Starý Plzenec – Rotunda sv. Petra

10. století

Rotunda sv. Petra

Rotunda sv. Petra stojí na okraji západního předhradí akropole hradiště na kopci Hůrka a patří mezi nejstarší kostely v Čechách. Hradiště bylo od 10. století přemyslovským střediskem správy západních Čech. První zmínka o pochází z roku 976, kdy nedaleko porazil kníže Boleslav II. vojsko Oty II.

Na okraji západního předhradí pak stojí nejstarší plně dochovaná stavba plzeňského hradiště – rotunda sv. Petra, v jejímž sousedství se nacházela obytná stavba.

Neklenutá loď na kruhovém půdorysu má tvar válce a otevírá se do v půdorysu podkovovité apsidy zaklenuté konchou. Celá stavba byla zbudována z kvádříků z křemencového kamene, který se svou tvrdostí bránil jemnějšímu opracování. Aby byl zvýrazněn dojem přesnosti zdiva, byly v pojící maltě vyznačeny spáry.

S rotundami se dříve než v Čechách setkáváme na Velké Moravě, kde byl pokřtěn první historicky doložený český kníže z rodu Přemyslovců Bořivoj. Již tradičně se soudí, že typ rotundy se na Velkou Moravu a následně do Čech dostal z Dalmácie, z končin na březích Jaderského moře, ale svatyně s kruhovým nebo polygonálním půdorysem centrální byly budovány i jinde. Jejich pravzorem byl chrám Božího hrobu v Jeruzalémě, jehož poselství typ rotundy nese. Vzorem pro plzeneckou rotundu byla bezpochyby rotunda sv. Víta na Pražském hradě založená a budovaná svatým Václavem. Právě tato rotunda se díky svému výjimečnému místu i díky tomu, že její vznik souvisel s osobou českého knížete Václava, se stala následovaným příkladem.

Plzenecká rotunda bývala pokládána za jeden z nejstarších příkladů svého druhu v Čechách. Nyní začíná převládat mínění, že je mladší. Nicméně jistou oporou tu mohou být výsledky archeologických nálezů. Pokud jim lze důvěřovat, bylo v rotundě tři vrstvy podlahy. Nejstarší byla z vápenné mazaniny, druhá měla trojúhelné dlaždice z pálené hlíny. Konečně třetí podlaha byla provedena z reliéfních dlaždic, na nichž spatřujeme motiv sfingy, gryfa, psa, jehož nohy jsou ukončeny pařáty s velkými drápy a přichází tu i polofigura císaře Nera. Obdobné dlaždice jsou známé z Vyšehradu, kde byly užívány v pozdním 11. a v průběhu 12. století.

Literatura:

Antonín PODLAHA: Posvátná místa království českého. Řada první: Arcidiecése pražská. Díl II: Vikariáty: Berounský, Bystřický a Plzeňský. Praha 1908, s. 327; Antonín FRIEDL: Archeologické badání na Hůrce u Plzence a u klášterního kostela v Plasech. In: Památky archeologické XXXII (roč. 1920), seš. 1 a 2. Praha 1920, s. 263; Antonín FRIEDL: Zpráva o postupu a výsledku archeologických výzkumů a restauračních prací na Hůrce v Plzenci roku 1922. In: Památky archeologické XXXIII (roč. 1922-23), seš. 3-4. Praha 1923, s. 371; Karel GUTH: České rotundy. In: Památky archeologické XXXIV (roč. 1924-1925), seš. 1-2. Praha 1924, s. 113-188, zejména s. 121-122; Václav RICHTER: O účelu československých rotund. In: Český časopis historický 42. Praha 1936, s. 284-285; Václav MENCL: Architektura předrománských Čech. In: Umění 7. Praha 1959, s. 331-353; Jaromír KOVÁŘ: Umění předrománské a románské. In: Miloslav BĚLOHLÁVEK / Jaromír KOVÁŘ / Miloslav ŠVÁB / Adolf ZEMAN: Dějiny Plzně I. Od počátků do roku 1788. Plzeň 1965, s. 29-30; Anežka MERHAUTOVÁ: Einfache mitteleuropäische Rundkirchen. Ihr Ursprung, Zweck und ihre Bedeutung (= Rozpravy ČSAV. Řada společenských věd roč. 80). Praha 1970, s. 7, 17, 19, 24; Bořivoj NECHVÁTAL: Raněstředověké dlaždice v Čechách. In: Památky archeologické LXI. Praha 1970, s. 122-124; Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 322-323; Václav MENCL / Klára BENEŠOVSKÁ / Helena SOUKUPOVÁ: Předrománská a románská architektura v západních Čechách. Plzeň 1978, s. 10, 27; Emanuel POCHE (red.): Umělecké památky Čech 3. Praha 1980, s. 420-421; v rotundě byly nalezeny dlaždice stejného typu, jaké jsou známé z Vyšehradu, ze Sázavy a z Ostrova – srov. Dagmar HEJDOVÁ / Bořivoj NECHVÁTAL: Raněstředověké dlaždice v Čechách. In: Památky archeologické 61. Praha 1970, s. 121-124; Bořivoj NECHVÁTAL: Raně středověká dlažba v rotundě sv. Petra na Starém Plzenci. In: Památky a příroda 9. Praha 1977, s. 546-550; Karel NOVÁČEK: Starobylá a ještě starobylejší, vytváření historického významu rotundy sv. Petra ve Starém Plzenci během 20. století. In: Archaeologica Pragensia 18. Praha 2006, s. 124-141; Karel NOVÁČEK: Stará Plzeň v raném středověku. In: Marie MALIVÁNKOVÁ WASKOVÁ / Jaroslav DOUŠA: Dějiny města Plzně 1. Do roku 1788. Plzeň 2014, s. 92-96; Jiří KUTHAN: Středověké výtvarné umění. Achitektura. In: Marie MALIVÁNKOVÁ WASKOVÁ / Jaroslav DOUŠA (ed.): Dějiny města Plzně 1. Do roku 1788. Plzeň 2014, s. 268-270.