Olomouc – Kostel sv. Mořice
Historie
1412
Kostel sv. Mořice
Největším v době pozdní gotiky budovaným chrámem v Olomouci byl kostel sv. Mořice, jehož patronát náležel dómské kapitule u sv. Václava. Když Olomouc 5. července 1398 postihl velký požár, nebyl snad ušetřen ani starý kostel sv. Mořice. V roce 1412 bylo zahájeno budování hranolové věže, situované na severní straně západního průčelí stávajícího chrámu. Dílo je datováno nápisem na desce desce osazené nad prvním patrem této věže: „ANNO D M CCC / XII INCHOATUM / EST HOC OPUS“.
V testamentu z roku 1435 odkázal měšťan Martin Knewsel svou pohledávku ve výši 200 zlatých na sloupy v kostele sv. Mořice. V následujícím roce daroval Jan Vorlauff 570 hřiven českých grošů na kapli Nejsvětější Trojice. V roce 1443 se jednalo o konfirmaci oltáře sv. Tří králů u „sloupu“ oproti staré věži. V roce 1453 byl kostel sv. Mořice postižen požárem, ale nevíme, jaké škody byly způsobeny. Klenby východní části kostela jsou pak bezpečně datovány letopočtem 1483 v jednom z klenebních svorníků a také již vzpomenutou erbovní reprezentací krále Matyáše Korvína. Tím ale asi práce na chrámu sv. Mořice zcela neskončily. V roce 1500 vypsal olomoucký biskup Stanislav Thurzo čtyřicetidenní odpustky pro každého, kdo přispěje na kostel, následují odkazy na stavbu z let 1502 a 1505. V roce 1508 olomoucká městská rada přijala do svých služeb mistra Mikuláše, jehož úkolem byl dohled nad stavbou kostela sv. Mořice. Další zprávy o financování stavby jsou z let 1510, 1515 a 1516, v roce 1517 byl pro svatomořický kostel odlit nový zvon Maria. Dílo u sv. Mořice je tak doloženo v poměrně dlouhém období, vymezeném lety 1412 a 1517.
Nejstarší součástí svatomořického kostela je tedy severní věž v západním průčelí, v jejímž přízemí se nachází kaple Nejsvětější Trojice. Tento prostor je zaklenut hvězdovou klenbou, o níž se často soudí, že pochází ještě z předhusitského období – tehdy byla čtyřcípá hvězdová klenba uplatněna v přízemku věže katedrály sv. Víta v Praze, kde však byla bohatěji utvářena.
Do novostavby kostela sv. Mořice byla pojata i starší jižní věž v západním průčelí, která je oproti severní věži mohutnější a předstupuje z linie průčelí k západu. Stavba pak zřejmě pomalu postupovala směrem k východu. Tam byla každá ze tří lodí ukončena polygonálním závěrem, přičemž střední je mohutnější a oproti bočním vystupuje více k východu. Takové uzavření síňového trojlodního prostoru je na chrámu sv. Štěpána ve Vídni, který je v tomto ohledu pokládán za vzor olomouckého kostela.
Podoba trojlodí však není jednolitá. Jeho západní část na východ od obou věží západního průčelí má v každé ze tří lodí po třech polích. Ta byla s výjimkou klenby západního pole lodi hlavní, která je z doby pozdější, sklenuta křížovými žebrovými klenbami. V severní a jižní zdi chrámu jsou v jednotlivých polích dvojice oken. V tom má olomoucký kostel sv. Mořice starší obdobu na dómu sv. Štěpána ve Vídni, kde dvojice oken mají dvě kaple při západních nárožích chrámu na jeho severní a jižní straně, a také v bočních zdech trojlodí, které vyrostly v době, kdy stavbu vedl mistr Hans Puchsbaum († krátce po roce 1454).
Ve východní části olomouckého kostela sv. Mořice pak byly použity již jiné klenby. V bočních lodích je uplatněna jakási kombinace vzorce síťového a hvězdového, v hlavní lodi pak tvoří základ klenebního obrazce na obou stranách šikmo k ose kostela nasazené trojice souběžných žeber, vytvářející síť s charakteristickým motivem kosočtverců v ose klenutí. Jde tu tedy o obohacení klenebních systémů, jaké použila v předhusitském období huť Petra Parléře. Na východě pak tato síť přechází ve všech třech částech chrámového závěru do figury hvězdice.
Klenby ve východní polovině kostela jsou naštěstí dobře datovány letopočtem 1483 v jednom ze svorníků. Znamená to, že rozhodující etapa výstavby zde proběhla v době, kdy Olomouc, Moravu a vedlejší země České koruny ovládal Matyáš Korvín – ten je tu prostřednictvím erbovního znamení významně připomenut. V době kolem roku 1490 byl tedy kostel sv. Mořice v podstatné míře dokončen. Až později, po roce 1500 byly provedeny některé úpravy v jeho západní částí. Z té doby pochází patrně portál v ose západního průčelí, připomínající svým charakterem dílo Antona Pilgrama. V sousedství tohoto portálu bylo při jižní věži západního průčelí zbudováno oblé těleso vřetenového schodiště, které má uvnitř dvě protichůdné schodišťové spirály vynášené uvnitř třemi štíhlými sloupy – jeho náročné utváření je mistrovským dílem. Svou obdobu mělo v nedochovaném schodišti na severní straně kostela sv. Jakuba v Brně, které bylo patrně dílem Antona Pilgrama. K nejmladším částem pozdně gotické stavby patří pak klenba západního pole hlavní lodi, provedená patrně dodatečně. Základem vzorce jsou tu ze čtyř koutů pole vybíhající oblé laloky, které se navzájem dotýkají a ve středu jsou protnuty motivem osmiúhelníka. Klenební žebra se tu odvíjejí v křivkách a vytváří dojem dynamické hybnosti. Tuto slohovou polohu reprezentovalo na Moravě i ve Vídni dílo mistra Antona Pilgrama.
Literatura:
Dobroslav LÍBAL: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha 1948, s. 262-263; J. MATZKE: Die St. Mauritz-Kirche in Olmütz. Steinheim am Main 1964; Jan SEDLÁK: Vztah architektury kostelů sv. Jakuba v Brně a sv. Mořice v Olomouci. Otázky autorství a slohových vlivů. In: Historická Olomouc 2. Olomouc 1979, s. 121-131; Ivo HLOBIL: Poznámky k olomoucké kamenné plastice z 80. let 15. století. In: Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci 1972, č. 158. Olomouc 1972, s. 21-24; J. KŠÍR: Málo známé kroužené klenby v Olomouci. In: Památková péče 3. Praha 1972, s. 39-55; Ivo HLOBIL: Heraldické svorníky mořického kostela v Olomouci z r. 1483 a případná zpodobnění jejich autora. In: Vlastivědný věstník moravský 33. Brno 1981, s. 214-218; Ivo HLOBIL / Pavel MICHNA / Milan TOGNER: Olomouc. Praha 1984, s. 54, 57-58; Ivo HLOBIL/ Milan TOGNER / Vladimír HYHLÍK: Olomouc. Proboštský farní chrám sv. Mořice (= Církevní památky sv. 10). Velehrad 1999; Ivo HLOBIL/ Milan TOGNER / Vladimír HYHLÍK: Olomouc. Probstei- und Pfarrkirche St. Mauritz (= Církevní památky sv. 10 / Kirchliche Denkmäler Bd. 10). Velehrad 1999; Zdenka BLÁHOVÁ: Kostel sv. Mořice. In: Ivo HLOBIL / Marek PERŮTKA: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. III. Olomoucko. Olomouc 1999, s. 204-208; Ivo HLOBIL: Mistr a kameníci svatomořické stavební huti. Reliéfy na svornících. In: Ivo HLOBIL / Marek PERŮTKA: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. III. Olomoucko. Olomouc 1999, s. 307; Zdenka BLÁHOVÁ: Interpretace architektonických vzorů pražské a vídeňské huti v olomouckých stavbách přelomu 15. a 16. století (v kapli sv. Jeronýma a v kostele sv. Mořice). In: Viktor KUBÍK (ed.): Doba Jagellonská v zemích České koruny (1471-1526). Konference k založení Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK v Praze 2.-4. 10. 2003 (= Sborník Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Dějiny umění – historie I). České Budějovice 2005, s. 347-362.
