Praha – Komenda johanitů

Historie

po roce 1158

Malá Strana

Komenda johanitů s kostelem Panny Marie pod řetězem

Snad už v letech 1147-1148, když se kníže Vladislav II. zúčastnil křížové výpravy, kdy ale došel jen do Cařihradu, dostal se snad do styku s rytířským řádem johanitů. Velmistr Raymund de Puy (1120-1160), jenž do roku 1160 stál v čele řádu, poslal knížeti (králi) Vladislavovi klíče od hradu Krak v tripoliském hrabství. Kníže Vladislav potvrdil na žádost vyšehradského probošta a kancléře Gervasia a jeho vnuka královského notáře Martina fundaci a statky johanitské komendy, kterou sám velkoryse obdaroval. Od knížete obdržel řád pozemek u pražského mostu. Klášter podpořil i znojemský kníže Konrád.

Kancléř Gervasius ve jménu Vladislavově jednal v roce 1156 s císařem Friedrichem Barbarossou o české pomoci v tažení do Itálie a o udělení královské koruny. Víme, že králův notář Martin byl králem Vladislavem pověřen tak významným posláním, jakým bylo v roce 1163 jednáním s byzantským císařem Manuelem, z něhož vzešlo i zaslíbení Vladislavovy vnučky císařovu synovci. Spoluzakladatelé pražské johanitské komendy Gervasius a jeho vnuk Martin vykonávali ve službách krále Vladislava důležitá poslání a měli k němu nepochybně blízko. Zásluhy Gervasia a Martina a spolu s nimi krále Vladislava a knížete Soběslava jsou vzpomenuty i v listině papeže Lucia III. z 23. října roku 1182.

Pražská komenda johanitů byla založena na břehu Vltavy u levobřežního vyústění kamenného mostu zvaného Juditin. Johanitský kostel byl založen jako trojlodní bazilika.

Na střední loď navazovalo na východě čtvercové pole ukončené velikou apsidou. Po severním a jižním boku tohoto pole byly s ním spojené prostory na čtvercovém půdorysu, které vystupovaly z obvodové linie trojlodí na sever a na jih a tím vytvářely boční ramena jakéhosi transeptu, jehož postranní části byly ale v západo-východním směru kratší, než pole střední. Tyto boční kvadratické prostory se na východě otevíraly do apsid. Zachována zůstala jižní boční prostora s původní křížovou klenbu bez žeber. Stejnou má i nad ní situovaná komora v patře. Přízemí s patrem propojuje schodiště situované v síle západní a jižní zdi. Na východním boku jižního ramene “transeptu“ se v jeho někdejší koruně dochovala část obloučkového vlysu.

Dochovaný pilíř v jihozápadním koutě středového pole a jemu protilehlý polopilíř na východě vynikají mohutností nasvědčující tomu, že vynášely klenbu. Nelze vyloučit, že nad bočními prostorami přiléhajícími středovému chórovému poli byly zamýšleny věže. Nasvědčovala by tomu jak velká tloušťka obvodové zdi na jižní straně této části kostela, tak i mohutnost pilířů na jižní straně středověkého pole.

Z trojlodí se dochovala část obvodové zdi na západě a v plném rozsahu obvodová zeď na jihu. Vnitřní líc jižní zdi člení římsou ukončené příložky, mezi nimiž se rozpínají oblouková klenební čela. Je odtud patrné, že jižní boční loď měla sedm pravděpodobně klenutých polí oddělených meziklenebními pásy. Hlavní loď se otevírala do lodí bočních arkádami, jejichž záklenky spočívaly na šesti podporách. Jejich patky byly opatřeny drápky, dříky měly podobu střídavě válcovou a osmibokou.

Zesílení obvodového zdiva jižní lodi v rozsahu jejího západního pole nasvědčuje tomu, že nad tímto polem byla původně zamýšlená věž. Analogicky tak mělo nejspíše být i na protilehlé severní straně. Kostel měl mít tedy na západě dvouvěžové průčelí. Protože západní podpora jižní řady arkád byla poměrně subtilní, nebyla věž v tomto místě patrně zbudována, od dvouvěžového průčelí bylo už během stavby upuštěno.

Na jihu přiléhal ke kostelu areál komendy s rajským dvorem. Zjištěno bylo románské zdivo východního a jižního křídla. Jiná románská stavba stávala na sever od kostela ve dvoře domu čp. 286/I.

Kostel Panny Marie Pod řetězem řádu johanitů spolu s přilehlými budovami patřil k nejvýraznějším stavbám románské Prahy.