1260 - konec 15. století

Kostel Narození Panny Marie

Bazilikální trojlodí na vázaném půdorysu završovaly s největší pravděpodobností dvě věže, umístěné nad západními poli bočních lodí. V původní hmotě se zachovala jen věž severní, zatímco na místě jižní byla ve druhé polovině 15. století postavena podstatně mohutnější věž stávající. Na východě jsou boční lodě uzavřeny přímo, na střední loď navazuje presbytář sestávající z téměř kvadratického pole a pětibokého závěru. Po jeho jižní straně je obdélná sakristie, sklenutá dvěma křížovými klenbami. Zatímco zdi trojlodí i sakristie jsou na vnějšku nečleněné, pojí se k nárožím presbytáře poměrně nízké opěráky, nedosahující ani do míst, kde počínají okenní záklenky. Nahoře jsou ukončeny neobvyklou formou sedlové stříšky. Zachovaná okna chóru, se šikmými špaletami, úzká a ukončená hrotitými záklenky, působí dojmem, že byla v masivních zdech získána pouhým vyříznutím. Svou větší velikostí se odlišuje jen okno ve východním boku závěru, v čestném místě v podélné ose chrámu.

Jednotlivé části kostela nejsou uvnitř výškově vyvinuté, prostory působí rozložitým a statickým dojmem. Nepříliš vypjaté, ve vrcholku zahrocené oblouky mezilodních arkád spočívají na masivních hranolových pilířích. Křížové klenby v hlavní lodi jsou osazeny na těžkých příporách ve tvaru mnohostěnných hranolů. V bočních lodích vybíhají žebra křížových kleneb z polygonálních bloků náběžních štítků nesených konzolami. Ty mají tvar obrácených jehlanců, přecházejících polygonálním mezičlánkem v masivní krycí desku s houbovitě podvinutými okraji. Jsou zde užity stejné formy, s jakými se setkáváme i na píseckém hradě či v královském paláci hradu Zvíkova.

Na jehlancových konzolách spočívají i klenby v sakristii. V jednom ze svorníků je tu reliéf beránka s korouhvičkou.

V presbytáři na rozhraní závěru a kvadratického pole nesou klenbu zkrácené polygonální přípory. V koutech závěru však spatřujeme přípory s válcovými dříky. Válcové přípory, nápadně se odlišující od zde důsledně užívaných forem mnohostěnných, byly tu použity na místě rámujícím oltář, tedy v kultovním centru chrámu. Rozličné formy jsou tu tedy nositelem různých stupňů významovosti, podobně jak jsme se s tím již setkali na píseckém hradě.

V obvodové zdi severní boční lodi, v ose ulice směřující do středu města, tedy na čestném místě, je osazen vstupní portál. Jeho ostění nečlení již tradiční ústupky, ale je po způsobu poklasické gotiky nálevkovité. Nad soklem spatřujeme výžlabky, před něž byly kdysi umístěny sloupky, po kterých tu dosud zbyly patky.

Celá stavba působí robustním dojmem, prostou a strohou monumentalitou. Její silné obvodové zdi s výjimkou presbytáře nebyly na vnějšku dotčeny žádným členěním. Stojíme tu před architekturou, jejíž hlavní výrazovou složkou je masa blokového a neprostupného zdivá. Rytmus mezilodních arkád je pomalý, klenby těžce spočívají na prostých nosných článcích, celek je statický a nikterak vznosný. Konzervativní je i vázaný půdorys trojlodí, typově příznačný pro románskou architekturu. Jestliže E. Bachmann v souvislosti s městským kostelem v Písku připomněl trojlodí klášterního kostela v porýnském Eberbachu, zbudované ve 12. století (svěcení 1186), neučinil tak bezdůvodně.

V okruhu jihočeských staveb spjatých se zakladatelskou činností krále Přemysla Otakara II. představuje městský kostel v Písku přímo protiklad ke klasickou gotikou dotčené hradní kapli na Zvíkově či k nedochované kapli píseckého kastelu. To ovšem ještě nevypovídá o kvalitách této stavby, které jsou v určitých ohledech pozoruhodné. Máme pocit, jako by tu tradice blokově chápané architektury dospěla ke svým způsobem klasicky dokonalému vyjádření a zhmotnění. Městský kostel v Písku velmi dobře reprezentuje s tradicí spjatou složku umělecké tvorby doby Přemysla Otakara II.

Stavby s podobným dispozičním a prostorovým řešením známe i z jiných evropských oblastí. Můžeme tu vzpomenout zejména na Burgundsko (kostel sv. Philiberta v Dijonu, kostel v Pont Aubert aj.). Velmi blízko má městský kostel v Písku k některým stavbám v rakouském Podunají. Lze zde uvést trojlodí kostela v Laa a. d. Thaya a především pak kostel minoritů ve Steinu an der Donau, kde byly užity i obdobné formy architektonických článků.

Shoda architektonických forem i celkového chápání hmoty a prostoru prozrazuje, že (děkanský kostel v Písku byl dílem huti, která pracovala na píseckém hradě a na paláci královského hradu Zvíkova. Jeho vznik lze položit do doby kolem roku 1260.

Literatura:

GRUEBER Bernhard: Die Kunst des Mittelalters in Böhmen 2. Wien 1874, s. 70-72; NEUWIRTH Joseph: Geschichte der christlichen Kunst in Böhmen bis zum Aussterben der Přemysliden. Prag 1888, s. 405-407; BRANIŠ Josef: Dějiny středověkého umění v Čechách 1. Praha 1892, s. 68- 69; LEHNER Ferdinand J.: Děkanský chrám P. Marie v Písku. Method 29. Praha 1903, s. 1-7; BRANIŠ Josef: Obrazy z dějin jihočeského umění. Praha 1909, s. 35; SOUKUP Josef: Soupis památek historických a uměleckých v království českém 33. Politický okres písecký. Praha 1910, s. 202-226; SEDLÁČEK August: Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou 3. Písek 1913; BIRNBAUM Vojtěch: Architektura. In: WIRTH Zdeněk (red.): Dějepis výtvarného umění v Čechách I. Středověk. Praha 1931, s. 110; BACHMANN Erich: Sudetenländische Kunsträume im 13. Jahrhundert (= Beiträge zur Geschichte sder Kunst im Sudeten- und Karpathenraum Bd. 4). Brünn / Leipzig 1941, s. 61-62; LÍBAL Dobroslav: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha 1948, s. 39; PEŠINA J. a kolektiv, 1958, s. 153-161; MENCL Václav 1960a, s. 116; LÍBAL D., 1961a, s. 774; MENCL V., 1962, s. 232, 236; BACHMANN E., 1969, s. 36, 37, 73, 81; KUTHAN J., 1973a, s. 39n; MENCL V., 1974, s. 34; KUTHAN J., 1975, s. 70n; BACHMANN E., 1977, s. 136; POCHE E. a kolektiv, 1980, s. 54-56; KROUPA P., 1983b, s. 40-41; DURDÍK T., 1984, s. 71; LÍBAL D., 1084, s. 157; KUTHAN Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely. Vimperk 1994, s. 295-298; Jan ADÁMEK / Jan SOMMER / Zuzana VŠETEČKOVÁ: Středověký ksotel Panny Marie v Písku. Písek 2001; LAVIČKA Roman / ČAPEK Ladislav / FRÖHLICH Jiří / HAVLICE Jiří / KRAJÍC Rudolf / REITINGER Lukáš: Královská založení na jihu Čech za vlády posledních Přemyslovců. České Budějovice 2016, s. 101-112.

konec 15. století

Písek

Kostel Narození Panny Marie

V době pozdní gotiky dostal západní portál píseckého farního kostela nové pravoúhlé orámování. V něm je pod jeho horním okrajem nápis z roku 1489 o založení věže mistrem Mikulášem Píseckým. Nalevo od nápisu je těžce poškozený a zvětralý reliéf, pod nímž je znak města Písku, napravo pak jsou dvě reliéfní poprsí mužů s královskou a knížecí čapkou na hlavě a pod nimi napravo od portálového záklenku český dvouocasý lev s korunou na hlavě. Navíc byl v západním průčelí kostela osazen reliéf korunované Panny Marie. Kamenická práce je tu veskrze hrubá a neumělá. Nicméně městský erb a spolu s ním i znak Českého království zde vyjadřují příslušnost města Písku ke královské koruně. Věž, jejíž stavbu hlásá zmíněný nápis, se pak svými velkými rozměry i výškou stala novou dominantou jak samotného kostela, tak i celého města. O tom, že v době pozdní gotiky bylo zesilováno opevnění, svědčí rozměrná bašta v sousedství někdejší Putimské brány.

Literatura:

Josef SOUKUP: Soupis památek historických a uměleckých v království českém 33. Politický okres písecký. Praha 1910, s. 21; August SEDLÁČEK: Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou III. Písek 1913, s. 73-74.