Třebíč – klášter benediktinů

Historie

1101

Klášter benediktinů

Na samém počátku 12. století založený klášter v Třebíči je v řadě českých a moravských biskupství, kapitul a klášterů co do doby vzniku na prvních místech druhé desítky. Ale i tam, kde u fundací stály osoby mimo okruh panovnické rodiny, podíleli se většinou na nových založeních i členové rodu Přemyslovců. U jeho založení stála údělná knížata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský, synové knížete Konráda I. Brněnského.

Zprávu o vzniku třebíčského kláštera, založeného knížaty Oldřichem a Litoldem, přináší vsuvka vložená do rukopisu Kosmovy kroniky, zvaného Třebíčský (podle místa předpokládaného vzniku) nebo Brněnský (podle místa uložení). Podle tohoto zápisu po smrti Břetislava II. a poté, co se v Čechách usadil kníže Bořivoj (II.), postavili kostel sv. Benedikta uprostřed lesa a usadili u něj bratry černého řádu. Tento kostelík (je označen jako „ecclesiola“) vysvětil pražský biskup Heřman 10. července roku 1104. Podle spisu Mars Moravicus Tomáše Pešiny byl v Třebíči v roce 1109 založen kostel Nanebevzetí Panny Marie, tento údaj však nelze bezpečně prověřit. Prvotní nadání rozmnožili i synové původních fundátorů – syn Oldřicha Brněnského Vratislav Brněnský († 1156) a syn Litolda Znojemského údělný kníže Konrád II. Znojemský († asi 1161), který se v roce 1142, podobně jako kdysi jeho otec, pokusil zmocnit vlády v Čechách. Tedy i druhá generace fundátorského rodu prokázala třebíčskému opatství mimořádnou přízeň. Klášter v Třebíči měl tedy v těchto raných dobách své existence funkci rodového kláštera brněnsko-znojemské linie rodu Přemyslovců, zvané v literatuře též Konrádovci. Tímto založením se mohli prezentovat jako ochránci víry a církve a tak zvyšovali svou prestiž jak uvnitř země, tak i navenek. Takto soupeřili s pražskými Přemyslovci a byli tím rovni i cizím rodům, s nimiž byli spřízněni. Třebíč se měla asi stát i pohřebním místem konrádovské linie – podle pozdního údaje tu byl pochován Konrád II. Znojemský, s jehož osobou je patrně spjat vznik přemyslovského cyklu v rotundě ve Znojmě, a také jeho manželka. Modlitby konventu za spásu duší zbožných fundátorů a dobrodinců a jejich pohřby v posvěcené klášterní půdě jim měly zajistit vstup do života věčného. Tato brněnsko-znojemská linie Přemyslovského rodu se ocitla na svém vrcholu, když syn Konráda II. Znojemského Konrád Ota ovládl v roce 1182 celou Moravu a v letech 1189–1191 i pražský knížecí stolec. O úloze třebíčského kláštera v údělech Konrádovců svědčí i skutečnost, že klášter dostal do správy kapli na brněnském hradě. Na statcích darovaných třebíčskému klášteru vznikla proboštství v Komárově poblíž Brna, v Měříně a konečně v Březové (Hradec nad Moravicí), které je však doloženo až od pozdního 13. století.

Nejspíše v době, kdy stál v čele kláštera v Třebíči opat Arnold, zmiňovaný od konce dvacátých let 13. století, se rozvinula velkolepá výstavba nového klášterního kostela, v níž se pokračovalo za opata Jindřicha (od roku 1243) a Arnolda II. (nejpozději od roku 1255). Historickými zprávami však budování chrámu a k němu přilehlé kvadratury doloženo není. Časovou oporou jsou tu výsledky dendrochronologického výzkumu – výdřeva použitá v kryptě je ze stromů pokácených v letech 1216–1226. Výstavba klášterního chrámu tedy spadá do let, kdy na Moravě vládla markrabata spjatá s českými králi – bratr Přemysla Otakara I. Vladislav Jindřich († 1222), bratr Václava I. Přemysl († 1239) a konečně synové Václava I. – nejprve Vladislav († 1247) a pak mladý Přemysl Otakar II. († 1278). Chrámová stavba s rozsáhlou kryptou, chórovou částí s polygonálním závěrem s trpasličí galerií v koruně, bočními chórovými kaplemi a trojlodím fascinuje svou monumentalitou. Složitý a ve střední Evropě neobvyklý typ kleneb použitých v chórové části je výrazem naprosto mimořádných nároků na podobu celého díla. V tomto ohledu nesnese s třebíčským klášterním kostelem srovnání žádná jiná stavba té doby nejen na Moravě, ale ani jinde v českých zemích. Nelze si snad ani dnes představit, jakým dojmem musela působit v době svého vzniku – byla doslova zázrakem „uprostřed lesa“. Navíc pak se v podobě třebíčského klášterního kostela zřetelně odráží základní inspirace architekturou porýnských dómů. Dekorativní součásti třebíčského chrámu mají své analogie až na západě Evropy – stačí připomenout, že severní portál v Třebíči není svým charakterem daleko od portálu kostela templářů v Londýně. Jeho paralelou je západní portál Svatoštěpánského dómu ve Vídni a shodný dekorativní rejstřík se nachází na řadě portálů nebo jiných součástech staveb v Rakousku a v Uhrách. V architektuře klášterního kostela v Třebíči se tak zračí podivuhodná provázanost stavební kultury blízkých i vzdálených končin Evropy.

Obrázky

Třebíč. Klášterní kostel sv. Prokopa. Pohled od východu.
Třebíč. Klášterní kostel sv. Prokopa. Severní portál.
Třebíč. Klášterní kostel sv. Prokopa. Pohled do kleneb ve východní části kostela.