Praha – Karlův most

1357 - 1464

Karlův most

Za velké povodně v roce 1342 byl poničen románský tzv. Juditin most, který v Praze spojoval oba břehy Vltavy. Kroky, které měly vést k jeho obnově učinil už král Jan Lucemburský. První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic vypsal odpustky určené ve prospěch stavby pražské katedrály a současně i k podpoře stavby nového pražského mostu. Roku 1357 byl konečně na břehu vltavském blízko kláštera sv. Klimenta položen samotným císařem základní kámen k novostavbě. O tom, že stavba rychle postupovala, svědčí zpráva k roku 1367, kdy most postihla velká povodeň. Ta „protrhla dřevěný pražský most na mnoha místech, ale nový jen v jediném pilíři“. V pramenech je doložen Oto (Otlin) „magister pontis“, který nejspíše stavbu vedl a to až do své smrti v roce 1375. Nápis nad bustou Petra Parléře v triforiu pražské katedrály zvěstuje, že druhý stavitel pražské katedrály „rexit pontem multavie“ – řídil stavbu pražského mostu. Z pramenů se nedovídáme nic o tom, jak byly rozděleny kompetence mezi mistrem Ottou (Otlinem) a Parléřem, popřípadě zda Petr Parléř stavbu nepřevzal až po Otlinově smrti. O tom, že mu ale toto dílo podléhalo, nemusí být nejmenších pochyb.

Karlův most o úhrnné délce 516 metrů se ve své době zařadil k největším dílům svého druhu na evropské půdě. Na pravobřežní (Staroměstské) straně se nad prvním pilířem mostu začalo ještě za života císaře Karla IV. s budováním věžovité brány. Její kubus, k němuž se na jižní straně pojí schodišťový přístavek, se stal jednou z hlavních dominant středověké Prahy.Nad úrovní vozovky mostu je těleso věže členěno do tří etáží. V dolní se přízemní průjezd otevírá na dvě strany obrovskými portály. Klenba průjezdu, která snad vznikla s určitým časovým opožděním je utvářena kombinací trojpaprsků a paralelně vedených dvojic žeber. Zde uplatněný klenební vzorec byl později na mnoha stavbách znovu použit či obměněn. Ve středu klenby vzniklo čtverhranné pole, v němž je uprostřed osazena vytesaná královská koruna dávající výmluvně najevo, že tato stavba vznikala pod královským patronátem. Panovnická reprezentace přichází ke slovu i na vnějšku brány, kde nad portálem obráceným ke Starému Městu byl umístěn říšský erb, erb českého krále a znaky dalších zemí ovládaných rodem Lucemburků. Dva znaky jsou i na protilehlé straně brány.

Ve druhém patře věže nad průjezdem připomíná členění ke Starému Městu přivrácené strany řez chórem katedrální stavby, k němuž se z boků pnou oblouky opěrného systému. Uprostřed středního pole této výzdoby spočívá na římse ukončující dolní etáž věže model mostu, na něm je uprostřed v mělké nice osazena figura sv. Víta. K ní se z obou stran naklánějí erby Říše a českého království. Svatý Vít, patron pražské katedrály, je tu tak deklarován jako ochránce mostu i vladařů v Říši a v zemích České koruny. Po stranách mostního modelu pak byly v mělkých nikách pod kružbovými baldachýny osazeny monumentální sedící figury císaře Karla IV. a Václava IV. – tímto způsobem tu byla manifestována vladařská posloupnost lucemburské dynastie. Z okázalého umístění sochy císaře a jeho syna plyne, že představa o podobě druhého patra věže vznikla ještě v pozdních letech života Karla IV.

Ve třetím patře byly ve slepých arkádách kružbové panelace osazeny na východní straně sochy sv. Vojtěcha a Zikmunda uctívaných v Čechách jako zemští patroni. Jejich postavy jsou štíhlé a subtilní a tím kontrastují s blokovou robustností sedících vladařských figur. Slohový posun směrem ke krásnému slohu je tu zřetelně patrný.

O sochařské výzdobě západní (Malostranské) strany věže přinášejí ne zcela jasné svědectví staré veduty a zmínky. Soudilo se někdy, že ústřední figurou tu byla socha Asumpty, zdá se ale pravděpodobnější, že šlo o alegorii Spravedlnosti.

Korunu věže obohacovaly nárožní arkýřky a cimbuří překryté zábradlím ochozu. Věž byla nepochybně dokončována v pokročilejším 14. století za vlády Václava IV., jak tomu nasvědčují v jejím zdivu osazené Václavovy emblémy ledňáčka v točenici.

Náročně utvářená architektura, bohaté sochařské vybavení a ikonografický program výzdoby – to vše činí ze Staroměstské mostecké věže komplexní umělecké dílo (Gesamtkunstwerk) naprosto vyjímečné hodnoty. Staroměstská věž je v pravém slova smyslu pomníkem – triumfálním obloukem – lucemburské dynastie a velkolepou oslavou její vlády jak v zemích České koruny, tak i v Říši.

Literatura:

Wácslaw Wladiwoj TOMEK: Základy starého místopisu Pražského. Oddíl III. Malá Strana. Praha 1872, s. 67–69; Ferdinand TADRA: Cancellaria Arnesti. Formelbuch des ersten Prager Erzbischofs Arnest von Pardubitz. Nach einer Handschrift der k. k. Universitätsbibliothek zu Prag. In: Archiv für österreichische Geschichte. Bd. 61. Wien 1880, s. 127–128; Jan Kapistran VYSKOČIL: Arnošt z Pardubic a jeho doba. Praha 1947, s. 127, 375; Jakub VÍTOVSKÝ: Stavitel Karlova mostu mistr Oto – k otázce vztahů mezi stavební činností Jana IV. z Dražic a Karla IV. In: Zprávy památkové péče 54, č. 1. Praha 1994, s. 16; Kronika Beneše Krabice z Weitmile – Josef EMLER: Fontes rerum Bohemicarum IV. Praha 1884, s. 526; překlad do českého jazyka: Kroniky doby Karla IV. Praha 1987, s. 232; Johann Friedrich BÖHMER: Regesta imperii VIII. Die Regesten des Kaiserreichs unter Kaiser Karl IV. 1346–1378. Innsbruck 1877, s. 218; Wácslaw Wladivoj TOMEK: Dějepis města Prahy II. Praha 18922, s. 40–41.; Kronika Beneše Krabice z Weitmile – Josef EMLER: Fontes rerum Bohemicarum IV. Praha 1884, s. 535; překlad do českého jazyka: Marie BLÁHOVÁ: Kroniky doby Karla IV. Praha 1987, s. 238.; Josef EMLER: Kamenný most Pražský a někdejší úřad mostecký. In: Památky archaeologické a místopisné 8. Praha 1868, s. 203-222; Wácslaw Wladiwoj TOMEK: Základy starého místopisu Pražského. Oddíl III. Malá Strana. Praha 1872, s. 67-69; Bernhard GRUEBER: Die Kunst des Mittelalters in Böhmen 3. Wien 1877, s. 100-102, 144-146, 151-152; Joseph NEUWIRTH: Peter Parler von Gmünd. Dombaumeister in Prag und seine Familie. Prag 1891, s. 64-73; Joseph NEUWIRTH: Geschichte der bildenden Kunst in Böhmen vom Tode Wenzels III. bis zu den Hussitenkriegen. I. Bd. Prag 1893, s. 68, 320, 574-577; Alfred STIX: Die monumentale Plastik der Prager Dombauhütte um die Wende des XIV. und XV. Jahrhunderts. In: Kunstgeschichtliches Jahrbuch der k.k. Zentral-Kommission für Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denknmale 2. Wien 1908, s. 69-132; Zdeněk WIRTH: In: Zdeněk WIRTH (ed.): Umělecké poklady Čech sv. I. Praha 1913, s. 3-4, 48-50; Zdeněk WIRTH: In: Zdeněk WIRTH (ed.): La richesse d´art de la Bohême I. Prague 1913, s. 3-4, 52-54; Wilhelm PINDER: Die deutsche Plastik vom ausgehenden Mittelalter bis zum Ende der Renaissance. Erster Teil. Handbuch der Kunstwissenschaft. Wildpark-Potsdam 1924, s. 126-127; Jaromír PEČÍRKA: Plastika. In: WIRTH Zdeněk (red.): Dějepis výtvarného umění v Čechách I. Středověk. Praha 1931, s. 210-213, 217-218 Jaromír; PEČÍRKA: Středověké sochařství v Čechách. In: Umění VI. Praha 193, s. 190-191; Josef OPITZ: Sochařství v Čechách za doby Lucemburků. Díl první. Praha 1935, s. 84-91; Karl M.SWOBODA: Peter Parler. Der Baukünstler und Bildhauer. Wien 19423, s. 23-24; Václav VOJTÍŠEK: O erbech na staroměstské mostecké věži. In: Kniha o Praze 1958. Praha 1958, s. 72-78; Albert KUTAL: České gotické sochařství 1350-1450. Praha 1962, s. 56-58. 119-120; Erich BACHMANN: Architektur bis zu den Hussitenkriegen. In: Karl M. SWOBODA (Hrsg.): Gotik in Böhmen. München 1969, s. 103-106; Viktor KOTRBA: Architektura. Katalog architektury. In: Jaroslav PEŠINA (red.): České umění gotické 1350-1420. Praha 1970, s. 63, 85-86; Gerhard SCHMIDT: Peter Parler und Heinrich IV_._ Parler als Bildhauer. In: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 23. Wien 1970, s. 124; Rudolf CHADRABA: Staroměstská mostecká věž a triumfální symbolika v umění Karla IV. Praha 1971; Karel STEJSKAL: Eléments antiquisant dans les sculptures provenants du chantier de Pierre Parléř. In: Umění 20. Praha 1972, s. 234-248 Jaromír; HOMOLKA: Staroměstská mostecká věž a její okruh. Studie k počátkům umění krásného slohu v Čechách (= Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica. Monographia 55). Praha 1974, s. 11-54; Jan MUK ml.: Konstrukce a tvar středověkých kleneb. In: Umění XXV. Praha 1977, s. 1-23; Götz FEHR: Die Wölbekunst der Parler. In: Anton LEGNER (Hrsg.): Die Parler und der Schöne Stil 1350-1400 Bd. 3. Köln 1978, s. 46-47; Jaromír HOMOLKA: Altstädter Brückentum. In: Anton LEGNER (Hrsg.): Die Parler und der Schöne Stil 1350-1400. Bd. 2. Köln 1978, s. 666-670; Percy Ernst SCHRAMM / Hermann FILLITZ / Florentine MÜTHERICH: Denkmale der deutschen Könige und Kaiser II. Ein Beitrag zur Herrschergeschichte von Rudolf I. bis Maximilian I. 1273-1519. München 1978, s. 71; Zdeněk HORSKÝ: Založení Karlova mostu a kosmologická symbolika Staroměstské mostecké věže. In: Staletá Praha IX. Praha 1979, s. 197-212; CHADRABA Rudolf: Zur Ikonographie der thronenden Herrscherfiguren am Altstädter Brückenturm in Prag. In: Wissenschaftliche Zeitschrift der Friedrich-Schiller-Universität 30, 3/4. Jena 1981, s. 411-418; Karolina ADAMOVÁ: K heraldické výzdobě Staroměstské mostecké věže. In: Pražský sborník historický 15. Praha 1982, s. 44-62; Jaromír HOMOLKA: Sochařství. In: Emanuel POCHE (ed.): Praha středověká (= Čtvero knih o Praze). Praha 1983, s. 419-430, 438; Jiří LOUDA: Znaky na staroměstské mostecké věži. In. Umění 33. Praha 1985, s. 357-359; Michael Viktor SCHWARZ: Höfische Skulptur im 14. Jahrhundert. Entwicklungsphasen und Vermittlungswege im Vorfeld des Weichen Stils. Teil I. (=Manuskripte für Kunstwissenschaft in der Wernerschen Verlagsgesellschaft Bd. 6). Worms 1986, s. 382-386; Ivo KOŘÁN / Miloš SUCHOMEL: Karlův most. Praha 1991; Jakub VÍTOVSKÝ: K datování, ikonografii a autorství staroměstské mostecké věže. Průzkumy památek II. Praha 1994, s. 15-44; Jakub VÍTOVSKÝ: Stavitel Karlova mostu mistr Ota – k otázce vztahů mezi stavební činností Jana IV. z Dražic a Karla IV. In: Zprávy památkové péče 54. Praha 1994, s. 1-6; Dobroslav LÍBAL / Jan MUK: Staré Město Pražské. Architektonický a urbanistický rozvoj. Praha 1996, s. 164-169; Pavel VLČEK (ed.): Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov. Praha 1996, s. 122-129; Dobroslav LÍBAL: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha 2001, s. 373-374; Pavel KALINA / Jiří KOŤÁTKO: Praha 1310-1419. Kapitoly o vrcholné gotice. Praha 2004, s. 56-62; Dana STEHLÍKOVÁ: Svatovítská huť. Staroměstská mostecká věž, východní průčelí – lev. In: Jiří FAJT (ed.): Karel IV. Císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310-1437. Praha 2006, s. 232-233; Dana STEHLÍKOVÁ: Svatovítská huť. Staroměstská mostecká věž, východní průčelí – sv. Prokop. In: Jiří FAJT (ed.): Karel IV. Císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310-1437. Praha 2006, s. 233-234; Dana STEHLÍKOVÁ: Svatovítská huť. Staroměstská mostecká věž, východní průčelí – sv. Zikmund. In: Jiří FAJT (ed.): Karel IV. Císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310-1437. Praha 2006, s. 234-235; Ivo HLOBIL: Der spätgotische Turmwächter des Altstädter Turms der Karlsbrücke. Neue Fragen einer einzigartigen Statue. In: Umění 61. Praha 2013, s. 257-267 Romuald; KACZMAREK: Bemerkungen zum Turmwächter des Altstädter Brückenturms. In: Umění 62. Praha 2014, s. 161-162; Ivo HLOBIL: Turmwächter oder letzter Baumeister der Karlsbrücke? In: Umění 62. Praha 2014, s. 163-164; Ivo HLOBIL: Challenge and Risk: The Parlerian Statues on the Old Town Tower of Charles Bridge. A Reinterpretation. Výzva a risk: program, parléřovských skulptur na Staroměstské věži Karlova mostu, podněty k jeho reinterpretaci. In: Umění 63. Praha 2015, s. 2-33.

1464

Karlův most a vyšší malostranská mostecká věž

Ale nebyl to jen Týnský kostel, budovaný už za Karla IV. a Václava IV., v jehož stavbě se za Jiřího vlády pokračovalo. Byly obnoveny práce i na jiném královském díle v Praze — na kamenném mostě přes Vltavu. Pavel Žídek napsal ve svém spise, který králi Jiřímu věnoval: „Vaše Jasnost most opravila, věži pěknau na mostě udělala.“ Z toho je zjevné, že král Jiří se ujal velkého díla z doby císaře Karla IV., dal provádět jeho opravy i postavit novou věž. Ne všechny písemné zprávy tu však mluví zřetelným jazykem. Ale za hodnověrnou lze mít snad zprávu k roku 1464 o položení základu k nové věži na Malé Straně vedle Saského domu. Jedná se tu zjevně o vyšší mosteckou věž na malostranské straně Karlova mostu.

Mocný kubus této věže byl zbudován z pečlivě tesaných a sestavovaných kamenných kvádrů a dílců. Výrazné římsy člení věž do tří etáží. V úrovni horního „patra“ je na obou širších stranách věže k vnější líci z kvádrového zdiva připojeno dekorativní členění využívající tvarový rejstřík katedrální gotiky — oblouky, kružby, fiály ad. Inspirací tu zjevně bylo utváření Staroměstské mostecké věže, na jejíž stavbě se bezpochyby podílela katedrální huť Petra Parléře. Zatímco však na Staroměstské mostecké věži je členící aparát pevně a logicky provázán s nárožími věžního kubusu, na vyšší věži malostranské byl do plochy věže osazen, aniž byl provázán s nárožními hranami stavby.

V dekorativní panelaci horního patra vyšší malostranské věže jsou na jejích obou stranách zarámovány tři niky, do nichž měly být nejspíše osazeny kamenné sochy — zda se tak skutečně stalo, však nevíme. Na vrchol obvodového zdiva věže je na výraznou korunní římsu osazen ochoz s nápadnými arkýřky na nárožích. Odtud se potom odvíjí bohatá architektura vysoké valbové (dlátkové) střechy s nárožními věžičkami. I v tom se jedná o variantu řešení uplatněného kdysi na Staroměstské mostecké věži.

Vyšší malostranská věž Karlova mostu nebyla tedy budována jen jako účelová fortifikační stavba. Byla realizována jako okázalé a nákladné, bohatě utvářené dílo, které záměrně navazovalo na velkolepě reprezentativní architekturu doby lucemburské. Je tedy vskutku královským monumentem — vedle průčelí Týnského chrámu prvním, který v Praze vyrostl po dlouhých desetiletích následujících po výbuchu husitské revoluce.

Monument na kamenném mostě

Jako symbol města, jeho postavení a výsad byl zřízen na záhlaví jednoho z pilířů pražského Karlova mostu kamenný monument. Ze soklové části tohoto pomníku vyrůstá hranolový pilíř, na jehož čtyřech bocích jsou vytesány reliéfní postavy měšťana, anděla, prostovlasého muže a rytíře v brnění držícího tasený meč. Nad těmito figurami přechází jejich orámování v oblouk ve tvaru oslího hřbetu ukončený kytkou. Horní část pilíře člení pak slepé kružby podpírající vrcholovou římsu. Na ní spočívá sokl s jen v torze dochovanou postavou rozkročeného ozbrojence, u jehož nohou je lev drtící draka. Nechybí tu ani štít s erbem Starého Města. Tento monument je pozoruhodný spíše než kvalitou sochařské práce svou dekorativností, která nemůže nepřipomenout díla Matouše Rejska. Patří k nejvýraznějším projevům reprezentace městské obce.

Literatura:

Wácslaw Wladiwoj TOMEK: Dějepis Prahy VIII. Praha 1891, s. 55, pozn. 82; Zdeněk V. TOBOLKA: M. Pavla Žídka Spravovna (= Historický archiv České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění č. 33). Praha 1908, s. 23 – čtení citované pasáže podle W. W. Tomka; Wácslaw Wladiwoj TOMEK: Dějepis města Prahy VIII. Praha 1891, s. 56; K vyšší malostranské mostecké věži Václav MENCL: Praha. Praha 1969, s. 96; Dobroslav LÍBAL: Architektura. In: Emanuel POCHE (red.): Praha středověká. Čtvero knih o Praze. Praha 1983, s. 339.