Praha – Karlův most

Historie

1357 - 1464

Karlův most

Za velké povodně v roce 1342 byl poničen románský tzv. Juditin most, který v Praze spojoval oba břehy Vltavy. Kroky, které měly vést k jeho obnově učinil už král Jan Lucemburský. První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic vypsal odpustky určené ve prospěch stavby pražské katedrály a současně i k podpoře stavby nového pražského mostu. Roku 1357 byl konečně na břehu vltavském blízko kláštera sv. Klimenta položen samotným císařem základní kámen k novostavbě. O tom, že stavba rychle postupovala, svědčí zpráva k roku 1367, kdy most postihla velká povodeň. Ta „protrhla dřevěný pražský most na mnoha místech, ale nový jen v jediném pilíři“. V pramenech je doložen Oto (Otlin) „magister pontis“, který nejspíše stavbu vedl a to až do své smrti v roce 1375. Nápis nad bustou Petra Parléře v triforiu pražské katedrály zvěstuje, že druhý stavitel pražské katedrály „rexit pontem multavie“ – řídil stavbu pražského mostu. Z pramenů se nedovídáme nic o tom, jak byly rozděleny kompetence mezi mistrem Ottou (Otlinem) a Parléřem, popřípadě zda Petr Parléř stavbu nepřevzal až po Otlinově smrti. O tom, že mu ale toto dílo podléhalo, nemusí být nejmenších pochyb.

Karlův most o úhrnné délce 516 metrů se ve své době zařadil k největším dílům svého druhu na evropské půdě. Na pravobřežní (Staroměstské) straně se nad prvním pilířem mostu začalo ještě za života císaře Karla IV. s budováním věžovité brány. Její kubus, k němuž se na jižní straně pojí schodišťový přístavek, se stal jednou z hlavních dominant středověké Prahy.Nad úrovní vozovky mostu je těleso věže členěno do tří etáží. V dolní se přízemní průjezd otevírá na dvě strany obrovskými portály. Klenba průjezdu, která snad vznikla s určitým časovým opožděním je utvářena kombinací trojpaprsků a paralelně vedených dvojic žeber. Zde uplatněný klenební vzorec byl později na mnoha stavbách znovu použit či obměněn. Ve středu klenby vzniklo čtverhranné pole, v němž je uprostřed osazena vytesaná královská koruna dávající výmluvně najevo, že tato stavba vznikala pod královským patronátem. Panovnická reprezentace přichází ke slovu i na vnějšku brány, kde nad portálem obráceným ke Starému Městu byl umístěn říšský erb, erb českého krále a znaky dalších zemí ovládaných rodem Lucemburků. Dva znaky jsou i na protilehlé straně brány.

Ve druhém patře věže nad průjezdem připomíná členění ke Starému Městu přivrácené strany řez chórem katedrální stavby, k němuž se z boků pnou oblouky opěrného systému. Uprostřed středního pole této výzdoby spočívá na římse ukončující dolní etáž věže model mostu, na něm je uprostřed v mělké nice osazena figura sv. Víta. K ní se z obou stran naklánějí erby Říše a českého království. Svatý Vít, patron pražské katedrály, je tu tak deklarován jako ochránce mostu i vladařů v Říši a v zemích České koruny. Po stranách mostního modelu pak byly v mělkých nikách pod kružbovými baldachýny osazeny monumentální sedící figury císaře Karla IV. a Václava IV. – tímto způsobem tu byla manifestována vladařská posloupnost lucemburské dynastie. Z okázalého umístění sochy císaře a jeho syna plyne, že představa o podobě druhého patra věže vznikla ještě v pozdních letech života Karla IV.

Ve třetím patře byly ve slepých arkádách kružbové panelace osazeny na východní straně sochy sv. Vojtěcha a Zikmunda uctívaných v Čechách jako zemští patroni. Jejich postavy jsou štíhlé a subtilní a tím kontrastují s blokovou robustností sedících vladařských figur. Slohový posun směrem ke krásnému slohu je tu zřetelně patrný.

O sochařské výzdobě západní (Malostranské) strany věže přinášejí ne zcela jasné svědectví staré veduty a zmínky. Soudilo se někdy, že ústřední figurou tu byla socha Asumpty, zdá se ale pravděpodobnější, že šlo o alegorii Spravedlnosti.

Korunu věže obohacovaly nárožní arkýřky a cimbuří překryté zábradlím ochozu. Věž byla nepochybně dokončována v pokročilejším 14. století za vlády Václava IV., jak tomu nasvědčují v jejím zdivu osazené Václavovy emblémy ledňáčka v točenici.

Náročně utvářená architektura, bohaté sochařské vybavení a ikonografický program výzdoby – to vše činí ze Staroměstské mostecké věže komplexní umělecké dílo (Gesamtkunstwerk) naprosto vyjímečné hodnoty. Staroměstská věž je v pravém slova smyslu pomníkem – triumfálním obloukem – lucemburské dynastie a velkolepou oslavou její vlády jak v zemích České koruny, tak i v Říši.

1464

Karlův most a vyšší malostranská mostecká věž

Ale nebyl to jen Týnský kostel, budovaný už za Karla IV. a Václava IV., v jehož stavbě se za Jiřího vlády pokračovalo. Byly obnoveny práce i na jiném královském díle v Praze — na kamenném mostě přes Vltavu. Pavel Žídek napsal ve svém spise, který králi Jiřímu věnoval: „Vaše Jasnost most opravila, věži pěknau na mostě udělala.“ Z toho je zjevné, že král Jiří se ujal velkého díla z doby císaře Karla IV., dal provádět jeho opravy i postavit novou věž. Ne všechny písemné zprávy tu však mluví zřetelným jazykem. Ale za hodnověrnou lze mít snad zprávu k roku 1464 o položení základu k nové věži na Malé Straně vedle Saského domu. Jedná se tu zjevně o vyšší mosteckou věž na malostranské straně Karlova mostu.

Mocný kubus této věže byl zbudován z pečlivě tesaných a sestavovaných kamenných kvádrů a dílců. Výrazné římsy člení věž do tří etáží. V úrovni horního „patra“ je na obou širších stranách věže k vnější líci z kvádrového zdiva připojeno dekorativní členění využívající tvarový rejstřík katedrální gotiky — oblouky, kružby, fiály ad. Inspirací tu zjevně bylo utváření Staroměstské mostecké věže, na jejíž stavbě se bezpochyby podílela katedrální huť Petra Parléře. Zatímco však na Staroměstské mostecké věži je členící aparát pevně a logicky provázán s nárožími věžního kubusu, na vyšší věži malostranské byl do plochy věže osazen, aniž byl provázán s nárožními hranami stavby.

V dekorativní panelaci horního patra vyšší malostranské věže jsou na jejích obou stranách zarámovány tři niky, do nichž měly být nejspíše osazeny kamenné sochy — zda se tak skutečně stalo, však nevíme. Na vrchol obvodového zdiva věže je na výraznou korunní římsu osazen ochoz s nápadnými arkýřky na nárožích. Odtud se potom odvíjí bohatá architektura vysoké valbové (dlátkové) střechy s nárožními věžičkami. I v tom se jedná o variantu řešení uplatněného kdysi na Staroměstské mostecké věži.

Vyšší malostranská věž Karlova mostu nebyla tedy budována jen jako účelová fortifikační stavba. Byla realizována jako okázalé a nákladné, bohatě utvářené dílo, které záměrně navazovalo na velkolepě reprezentativní architekturu doby lucemburské. Je tedy vskutku královským monumentem — vedle průčelí Týnského chrámu prvním, který v Praze vyrostl po dlouhých desetiletích následujících po výbuchu husitské revoluce.

Monument na kamenném mostě

Jako symbol města, jeho postavení a výsad byl zřízen na záhlaví jednoho z pilířů pražského Karlova mostu kamenný monument. Ze soklové části tohoto pomníku vyrůstá hranolový pilíř, na jehož čtyřech bocích jsou vytesány reliéfní postavy měšťana, anděla, prostovlasého muže a rytíře v brnění držícího tasený meč. Nad těmito figurami přechází jejich orámování v oblouk ve tvaru oslího hřbetu ukončený kytkou. Horní část pilíře člení pak slepé kružby podpírající vrcholovou římsu. Na ní spočívá sokl s jen v torze dochovanou postavou rozkročeného ozbrojence, u jehož nohou je lev drtící draka. Nechybí tu ani štít s erbem Starého Města. Tento monument je pozoruhodný spíše než kvalitou sochařské práce svou dekorativností, která nemůže nepřipomenout díla Matouše Rejska. Patří k nejvýraznějším projevům reprezentace městské obce.

Obrázky

Praha. Karlův most.
Praha. Karlův most. Staroměstská mostecká věž. Pohled od západu.
Praha. Karlův most. Vyšší mostecká věž na Malé Straně. Horní etáž, pohled od jihozápadu.
Praha. Karlův most. Staroměstská mostecká věž. Detail.
Praha. Karlův most. Vyšší mostecká věž na Malé Straně. Pohled od jihovýchodu.
Praha. Karlův most. Staroměstská mostecká věž. Socha Karla IV.