Praha – Emauzský klášter

Historie

1347

Nové Město

Emauzský klášter

K fundacím samotného Karla IV. patří klášter benediktinů se slovanskou liturgií, zvaný Emauzy, na území Nového Města pražského. Souhlas k založení kláštera seslovanskou liturgií udělil papež Klement VI. listinou vystavenou pro pražského arcibiskupa dne 9. května 1346. Zakládací listinu pro emauzský klášter vydal Karel IV. 21. listopadu 1347 v Norimberku. Karlovu fundaci potvrdil pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic v listině ze 14. prosince 1348, v níž byl převzat souhlas papeže Klementa. Odtud víme, že na Karlovu žádost papež povolil, aby v Českém království mohly být slouženy slovanské bohoslužby na jednom místě.

Podle kroniky Františka Pražského sem přišli „z chorvatských krajin mniši Slované černého řádu“. Opat a bratři tohoto kláštera měli sloužit bohoslužby ve slovanském jazyce ke „cti a památce přeslavného vyznavače svatého Jeronýma, stridonského znamenitého doktora a výtečného překladatele Písma svatého z hebrejského jazyka do latinského a slovanského, z něhož zajisté slovanská řeč našeho Českého království původně vzala počátek a vzešla“. Klášter byl zasvěcen ke cti „Boha a jeho matky, nejsvětější Panny Marie, a k slávě a cti svatých Jeronýma, Cyrila, Metoděje, Vojtěcha a Prokopa, patronů Českého království, mučedníků a vyznavačů“.

Už původ konventuálů, slovanská liturgie pěstovaná v emauzském klášteře, stejně tak jako výběr světců, jimž byl zasvěcen, naznačují, že svou orientací měl emauzský klášter patrně přispět k prohloubení styků Prahy se slovanskými zeměmi na východě a asi i k myšlence opětného sjednocení západní a východní církve. Do duchovního poslání nového kláštera byly vloženy i určité ambice povahy politické. Fundace Emauz tak dobře zapadala do imperiálně-univerzalistického směřování Karlova panovnického díla.

Jinak vcelku strohé stavbě klášterního kostela v Emauzích dodávala vladařský akcent výzdoba sedilií v presbytáři. Výzdobný motiv lichých kružeb tu doplňují dvě znaková pole s heraldickým znamením říšského dvouhlavého orla a českého dvouocasého lva. Konečně znaky zemí, nad nimiž Karel IV. vládl, byly provedeny i na klenbách kostela – nechybí tu erb s dvouocasým českým lvem a erb s říšskou orlicí. Tímto způsobem tu byl okázale reprezentován velký rozsah lucemburské moci, jak se s tím setkáváme i na jiných dílech z doby Karla IV. – na Staroměstské mostecké věži a na katedrále sv. Víta na Pražském hradě.

Klášterní kostel v Emauzích byl založen jako síňové trojlodí, ukončené na východě trojdílným závěrem. Jižní bok trojlodí, k němuž přiléhá kvadratura, zesílily volné opěrné oblouky. Trojlodní síň v Emauzích působí rozložitým dojmem. Podivuhodně připomíná daleko od Prahy ležící chrám kláštera La Chaise Dieu, který vyrůstal za papeže Klementa VI., jenž si ho zvolil za místo svého pohřbení.

O svěcení klášterního kostela v Emauzích jsme zpraveni kronikou Beneše Krabice z Weitmile. Podle ní v roce 1372 v pondělí po Velikonocích (29. března) „vysvětil ctihodný otec v Kristu pan Jan, arcibiskup svatého Kostela pražského … slovanský klášter řádu sv. Benedikta na Novém Městě pražském, založený řečeným panem císařem, podivuhodným dílem vystavěný a velkolepě nadaný. Tomuto vysvěcení byli přítomni sám pan císař a svrchu jmenovaná knížata“. Císařova přítomnost při svěcení kláštera dokládá, jakou váhu Karel IV. této své fundaci přikládal.

Současně s budováním klášterního kostela začala v Emauzích i výstavba přilehlé kvadratury s křížovou chodbou, která se intaktně zachovala. Ta byla vyzdobena rozsáhlým souborem nástěnných maleb, který patří k nejvýznačnějším malířským dílům doby lucemburské v českých zemích.

Obrázky

Praha. Nové Město. Emauzský klášter. Pohled od východu.
Praha. Nové Město. Emauzský klášter. Interiér klášterního kostela.
Praha. Nové Město. Emauzský klášter. Východní křídlo křížové chodby.
Praha. Nové Město. Emauzský klášter. Heraldická výzdoba kleneb klášterního kostela.