Praha Břevnov – Klášter benediktinů

Historie

993 - druhá pol. 13. stol.

Břevnov

klášter benediktinů

První mužský klášter v Čechách byl založen na západním předpolí Pražského hradu v Břevnově. Zakládací listina hlásící se do počátku roku 993 je však falzem ze 13. století. Papežská konfirmace byla zahrnuta do velkého privilegia, vydaného klášteru králem Přemyslem Otakarem I. pod zlatou bulou. Zatímco falzum zakládací listiny bylo údajně vydáno knížetem Boleslavem II., papežská konfirmace uvádí jako fundátora pražského biskupa Vojtěcha. Na vzniku kláštera se tedy patrně podíleli jak kníže, tak i biskup. S ideály řeholního života byl biskup Vojtěch dobře obeznámen. Po svém biskupském svěcení se v Pavii setkal s clunyjským opatem Majolem, pobýval v klášteře Monte Cassino a již tehdy měl patrně vazby k římskému reformnímu klášteru sv. Alexia, jak by tomu nasvědčoval fakt, že břevnovský klášter byl původně zasvěcen k poctě Panny Marie, sv. Benedikta, sv. Bonifáce a sv. Alexia. Podle Pulkavovy kroniky ze 14. století biskup Vojtěch přivedl na Břevnov první benediktiny z Říma.

Nedlouho po založení Břevnova biskup Vojtěch podruhé zemi opustil. Za jeho pobytu v římském klášteře sv. Alexia byl 28. září 995 na Libici vyvražděn jeho rod. Pro rozvoj nového kláštera asi tehdy příznivé podmínky nebyly. Nová doba pro Břevnov nastala až v průběhu první poloviny 11. století, kdy se břevnovská komunita orientovala na klášter v bavorském Niederaltaichu na Dunaji, který se přiklonil k reformě uskutečněné v benediktinském klášteře v lotrinském Gorze. Jejím přívržencem byl i řezenský biskup sv. Wolfgang a Ramwold, opat u sv. Emmerama v Řezně. V letech 1035–1089 stál v čele břevnovského kláštera opat Menhart (Meginhard), který do Čech přišel přes Niederaltaich. V jeho době byl v Břevnově po své smrti v roce 1045 pohřben před oltářem sv. Štěpána i poustevník Vintíř, zakladatel kláštera v Rinchnachu, spřízněný s bavorským vévodou a později císařem Jindřichem II. V listině vydané údajně 18. října 1045 břevnovskému klášteru knížetem Břetislavem I. po jeho návratu z válečné výpravy do Polska, která je však pozdějším falzem, je uvedeno, že kníže postavil „s pomocí Boží větší kostel ke cti sv. Adalberta, apoštola českého národa, i pro věčnou spásu duše své i svých rodičů“. Znamená to mimo jiné, že kromě kostela, o jehož zbudování si kníže Břetislav přičítal zásluhu, stál v klášteře ještě další kostel. Z uvedeného je patrné, že v době knížete Břetislava I. (1035–1055) vyrůstal v Břevnově nový klášterní kostel, jehož pozůstatky byly objeveny při archeologickém průzkumu v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Pod východní částí barokního kostela byly odkryty velké části krypty, jejíž síňový prostor na východě ukončovala apsida. Klenební náběhy v obvodových zdech spočívaly na polosloupech, respektive čtvrtsloupech, v prostoru pak na čtyřech dvojicích sloupů s atickými patkami a krychlovými hlavicemi. V průběhu výstavby docházelo ke změnám stavebního plánu, možná i k dočasnému zastavení prací.Vlastní kostel měl podobu trojlodní baziliky, jejíž boční lodě byly ukončeny apsidami, pod závěrem hlavní lodi pak byla umístěna zmíněná krypta. Na západě měl břevnovský kostel snad už v této době dvojici věží. Když v roce 1089 zemřel břevnovský opat Menhart, dodal Sázavský letopisec k záznamu o jeho úmrtí, že od něho byl břevnovský klášter vystavěn.

V 11. století patřil klášterní kostel v Břevnově k nevelkému počtu nejvýstavnějších kostelů na české půdě. Navíc, jak již bylo zmíněno, tehdy stál v Břevnově druhý kostel, jehož existenci dokládá jednak text listiny, vydané údajně knížetem Břetislavem I., jednak dopis břevnovského opata Sartoria z roku 1671, v němž adresátovi sděluje, že při výkopech bylo objeveno podzemní místo se čtyřmi od sebe stejně vzdálenými sloupy z červeného kamene.

Literatura:

Vácslav Vladivoj TOMEK: Dějepis města Prahy 1. Praha 18922;, s. 429-438; Antonín HEJNA: Ke stavební minulosti břevnovského kláštera. In: Památky archeologické 47. Praha 1956, s. 151--170; Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 240--241; Erich BACHMANN: Vorromanische und romanische Architektur in Böhmen. In: Erich BACHMANN (ed.): Romanik in Böhmen. Geschichte, Architektur, Malerei, Plastik und Kunstgewerbe. München 1977, s. 77; Dobroslav LÍBAL: Architektura. In: Praha středověká (= Čtvero knih o Praze). Praha 1983, s. 74; Milada VILÍMKOVÁ / Pavel PREISS: Ve znamení Břevna a růží. Praha 1989; Petr SOMMER: První dvě století benediktinských klášterů v Čechách. In: Studia mediaevalia Pragensia II. Praha 1991, s. 76--77, 94; Zdeněk DRAGOUN / Petr SOMMER: Středověká podoba břevnovského kláštera. In: Tisíc let benediktinského kláštera v Břevnově. Benediktinské opatství sv. Markéty v Praze-Břevnově. Praha 1993, s. 27--30; Ivan HLAVÁČEK: Z dějin břevnovského opatství. In: Tisíc let benediktinského kláštera v Břevnově. Benediktinské opatství sv. Markéty v Praze-Břevnově. Praha 1993, s. 13--18; Ivan HLAVÁČEK / Marie BLÁHOVÁ (ed.): Milénium břevnovského kláštera (993--1993). Sborník statí o jeho významu a postavení v českých dějinách. Praha 1993; Johannes HOFMANN (ed.): Tausend Jahre Benediktiner in den Klöstern Břevnov, Braunau und Rohr (= Studien und Mitteilungen zur Geschichte des Benediktinerordens und seiner Zweige, 33. Ergänzungsband). St. Otilien 1993; Petr SOMMER: Klášter Břevnov. In: Alfried WIECZOREK / Hans-Martin HINZ (ed.): Střed Evropy okolo roku 1000. Praha 2002, s. 147--148.

druhá pol. 13. stol. - konec 13. stol.

Břevnov

klášter benediktinů

Velkého rozsahu nabyla v druhé polovině 13. století a v prvních desetiletích století 14. stavební činnost v břevnovském klášteře. Její rozsah a podobu lze dnes rekonstruovat jen díky výsledkům archeologického výzkumu, protože na místě středověkého kláštera stojí nyní soubor budov z doby velké barokní přestavby. Na jižní straně závěru románského klášterního kostela vyrostla kolem poloviny 13. století či v době bezprostředně následující kaple.

Došlo i na zbudování nového presbytáře klášterního kostela, jehož těleso bylo poměrně dlouhé a polygonálně ukončené. Tím připomínalo dlouhé chóry mendikantských kostelů (například kostel dominikánů v Jihlavě). V jeho nitru spočívala klenba na svazkových příporách, architektonické články tu byly zdobeny tesaným naturalistickým dekorem. Svým charakterem se hlásily k tvaroslovnému rejstříku uplatněnému na jiných stavbách doby krále Přemysla Otakara II. (kostel sv. Salvátora v klášteře sv. Anežky v Praze, portál a s ním současné části někdejšího klášterního kostela v Hradišti nad Jizerou).

Nový chór benediktinského kláštera v Břevnově začal vyrůstat pravděpodobně už v posledním desetiletí vlády krále Přemysla Otakara II., dokončován mohl být až v pozdním 13. století, kdy jsou k roku 1296 v pramenech doloženy výdaje na zastřešení kostela. Právě v době Přemysla Otakara II. ožil v břevnovském klášteře kult poustevníka Vintíře, pro jehož hrob byla pořízena reliéfní tesaná deska. K prestiži kláštera přispěla tehdy i nově získaná relikvie sv. Markéty.

Literatura:

konec 13. století

Břevnov

klášter benediktinů

Na konci 13. století byla budována jižní zeď jižního ramene křížové chodby, která byla současně i severní zdí lodi klášterního kostela. V jižním rameni ambitu bylo již použito jiné tvarosloví, charakterizované svazkovými příporami, které tvořily hruškovité profily příznačné pro styl, v němž dominantní roli hrály „lineární“ formy, uplatňované v pozdním 13. a v průběhu první poloviny 14. století. Tato část kláštera vyrůstala, jak se zdá, za opata Bavora z Nečtin (1290–1332), jenž proslul jako velký stavebník a donátor. V jeho době patrně postupovala i přestavba klášterního kostela. Na místě jižní obvodové zdi staré lodi vznikla nová jižní řada mezilodních arkád, dále bylo budováno východní křídlo klauzury; nový ambit byl dokončován v první polovině 14. století.

Po zavraždění posledního Přemyslovce krále Václava III. v Olomouci a po nástupu Jana Lucemburského na český královský trůn pokračovala za opata Bavora z Nečtin dál výstavba nového monumentálního kostela v Břevnově, který měl nahradit starý románský kostel. Po Bavorově smrti však došlo k přerušení prací a dílo bylo dokončeno až po delší přestávce v omezeném rozsahu.

Privilegiem papeže Bonifáce VIII. z roku 1296 bylo břevnovským opatům uděleno právo dosazovat a sesazovat probošty v Rajhradě, v Polici a také v Broumově. Zde dal břevnovský opat Bavor už v době Václava II. stavět nový hrad a následně tu byl budován dvoulodní kostel s pětiboce uzavřeným presbytářem. Ten byl spolu s celým přilehlým areálem podstatně přestavěn v době baroka, ale jeho gotické jádro zůstalo zachováno. Ostění dochovaného portálu do věže člení od nízkého soklu až po vrchol záklenku plynule a souběžně probíhající řada jemných subtilních profilů působících dojmem linií – vládl tu tedy styl lineárních forem, který se prosazoval od pozdního 13. století a byl příznačný zejména pro řadu staveb první poloviny století čtrnáctého.

Literatura:

KOVÁŘ, Miroslav: K problematice raně gotických přestaveb Břevnovského, Sázavského a Strahovského kláštera. Kovář, Miroslav. In: Průzkumy památek. = Denkmalforschung. = Historical Monuments' Research & Documentation.Praha : Národní památkový ústav 12, č. 2, (2005,) s. 184-191; KOVÁŘ, Miroslav - Raně gotická architektura benediktinského kláštera v Břevnově. = Die frühgotische Architektur des Benediktinerstiftes in Prag-Břevnov. Miroslav Kovář. Praha: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v hlavním městě v Praze, 2010.

Obrázky

Praha. Břevnov. Klášter benediktinů. Pohled do krypty klášterního kostela.

Zpět na seznam lokalit Nahoru