Polička
Historie
1265
Královské město Polička patří mezi fundace Přemysla Otakara II. Založením pověřil panovník v listině z 27. září 1265 Konráda z Limberka (Cunradus de Lewendorf). Protože lány půdy přidělené městu byly osvobozeny od plateb na dobu osmnácti let místo obvyklých dvaceti, soudí se, že lokace města byla zahájena už dva roky před jejím vydáním. Zmíněná listina mimo jiné určuje, že cesta z Vysokého Mýta na Brno má jít přes Poličku.
V úvodní pasáži listiny jsou formulovány důvody královské zakladatelské politiky: „Vědouce o tom, že množství lidu je slávou vladaře a že také v rozmnožení poddaných se projevuje čest a moc královské velebnosti, staráme se o to, aby ke cti a ozdobě našich knížectví pustá a neschůdná místa, jejichž poloha je k tomu příhodná a schopná, byla osazena a vzdělána lidskými syny, jak to vyžaduje poslušenství boží a lidský prospěch“.
Po smrti Přemysla Otakara II. náležela Polička ke statkům královny Kunhuty. V roce 1285 jí dal král Václav II. do dědičného držení Závišovi z Falkenštejna. Později držela Poličku spolu s dalšími městy vdova po Václavovi II. a Rudolfovi Habsburském, královna Eliška Rejčka.
Město přimknuté na jižní straně k rybníku, který vznikl na toku Bílého potoka, má v půdorysu podobu nepravidelného oválu. Terén, na němž město leží, stoupá k severu a severozápadu. Vyměření ulic a bloků vykazuje snahu o realizaci pravoúhlé uliční osnovy, která se však střetává s nepravidelným obvodem města. V excentrické poloze leží čtverhranné lichoběžníkové náměstí, z jehož koutů vybíhají ulice k branám a k obvodové hradbě. Ze západní fronty náměstí vychází ulička ke kostelu, položenému nedaleko od hradeb v jihozápadní části města. Vznik dobře zachovaného opevnění s hlavní hradbou zesílenou půlválcovými baštami je v literatuře kladen do poloviny či do druhé půle 14. století.
Nic není známo o podobě hradu situovaného na západním okraji města, jehož existence je doložena až v pramenech 15. století.Město Polička vzniklo zřejmě v souvislosti s vysazením řady měst na důležité cestě spojující Prahu s Moravou. Utvářením svého půdorysu připomíná řadu dalších otakarských založení.
Literatura:
WIRTH Z., 1906, s. 53n; ŠIMÁK J. V., 1938, s. 1260-1262; LÍBAL D., REML L., 1961; RŮŽIČKA J. / KRUŠINA J., 1968; MENCLOVÁ D., 1972a, s. 204, 212; DOSTÁL O. a kolektiv, 1974, s. 302n; POCHE E. a kolektiv, 1978, s. 124-128.
