Olomouc – Klášter františkánů-observantů

Historie

1453

Klášter františkánů-observantů

Oproti monumentálnímu chrámu sv. Mořice byl v Olomouci s mnohem menšími nároky stavěn kostel kláštera františkánů-observantů (bernardinů), nesoucí patrocinium Neposkvrněného početí Panny Marie. Byl založen za severní stranou městských hradeb v předměstí zvaném Bělidla. Podnětem k jeho vzniku byl patrně olomoucký pobyt Jana Kapistrána v roce 1451. Základní kámen ke stavbě položil v roce 1453 opat z kláštera Hradiště Mikuláš Rus, a to na příkaz olomouckého biskupa Jana Háze. V roce 1455 se v klášteře konala provinciální řádová kapitula. Kostel byl vysvěcen dne 28. srpna roku 1468 papežským legátem Vavřincem Rovarellou, a to za přítomnosti samotného krále Matyáše Korvína.

Františkánský kostel má pětiboce uzavřený presbytář, sklenutý křížovými klenbami a v závěru klenbou paprsčitou. Na něj navazuje síňové trojlodí o čtvercovém půdorysu, jehož prosté křížové klenby vynášejí dva páry osmibokých sloupů. Jen přetínání klenebních žeber ve výbězích tu prozrazuje stylové cítění pozdní gotiky. Prostá je i vnější tvář celé stavby, jen střecha s vysokým a strmým krovem nad trojlodím jí dodává poutavý akcent.

V návaznosti na kostel vyrůstaly po jeho severní straně budovy kláštera s křížovou chodbou, z nichž se dochovala tři křídla (východní, jižní a západní), přičemž dobře je zachována podoba jižního a východního ramene ambitu, která byla zaklenuta prostými křížovými klenbami.

Náročnější kamenická výzdoba tu byla uplatněna jen zřídka – tak ve svornících křížové chodby spatřujeme motiv beránka či dvouocasého lva. Výjimku tu tvoří jen již zmíněná kamenná deska, pocházející údajně z kláštera františkánů. Je umístěna na styku klenebních žeber, takže jde o klenební svorník. Ve znakovém poli obklopeném rozvilinami je vytesána erbovní sestava, reprezentující moc krále Matyáše Korvína. Náročností svého provedení je uměleckým i významovým akcentem v jinak prosté architektuře klášterního kostela i přilehlé křížové chodby.

S touto jednoduchostí stavby kontrastovala bohatá výzdoba nástěnnými malbami. Na východní zdi jižní boční lodi kostela byl namalován velký výjev, v jehož dolní části je ve středu svatozáří obklopená korunovaná Madona s Ježíškem, stojící na půlměsíci. Před ní jsou na obou stranách skupiny osob – vlevo je tu vyobrazen stav duchovní v čele s papežem, napravo pak osoby světského stavu, mezi nimiž první místo hned vedle Madony zaujímá korunovaný císař. Osoby v popředí jsou zobrazeny v pokleku, figury v pozadí pak jako stojící. Nad tímto nástěnným obrazem jsou pak dva vodorovné pásy s výjevy ze života Mariina a Kristova, ve vrcholu klenebního čela pak dva vznášející se andělé drží v rukou císařskou korunu, pod níž je letopočet 1500. Na rozhraní dolního pásu s Mariinou figurou a dvou pásů se zmíněnými výjevy je namalováno 73 červených kuliček, odpovídajících rozsahu františkánského růžence.

Spodní pás této olomoucké nástěnné malby s Pannou Marií ve středu a dvěma skupinami adorantů vyniká velkorysým a monumentálním pojetím; tím se nepochybně řadí k nejlepším dílům svého druhu z přelomu 15. a 16. století v českých zemích. Olomoucká malba byla srovnávána s vyobrazením Růžencové Madony v Kolíně nad Rýnem, které vzniklo v souvislosti se založením růžencového bratrstva při tamním kostele sv. Ondřeje v roce 1474.

Následně byly namalovány i dva výjevy na východní stěně lodi, znázorňující Nesení kříže na severní straně triumfálního oblouku a Snímání z kříže na jih od triumfálního oblouku. Oba výjevy mají velký figurální kompars a v jejich pozadí se otevírá v případě Nesení kříže výhled do krajiny a na opevnění města a ve scéně Snímání kříže na hornatou krajinu. Odráží se tu odezva nizozemské malby, která výrazně poznamenala středoevropské malířství této doby. Poněkud staršího původu jsou pak nástěnné malby v presbytáři – Nesení kříže na jeho jižní stěně a figura sv. Františka jako oranta na jednom z boků polygonálního závěru.

Na severní straně presbytáře byla pak odkryta nástěnné malba, která má charakter kresby. Je tu znázorněn boj o opevněné město, patrně bitva o Bělehrad dne 22. července 1446, kdy byl odražen útok uherského vojska sultána Mehmeda II. Bělehradské posádce tehdy velel otec krále Matyáše Korvína Jan Hunyadi. Ten je patrně vyobrazen v levé části výjevu jako stojící rytíř oděný v brnění a držící korouhev se znamením kříže. Zásluha o vítězství křesťanského vojska byla přičítána síle modliteb Jana Kapistrána, jenž byl boji o Bělehrad přítomen. Je tu zobrazen na hradbách, jak drží obraz Imago pietatis obrácený proti nepřátelům. Veliký kompars doplňuje zcela vpravo figura Bernardina Sienského. Tato malba vyzvedává hrdinství Matyášova otce a reprezentuje tak zásluhy rodu Hunyadiů o obranu křesťanského světa.

Obrázky

Olomouc. Klášter františkánů-observantů. Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Interiér kostela.