Tetín – hradiště

Historie

poč. 10. století - ztráta významu v 11. století

Tetínské hradiště leží na ostrožně zdvihající se vysoko nad pravým břehem řeky Berounky, kam spadá na své severní straně skalnatými srázy. Na východě a jihu je chráněno hlubokou roklí. Na západě pak area někdejšího hradiště přechází plynule do předpolí, odkud bylo hradiště dobře přístupné, z této strany reliéf terénu neposkytoval ochranu, jakou mělo na severu, východě a jihu. Úhrnná plocha hradiště činila 9,9 hektaru. Akropoli na východě o výměře ca. 2,2 hektaru byla na západní straně předsazena dvě předhradí – vnitřní a vnější. Jak akropole, tak vnější a vnitřní předhradí byly na přístupové straně chráněny opevněním.

Na Tetíně byly zjištěny stopy dávného osídlení. Má se vesměs za to, že počátky raně středověkého hradiště tu spadají do pozdějšího 9. století, tedy do období, kdy se za života knížete Bořivoje utvářely počátky českého přemyslovského státu.

O hradu Tetíně jsme zpraveni texty nejstarších českých legend, které jsou vypsáním životů sv. Ludmily, sv. Václava a sv. Ivana. V legendě sv. Ivana je uvedeno, že český kníže Bořivoj, jehož manželkou byla Ludmila, sídlil na hradu Tetíně. Bořivoj a poté i jeho žena Ludmila se setkali s poustevníkem Ivanem, který pak Ludmilu navštívil na Tetíně. Po čase se Ludmilin kněz Pavel na přání své paní vydal za svatým Ivanem a zastihl ho umírajícího. Když se pak Bořivoj dověděl o Ivanově smrti, „poslav pro biskupa zasvětil na kostel jeskyni čili dutinu, kde bl. Ivana se byl zdržoval, a kde po své smrti byl pohřben“.

Podle legendy Utrpení sv. Ludmily „matka bl. Václava vyslala s ozbrojenou mocí na Tetín některé z velmožů svých, syny to nepravosti, jmenovitě Tumana a Kovana, aby utratili tchyni její“. Ti pak po setmění „udeřili na její dům, vypáčili vrata“ * a sv. Ludmilu, vdovu po knížeti Bořivojovi zavraždili. Sv. Ludmila byla na Tetíně pohřbena A protože„ při hrobě blahoslavené a častého připamatování a zbožňování hodné paní a mučednice Ludmily oslavovány byly a zjevnými se staly ctnosti a zásluhy její“,* v mysli kněžny Drahomíry, která zavraždění sv. Ludmily iniciovala, „ujala se jedovatá myšlenka i poslala služebníky své do Tetína, kde svaté tělo pohřbeno bylo, a rozkázala jim, aby dům blahoslavené Ludmily proměnili v kostel, jež zasvětila na jméno a čest sv. Michala Archanděla, aby lid nepřičítal zázraky, kdyby se tam ještě i pak nějaký stal, zásluhám, blahoslavené mučednice, ale zásluhám svatých, jejichž zůstatky se tam uchovávají.“

Podle legendy Diffundente sole (Život sv. Ludmily), uchýlila se sv. Ludmila „předvídajíc smrt svou budoucí“,* na Tetín, kde byla zavražděna. I zde se opakuje sdělení, že původkyně této vraždy kněžna Drahomíra *„kázala nad hrobem ctihodného těla dům, v němž za života bydlívala paní Kristova, za chrám přeměniti, jakoby na poctu svatého Michala, aby, udály-li by se tam potom nějaké zázraky, nebyly připisovány svaté Ludmile, než svatému Michalu.“ *

Podle textu legendy Kristiánovy Život sv. Ludmily a sv. Václava se sv. Ludmila před nevraživostí své snachy Drahomíry utekla na hrad (castellum) Tetín, kde byla na Drahomířin příkaz zavražděna. Ta pak nařídila, aby nad Ludmiliným hrobem „vystavěli budovu na způsob chrámu“, kde se pak „děly vzácné a znamenité zázraky“. Hrob sv. Ludmily je v tomto textu označen jako „tumulus“. Podle staroslověnské legendy Život sv. Ludmily sv. Ludmila nebyla pochována *„v chrámu, ale podle zdí hradu, kdež se zjevovaly po všechny noci svíce hořící“. * Když pak svatý Václav dosáhl plnoletosti, dal poslat na hrad Tetín s příkazem, aby Ludmiliny pozůstatky byly přeneseny k němu. Václavovi poslanci v chrámu na Tetíně skutečně Ludmilin hrob nalezli, vyzdvihli z hrobu Ludmilino tělo a přenesli ho do Prahy, kde nakonec bylo znovu pohřbeno v kostele sv. Jiří.

V následné době se pak Tetín (respektive tetínská provincie) objevuje v písemných pramenech jen ve falzu listiny pocházejícím z 12. století, datovaném do roku 1088, vydaném kolegiátnímu kostelu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. V listině krále Přemysla Otakara II. z 26. června 1266, v níž král stvrdil majetky chotěšovského kláštera, jsou jmenovány kaple sv. Michaela a sv. Ludmily na Tetíně. Držení těchto kaplí potvrdil klášteru v Chotěšově v roce 1273 papež Řehoř X.

Obrázky

Tetín. Kostel sv. Jana Nepomuckého (pův. sv. Michala). Pohled od západu.
Tetín. Pohled na Berounku a hradiště
Tetín. Kostel sv. Jana Nepomuckého. Kostel sv. Jana Nepomuckého (původně sv. Michala). Pohled od jihu.