Tangermünde– hrad

po roce 1373

Hrad v Tangermünde patřil bezpochyby k nejvýznamnějším a patrně také k nejbohatěji vybaveným rezidencím Karla IV. Lze jen litovat toho, že z někdejšího lesku tohoto hradu zbylo tak málo. Nestojí hradní kaple, vysvěcená v době Velikonočních svátků roku 1377, kterou dal Karel nákladně vyzdobit. Vypovídá o tom i popis v knize Johanna Christopha Beckmanna (1641-1717) vydané v Berlíně v roce 1751 , odkud se dovídáme, že byla zdobena perlami a českými drahokamy, mezi jiným topasy a ametysty. Byly zde tedy použity drahocenné materiály, podobně jako v kaplích sv. Kateřiny a sv. Kříže na Karlštejně a ve Svatováclavské kapli pražské katedrály. Ještě na začátku 18. století, kdy stály zbytky zdí této kaple, byly v nich patrné prohlubně, v nichž kdysi byly polodrahokamy osazeny. Když pak byly v roce 1888 na hradě v Tangermünde prováděny výkopy, byla nalezena deska oltářní menzy, dnes uložená v muzeu na hradě v Tangermünde, malé destičky z broušených českých polodrahokamů karneolu a ametystu a pozlacené stavební zlomky. Navíc pak vybavil Karel IV. tuto kapli vzácnými relikviemi a drahocennými předměty. Vypovídá o tom seznam vzácností, které dal Jošt Lucemburský odvézt z Tangermünde na Moravu. Byla mezi nimi krůpěj krve Kristovy, zlomek dřeva svatého kříže, část lebky sv. Jana Křtitele uložená v relikviáři v podobě světcovy hlavy položené na míse s vyobrazeními Karla IV. a jeho manželky. A také je na seznamu jmenován kalich, který Karel kapitule v Tangermünde věnoval. Tyto vzácné relikvie, stejně tak jako založení kapituly, povyšovaly hrad v Tangermünde nad všechny ostatní hrady, dodávaly mu charakter posvátného okrsku, podobně jak to učinil Karel IV. v mnohem větší míře v případě Karlštejna. I díky tomu měla mít vláda vykonávaná z hradu v Tangermünde nimbus posvátnosti.

Velký sál v paláci hradu v Tangermünde byl vyzdoben malbami, o nichž vydává svědectví soupis z roku 1564. Na jedné straně bylo vyobrazení sedmi kurfiřtů s císařem uprostřed. Na straně k Labi bylo pět císařů a králů s manželkami. Podle popisu připojeného erbu lze první pár identifikovat jako vyobrazení Karlova otce císaře Jindřicha VII. a jeho manželky Markéty Brabantské (císař měl polcený erbovní štít s černým orlem a červeným lvem), Identifikace druhého páru, v němž král má v ústech kančí zub a je provázen děleným štítem a černým orlem a červeným lvem je nejasná – soudilo se, že tu šlo o Jana Lucemburského a jeho manželku, v úvahu by tu mohlo přicházet i připomenutí lucemburských předků. Takový zub měl totiž hrabě z Poitiers Geoffroy oslavovaný v legendě o Meluzině, která se stala rodovou legendou Lucemburků. Jean ď Arras, jenž jí sepsal, věnoval jí v roce 1393 moravskému markraběti Joštovi Lucemburskému.

Jako třetí v pořadí tu byl zobrazen Karel se svou manželkou Alžbětou Pomořanskou, jako čtvrtý Václav s Johannou Bavorskou a jako pátý, který neměl odznaky panovnické moci Zikmund se svou (budoucí) manželkou. Na straně k příkopu bylo tu devět figur králů a postava císaře provázeného čtyřmi korouhvemi – na jedné z nich byl bílý lev, na druhé červený vůl (znamení Dolní Lužice), na třetí černý orel a na čtvrté opět bílý lev. Šlo tu patrně opět o Karla IV. Konečně na čtvrté straně síně bylo vyobrazení turnaje.

Vedle řady předků v císařském paláci na Karlštejně byl tedy pro hrad v Tangermünde pořízen další reprezentační cyklus, v němž bylo okázalou formou prezentováno postavení císaře, jeho místo v řadě předchůdců a tak i legitimita jeho vlády v Říši, v Českém království a v braniborské marce.

Nekdejší podoba města a hradu Tangermünde je zachycena na několika vedutách. Starší verze Merianova pohledu z pravého břehu Labe od jihojihovýchodu vznikla před rokem 1626, mladší je pak z doby mezi lety 1629 a 1640, kdy již existovala vnější fortifikace na druhé straně řeky. V roce 1640 dobyli Tangermünde Švédové a město i hrad zachvátil požár. Přes to všechno je zřejmé, že mnohé části středověkého hradu zachycené Merianem, v 18. století nadále stály a stojí dodnes. Je to masívní hranolová věž ve východní části hradu a budova na západě nad příkopem oddělujícím hrad od města. Nejvíce se proměnila jižní strana hradu nad řekou. Tady na místě seskupení staveb zobrazeného Merianem stojí dodnes zachovaná budova. Císařský palác situovaný patrně v jihozápadním nároží hradu a obrácený jednou stranou na jih k Labi, druhou na západ k městu, již tehdy nestál.

Celý okrsek hradu obklopovala obvodová hradba zesílená na straně obrácené k řece opěrnými pilíři. V ní je na severní straně situována brána, po jejímž boku stojí masívní válcová věž. Skrze tuto bránu, kam ústí cesta vedoucí z města, se vstupuje do předhradí, odděleného kdysi příkopem a hradbou od jihozápadní části areálu.

V ní leží gotická budova označovaná v minulosti jako „kancelář“, založená na lichoběžníkovém půdorysu. Její západní bok vyrůstající z obvodové hradby na straně k městu, je vcelku prostý. Protilehlé průčelí budovy obrácené do nitra hradu je naopak bohatě členěné. V úrovni zvýšeného přízemí je tu rozměrný vstupní portál, vlevo od něho dvojice vysokých lancetovitých oken, napravo pak tři dvojice slepých úzkých *„oken“*vsazených do rámujícího lichého oblouku ukončeného hrotitě. Čelní líc obvodového zdiva v úrovni patra tu člení mělké niky ukončené segmentem a mezi nimi umístěná prázdná znaková pole, původně asi určená pro namalované erby.

Ve východní části hradu se zdvihá mohutná hranolová věž, jejíž východní bok vyrůstá přímo z obvodové hradby areálu. Vnější rozměry věže činí 12,3 x 9 metru, vnitřní plocha jednotlivých pater věže obnáší ca. 60-63 metrů čtverečních.

Jak velké části obvodového opevnění, tak gotická budova na západní straně vnitřního hradu a velká věž na východě, byly v minulosti pokládány za dílo doby Karla IV. Nejnovější stavebně historická analýza nicméně předpokládá, že na hradě v Tangermünde se stavělo v poslední čtvrtině 12. století a v době kolem roku 1200 a pak až v polovině a třetí čtvrtině 15. století za vlády Hohenzollernů. Tento výklad mlčky předpokládá, že po dobu 250 let se na hradu v Tangermünde takřka nic nedělo. Snad tu lze vzít v úvahu, že Karel IV. patřil k největším stavebníkům evropského středověku. Na mnoha místech, o která měl zájem a kde se pohyboval, se okamžitě rozvinula ohromná stavební činnost. Místa svého zájmu doslova označoval svými stavbami. A Tangermünde mezi takovými místy zřetelně zaujímalo jedno z nejpřednějších. Odtud pramení přesvědčení, že mnohé z toho, co bylo v nedávné době publikováno, se jako trvale nosné neukáže.

Literatura:

Ludwig GÖTZE: Geschichte der Burg Tangermünde. In: Jahresbericht des Altmärkischen Vwereins für vaterländische Geschichte und Industrie zu Salzwedel 17, 1871, s. 1-113; Carl HARTWICH: Bericht über Aufdeckung der Johanniskapelle auf der Burg von Tangermünde. In: Zentralblatt der Bauverwaltung Berlin 11/49, 1891, s. 487; Wilhelm ZAHN: Kaiser Karl IV. in Tangermünde. Festschrift zur Enthüllungsfeier des von Seiner Majestät dem Deutschen Kaiser und König von Preußen Wilhelm II. gestifteten Denkmals Kaiser Karls IV. Tangermünde 1900; Wilhelm ZAHN: Mittelalterliche Topographie und Befestigung der Stadt Tangermünde. In: Jahresbericht des Altmärkischen Vereins für vaterländische Geschichte und Industrie zu Salzwedel 30, 1903, s. 12-38; Heinrich TROST: Tangermünde. Leipzig 1965; Percy Ernst SCHRAMM / Hermann FILLITZ / Florentine MÜTHERICH: Denkmale der deutschen Könige und Kaiser II. Ein Beitrag zur Herrschergeschichte von Rudolf I. bis Maximilian I. 1273-1519. München 1978, s. 38-39 Lenka BOBKOVÁ: Hrady Karla IV. v Laufu a Tangermünde. Panovnická reprezentace vepsaná do kamene. In: Martin NODL / Petr SOMMER / Eva DOLEŽALOVÁ (ed.): Verba in imaginibus. Františku Šmahelovi k 70. narozeninám. Praha 2004, s. 141-157; Frank HÖGG: Die Backsteinbauten der Tangermünder Burg. In: Sigrid BRÜCKNER (ed.): Tangermünde. 1000 Jahre Geschichte. Dössel 2008, s. 137-154; Reinhard SCHMITT: Die Burg in Tangermünde in ihrer Bau- und kunstgeschichtlichen Entwicklung und Bedeutung. In: Sigrid BRÜCKNER (ed.): Tangermünde. 1000 Jahre Geschichte. Dössel 2008, s. 155-179 (zpráva Tomáše Durdíka in: Castellologica bohemica 11. Praha 2008, s. 745-746); Eberhard KEMNITZ: Karl IV. – Ein Kaiser in Tangermünde. In: Sigrid BRÜCKNER (ed.): Tangermünde. 1000 Jahre Geschichte. Dössel 2008, s. 181-198; Richard NĚMEC: Machtinszenierung Karls IV. Profane Architektur in den Ländern der Corona regni Bohemiae: Böhmen 1333 – Obere Pfalz 1353 - Mark Brandenburg 1373. In: Zeitschrift für Kunstgeschichte 74. München 2011, s. 475-485; Richard NĚMEC: Architektura – vláda – země. Rezidence Karla IV. v Praze a zemích Koruny české. Praha 2015, s. 267-319.