12. století - druhá třetina 14. století

Hrad

Kaple Všech svatých

Kaple Všech svatých vznikla v prodloužení osy románského paláce českých panovníků na Pražském hradě ve 12. století. Znovu vysvěcena byla po přestavbě v roce 1264.

Literatura:

Vlastní životopis Karla IV. kap. XIV. - FRB III, s. 360 (český překlad: Jakub PAVEL (ed.): Karel IV. Lucemburský. Vlastní životopis. Praha 1970, s. 96); Kronika Františka Pražského, kniha III, kap. XVI - Jana ZACHOVÁ: Fontes rerum Bohemicarum Series nova, tomus I. Chronicon Francisci Pragensis. Praga 1997, s. 181 (český překlad: Kroniky doby Karla IV. Praha 1987, s. 135). Fundaci zmiňuje i kronika Beneše Krabice z Weitmile. Srov. FRB IV, s. 504 (český překlad: Kroniky doby Karla IV. Praha 1987, s. 216); Zdeňka HLEDÍKOVÁ: Fundace českých králů ve 14. století. In: Sborník historický 28. Praha 1982, s. 9-10; František ZÁRUBA: Capella regia – kaple Všech svatých na Pražském hradě. In: Castellologica bohemica 12. Praha 2010, s. 99–135.

druhá třetina 14. století

Hrad

Kaple Všech svatých

Kaple Všech svatých vznikla v prodloužení osy románského paláce českých panovníků na Pražském hradě. Znovu vysvěcena byla v roce 1264. Karel IV. při této kapli založil novou kapitulu, jejíž zřízení připomíná i ve svém vlastním životopisu. Kronika Františka Pražského přináší údaj o povýšení královské kaple Všech svatých na kolegiátní kostel doplněný sdělením, že Karel „daroval k poctě Boží a blahoslavené Panny Marie i Všech svatých mnoho svatých relikvií, zlatem, stříbrem a drahými kameny rozmanitě zdobených, a různá drahocenná roucha, mnoho kalichů a monstrancí i jiné kostelní zařízení a všechny potřeby, sloužící k užitku a ozdobě řečeného kostela“. Zprávu o této fundaci přináší i kronika Beneše Krabice z Weitmile. V nápisu nad bustou Petra Parléře v triforiu pražské katedrály je chór Všech svatých uveden ve výčtu Parléřových děl. Podle sepsání životů pražských biskupů (Series episcoporum) druhý pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi († 1380) kostel Všech svatých znovu postavil. Kaple Všech svatých byla těžce poškozena při požáru Pražského hradu v roce 1541. Do stávající podoby byla uvedena nenáročnou renesanční obnovou. Dodnes se ale dochovaly obvodové zdi chóru. Někdejší podobu kaple lze alespoň do jisté míry rekonstruovat.

Na vedutě Prahy otištěné v Schedelově kronice je patrné, že mezi královským palácem a kaplí byla proluka, že kaple nenavazovala těsně na palác. Chór kaple je ukončen pětibokým závěrem založeným na základně desetiúheníka. Uvnitř byla dolní část obvodových stěn členěna sedilemi s kružbovou panelací. Vlastní okna byla osazena v úrovni vnitřní líce obvodového zdiva kaple a zaujímala celou plochu vymezenou po stranách meziokenními pilíři, nahoře pak klenbou. K pilířům, které se dovnitř stavby zužovaly, přiléhaly na vnitřní straně klenební přípory. Obvodové zdivo zde bylo zcela potlačeno ve prospěch velikých oken. Zatímco se okenní ostění na venkovní straně vlastních oken v bocích šikmo rozšiřovala do nitra kaple, v okenním záklenku se rozšiřovala směrem navenek. Tím zde vznikl dynamický motiv šroubovitého pohybu, který dobře souzní s charakterem parléřovského „rukopisu“. Na základě dochovaných pozůstatků byl učiněn pokus o rekonstrukci původní klenby. Je pravděpodobné, že tu byl použit síťový vzorec připomínající klenbu vysokého chóru katedrály sv. Víta.

Na vnější straně členily korpus chóru u Všech svatých meziokenní pilíře, jejichž plastický účin byl o to větší, že plocha vlastních oken byla zasunuta do pozadí, na úroveň vnitřní líce „zdi“. Tím byl plášť stavby navenek velmi výrazně promodelován. I na pilířích byl uplatněn hybný princip tím, že horní část pilířů byla oproti spodní pootočena o 45 stupňů a obracela se oproti směru čelního pohledu ostrou hranou. Opěrné pilíře patrně končily fiálami. Mezi pilíři se rozpínaly vnější oblouky okenních záklenků ukončené motivem oslího hřbetu vybíhajícího ve vrcholu do křížových kytek.

Na chór navazovala na západě loď, jejíž jižní bok probíhal v prodloužení jižní zdi chóru, na severu byla vnější strana lodi vysunuta oproti chóru k severu. Lze proto předpokládat, že zde byl původně boční prostor.

Když Karel IV. zakládal novou kapitulu při kapli pražského královského paláce, měl patrně na mysli vzor kapituly při Sainte-Chapelle v Paříži. Tento příklad následoval zjevně i obdarováním pražské kaple relikviemi. Skvostnou architekturu pařížské Sainte-Chapelle připomínal i Parléřův chór kostela Všech Svatých svou skeletovou konstrukcí a bohatým utvářením.

Jak svým posláním, tak i vybavením a podobou byl tento chór výsostnou dvorskou stavbou a zjevně nezůstal bez odezvy. Byl patrně vzorem pro nedochovaný kostel sv. Kříže v Drážďanech, zámecký kostel v Altenbergu, Knížecí kaple dómu v Míšni ad.

Literatura:

Vlastní životopis Karla IV. kap. XIV. - FRB III, s. 360 (český překlad: Jakub PAVEL (ed.): Karel IV. Lucemburský. Vlastní životopis. Praha 1970, s. 96); Kronika Františka Pražského, kniha III, kap. XVI - Jana ZACHOVÁ: Fontes rerum Bohemicarum Series nova, tomus I. Chronicon Francisci Pragensis. Praga 1997, s. 181 (český překlad: Kroniky doby Karla IV. Praha 1987, s. 135). Fundaci zmiňuje i kronika Beneše Krabice z Weitmile. Srov. FRB IV, s. 504 (český překlad: Kroniky doby Karla IV. Praha 1987, s. 216); Zdeňka HLEDÍKOVÁ: Fundace českých králů ve 14. století. In: Sborník historický 28. Praha 1982, s. 9-10; František ZÁRUBA: Capella regia – kaple Všech svatých na Pražském hradě. In: Castellologica bohemica 12. Praha 2010, s. 99–135.