Rakovník

Historie

první zmínka 1252 - pol. 15. století

Město Rakovník leží západně od Prahy ve zvlněné a lesnaté krajině, kde převládala zeměpanská držba. V písemných pramenech se Rakovník objevuje poprvé k roku 1252, a to jako místo, které bylo sídlem krajského soudu. Tak je pro tuto dobu doložen dominantní význam Rakovníka ve zdejším regionu, ale existence města tím prokázána není. Poprvé je Rakovník jako město jmenován v privilegiu krále Jana Lucemburského z 18. srpna roku 1319, které ovšem potvrzuje práva a výsady udělené Rakovnickým králem Václavem II. Podle ustanovení této panovníkovy listiny má být Rakovník poddán královské komoře. Je tedy zřejmé, že Rakovník jako město vznikl nejpozději za vlády krále Václava II. († 1305) a že neměl statut plnoprávného královského města, ale byl městem komorním a příslušel ke královskému hradu Křivoklátu.

Areál města je protáhlý a v jeho utváření je nápadné obdélné protáhlé náměstí, jehož plocha je značně velká. Zatímco na jeho jižní straně je parcelace velmi pravidelná, na severním okraji má ale jeho dispozice poněkud chaotický ráz. Za východní stranou náměstí se pak nápadně vyděluje okrsek farního kostela. Imponující velkorysost, s jakou bylo vyměřeno náměstí, je obdobná, jak se s tím setkáváme u řady nově zakládaných královských měst pozdně přemyslovské doby, v letech králů Přemysla Otakara II. a Václava II.

pol. 15. století

V roce 1422 dobyli husité hrad Křivoklát ale vzápětí se ho zmocnili Aleš ze Šternberka a Hanuš z Kolovrat a ti oblehli i Rakovník. Král Zikmund Lucemburský udělil tehdy Křivoklát do zástavy Alešovi Holickému ze Šternberka, jenž se tak stal i pánem Rakovníka. Ještě před úmrtím Aleše ze Šternberka († 1455) byla zástava Křivoklátu vyplacena a tento hrad i s příslušenstvím se tak ocitl opět v královském držení. Dne 4. června roku 1454 získali pak Rakovničtí privilegium krále Ladislava Pohrobka, v němž jim byla potvrzena práva a výsady udělené Janem Lucemburským a byla připojena další ustanovení, mimo jiné, že se měšťané mají řídit právem Starého Města pražského. Privilegia Václava (II.), Jana Lucemburského a Ladislava Pohrobka potvrdil Rakovnickým i král Jiří z Poděbrad 2. listopadu roku 1459. Když pak byl v roce 1471 na příkaz Jiřího z Poděbrad vyhotoven seznam korunních přijmů, byl ve výčtu královských a věnných měst zahrnut i Rakovník.

Nedlouho po svém nástupu na český královský trůn potvrdil Vladislav Jagellonský Rakovnickým všechna práva, která dostali od jeho předchůdců a vyslovil souhlas s tím, aby město mohlo být ohrazeno zdmi a věžemi, jak to povolil už Jiří z Poděbrad. Listinou z 12. února roku 1482 udělil Vladislav městu mimo jiné právo užívat znak a pečetit zeleným voskem. Podobně jako erbovní listiny pro Staré Město pražské, i rakovnické privilegium bylo vyzdobeno vyobrazením nového městského znaku provedeným v iluminátorské dílně Valentina Noha z Jindřichova Hradce. V roce 1488 osvobodil král Vladislav Rakovnické od tíživé povinnosti půjčovat na hrad Křivoklát za pobytů panovníka ložní prádlo pro krále a jeho doprovod. Výrazem vzestupu města bylo i privilegium krále Vladislava Jagellonského, vydané 1. března roku 1500 v Budíně, v němž Rakovník dostal právo pečetit červeným voskem. Dne 25. července 1515 za pobytu ve Vídni povolil král Vladislav Rakovnickým, aby ze skály u velkého rybníka u Hlavačova brali kámen na opevnění a k jiným stavbám. V roce 1522 pak město dvakrát zažilo návštěvu krále Ludvíka Jagellonského.

Městský kostel v Rakovníku je situován při východním konci náměstí. Patrocinium sv. Mikuláše se objevuje naposledy v roce 1414, nakonec ale prameny zachycují zasvěcení sv. Bartoloměji. Původní stavba vyrostla patrně ve druhé polovině 14. století; byla snad zahájena po požáru v roce 1352. Trojlodí bylo založeno na téměř čtvercovém půdorysu s polygonálně ukončeným presbytářem na východní straně a se dvěma zamýšlenými a nejspíše neuskutečněnými věžemi na západě.

Kostel patrně utrpěl při dobývání Rakovníka v roce 1422 a v době pohusitské byl obnoven, přičemž byl dokončován až v druhém desetiletí 16. století. V době králů Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad je na díle rakovnického kostela doložena řada zedníků, tesařů a dalších řemeslníků, kamenické práce tu prováděl mistr Jan z Loun.

Dveřní křídlo portálu z presbytáře do sakristie nese v jednotlivých polích emblém orlice a českého dvouocasého lva, okřídleného draka a jelena. V nejvyšším osovém poli je motiv koruny, pod ní je pak pod korunkou iniciála G -- monogram krále Jiřího z Poděbrad. Práce na kostele však pokračovaly i po smrti krále Jiřího.

S využitím obvodového zdiva byl rakovnický kostel obnoven tak, že jeho trojlodí bylo řešeno jako stupňovité, s vyšší hlavní lodi bez přímého osvětlení a nizšími loděmi bočními. Klenební čela v hlavní lodi jsou až poměrně vysoko nad vrcholky arkádových oblouků otevírajících se z hlavní lodi do lodí postranních. Ve všech třech lodích byly užity jen prosté křížové klenby, bohatší je pouze motiv přetínavých žeber v jejich nábězích, s nímž se ovšem setkáváme už v parléřovské architektuře v době předhusitské.

Až v závěru prací dostalo západní průčelí kostela, obrácené do velkého náměstí, náročněji utvářený portál, jehož profilované ostění končí ve vrcholu kytkou, nad níž spatřujeme letopočet 1514. Nad portálem pak byla osazena kamenná reliéfní deska s dvěma ozbrojenci, držícími znak města. Král Vladislav Jagellonský jako jeho pán je tu na ostění portálu připomenut iniciálou W. V době, kdy tato výzdoba západního průčelí vznikala, působili tu pražští mistři Chochol (Chochola) a Vít. Ještě v roce 1519 zřídil mistr Chochola vřetenové schodiště a v roce 1524 mistr Vít předsíň (patrně před severním vstupem do kostela).

Postupně byl vybavován také interiér chrámu. Rokem 1490 je datována křtitelnice, která se v rakovnickém kostele dosud dochovala. V roce 1496 byla za 150 kop míšeňských grošů zakoupena velká oltářní archa. V rakovnickém muzeu jsou chovány čtyři oboustranně malované deskové obrazy s výjevy ze života a utrpení Kristova (Zvěstování Panně Marii, Kristus na hoře Olivetské; Narození Krista, Bičování Krista; Obřezání Krista, Ukřižování; Klanění tří králů, Zmrtvýchvstání Krista). Jaroslav Pešina jejich vznik kdysi datoval do doby před rokem 1510. Tvůrce těchto deskových obrazů používal jako grafické předlohy listy Martina Schongauera a monogramisty AG a k jeho inspiračním zdrojům patřilo i dílo Mistra litoměřického oltáře. Za jeho vysokými kvalitami ovšem rakovnický retábl svou provinciální úrovní značně pokulhával. Rozměry jednotlivých obrazů nasvědčují tomu, že byly součástí velkého hlavního oltáře. Jeho ústřední část, v níž musela hlavní úloha připadnout svatému Bartoloměji, jehož patrocinium kostel nese, se ale nedochovala. Akcentování Kristova Utrpení na malovaných křídlech by pak mohlo být v souladu s utrakvismem rakovnické obce.

Letopočet 1504 nese kamenná kazatelna. Na podnoži tvořené bohatě členěným soklem, nesoucím nízký polygonální sloup s bohatě zdobenou hlavicí, spočívá vlastní korpus, v jehož bocích jsou vytesány symboly čtyř evangelistů, rámované bohatou dekorativní architekturou. Byly tu uplatněny prolamovanou technikou tesané rozviliny, které se navzájem proplétají, obloučky, vrcholové kytky a na bocích schodiště slepé kružby. Město Rakovník tu pak reprezentuje velký znak nad symbolem evangelisty Marka. Tvarové bohatství rakovnické kazatelny vzbuzuje dojem přebujelosti a zároveň i jadrné robustnosti. Iniciály M a R vyryté na vstupní brance rakovnické kazatelny vedly k soudu, že byla dílem Matěje Rejska. Přes to, že tato atribuce nebyla přijímána bez výhrad, nelze autorství Rejska či s ním spjatými kameníky vyloučit.

Farní kostel sv. Bartoloměje obklopovalo opevnění, které nepochybně sloužilo pro obyvatele města jako útočiště, zatímco město samotné fortifikaci dlouho postrádalo. I opevnění, které vzniklo v době, kdy byl za husitských válek a v letech následujících zástavním držitelem města Aleš Holický ze Šternberka, bylo jen jednoduché a nebylo provedeno z kamene. Svědčí o tom i souhlas, který k výstavbě nové fortifikace vydal král Jiří z Poděbrad a znovu v roce 1471 Vladislav Jagellonský. Ve skutečnosti se však s budováním kamenného opevnění započalo až na konci Vladislavovy vlády, poté co král Rakovnickým v roce 1515 povolil odebírat kámen z lomu u Hlavačova. V období od podzimu roku 1515 do července roku 1530 vypovídá o výdajích města na opevňovacím díle dochovaná kniha počtů.

První velkou fortifikační stavbou byla Pražská brána v blízkosti městského kostela, která, jak její název vypovídá, uzavírala vstup do města na cestě od Prahy. Už v roce 1515 byla sjednána dohoda s mistrem Janem, jenž dostal na přelomu října a listopadu za dílo brány 5 kop, další tři kopy pak v měsíci listopadu. V březnu následujícího roku kameník Jan dostal 1 kopu grošů za „základné“, když zakládal Pražskou bránu. Dílo patrně rychle pokračovalo, protože už roce 1517 dokončoval tesařský mistr Jakub krov, na němž pracoval už v předcházejícím roce. V těchto letech byly vypláceny peníze i za jiné práce na fortifikaci, zejména patrně za opravy staršího opevnění.

V roce 1517 se rakovnická obec odhodlala k přestavbě fary a k novostavbě nové, takzvané Vysoké brány na severním boku města. Práce na faře byly sjednány s kamenickým mistrem Vítem, s nímž jsme se již setkali v závěrečné fázi výstavby městského kostela. V červenci byla ujednána dohoda o stavbě Vysoké brány a od srpna bylo několikrát placeno mistru Janovi. Ten ale u této práce nakonec nezůstal, protože v říjnu roku 1518 obec sjednala dohodu o díle na Vysoké bráně s pražským mistrem Chocholem. Na konci března roku 1519 dostal mistr Chochol vyplaceno „základné“, když zakládal Vysokou bránu. V roce 1520 padlo rozhodnutí o tom, že k věži má být připojen přístavek s vřetenovým schodištěm. V následujícím roce jednalo město ve věci rozdělané stavby s mistrem Paulem z Loun. Ten tu byl placen i v roce 1523 spolu s mistrem Vítem, v témže roce bylo placeno tesařskému mistru Jakubovi za stavbu krovu a zaplaceno za dílo na Vysoké bráně dostal i mistr Chochol. Mistr Vít byl tehdy placen za to, že „lámal kámen k erbom“ a za práci na „díle erbů“, na němž pracoval i v roce následujícím. V dalším roce byl mistr Vít placen za omítání brány, jejíž střechu tehdy pokryli mistři Jiřík (z Mělníka nebo z Prahy) a Adam. V osudovém roce 1526 byla stavba Vysoké brány téměř hotova, v následujícím roce byla ukončena pokládka střešní krytiny. V témže roce 1527 dokončil mistr Vít i budování brány Svatojilské, která se nedochovala. Výstavba obvodové fortifikace v Rakovníku pokračovala i nadále, a to až do počátku 17. století.

Pražská brána na východním okraji města v blízkosti farního kostela, kterou stavěl mistr Jan a zastřešil mistr Jakub, má tvar mocného masivního hranolu s průjezdným přízemkem, jehož vnější hrotitě vyklenutý portál je sevřen obdélným rámem s otvory v horních koutech pro závěsy padacího mostu.Vysokou dlátovou střechu této brány doplňují nárožní vížky – v této podobě je zachycena už na Willenbergově vedutě města z doby okolo roku 1600.

Naproti tomu hranolové těleso Vysoké brány je štíhlejší a mnohem vyšší. Na vnější přístupové straně bylo k vlastní věži brány přiloženo nízké předbraní na pravoúhlém půdorysu, s obvodovou zdí ukončenou cimbuřím. Z předbraní se do průjezdu v přízemí věže vstupuje portálem, nad nímž je v obvodové zdi osazen „architráv“, který již patří k tvarovému rejstříku renesanční architektury.

Tvůrcem v kameni tesané heraldické výzdoby Vysoké brány byl kamenický mistr Vít. Na bráně byla osazena deska, na níž je vytesán štít s korunovaným českým lvem pod přilbicí s nasazenou korunou. Tento erb provází rozviliny, tesané prolamovanou technikou. Ve srovnání s erbovní deskou nad vnější branou hradu Křivoklátu tu má provedení jednodušší a poněkud rustikálnější charakter. Dále byla na průčelí Vysoké brány osazena deska se znakem města Rakovníka, datovaná letopočtem 1525. Nahoře v koruně zdiva věže pak byl zřízen parapet, jehož dílce nesou znaky jednotlivých cechů. Fortifikační hodnota Vysoké brány nebyla vysoká, protože ze severní strany, kde tato brána stojí, bylo možné město snadno napadnout. O to významněji však tato stavba jak výstavností, tak i heraldickým vybavením reprezentovala městskou obec jako celek, její jednotlivé korporace a také náležitost města k České koruně. V samém závěru jagellonské doby tak město Rakovník dostalo významný architektonický i reprezentativní akcent.

Obrázky

Rakovník. Pražská brána. Pohled od východu.
Rakovník. Vysoká brána. Pohled od severovýchodu.
Rakovník. Vysoká brána. Městský znak s letopočtem 1525.
Rakovník. Kostel sv. Bartoloměje. Pohled od severovýchodu.