HAMANN Richard: Deutsche und französische Kunst im Mittelalter 2. Die Baugeschichte der Klosterkirche zu Lehnin und die normannische Invasion. Marburg 1923, s. 134-140; WENZEL Alfred: Die Baugeschichte der Klosterkirche zu Trebitsch. In: Marburger Jahrbuch für Kunstwissenschaft 5. Marburg an der Lahn 1929, s. 353-419; NOVOTNY Fritz: Romanische Bauplastik in Österreich. Wien 1930, s. 41; BIRNBAUM Vojtěch: Architektura. In: WIRTH Zdeněk (red.): Dějepis výtvarného umění v Čechách I. Středověk. Praha 1931, s. 113; PEČÍRKA Jaromír: Plastika. In: WIRTH Zdeněk (red.): Dějepis výtvarného umění v Čechách I. Středověk. Praha 1931, s. 57-58; DONIN Richard Kurt: Die Bettelordenskirchen in Österreich. Zur Entwicklungsgeschichte der österreichischen Gotik. Wien 1935, s. 413 (rejstřík); SOCHOR S.: První zjištěné lektorium u nás. In: Zprávy památkové péče 1, sešit 3. Praha 1937, s. 1; MENCL Václav: Stredoveká architektura na Slovensku. Pfraha / Prešov 1937, s. 272-277; MENCL Václav: Románská architektura v zemích českých. In: Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1937 a 1938. Praha 1939, s. 39-41; BACHMANN Erich: Sudetenländische Kunsträume im 13. Jahrhundert (= Beiträge zur Geschichte der Kunst im Sudeten- und Karpathenraum Bd. 4). Brünn / Leipzig 1941, s. 120 (rejstřík); DROBNÁ Zoroslava: Basilika sv. Prokopa v Třerbíči (= Poklady národního umění sv. 28). Praha 1941; DONIN Richard Kurt: Die romanische Kunst in Wien. , 1944, s. 156n; GINHART K., 1944, s. 202-203; LÍBAL Dobroslav: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha 1948, s. 28; LÍBAL D., 1949a, s. 15n; MENCL Václav, 1950, s. 4, 8; MAŠÍN Jiří 1954, s. 56-58; MENCL Václav 1960a, s. 21; MENCL Václav 1960b, s. 185-186; KARASOVÁ H., 1961, s. 740-741; LÍBAL Dobroslav 1961, s. 53, 773-774; BARTUŠEK Antonín, 1964, s. 11-17; GÖTZ W, 1968, s. 155-156; UHLÍŘ J., 1968, s. 285n; BARTUŠEK Antonín: Umělecké památky Třebíče. Brno 1969; KUTAL Albert 1972, s. 10; MERHAUTOVÁ Anežka, 1974, s. 149-150; MENCL Václav 1974, s. 32-34; SCHWARZ Mario 1976, s. 520n; BACHMANN E., 1977, s. 137; MAŠÍN J., 1977, s. 191-192; FIŠER Rudolf / NOVÁČKOVÁ Eva / UHLÍŘ Jiří: Třebíč. Dějiny města 1. Brno 1977; KROUPA Petr: Třebíčská bazilika. Nepublikovaná diplomní práce na Filozofické fakultě Univerzity Jana Ev. Purkyně. Brno 1978; SCHWARZ Mario 1979, s. 58; KROUPA P. 1983b, s. 67-68; MERHAUTOVÁ A. / TŘEŠTÍK D., 1983, s. 245-248; HOMOLKA Jaromír 1984, s. 99; KUDĚLKA Z., 1984, s. 86-88; LÍBAL D., 1984, s. 150-151; MAROSI E. 1984, s. 109, 114, 168; KRÁLOVÁ M. / MAZOUREK P. / ŠRÁMEK J.: 1986, s. 193-199; KOŠŤUŘÍK P. a kolektiv: Pravěk Třebíčska. Brno / Třebíč 1986; KUTHAN Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely. Vimperk 1994, s. 407-422; ŽAMBERSKÝ Antonín / UHLÍŘ Jiří: Bazilika bývalého opatství v Třebíči. Třebíč 1995; FIŠER Rudolf: Klášter uprostřed lesa. Dvě studie o třebíčském benediktinském opatství. Brno 2001; KUTHAN Jiří: Benediktinské kláštery střední Evropy a jejich architektura (= Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium XVIII). Praha 2014, s. 264-276; FOLTÝN Dušan a kolektiv: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha ě005, s. 683-688.