Lwówek Śląski

Historie

na konci 15. a v prvních desetiletích 16. století

Město Lwówek obdrželo od knížete Jindřicha I. Bradatého městská práva patrně v roce 1217. Vedle měst Złotoryja (Goldberg), Środa Śląska (Neumarkt) a Vratislavi tak náleží k nejstarším v celém Slezsku. K prosperitě města přispěla blízká rýžoviště zlata i poloha na důležité cestě, zvané Vysoká nebo Královská, která spojovala Vratislav se Zhořelcem, odkud směřovala dále na západ.

Do Lwówku zavítal v roce 1453 Jan Kapistrán, v následujícím roce na den sv. Barbory král Ladislav Pohrobek a dvakrát Matyáš Korvín. Český a uherský král Vladislav Jagellonský v roce 1502 polepšil a potvrdil Lwówku městský znak, v němž byl korunovaný dvouocasý český lev. Tak byla manifestačním způsobem vyjádřena příslušnost města k České koruně.

V období pozdní gotiky se ve Lwówku pracovalo na městském opevnění. V roce 1486 je ve zhořeleckých městských knihách zaznamenáno zhotovení kamenného erbu pro Lwówek, určeného patrně pro jednu z městských bran. V roce 1492 dohlížel na budování lwóweckého opevnění městský stavitel ze Zhořelce Konrád Pflüger. V roce 1493 udělila městská rada ve Zhořelci Konrádu Pflügerovi volno. Soudí se, že ho využil k práci na přestavbě farního kostela ve Lwówku, která byla v té době zahajována. Postup prací dokládá letopočet 1502 v závěru severní lodi kostela, provázený znakovým polem s kamenickou značkou a monogramem M. B. Mohlo by jít o iniciály kameníka Michaela Bentze z Rothenburgu, který pracoval na stavbě kostela sv. Mikuláše v Lipsku.

Ale nejskvělejším stavebním monumentem ve Lwówku je tamní radnice. V roce 1479 proti její stavbě protestovali sousedé, protože nový štít zastiňoval jejich domy. Dobu nejpozoruhodnější fáze výstavby vyznačují letopočty 1522 a 1523 na ostěních oken v přízemí. V jižním radničním traktu tehdy vznikly v přízemí tři klenuté sály. Na východě (v jihovýchodním nároží radniční budovy) leží síň, jejíž klenba spočívá na středním sloupu. Jak tento polygonální sloup, tak i dílce klenebních žeber jsou provedeny z perfektně tesaného kamene. Klenba se směle rozpíná nad vnitřním prostorem. V jejím složitém obrazci hrají nejnápadnější úlohu klenební žebra narýsovaná ve smělých křivkách. Ty se navzájem proplétají a kříží a tak vzniká dojem podivuhodné hybnosti a dynamiky. V tomto ohledu má tato klenba jen málo sobě rovných. Připomíná však klenby Benedikta Rieda v královském paláci Pražského hradu a v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře.

Střední sál v přízemí jižního traktu radnice ve Lwówku je protáhlý. Jeho klenba působí dojmem, že se nad vnitřním prostorem doširoka rozprostřela. Na delší jižní a severní straně sálu byla ukotvena v přízedních pilířích, vystupujících z obvodové zdi do nitra síně. V síťovém klenebním vzorci tu byla uplatněna kroužená klenební žebra, jejichž směle vytyčené linie dodávají klenbě podivuhodně dynamický ráz. Rozložitou prostorovou proporcionalitou i utvářením klenby tato síň nápadně připomíná Vladislavský sál na Pražském hradě, dokonce působí dojmem, že je jeho jeho miniaturou. Svými kvalitami patří bezpochyby k nejskvostnějším profánním prostorům končící gotiky, a to nejen ve Slezsku, ale i v celém soustátí České koruny. Poslední klenutý sál v přízemí jižního křídla lwówecké radnice má již podstatně menší rozměry. I tady se v síťovém klenebním vzorci uplatňují kroužená žebra. Zaklenut byl i jeden menší sál v patře, jehož klenby vychází ještě z parléřovských vzorů.

S mimořádnou náročností byly utvářeny i vnější fasády radnice. Okna jsou tu vesměs pravoúhlá, zarámovaná kanelovanými pilastry, na jejichž bohatě modelovaných hlavicích spočívá vysoké kladí. Sokly pilastrů, jejich hlavice i kladí pokrývá bohatá v kameni tesaná výzdoba. Toto dílo však nemá ráz jemné vytříbenosti, svou jadrností působí poněkud hrubším dojmem. Přestože okna radnice zřetelně navazují na italské renesanční vzory, charakter provedení zřetelně prozrazuje, že zde působili středoevropští kameníci. Stejně tak jako klenby uvnitř, i tato okna nápadně připomínají tvarosloví Riedova královského paláce na Pražském hradě.

Riedův velmi osobitý a nezaměnitelný rukopis, v němž je integrována dynamická poloha středoevropské pozdní gotiky s formami italské renesance, rezonuje tedy na stavbě radnice ve Lwówku podivuhodným způsobem. Zdá se, že pro okázalou stavbu lwóweckých měšťanů byla záměrně zvolena jako vzor ta nejprestižnější budova celé České koruny – totiž královský palác na Pražském hradě.

Mistr, jenž velkou přestavbu radnice ve Lwówku navrhoval, nepochybně dílo Benedikta Rieda nejen znal, ale musel ho mít i do hloubky zažité. Písemné prameny však nepřinášejí žádnou informaci, z níž by vyplývalo autorství tohoto díla. Na základě slohových obdob se již dávno soudilo, že vůdčím duchem zde byl zhořelecký mistr Wendel Roskopf. Nezodpovězena zůstává ale otázka, jakou roli tu sehrál ještě další mistr. V obvodové zdi jihovýchodního sálu radnice je totiž osazena busta muže držícího oběma rukama kružidlo, tedy atribut označující osobnost architekta, popřípadě hlavního mistra či spolutvůrce stavby. Poprsí tohoto muže provázejí iniciály „T. L.“ Zobrazeného mistra se však dosud nepodařilo identifikovat.

Obrázky

Lwówek Śląski. Radnice. Přízemní část jižního průčelí.
Lwówek Śląski. Radnice. Jižní křídlo. Síň v přízemí na východní straně.