Litice – hrad

1427

Hrad Litice se ve druhé polovině 14. století dostal do majetku rodu pánů z Kunštátu a z Poděbrad. Rodový majetek byl po smrti Bočka z Kunštátu rozdělen mezi jeho tři syny — Litice tehdy připadly Viktorinovi a po jeho smrti v roce 1427 Jiřímu z Poděbrad, za něhož byl hrad výrazně přestavěn.

Hrad Litice je položen na vysokém a strmém návrší, které téměř ze všech stran obepíná zákrut řeky Orlice. Vlastní jádro hradu, kterému předcházela existence starší hradní stavby, má půdorys přibližující se tvaru obdélníka se dvěma palácovými stavbami na užší severní a jižní straně, mezi nimiž se rozprostírá nádvoří.

Do jeho jihovýchodního koutu byla vestavěna hranolová věž, jejíž obvodové zdivo je v úrovni druhého patra provázáno se zdivem s věží sousedícího jižního paláce. Dalo by se tak soudit, že věž byla budována po změně stavebního plánu, ke které ale došlo v době, kdy bylo ve stavbě horní patro jižního paláce. Na věž dále navazovalo přízemní stavení, přiléhající k východní straně obvodové hradby vnitřního hradu. Vstup do ústřední části hradu byl od jihu skrze místnost, která zaujímala východní část jižního paláce.

Zatímco ze severního paláce zbyly jen pozůstatky obvodového zdiva, poměrně dobře se dochoval vstupní palác jižní, v němž byla ale bohužel při obnovovacích pracích v pozdním 19. a v první polovině 20. století setřena řada stop s velkou vypovídací hodnotou. Jižní palác (stejně tak jako i severní) byl uvnitř ve všech etážích dělen do tří prostor. Obytným účelům sloužilo v jižním paláci až druhé poschodí, jehož místnosti byly vytápěny krby nebo kamny a byly osvětlovány jak z nádvoří, tak i z protilehlé vnější strany. Ve východní místnosti se zachoval výběh žebrové klenby, z jehož podoby kdysi Dobroslava Menclová usoudila, že zde byla když ne uskutečněna, tak alespoň zamýšlena síťová klenba podobná klenbě ve Svatováclavské kapli pražské katedrály, jaká byla uplatněna i ve věži tvrze v Tuchorazi u Českého Brodu, vystavěné ale až v roce 1477.

Ve věži na Liticích, přiléhající ke vstupnímu paláci, je v prvním a druhém patře valená klenba, její třetí patro má křížovou žebrovou klenbu a stejně tak i patro páté. Ve čtvrtém patře, kde byla kaple, byla patrně dřevěná klenba, která byla ukotvena na konzolách v koutech místnosti.

Podoba sedlových portálků, portálků ukončených stlačeným obloukem a konec konců i síťová klenba v druhém patře paláce (pokud tu byla skutečně uplatněna), to všechno vychází, jak rozpoznala Dobroslava Menclová, z tvarového rejstříku pražské dvorské huti. Ale takové architektonické formy byly uplatňovány ještě hodně dlouho, i v době Jiřího z Poděbrad. Z tohoto širokého časového rozpětí pramení ovšem potíže s datováním dvoupalácového vnitřního hradu v Liticích. Zatímco Dobroslava Menclová soudila, že horní hrad vznikl až v době Jiřího z Poděbrad, setkáme se i se soudem, že byl zbudován ještě ve 14. století. Pro určení doby vzniku vnitřního hradu v Liticích není oporou ani jeho dvoupalácová dispozice. Ta byla v české hradní architektuře oblíbená už v době Karla IV. — vzpomenout tu lze na rožmberské hrady Dívčí Kámen a Helfenburk. Ale hrady se dvěma paláci na protilehlých stranách nádvoří se v Čechách stavěly ještě mnohem později, jak dosvědčuje Švihov na Klatovsku.

Od jihovýchodního cípu vnitřního hradu se na Liticích na obě strany odvíjí vnější hradební zeď. Obíhá vnitřní hrad na východní, severní, západní i jižní straně. Na severu je tato vnější hradba mnohem silnější než na jiných stranách. V ní je tu jednak čtverhranná, dovnitř otevřená a navenek z ohradní zdi vystupující bašta, a na koso k průběhu této vnější zdi natočená hranolová brána. Ta se k příkopu obrací malou brankou pro pěší a rozměrným portálem osazeným v rámu pro padací most.

Nad brankou pro pěší je na vnějším boku torza vstupní věže osazena deska s nápisem a heraldickou výzdobou. Navíc nad portálem brány jsou nad sebou umístěny reliéfy mužské masky, sedícího muže s nápisovou páskou ovinutou okolo těla, a nakonec nad ním reliéf muže s kladivem pod hrotitým obloukem završeným motivem jakési koruny. Konečně je ve zdivu vstupní věže malá čtvercová kamenná deska s našikmo položeným znakovým polem se znamením klobouku (je to erb Tuněchodských z Poběžovic), nad nímž je veliká přilba provázená po stranách rozvilinami.

O době vzniku brány a na ni navazujícího vnějšího opevnění hradu zřetelně vypovídá zmíněná deska lemovaná tesaným profilovaným rámem. V jejím středu jsou dvě nad sebou situované dvojice erbů. V horních znakových polích je heraldicky vpravo český lev a heraldicky vlevo moravská orlice, dole vlevo je znak pánů z Kunštátu (tři břevna ve znakovém poli). Heraldicky vpravo je ve znakovém poli cimbuří, z něhož vyrůstá polofigura korunovaného dvouocasého lva, toto erbovní znamení však nebylo dosud dobře identifikováno. Nad horní dvojicí znaků je v ose umístěna přilba s klenotem s drobným znakovým polem s českým lvem. Po obou stranách přilby byl vytesán nápis: „Regnanti a. d. m. ccc. sex. viij regi Georgio“. Dole pak byl pod dolní řadou erbů vytesán nápis: “Tato weze dielana za neyjasniejsiehi krale girziho czeskeho kr(ale) markrab(i) morawskeho“. Z nápisu se tedy dozvídáme, že brána hradu byla vybudována v roce 1468 za krále Jiřího.

Heraldickou výzdobou vnější brána v Liticích připomínala okázalé brány doby Karla IV. a Václava IV. — mimo jiné bránu Václavova hradu Točníka. Zdá se, že soukromý hrad krále Jiřího se měl alespoň dílem připodobnit monumentům doby lucembruské. Ale zatímco tam všude pracovali prvotřídní kameníci, úroveň kamenického díla v Liticích je veskrze provinciální, provedení hrubé a neobratné.

Literatura:

August SEDLÁČEK: Hrady, zámky a tvrze království českého 2. Praha 19312, s. 75-91; Oliva PECHOVÁ: Litice. Státní hrad a památky v okolí. Praha 1959; Dobroslava MENCLOVÁ: České hrady 2. Praha 1972, s. 280-286; M. CEJPOVÁ: Státní hrad Litice nad Orlicí, okres Ústí nad Orlicí – poznámky ke stavebnímu vývoji hradu. In: Castellologica bohemica 6/1. Praha 1998, s. 245-256; Tomáš DURDÍK: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha 1999, s. 338-341.