přibližně druhá pol. 13. stol. - konec 15. století

Bubeneč

Letohrádek v Královské oboře

Příslušenstvím Pražského hradu byla Královská obora v Bubenči, připomínaná poprvé v roce 1319. O její starší existenci písemné doklady nemáme. Soudí se však, že mohla nejspíše vzniknout v době krále Přemysla Otakara II. Za dílo jeho doby jsou pokládány nejstarší stavební součásti letohrádku v Královské oboře, který prošel několika přestavbami.

Literatura:

F. VACEK: Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In: Sborník příspěvků k dějinám hl. města Prahy II. Praha 1911, s. 55-105; F. VACEK: Sborník příspěvků k dějinám hl. města Prahy IV. Praha 1923, s. 68-253

konec 15. století

Bubeneč

Letohrádek v Královské oboře

Zdivo tohoto nejstaršího královského hrádku, u kterého se předpokládá že pocházel z doby Přemysla Otakara II., bylo pohlceno v novostavbě uskutečněné v době Vladislava Jagellonského.

Letohrádek dostal podobu obdélné jednopatrové stavby respektující rozsah původního hrádku. Nitro bylo rozděleno do dvou místností a na všech čtyřech stranách této budovy byl zřízen arkádový ochoz, z jehož horní terasy vystupovalo vzhůru zdivo prvního patra letohrádku. K nároží arkády obrácenému na západ se na koso pojí hranolová věžice, v jejímž nitru je situováno vřetenové schodiště. Tudy byla přístupná terasa nad přízemním ochozem i horní patro letohrádku. Na vrcholu středového sloupu tohoto schodiště byla osazena dodnes dochovaná kamenná plastika českého dvouocasého lva se znakovým polem, v němž je umístěna iniciála panovníkova jména — písmeno W sestavené z v kameni vytesaných uschlých dřevěných větviček. Jadrně a bravurně modelovaná plastika lva dokládá, že po řadě desetiletí se v Čechách opět začalo rozvíjet kamenné sochařství, jaké se pěstovalo ve stavebních hutích. Nevelké množství dochovaných oken z této etapy hlásí se svou podobou k oknům Vladislavského sálu na Pražském hradě, v jejichž formě plně zaznívá italská renesance. Stejně tak konzola s motivem listu na portálu v přízemí schodišťové věže letohrádku má svou obdobu na jednom z oken severního průčelí Vladislavského sálu. Z toho se zdá, že přestavba královského letohrádku proběhla současně s výstavbou Vladislavského sálu a že na obou dílech byli účastni i stejní mistři.

O vnitřní výpravě letohrádku máme jedinou zprávu. Víme, že v jeho vnitřních prostorách pracoval v roce 1502 malíř Roman Vlach, který byl tehdy za svou práci placen. K výzdobě letohrádku byl tedy přizván umělec italského původu. Je to ostatně jediný italský malíř, který je v těchto desetiletích doložen v Praze. Lze dnes jen předpokládat, že v interiérech královského letohrádku zaznívalo malířské umění italské renesance.

Letohrádek v Královské oboře se zjevně jak svým stavebním charakterem, tak i vnitřní výzdobou hlásil k italským renesančním vilám. Podobal se patrně tzv. Přijímacímu paláci v uherském Nyéku, který byl rekonstruován jako patrová obdélná stavba obklopená na všech čtyřech stranách přízemní arkádovou loggií. Jak se zdá, byly oba paláce (Přijímací a Obytný) stavěny králem Vladislavem v době okolo roku 1500, tedy v téže době, kdy byla uskutečněna velká přestavba královského letohrádku v pražské oboře. Tento letohrádek svou podobou předznamenal renesanční letohrádek, který dal později v zahradě Pražského hradu postavit Ferdinand I. pro svou manželku Annu Jagellonskou.

Literatura:

F. VACEK: Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In: Sborník příspěvků k dějinám hl. města Prahy II. Praha 1911, s. 55-105; F. VACEK: Sborník příspěvků k dějinám hl. města Prahy IV. Praha 1923, s. 68-253; Václav MENCL: Architektura. In: Jaromír HOMOLKA/Josef KRÁSA/Václav MENCL/Jaroslav PEŠINA/Josef PETRÁŇ: Pozdně gotické umění v Čechách (1471-1526). Praha 1978, s. 133; František HOLEC (ed.): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII. Praha a okolí. Praha 1988, s. 50-52; Jan MUK: Královský letohrádek Vladislava Jagellonského. In: Historická Olomouc IX. Olomouc 1992, s. 109-114; Tomáš DURDÍK: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha 1999, s. 182-184; Tomáš DURDÍK/Petr CHOTĚBOR: Der jagiellonische Umbau der Burg im Königlichen Tiergarten (Stromovka) in Ovenec bei Prag. In: Dietmar POPP/Robert SUCKALE: Die Jagiellonen. Kunst und Kultur einer europäischen Dynastie an der Wende der Neuzeit. Nürnberg 2002, s. 299-306.