Sulzbach

Historie

doba Karla IV.

Ústředním a správním centrem Karlových Nových Čech se stal Sulzbach. Tady sídlil zemský hejtman, kterým byl zpočátku Bušek z Velhartic, jenž patřil k nejužšímu okruhu Karlových důvěrníků. Vzpomenuli jsme již, že Sulzbach byl Karlem IV. obdařen mimořádnými výsadami. Karel sám se tu často objevoval, prokazatelně tu pobýval 89 dnů. Odtud se také vydal v roce 1354 na svou dlouhou korunovační cestu do Říma. Mimo město na západní straně pod hradem založil Karel IV. špitál a v jeho blízkosti dům pro nemocné leprou zasvěcený svatému Václavu. Obdaroval ho listinou vydanou 11. srpna 1366 v Norimberku.

Dům „U Koruny„

K dochovaným stavbám Sulzbachu z doby Karla IV. patří dům „U Koruny / Zur Krone„ v samotném středu města. Tato budova na obdélném půdorysu má vysokou stanovou střechu prozrazující svou podobou, že je zde dochován gotický krov. Na průčelí spatřujeme tři čtverhranné desky. Ve střední je v reliéfu zobrazen kráčející dvouocasý lev, na deskách po obou stranách jsou pak reliéfy orlic – nejspíše říšské a snad i svatováclavské. K domu „U Koruny“ a k farnímu kostelu se obrací širokou fasádou radnice. Nad vstupním portálem v přízemí obohacuje její průčelí široký arkýř s kružbovými okny, členěný navíc ve své horní částí kružbovou panelací. Štít na obvodu doplňují stupňovitě uspořádané fiály. Svým náročným členěním patří tento radniční dům k nejnáročněji utvářeným profánním stavbám nejen v Nových Čechách, ale i v celé Horní Falci. Je tak viditelným vyjádřením sebevědomí města těšícího se císařově přízni.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sulzbachu

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sulzbachu, situovaný oproti tamní radnici a v blízkosti zmíněného domu „U Koruny“ dostal v době Karlově nový presbytář a s ním stavebně související věž po jeho severní straně. Protáhlé těleso kněžiště ukončuje pětiboký závěr a z vnější strany ho člení opěráky armované tesaným kamenem. V kružbových vzorcích oken se tu již objevují, byť i v omezené míře, plaménkové motivy, které se staly oblíbenou složkou tvaroslovného repertoáru pražské katedrální huti vedené Petrem Parléřem.

Na tento presbytář navazuje hlavní loď, otevírající se arkádami s oblouky spočívajícími na osmibokých pilířích do nižších lodí bočních. Protože hlavní loď neměla v bočních zdech okna a byla tedy osvětlována jen nepřímo, bylo tu uplatněno prostorové řešení označované jako pseudobazilika. K trojlodí se na jižní straně pojila předsíň situovaná mezi dva opěrné pilíře, nad ní pak je situována komora, která mohla sloužit bud jako oratoř, nebo jako pokladnice. Dvoudílný portál a nad ním situovaná prostora tu mohou připomínat řešení jižní brány katedrály sv. Víta v Praze, ale vše je tu samozřejmě neskonale prostší a jednodušší. V omezené míře tu byla uplatněna i kamenná plastika – tak konzolu na středním pilíři jižního portálu usazenou na masce, podpírají z obou stran v kameni tesané figury. Nabízí se otázka, zda tato část kostela vznikla až po roce 1412, jak se většinou soudí.

Významným uměleckým i identifikačním akcentem farního kostela v Sulzbachu je kamenná socha osazená na jihovýchodním opěrném pilíři presbytáře. Její podnoží tvoří konzola v podobě masky divého (zeleného) muže obklopená listovím. To je bohatě a dynamicky rozvlněné, jak se s tím setkáváme mimo jiné i na pražské katedrále. Na této konzole stojí rozkročená figura zahalená do vpředu rozevřeného pláště. Oděna je v kroužkové košili překryté kabátcem. Tak jak je to příznačné pro dobovou módu, je vydutá na hrudi a zúžená v pase. Levou rukou přidržuje štít, pravá je uražena. Vousatý obličej nahoře kryje knížecí čepec. Příznačným rysem této figury je jak její pevný postoj, tak i její hmotná robustnost. Ze všech výkladů je nejpravděpodobnější, že se tu jedná o vyobrazení svatého Václava, patrona české země a českého království, do něhož bylo teritorium Nových Čech Karlem IV. inkorporováno. V tom případě lze předpokládat, že tato socha vznikla spolu s celou stavbou presbytáře před rokem 1373, kdy Karel IV. na držbu Sulzbachu a velké části Nových Čech rezignoval ve prospěch Wittelsbachů výměnou za Braniborsko.