Praha Staré Město – Radnice

po roce 1458

Staroměstská radnice

Přestavba Staroměstské radnice

V samém srdci Starého Města byly v době Jiřího z Poděbrad a za vlády dvou králů z rodu Jagellonců budovány dva monumenty, které byly výrazem velkého sebevědomí staroměstské obce -- kostel Panny Marie před Týnem a Staroměstská radnice. K rozšíření radnice Starého Města přispěl odkaz Kačky, vdovy po kožešníku Mikešovi, která v roce 1458 městu věnovala dům, jenž byl k radnici připojen. Není však jisté, že je totožný s domem označovaným roku 1471 jako „nový dům“.

Výrazné zásahy byly učiněny na jižním průčelí radničního bloku. Tady vznikl především okázalý hlavní portál, situovaný vedle velké radniční věže. Jeho záklenek ve formě oslího hřbetu provází z boků fiály, na obvodě je posázen kraby a ve vrcholu je pak ukončen masivní kytkou. Bohatá kamenická výzdoba je brilantně tesaná prolamovanou technikou, přičemž tu ke slovu přichází ornamentálně tvarovaný rostlinný dekor. Náročným utvářením nemá tento portál v českých zemích sobě rovného na žádné jiné stavbě z doby pozdní gotiky. Zdá se, jakoby svou okázalostí dával najevo výsostné postavení Staroměstské obce v celém království.

Z té doby je patrně obdélné okno v sousedství tohoto portálu. Horní část okenní plochy svírá obdélný rám, jehož horní okraj zdobí v kameni suverénně vytesaná girlanda s vegetabilními motivy, provázenými drobnými zvířecími a lidskými figurkami. Horní část rámem sevřené okenní plochy vyplňují reliéfní erby Starého Města pražského a Českého království. Uprostřed nad nimi je iniciála krále Vladislava Jagellonského -- korunované písmeno W, na které shora shlíží drobná figurka lva. Je to nepochybně obdoba sochy lva nad znakem se svatováclavskou orlicí a postavami panovníků na Staroměstské mostecké věži, jejíž monumentální výzdoba tu byla patrně inspirací.

Písemné prameny bohužel nedávají žádnou odpověď na otázku, kdo byl tvůrcem tohoto okna a sousedního portálu. Svým dekorativismem připomenou tyto části Staroměstské radnice kamenickou výzdobu na jižním průčelí radnice ve Vratislavi, na průčelí takzvaného Kamenného domu v Kutné Hoře či výzdobné prvky na Křivoklátě a řadí se po bok dílům Hanse Spiesse, působícího na královských stavbách, a mistra Matouše Rejska.

Velkým portálem se vstupuje do radniční síně, z jejíž někdejší podoby se dochovalo jedno klenební pole zaklenuté křížovou klenbou. Schodiště, které ze vstupní síně vedlo do prvního patra, mělo parapet zdobený lichými kružbami, ale bylo zbořeno v 19. století, a tak o jeho podobě vypovídají jen dochovaná vyobrazení. Doslova překypující kamenná dekorace zdobí kamenný přístavek s orlojem na jižním boku velké radniční věže. Zvlášť bohatě utvářená je konzolka nesoucí lávku, spojující čelo orloje s portálkem po jeho boku. Zde i na jiný ch místech spatřujeme v kameni tesané větvoví, listy, květy a další dekorace. Orloj opravil okolo roku 1490 Hanuš z Růže a je pravděpodobné, že tehdy byla architektura, která ho rámuje a doprovází, nově pořízena.

Podobu východního křídla radnice z doby před přestavbou v 19. století známe ze starých vyobrazení. Nad přízemní arkádou se průčelí tohoto radničního křídla v úrovni prvního patra obracelo proti kostelu Panny Marie před Týnem sedmi vysokými obdélnými okny. Na úsecích zdi mezi nimi stály na konzolách sochy, nahoře kryté baldachýny. Uvnitř byl v prvním patře velký sál, jehož síťová klenba, spočívající v ose síně na dvou sloupech, zanikla v letech 1784--1787. Nelze však vyloučit, že tato část radničního komplexu pocházela z doby ještě před začátkem husitských válek.

Někdy okolo roku 1520 dostala jižní fronta radničních budov nový akcent v podobě rozměrného okna v prvním patře. Uvádí se, že k této přestavbě zde došlo poté, co se zřítilo schodiště připojené k vnější líci průčelní zdi, po kterém bylo možné vystoupat do prvního patra. Zde leží prostorná síň, nad níž je pak ve druhém patře dochován rozměrný sál, o němž se zpravidla soudí, že jeho podoba pochází z doby kolem roku 1470. Tento prostor kryje záklopový strop, jehož příčně položené trámy i jednotlivé kazety člení bohatá profilace. Tady je dodnes osazen řezaný a polychromovaný znak Starého Města, pořízený patrně vzápětí po jeho polepšení císařem Friedrichem III. V radní síni je dochována i konzola s poprsím anděla s rozevřenými křídly. Její vznik bývá datován do let 1450--1460 a svou plnokrevností a jistotou provedení patří nepochybně k nejvýraznějším sochařským pracím vzniklým v té době v Praze. Sloužila jako podnož pro sochu Bolestného Krista. Na pásce, která je součástí konzoly, je nápis: „Juste Iudicate, Filii Hominis“ –*„Suďte spravedlivě, synové člověka“*.

V radním sále Staroměstské radnice je dodnes umístěna i dřevěná socha svatého Václava – patrona a věčného vladaře české země. Soudí se, že pochází z doby okolo roku 1480. Také se dodnes v radním sále nachází řezaná socha Assumpty se dvěma doprovodnými letícími anděly.

Zmíněné okno v jižním průčelí radničního bloku spočívá na členité římse, zdobené renesančním pletencovým ornamentem. Jeho střední, rozměrnější a vyšší část provází z boků antikizující kanelované pilastry. Nahoře ji ukončuje rovný bohatě profilovaný překlad, nesoucí půlkruhový tympanon ukončený nahoře kytkou. Do něho je vložen znak Starého Města v podobě, jakou dostal při jeho vylepšení králem Vladislavem Jagellonským v roce 1477. Ústřední okno z boků provází menší a nižší obdélná okna, osazená na společné římse. Zde uplatněné renesanční tvarosloví nutně připomene okna Vladislavského sálu královského paláce na Pražském hradě, která jsou ovšem o dvě desítky let starší. Nepřekvapí, že za autora tohoto okna bývá pokládán mistr Benedikt Ried, který práce na Pražském hradě vedl.

Město je tu tedy reprezentováno prostřednictvím architektonického rejstříku, uplatněným na sídle samotného panovníka. Ostatně ambice Staroměstské obce, jež se deklarovala za nositele královské ideje, okázale manifestuje proslulý nápis PRAGA CAPUT REGNI – Praha hlava království.

Literatura:

Rostislav NOVÝ: Nejstarší heraldické památky Staroměstské radnice v Praze: In: Pražský sborník historický 22. Praha 1989, s. 33–64; Dobroslav LÍBAL / Jan MUK: Staré Město pražské. Architektonický a urbanistický vývoj. Praha 1996, s. 173–174; Dobroslav LÍBAL: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha 2001, s. 374–376.