Most – Kostel Nanebevzetí Panny Marie

1517

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

S budováním nového chrámu se započalo v roce 1517. Dne 15. srpna na svátek Panny Marie byl položen základní kámen. Za svou účast dostal dne 20. srpna 1517 mistr Jakub (v zápise jmenován „Meister Iocuf Pulirer“) zaplaceno deset zlatých, odměnu dostal i jeho polír. V jeho osobě není jistoty, soudí se, že to už tehdy mohl být Georg (Jorg, Jorgen) z Maulbronnu, jenž je později v Mostě doložen jako mistr stavby. V roce 1518 pobýval mistr Jakub v Mostě nejméně třikrát. Dne 9. dubna bylo mistru Jakubovi z Annabergu vyplaceno osm kop grošů, a to patrně za plán díla. Ke dni 19. dubna téhož roku je datován zápis o výplatě odměny pro dva kameníky, mistra Jakuba kameníka a mistra stavitele políra za jednání o pracích v lomu u Chomutova a vydání pokynů pro počet a podobu kamenných dílů. Podle záznamů k 22. květnu 1518 a 18. červenci 1519 byla Albrechtu Kletovi, jenž patřil k osobám odpovědným za stavbu, vyplacena náhrada za náklady pobytů mistra Jakuba. Znovu a tentokrát naposledy se objevuje záznam vztahující se k pobytu mistra Jakuba v Mostě k 9. červenci 1519. Je tedy zjevné, že mistr Jakub do Mostu příležitostně, i když asi nepříliš často, zajížděl. Na místě samém pak dílo vedl polír.

Výdaje na stavbu kostela (současně i na stavbu fary a školy) zachycují městské účetní knihy torzálně zachované z let 1517-1519 a dále z let 1520-1521 a 1530-1532. Jsou cenné množstvím údajů o platbách za vykonané práce, vypovídají o tom, jak byly oceňovány jednotlivé profese, dovídáme se tu mnohé o použitém materiálu a jeho cenách. Je odtud patrno, jaká řemesla a profese se na stavbě chrámu různým způsobem podílely – ať už jde o kameníky, zedníky, kováře, tesaře, pokrývače, výrobce zvonů, malíře, výrobce cihel, dělníky v lomu, či na stavbě samotné i povozníky, kteří dopravovali nejrůznější stavební materiál, jako kámen, cihly, písek, vápno a stavební dřevo. Ruku k dílu tu přikládala nemalá část celé městské obce, okolního vesnického obyvatelstva i odborné síly, které sem přicházely odjinud. Tak shoda jistého počtu kamenických značek by snad mohla naznačovat, že zde působili kameníci, kteří pracovali v Pirně a v Lounech.

Jak dílo rostlo, byly odbourávány i pozůstatky původní stavby. V letech 1518-1519 byly odstraňovány zdi starého kostela, hloubeny a budovány základy a už tehdy začaly vyrůstat na východě obvodní zdi nového chrámu. Dne 1. června 1522 světil v Mostě pražský arcibiskup Zbyněk Berka, ale nemohlo jít o nic více než jen o malou část chrámu. Postup prací dokládá mimo jiné i letopočet 1524, vytesaný na vnitřní části okenního ostění v kapli rodiny Manviců z Pantokryj, jejichž znak tu byl osazen na klenbě.

V roce 1530 se dokončovala severní chrámová předsíň, kde byl ve svorníku upevněn dřevěný reliéf s vyobrazením sv. Anny Samotřetí. Tím byl v Mostě připomenut svatoanenský kult, tak významně slavený za českou hranicí v Annabergu. Letopočet 1530 spatřujeme i ve svorníku klenby kaple postřihovačů a krejčích. V roce 1531 byly stavěny mezilodní pilíře u západní věže a zakládány výběhy kleneb. V tomto roce byl kostel z velké části zastřešen a dostal krytinu z tašek z pálené hlíny; k posouzení těchto prací byl z Drážďan povolán mistr Hans Scharfratt, totožný snad s mistrem Hansem, který za dílo dostával zaplaceno. V této době se patrně začalo i se zaklenutím.

Práce na mosteckém kostele trvaly však ještě dlouho. V roce 1537 si městská rada stěžovala na vysoké náklady na dílo, ale pokračovalo se v něm dále. V roce 1548 po Velikonocích rada uzavřela na práce na farním kostele smlouvu s kameníkem Jakubem.

Svorník s iniciálami IHS v kapli bratrstva Ježíšova v severní ochozové kapli nese letopočet 1548. Ve štítku s iniciálami I G na rozhraní jižní lodi a pole empory po východní straně jižního vchodu do kostela spatřujeme pak letopočet 1549. Jsou tu i počáteční písmena jména mistra Jakuba Grosse, s nímž město uzavřelo smlouvu v předchozím roce. Je tedy patrné, že až v této době vznikaly klenby obvodových kaplí a tedy i na nich spočívající úseky empor.

Pro datování postupu prací na stavbě mosteckého kostela je důležitý svorník v ose klenutí hlavní lodi (přibližně v jejím středu) s reliéfem císaře Karla V. (1519--1556, císařem od roku 1530) a po jeho stranách na klenbách obou bočních lodí situované svorníky s reliéfy sultána Suleymana II. Nádherného a jeho manželky Ressy. Císař tu tak byl patrně prezentován jako obránce křesťanství, těžce ohrožovaného tureckým nebezpečím. V roce 1551 podpořil stavbu mosteckého kostela opat kláštera cisterciáků v Oseku Bartoloměj (1539--1559). Někdy v této době byla asi dokončena kroužená klenba jeho kaple, kde je ve středovém svorníku vytesáno opatovo poprsí. Od padesátých let 16. století pak probíhaly práce na parapetech empor, v nichž byly osazeny reliéfy s biblickými výjevy.

V druhé trhové knize města Mostu jsou doložena velká vydání na stavbu kostela v letech 1567-1577. Letopočet 1570 provází mistrovskou kamenickou značku na západním chrámovém schodišti. Požár města dne 6. května 1578 pak způsobil škody na střeše a oknech chrámu. Ještě do roku 1585 se pracovalo na jihozápadním schodišti. Konečně 12. května roku 1594 pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé mostecký kostel vysvětil – připomíná to i pamětní bronzová deska, umístěná v kostele.

Od požáru v roce 1515 se tedy na mosteckém kostele pracovalo téměř osm desetiletí. Rok před vzpomenutým svěcením humanista Georg Barthold Pontanus z Breitenberka napsal v básni „Bruxia Bohemiae delineata carmine“, že co do své vznešenosti ustupuje mostecký chrám jen pražské katedrále: „Velebný a obrovský, přesto přívětivý je náš chrám Boží, zasvěcený Marii, patronce města, který svou vznešeností ustupuje jen tvému chrámu, ó svatý Víte…“

Z původního mosteckého chrámu byla do nové stavby integrována pod někdejším presbytářem položená krypta, sklenutá trojdílnými klenbami, a na protilehlé straně stojící hranolová věž. Při ní je v dispozičním utváření dómu nápadné anomálně okosené nároží lodi.

Nový kostel v Mostě dostal závěr založený na půdorysu pěti stran desetiúhelníku s ústřední částí obkrouženou stejně vysokým ochozem. K severnímu boku chórového závěru byla připojena sakristie, založená na čtvercovém půdorysu.

V síňovém řešení závěru má mostecký kostel takové předchůdce, jako je mimo jiné chór kostela ve Švábském Gmündu či chór kostela sv. Sebalda v Norimberku. Lze uvést i chór kostela sv. Vavřince v Norimberku, Mariánský kostel (Liebfrauenmünster) v hornobavorském Ingolstadtu (po roce 1425), chrám sv. Jiří v Dinkelsbühlu (položení základního kamene v roce 1448) ve Francích, v Horní Lužici kostel sv. Petra v Budyšíně. Takto byly zakládány už od 14. století i další chrámové stavby v Lužicích a v Braniborsku. Na saské straně Krušných hor dostal síňový chór s ochozem kostel sv. Jakuba v Kamenici (Chemnitz) už na počátku 15. století.

Jak v chórové části mosteckého chrámu, tak i v trojlodí rozděleném do 6 a ½ polí nebyla obvodová zeď na vnější straně zpevněna opěrnými pilíři. Ty naopak přiléhají k vnitřní líci obvodového zdiva, podobně jak to použil Hans von Burghausen na stavbě chóru Mariánského kostela v Salcburku. S tímto řešením se mimo jiné setkáme i u kostela sv. Martina v hornofalckém Amberku a na novostavbě lodi Mariánského kostela v saském Freibergu.

Tak jako v chóru františkánského kostela v Salzburku, v chóru u sv. Vavřince v Norimberku a v saském Freibergu a Annabergu, byly i v Mostě vloženy mezi jednotlivé opěráky, vtažené do nitra chrámu, oblouky nesoucí jednotlivá pole empory, která obíhá celé nitro kostela. Protože v dovnitř vtažených opěrácích byly v Mostě vytvořeny průchody, bylo možné v úrovni empor celý kostel pohodlně obejít. Nemusely tu tedy být použity spojovací balkonky, kudy se v Mariánském kostele ve Cvikově a v Annabergu tělesa opěráků v této úrovni obcházejí. Reliéfy parapetů těchto empor vznikly až v období 1550-1570.

Dole pod klenbami empor pak je v Mostě situováno celkem 16 kaplí, které byly „majetkem“ donátorů. Mezi nině náleží šlechtický rod Fictumů (Vitzthumů), jehož statky ležely v severozápadních Čechách, opat kláštera v Oseku, rodiny bohatého patriciátu a městské korporace - cechy a bratrstva.

Dále jsou mezi dovnitř vtaženými pilíři situovány dvě předsíně, po jedné na jižní a severní straně. Konečně je mezi nimi na severní straně chórové části vložena sakristie a v ose chóru schodiště na emporu řešené tak, že má dva šneky. Takové schodiště zbudoval na Albrechtsburgu v Míšni Arnold von Westfalen a nelze se proto zbavit dojmu, že v Mostě se chtěli tomuto velkému vzoru alespoň v menším měřítku vyrovnat. Východní schodiště mosteckého kostela, v jehož utváření se již objevují renesanční formy, provedl patrně mistr, který má značku jak zde, tak i na ostění portálu datovaném rokem 1551, vedoucím zpod empory do západní věže.

Podobně jako loď svatoanenského kostela v Annabergu, má zevnějšek mosteckého kostela kompaktní a jednoduchý ráz. To bylo dáno zejména už zmíněnou absencí opěráků, které by na vnějšku plášť stavby rytmizovaly. Ve srovnání s prostým exteriérem je pak nitro mosteckého kostela utvářeno velmi náročně.

Bohatě prosvětlený vzdušný a rozlehlý prostor působí podivuhodně celistvým dojmem. Mezilodní pilíře v mosteckém chrámu jsou polygonální a vzhledem k velikosti prostoru značně subtilní. Mělké výžlabky v jejich bocích těleso pilířů ještě více odhmotnily. Celistvost klenby tu neruší ani mezilodní arkády, ani meziklenební pásy, které by vydělovaly hlavní loď od lodí bočních, a také tu není oddělena klenba hlavní lodi a presbytáře. Výrazně se v konstrukci klenebních obrazců uplatňují žebra odvíjející se v trojrozměrných křivkách. Někde jsou součástí nekonečným dojmem působícího vzorce, jinde tu vidíme místa, kde se přetínají a končí pouhým „useknutím“. Dominantní prvek na klenebním vzorci v hlavní lodi tvoří jakési květy, jejichž okvětní lístky jsou vykrouženy. Podobně utvářený motiv použil Benedikt Ried v paláci Pražského hradu na klenbě Vladislavského sálu a setkáme se s ním i na patrně Riedem navržených klenbách v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Odezva Riedova díla je do architektury kostela v Mostě vtisknuta velmi zřetelně.

Mostecké klenby vznikaly v téže době, kdy se klenulo i u sv. Barbory v Kutné Hoře. Jejich bezprostředním předchůdcem bylo zaklenutí kostela v Annabergu. Nutno ovšem dodat, že klenby ve Vladislavském sále na Pražském hradě, u sv. Barbory v Kutné Hoře, v Mostě a v Annabergu s dominantním motivem „květů“ nejsou utvářeny shodně a stereotypně, že v jejich podobě lze zaznamenat množství variant a odlišností.

Právě Haylmannovo klenební dílo v Annabergu mělo souputníky jak v Čechách (klenba předsíně farního kostela v Kadani), tak zejména v míšeňském markrabství v krajině podél zemských hranic - jsou to například klenby sakristie Mariánského kostela v Pirně, sklenutí zámeckého (původně klášterního) kostela v Saské Kamenici (Chemnitz), či zaklenutí vstupní haly Gewandhausu ve Cvikově (Zwickau), které je vesměs pokládáno za práci Jakuba Haylmanna.

Realizace mosteckých kleneb spadá do doby, kdy již Jakub Haylmann ze Schweinfurtu, pokládaný za tvůrce návrhu tohoto díla, nebyl mezi živými – obdobně tomu bylo i u sv. Barbory v Kutné Hoře, kde byly klenby nad lodí provedeny až po smrti Benedikta Rieda, který je patrně navrhl. Pokud se v Mostě skutečně klenulo podle rysů Jakuba Haylmanna, pak převedení z prosté roviny plánu do prostorové reality bylo již dílem Haylmannových nástupců - Jörga z Maulbronnu, mistra Petra a jejich následovníků. Ti všichni tu odvedli mistrovskou práci.

Na stavbě mosteckého kostela a zejména na jeho klenbách lze obdivovat velké množství konstruktivně smělých i dekorativních detailů. Kromě jiných uveďme dekorativní svorníky s klenebními žebry probíhajícími volně vzduchem a navíc prohnutými do rotujícího pohybu. Tady všude prokazovali stavitelé chrámu své suverénní mistrovství a soupeřili tak s jinými velkými stavbami v krušnohorské krajině, kde se s takovými kreacemi setkáváme (Annaberg, Pirna).

Na stavby kostelů v Mostě a v Annabergu se plným právem mohla vztahovat nespokojenost, kterou vyjádřil Paul Niavis, po jeden čas rektor školy v Saské Kamenici, slovy: *„… nyní se kostely staly příliš světlými, zatímco právě tmavější jsou příhodnější vzbuzovat zbožnost, ty světlé podle nové módy naproti tomu slouží více zamilovaným k uspokojení, než k tomu aby se oddali kázání.“ *

Budování a zařizování Mariánského kostela v Mostě probíhalo dlouho poté, co zemřel jeho první mistr Jakub Haylmann ze Schweinfurtu a poté, co zahynul Ludvík Jagellonský v bitvě u Moháče a vláda nad zeměmi České koruny přešla do rukou habsburské dynastie. Mostecký chrám vyrůstal dále v časech, kdy se prosadila reformace a v architektuře styl renesance. Motivy z renesančního rejstříku zde lze zaznamenat na mnoha místech, ale svět gotických forem byl na díle mosteckého kostela přítomný do poslední čtvrtiny 16. století. Až do té doby tu tedy dědictví velké architektury jagellonské epochy stále žilo.

Literatura:

Ludwig SCHLESINGER: Stadtbuch von Brüx bis zum Jahre 1526. Prag 1876, č. 442, s. 186; Joseph NEUWIRTH: Der Bau der Stadtkirche in Brüx von 1517 bis 1532. In: Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 30, 4. Heft, 1891/92, s. 309-310; vyobazení fragmentu pamětního nápisu o požáru města, který byl nalezen v mosteckém kostele, srov. Heide MANNLOVÁ-RAKOVÁ: Kulturní památka Most. Děkanský kostel Nanebevzetí P. Marie v Mostě a jeho stavitelé. Praha 1988-1989, s. 68; Jaromír ČELAKOVSKÝ / Gustav FRIEDRICH: Codex juris municipalis regni Bohemiae tomus III. Privilegia regalium civitatum provincialium annorum 1420-1526. Privilegia královských měst venkovských v království českém z let 1420-1526. Praha 1948, č. 638-644, s. 1137-1150.