Staré Brno – Klášter cisterciaček
Historie
1323
Klášter cisterciaček
Klášter cisterciaček ve Starém Brně byl založen roku 1323 královnou vdovou Alžbětou Rejčkou z rodu Piastovců (+1335), jež se jí stal i místem posledního odpočinku. Její druh, významný český šlechtic Jindřich z Lipé byl v klášterním kostele pohřben o šest dříve. Alžběta se po vzoru svého prvního manžela (Václav II. - Zbraslav) rozhodla založit klášter cisterciácké řehole, tentokrát ovšem ženský. Pro jeho založení bylo vybráno místo ležící na úpatí vrchu, na kterém nechal vybudovat ve druhé polovině 13. století Přemysl Otakar II. hrad Špilberk.
Se stavbou kláštera a jeho svatyně se začalo ihned po položení základního kamene, které připadlo na svatodušní neděli roku 1323, jak uvádí zbraslavská kronika. Starobrněnský klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven na místě staršího románského kostelíka a není po architektonické stránce zcela jednolitým dílem. Na východě končí trojlistým závěrem, jehož jednotlivé části jsou pětiboce ukončeny. Boční ramena závěru (severní a jižní) jsou poněkud menší a nižší, než vlastní k východu obrácený presbytář. Na křížení tohoto trojlistu navazuje na západě jedno klenební pole, které je stejně vysoké. K němu na severu a jihu přiléhají nízké prostory sklenuté vždy jednou křížovou žebrovou klenbou. Jde tak vlastně o krátké bazilikální trojlodí vsunuté mezi východní trikonchos a rozměrnou příčnou loď, která z obrysu stavby výtazně vyniká. Její střední pole je přibližně kvadratické, boční ramena mají po dvou obdélných polích. Na západě se střední pole pole transeptu otevírá do hlavní lodi o čtyřech klenebních polích. Na jihu jí provází mnohem nižší boční loď. V zapadní části hlavní lodi se nachází veliká empora řeholnic. Postupný růst stavby klášterního kostela a jeho tvaroslovné proměny se nejvíce projevují v utváření nosných pilířů, přízedních pilířů a zejména ve tvarech okenních kružeb. Při jeho severním boku byly situovány budovy konventu s rajským dvorem. Členité půdorysné řešení starobrněnského kostela s trojlistým závěrem je v rámci cisterciácké architektury značně neobvyklé. Ideově vychazí z německé romanské architektury (St. Aposteln, St. Maria im Kapitol v Kolíně ad.). Trikonchos měl i gotický chrám v Marburku, který byl vybudován nad hrobem sv. Alžběty Durynské nebo kostel sv. Kříže ve Wroclavi. S touto architekturou se musela Alžběta Rejčka nezpochybnitelně seznámit na své poutí do Kolína a Trevíru v roce 1333. Celý kostel je zbudovaný z neomítnutých režných cihel, tedy materiálu, který není v monumentalní architektuře na českém území téměř použit. Vyjímkou je katedrála sv. Ducha v Hradci Králové, jejíž stavba úzce souvisí právě s Alžbětou Rejčkou. Ta získala Hradec Králové darem od svého druhého manžela Rudolfa Habsburského (+1307) roku 1307. Použití tohoto materiálu je však příznačné pro architekturu z oblasti ovládanou rodem Piastovců, ze kterého královna Alžběta Rejčka vzešla. Klášter byl v první polovině 18. století zbarokizován Moritzem Grimmem a v roce 1782 za reforem Josefa II. zrušen. Místo cisterciaček sem přišli Augustiniáni od sv. Tomáše. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl papežem Janem Pavlem II. roku 1987 povýšen na baziliku minor.
Literatura:
LÍBAL Dobroslav: Gotická architektura. In: CHADRABA Rudolf (ed.): Dějiny českého výtvarného umění I/1, Praha 1984, s. 171; KUTHAN Jiří: Gloria Sacri Ordinis Cisterciensis. Praha 2005, s. 365–416 , zvláště 376–380; FOLTÝN Dušan a kolektiv: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 210.
