Praha – Kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty
Historie
druhá pol. 14. století - druhá pol. 15. století
Nové Město
Kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty
Imperiální nota zaznívá i v patrociniu farního kostela severní části Nového Města, který byl zasvěcen k poctě svatého Jindřicha a jeho manželky svaté Kunhuty (+ 1033). Císař Jindřich II. (+ 1024) byl posledním z královského domu sálského. K jeho fundacím patřilo založení biskupství v Bamberku. V tamním dómu byl také po své smrti pohřben. Bamberk býval ostatně často místem, kde se konaly říšské sněmy. Prostřednictvím patrocinia byla tedy vytvořena další vazba Prahy k říšské ideji a přímo k svatořečenému císaři Jindřichovi, k jeho pohřebnímu místu a k biskupství, které patřilo k těm, o něž měla mimořádný zájem politika Karla IV.
Literatura:
Klára BENEŠOVSKÁ: Gotická podoba kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty na Novém Městě pražském a jeho stavebník. In: Průzkumy památek 1. Praha 1995, s. 87–90; Růžena BAŤKOVÁ (ed.): Umělecké památky Prahy 2. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Praha 1998, s. 107–112.
druhá pol. 15. století
Nové Město
Kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty
Jedním z nových kostelů na území Nového Města Pražského, založeného Karlem IV., byl i farní kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty, jehož patronát byl přiřčen řádu křižovníků s červenou hvězdou. Zasvěcení svatořečenému císaři Jindřichovi, zakladateli biskupství v Bamberku a jeho rovněž svatořečené manželce Kunhutě mělo imperiální charakter a tím dobře souznělo s vladařským směřováním zakladatele Nového Města. Ukázali jsme již v jiných případech, jak Vladislav Jagellonský na dílo Karla IV. navazoval a tak tomu bylo snad i v případě kostela sv. Jindřicha a Kunhuty. Není dnes bohužel jasné, zda jeho vysoká strmá stanová střecha, která byla až do svého zničení v roce 1745 význačnou součástí městské siluety, vznikla už v době předhusitské, či zda nebyla znovuobnovena v časech jagellonské vlády, kdy podobné střechy byly zřízeny nad Vladislavským sálem Pražského hradu, nad lodí chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, či kostela sv. Mikuláše v Lounech. Pozoruhodným monumentem je pak v sakristii kostela sv. Jindřicha kamenná trůnící socha vladaře, jejíž vznik bývá datován do doby kolem roku 1500. Její stávající umístění je druhotné a není zcela jasné, kde bylo její původní místo — mohlo to být i uvnitř kostela v presbytáři nebo na poprsnici kruchty, ale jistoty tu není. Své předchůdce měla v Praze v trůnících sochách Karla IV. a Václava IV. na Staroměstské mostecké věži a v sochách Prašné brány. Socha ze svatojindřišského kostela je významným svědectvím o obnově reprezentace říšské ideje, jak to tu a tam na monumentech doby jagellonské přichází. Ostatně výrazem obnovy úcty sv. Jindřicha a sv. Kunhuty v pražském prostředí jsou deskové obrazy těchto světců, pocházející údajně z kostela P. Marie Sněžné na Novém Městě
Literatura:
Karel GUTH: Konvář Jan Janotka, křtitelnice far. chrámu sv. Jindřicha v Praze. In: Zdeněk WIRTH (ed.): Umělecké poklady Čech I. Praha 1913, s. 44; Emanuel POCHE: Pozdně gotická umělecká řemesla. In: Josef KRÁSA (red.): Dějiny českého výtvarného umění I/2. Praha 1984, s. 624; Růžena BAŤKOVÁ: Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Praha 1998, s. 111; Zuzana VŠETEČKOVÁ: Poznámky k restaurování dekorativní malby a sochy sv. Jindřicha v sakristii kostela sv. Jindřicha a Kunhuty v Praze. In: Průzkumy památek roč. 2, č. 1. Praha 1995, s. 90-94.
