Klášter servitů (Ordo Servorum Beatae Virginis) s kostelem Panny Marie Na Trávníčku vznikl v roce 1359. Zmíněný kostel má pozoruhodnou dispozici s čtvercovou lodí, jejíž klenby spočívají na sloupu umístěném uprostřed prostoru. Toto řešení se v architektuře doby Karla IV. a Václava IV. tu a tam objevilo. Setkáme se s ním, někdy pod vlivem Prahy, i za českými hranicemi.
Ve volbě řádu služebníků Pany Marie a s tím souvisejícím mariánským patrociniem klášterního kostela našla vyjádření obzvláštní mariánská úcta, kterou Karel IV. pěstoval. Ta asi mimo jiné vyvěrala i z vidění, které měl Karel IV. v roce 1333 na den Nanebevzetí P. Marie v italském Tarenzu. Tuto příhodu zaznamenal císař ve svém vlastním životopise. Pod dojmem této události pojal úmysl, aby ke cti P. Marie „byly v pražském kostele každodenně zpívány hodinky slavné Panny, tak aby o jejím životě, skutcích a zázracích bylo na každý den čteno nové čtení“. V Tarenzu samotném ostatně Karel IV. založil sbor mansionářů.
Dobroslav LÍBAL: Kostel Panny Marie Na Trávníčku v Praze (= Poklady národního umění sv. 103). Praha 1948, s. 64–66; Viktor KOTRBA: Katalog architektury. In: Jaroslav PEŠINA (red.): České umění gotické 1350–1420. Praha 1970, s. 97; Dobroslav LÍBAL: Architektura. In: Emanuel POCHE (red.): Praha středověká (= Čtvero knih o Praze). Praha 1983, s. 233–234, 239; Růžena BAŤKOVÁ (ed.): Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Praha 1998, s. 151–153; Dobroslav LÍBAL: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha 2001, s. 388; Pavel KALINA / Jiří KOŤÁTKO: Praha 1310–1419. Kapitoly o vrcholné gotice. Praha 2004, s. 132–134.