Plasy – Klášter cisterciáků

1144 - druhá pol. 13. století

Klášter cisterciáků

Klášter v západočeských Plasích vděčil za svůj vznik knížeti Vladislavovi II. Konvent přišel do Plas z hornofranckého Langheimu v letech 1144 až 1145. O stavebních pracích v Plasích se v prvních desetiletích existence tamního kláštera nic nedovídáme. Až z listiny olomouckého biskupa Roberta, vydané v roce 1204, se dovídáme, že Robert tehdy vysvětil v Plasích velký kostel. Projevem sepětí kláštera s panovnickým rodem byly i návštěvy králů Václava I. a Přemysla Otakara II. v Plasích, doložené písemnými prameny.

Po husitské revoluci ležel středověký areál kláštera až do 17. století z velké části v ruinách. Monumentální barokní přestavba dala klášteru jeho dnešní vzhled.

Nejstarší, dodnes dochovanou stavbou bývalého kláštera je jádro barokně upraveného konventního kostela, založeného na půdorysu latinského kříže. Na křížení navazuje na východě téměř kvadratický chór, otvírající se do východní apsidy, jejíž zdivo spočívá na profilovaném soklu. Boční ramena příčné lodi přecházejí na východě bez odsazení v kapiové prostory, které na východě uzavírá rovná zeď. Zda tu původně byly boční apsidy, jak soudil D. Líbal, nelze bez průzkumu rozhodnout. Nic nenasvědčuje tomu, že by transept a bazilikální trojlodí, jejichž původní zdivo je z velké části dochováno, byly původně sklenuty. Tam, kde opadala omítka, je vidět, že kostel byl zbudován z velkých, pečlivě otesaných kvádrů.

Jádro klášterního kostela v Plasích, vysvěceného v roce 1204, je nejstarší dochovanou monumentální stavbou cisterciáckého řádu v českých zemích. Pokud tento chrám nebyl z velké části klenutý, jak lze s velkou pravděpodobností soudit, souvisel svou podobou s konzervativní architekturou středoevropského prostoru a lišil se tak od řádových kostelů v západní Evropě, kde byly chrámy cisterciáckých klášterů vesměs klenuté. S řadou jiných řádových kostelů má ovšem společný půdorys ve tvaru latinského kříže a požadavku řádových statut odpovídá i to,že neměl žádnou věž.

V prostoru hospodářského dvora, ležícího na severozápad od klášterního kostela, dochovalo se jádro románské stavby, pohlcené novějšími přístavky. Téměř neporušen zůstal jeden její štít, v jehož zdivu jsou dvě románská okna se široce rozevřenými a do půlkruhu sklenutými špaletami. Tato stavba vznikla nejspíše v prvních desetiletích 13. století. Dodatečně byla prodloužena k východu. V jižní zdi přístavku sondy odkryly úzké, nízkým hrotitým obloukem vyklenuté okénko a torzo portálu.

Literatura:

Bernhard GRUEBER: Die Kunst ders Mittelalters in Böhmen I. Wien 1871, s. 23-24; Ferdinand J. LEHNER: Klášter plasský. In: Method 21. Praha 1895, s. 76n.; Antonín PODLAHA: Sbírka pramenů církevních dějin českých století XVI-XVIII. sv. 4. I. Chronici Plassensis privati „Tilia Plassensis“ inscripti a F. Mauritio Vogt. II. Benedicti Scheppl (cum continuatione aliorum) De abbatibus monasterii Plassensis et de monasterii Plassensis Professis. Praha 1909; Antonín PODLAHA: Soupis památek historických a uměleckých v království českém 35. Politický okres kralovický. Praha 1912, s. 155-202; Antonín FRIEDL: Archeologické bádání na Hůrce u Plzence a u klášterního kostela v Plasech. In: Památky archaeologické 35. Praha 1921, s. 266-268; Dobroslav LÍBAL: Výtvarný profil cistercké architektury 12. století. In: Dobroslav LÍBAL / Milada VILÍMKOVÁ (ed.): Umění věků. Věnováno k sedmdesátým narozeninám profesora Dra Josefa Cibulky. Praha 1956, s. 117; Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 192-193; Václav MENCL / Klára BENEŠOVSKÁ / Helena SOUKUPOVÁ: Předrománská a románská architektura v západních Čechách. Plzeň 1978, s. 31-32; Dobroslav LÍBAL / Milan PAVLÍK: Románská budova klášterního hospodářského dvora v Plasích. In: Umění 28. Praha 1980, s. 515-518; Jiří KUTHAN: Die mittelalterliche Baukunst der Zisterzienser in Böhmen und in Mähren. München / Berlin 1982, s. 122-135; Jiří KUTHAN: Počátky a rozmach gotické architektury v Čechách. K problematice cisterciácké stavební tvorby. Praha 1983, s. 156-172; Petr SOMMER: K otázce využití novověkých písemných pramenů v archeologické praxi. In: Archaeologia historica 8/83. Brno / Litoměřice / Praha 1983, s. 531-540; Dobroslav LÍBAL / Jan MUK: Středověké stavební konstrukce a technologie. In: Archaeologia historica 9/84. Brno 1984, s. 241; Jiří KUTHAN: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely. Vimperk 1994, s. 303-308; Eva KAMENICKÁ: Stavební vývoj areálu cisterciáckého kláštera v Plasích ve světle archeologických výzkumů. In: Archaeologia historica 21/96. Brno / Hradec Králové 1996, s. 57-80; Zdeněk CHUDÁREK: Některá nová zjištění o stavebním vývoji klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Plasích ve 12. až 14. století. In: Plaský klášter a jeho minulý i současný přínos pro kulturní dějiny. Sborník příspěvků ze semináře konaného v Plasích a Mariánské Týnici ve dnech 11.-13. května 2005. Plasy / Mariánská Týnice b. d., s. 3-24; Eva KAMENICKÁ: K poznání plaského kláštera na přelomu tisíciletí (archeologické výzkumy). In: Plaský klášter a jeho minulý i současný přínos pro kulturní dějiny. Sborník příspěvků ze semináře konaného v Plasích a Mariánské Týnici ve dnech 11.-13. května 2005. Plasy / Mariánská Týnice b. d., s. 25-38. Irena BUKAČOVÁ: Plaský klášter v historické ikonografii. In: Plaský klášter a jeho minulý i současný přínos pro kulturní dějiny. Sborník příspěvků ze semináře konaného v Plasích a Mariánské Týnici ve dnech 11.-13. května 2005. Plasy / Mariánská Týnice b. d., s. 73-78; Kateřina CHARVÁTOVÁ: Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142-1420 I. Fundace 12. století. Praha 2013, s. 209-272.

druhá pol. 13. století

Klášter cisterciáků

Na východ od závěru konventního kostela stojí tzv. královská kaple, zastavěná v druhé polovině 17. století do mohutné barokní sýpky. Podle klášterní kroniky z roku 1744 na kapli navazovala budova označená jako „residentia regia“. Podle téhož pramene byla kaple vysvěcena za opata Gerarda v době kolem roku 1265.

Kaple má suterén, přízemí a patro. Přízemek a první poschodí se na východě otevírají do pětibokého presbytáře. Zevně je vidět jen tento presbytář, který je z rozsáhlé budovy barokní sýpky vysunut do popředí. Jeho zdivo je pečlivě sestaveno z přesně otesaných kvádrů a je na vnější líci členěno slepými arkádami, jejichž půlkruhové oblouky spočívají na plochých lizénách přiložených k nárožím.

Přízemek kaple je nevysoký a stísněný. V původní podobě se dochovala klenba presbytáře, která je bez žeber a spočívá na konzolách, z nichž jedna má podobu hlavy s královskou korunou. Na dvou konzolách v koutech po obou stranách východního boku presbytáře je rozloženo kovově ztuhlé a schematicky podané listoví, jehož naturalistický základ je však patrný. Ve východním, severovýchodním a jihovýchodním boku presbytáře jsou v přízemí úzká, hrotitě ukončená okna s oboustranně rozevřenými špaletami. Do lodi se presbytář otevírá půlkruhově klenutým, masivním triumfálním obloukem.

Lizény v ose severní i jižní zdi lodi člení její prostor do dvou polí. V jižní zdi je v obou polích po jednom hrotitě ukončeném okně. V západní části severní zdi je hrotitě ukončený portálek, jímž je přístupné schodiště v síle zdi klesající do podzemního prostoru. Ve východní části téže zdi je portálek, kterým se vstupuje na schodiště stoupající do prvního poschodí.

Patro kaple je oproti přízemku podstatně vyšší a vznosnější. Presbytář v prvním patře kaple má paprsčitou klenbu, loď je zaklenuta do dvou polí klenbami křížovými. Náběhy klenebních žeber jsou v lodi i presbytáři osazeny na příporách s válcovými, poměrně štíhlými dříky, které spočívají na patkách umístěných na podlaze. Pouze přípora ve středu severní zdi lodi nad vyústěním schodiště z přízemku je vzhledem k tomu zkrácená a osazená na jehlancové konzole. Hlavice přípor mají kalichovitý nebo košovitý tvar a jsou zdobeny dekorem s palmetami a listy, které působí kovově ztuhlým dojmem. Jižní zeď lodi je uvnitř členěna dvěma rozměrnými lichými arkádami, v nichž jsou patrná ostění zazděných oken. V severní zdi bylo odkryto torzo zazděného portálku. Z toho lze soudit, že odtud bylo asi možno vstoupit do přilehlé budovy, snad královského sídla, o jehož někdejší existenci vypovídají pozdní prameny.

V přízemku kaple se zachovaly zbytky původní výzdoby nástěnnými malbami ze 13. století. Součástí původního vybavení kaple byla i podlaha z keramických dlaždic sestavených do geometrické mozaiky. Ve slohovém výrazu královské kaple v Plasích lze zaznamenat řadu konzervativních rysů, ukazujících ještě do první poloviny 13. století - např. klenby bez žeber v presbytáři přízemku, lapidární tvar půlkruhově vyklenutých triumfálních oblouků v přízemí i v prvním patře, palmetový dekor na některých hlavicích v horní etáži. Vedle toho tu však nalezneme rysy pokročilé, např. ztuhlý listový dekor na některých hlavicích, jaký je příznačný už pro slohovou fázi poklasické gotiky. Charakter této stavby nevylučuje, že vznikla v době kolem roku 1265, jak uvádí písemný pramen z 18. století.

Výrazem význačnější funkce kaple je mimo jiné zde užitá stavební technika. Se zdivém z pečlivě přitesaných kamenných kvádrů se od poloviny 13. století setkáváme jen na stavbách většího významu.

Jak to bylo u patrových kaplí obvyklé, i zde je v nitru nápadný rozdíl mezi temnějším, stísněnějším a nízkým přízemkem, kde bylo užito i konzervativnějšího tvarosloví, a vznosněji utvářeným patrem, jehož slavnostní ráz je vyjádřen i nesrovnatelně bohatším architektonickým aparátem.

Patrové kaple doznaly před polovinou 13. století většího rozšíření zejména v západoevropské architektuře, kde je jejich nejskvělejším příkladem proslulá Sainte Chapelle v Paříži, postavená v areálu královského sídla francouzským králem Ludvíkem IX. Užití tohoto exkluzivního typu v Plasích, na půdě cisterciáckého kláštera, bylo značně neobvyklé. Je to patrně vysvětlitelné zprávou kroniky z 18. století, podle níž v sousedství kaple ležela „residentia regia“ - tj. sídlo sloužící pro příležitostné pobyty panovníka, s nímž kaple asi bezprostředně souvisela. Není tedy patrně nazývána královskou bez důvodu.

Vladařský akcent, který lze asi spatřovat v uplatnění patrového stavebního typu, se tu projevuje i jinými známkami. Jeho výrazem je zřejmě klenební konzola v presbytáři přízemní etáže, která má podobu korunované hlavy. Její umístění tu má asi podobnou manifestační úlohu, jako v případě královských hlav na oblouku otvírajícím se do kostela sv. Salvátora v pražském Anežském klášteře.

Bez souvislosti s posláním kaple nebylo asi ani zasvěcení (snad už původní) jejího dolního prostoru svátému Václavovi, význačnému předkovi přemyslovského rodu a patronovi české země. Užitím tohoto patrocinia měl tu být nejspíše zdůrazněn a oslaven splendor generis rodu Přemyslovců, jak jsme toho svědky i v palácové kapli královského hradu Zvíkova.

Volbou specifického stavebního typu i dalšími rysy se tu zřejmě projevil vliv světského patrona plaského kláštera - tj. českého krále a jeho dvora. Tak tomu bylo asi i v případě stavby jiné patrové kaple založené v Čechách v areálu cisterciáckého kláštera - v opatství ve Zlaté Koruně. Patrovou kapli v cisterciáckém klášteře v Plasích je proto asi nutné pokládat za projev kultury dvorské. Náleží tak nejspíše k těm stavbám, na nichž lze prokázat, jak významnou měrou mohli světští zakladatelé, patroni a příznivci ovlivnit ráz stavební činnosti v jednotlivých klášterech.

Literatura:

Bernhard GRUEBER: Die Kunst ders Mittelalters in Böhmen I. Wien 1871, s. 23-24; Ferdinand J. LEHNER: Klášter plasský. In: Method 21. Praha 1895, s. 76n.; Antonín PODLAHA: Sbírka pramenů církevních dějin českých století XVI-XVIII. sv. 4. I. Chronici Plassensis privati „Tilia Plassensis“ inscripti a F. Mauritio Vogt. II. Benedicti Scheppl (cum continuatione aliorum) De abbatibus monasterii Plassensis et de monasterii Plassensis Professis. Praha 1909; Antonín PODLAHA: Soupis památek historických a uměleckých v království českém 35. Politický okres kralovický. Praha 1912, s. 155-202; Antonín FRIEDL: Archeologické bádání na Hůrce u Plzence a u klášterního kostela v Plasech. In: Památky archaeologické 35. Praha 1921, s. 266-268; Dobroslav LÍBAL: Výtvarný profil cistercké architektury 12. století. In: Dobroslav LÍBAL / Milada VILÍMKOVÁ (ed.): Umění věků. Věnováno k sedmdesátým narozeninám profesora Dra Josefa Cibulky. Praha 1956, s. 117; Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 192-193; Václav MENCL / Klára BENEŠOVSKÁ / Helena SOUKUPOVÁ: Předrománská a románská architektura v západních Čechách. Plzeň 1978, s. 31-32; Dobroslav LÍBAL / Milan PAVLÍK: Románská budova klášterního hospodářského dvora v Plasích. In: Umění 28. Praha 1980, s. 515-518; Jiří KUTHAN: Die mittelalterliche Baukunst der Zisterzienser in Böhmen und in Mähren. München / Berlin 1982, s. 122-135; Jiří KUTHAN: Počátky a rozmach gotické architektury v Čechách. K problematice cisterciácké stavební tvorby. Praha 1983, s. 156-172; Petr SOMMER: K otázce využití novověkých písemných pramenů v archeologické praxi. In: Archaeologia historica 8/83. Brno / Litoměřice / Praha 1983, s. 531-540; Dobroslav LÍBAL / Jan MUK: Středověké stavební konstrukce a technologie. In: Archaeologia historica 9/84. Brno 1984, s. 241; Jiří KUTHAN: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely. Vimperk 1994, s. 303-308; Eva KAMENICKÁ: Stavební vývoj areálu cisterciáckého kláštera v Plasích ve světle archeologických výzkumů. In: Archaeologia historica 21/96. Brno / Hradec Králové 1996, s. 57-80; Zdeněk CHUDÁREK: Některá nová zjištění o stavebním vývoji klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Plasích ve 12. až 14. století. In: Plaský klášter a jeho minulý i současný přínos pro kulturní dějiny. Sborník příspěvků ze semináře konaného v Plasích a Mariánské Týnici ve dnech 11.-13. května 2005. Plasy / Mariánská Týnice b. d., s. 3-24; Eva KAMENICKÁ: K poznání plaského kláštera na přelomu tisíciletí (archeologické výzkumy). In: Plaský klášter a jeho minulý i současný přínos pro kulturní dějiny. Sborník příspěvků ze semináře konaného v Plasích a Mariánské Týnici ve dnech 11.-13. května 2005. Plasy / Mariánská Týnice b. d., s. 25-38. Irena BUKAČOVÁ: Plaský klášter v historické ikonografii. In: Plaský klášter a jeho minulý i současný přínos pro kulturní dějiny. Sborník příspěvků ze semináře konaného v Plasích a Mariánské Týnici ve dnech 11.-13. května 2005. Plasy / Mariánská Týnice b. d., s. 73-78; Kateřina CHARVÁTOVÁ: Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142-1420 I. Fundace 12. století. Praha 2013, s. 209-272.