Plzeň

Historie

1295

Město bylo založeno v době krále Václava II. na planině při soutoku řek Mže a Radbuzy. Svědčí o tom mimo jiné listina z 8. října 1320, v níž Jan Lucemburský potvrdil měštánům Nové Plzně práva, která užívali za Václava II.

Podle záznamu na přídeští rukopisu pražské kapitulní knihovny se „roku 1295 staví Plzeň a slavně je nazvána Novou“. Do roku 1298 se hlásí dvě listiny týkající se Plzně, zahrnuté do formuláře Svatopavelského kláštera v Lavantském údolí. V jedné z nich žádají Plzeňští Burgharda

Magdeburského, který byl význačným dvořanem Václava II., o přispění měštánům Wolframoví a Pertoldovi, kteří se ubírají ve věci výstavby města ke králi. V obou listinách svatopavelského formuláře je jmenován plzeňský rychtář Jindřich, který snad byl lokátorem města. V roce 1300 vystavil basilejský biskup Petr listinu, v níž udělil odpustky těm, kdo navštíví nově vystavěný kostel dominikánského kláštera v Nové Plzni.

Plocha města je rozčleněna sítí ulic, protínajících se v pravých úhlech a vymezujících tak čtverhranné bloky. Uprostřed města leží rozměrné obdélné náměstí (140 x 200 m). Do středu východní a západní strany a do jednotlivých cípů náměstí ústí ulice. Za domovními bloky přiléhajícími k náměstí probíhá na severu, západě a jihu okružní ulice, která je na východní straně vyvinuta jen z malé části. Farní kostel byl založen uprostřed náměstí. Na severní straně města vznikl klášter dominikánů, v jihovýchodním nároží klášter minoritský.

Plzeň patří velkolepým rozvržením svého půdorysu k vrcholům městského urbanismu doby posledních Přemyslovců. Imponující je přísný a strohý geometrický řád, vzbuzující dojem mimořádné monumentality a velkorysosti, zejména v prostoru rozměrného ústředního náměstí. Nejstarším zachovaným dokladem domovní zástavby v Plzni je jádro domu čp. 114 s komorou, jejíž klenba má masívní hranolová žebra.

Obrázky

Plzeň. Půdorys města.