9. století

Kouřim

V prostoru hradiště Stará Kouřim byly zjištěny stopy pravěkého osídlení. V 9. století patřilo toto hradiště k největším a nejvýznamnějším v Čechách, jeho celkováý rozloha činila 44 hektarů. Poměrně malou akropoli o rozloze 5 hektarů obepínaly v oblouku dva pásy rozsáhlého předhradí. Zejména na jihu a jihozápadě, kde protéká říčka Kouřimka, bylo chráněno prudkými terénními srázy. Na přístupné severní straně bylo již na přelomu 8. a 9. století zbudováno opevnění akropole a posléze dva pásy dřevohlinité hradby vnitřního a vnějšího předhradí. Ve střední části hradiště archeologický výzkum zjistil pozůstatky veliké obdélné stavby dlouhé devadesát metrů. Odkrytí velkého pohřebiště tu prokázalo dlouhodobé osídlení a existenci čtyř generací pohřbů velmožské „knížecí“ elity. Pozůstatky jakéhokoliv kostela, jehož existenci tu musíme předpokládat, odhaleny nebyly.

Kouřim proslavila pasáž legendy Kristiánovy o životě a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily: *„Neboť jeden hrad, zvaný Kouřim, tenkrát ještě počtem lidu mocný, povstal a pokoušel se s knížetem, který v něm žil, postavit se na odpor tomuto světci (sv. Václavu). Ale když bylo na obou stranách dosti lidí pobito, tu se shodli všichni na tom, aby jen oba vévodové spolu zápasili, a kdo z nich zvítězí, ten že bude vládnouti. Když pak vévodové proti sobě postupovali, chtějící se utkati, ukázal nebeský Bůh kouřimskému vévodovi nebeské vidění, jak totiž svatý Václav má na čele zářící podobu svatého kříže. Jakmile to uviděl, odhodil daleko zbraň, vrhl se mu k nohám a prohlašoval, že nikdo nemůže přemoci toho, komu Bůh takovým znamením pomoc přináší. Když to pověděl, pozvedl ho svatý vévoda, aby mu dal políbení míru a upevnil pokojně nad ním i nad jeho krajem své panství, uděliv mu moc, aby spravoval ten kraj, pokud bude živ…“. * Toto vyprávění zjevně zachycuje část procesu ovládnutí země rodem Přemyslovců, k jejichž soupeřům patrně patřila kouřimská knížata.

O střetu knížete Václava s knížetem zličským vypráví i pozdní pramen – kronika zvaná Dalimilova. Tady je tento protivník Václavův jmenován jako Radslav. I v tomto podání padl zličský kníže na kolena před Václavem a smířil se s ním.

Staré kouřimské hradiště bylo někdy v pozdním 10. století dobyto a vypleněno, ztratilo nakonec na významu a v 11. - 12. století tu roli nového centra převzal na protilehlé terénní ostrožně nad soutokem Ždánického potoky a říčky Kouřimky (Výrovky) položený hrad, chráněný mohutným opevněním s dřevohlinitou konstrukcí a čelní zdí z kamene. Zde sídlila vedlejší větev rodu Přemyslovců zvaná Děpoltici, jejichž praotcem byl jeden ze tří synů českého knížete Vladislava I. a Richenzy z Bergu, jeho bratrem pak byl druhý český král Vladislav. Když se v roce 1223 postavil Děpolt III. proti králi Přemyslu Otakarovi I., byla Kouřim obležena a dobyta a Děpolt III. tu ztratil život. Jeho manželka s dětmi uprchla do Slezska a z českých dějin tato boční větev rodu Přemyslovců zmizela. Tehdy zaniklo i druhé kouřimské hradiště, jehož místo v této krajině zaujalo na protilehlém návrší založené město.

Sousoší dvou lvů

Z Kouřimi pochází sousoší dvou lvů, nalezené na konci 19. Století na zahradě tamního děkanství a v roce 1901 předané do sbírek Národního muzea v Praze. Tradičně se soudí, že vzniklo někdy v první polovině 13. Století (ca. 1220-1230), to znamená ještě před vznikem nového města. Proto se lze domnívat, že bylo původně bylo jeho místo na starém hradišti, popřípadě na knížecím hradě, který stával na ostrožně oproti hradišti a jeho úlohu převzal. Zde stávaly kostely sv. Klimenta a sv. Jiří. I on zanikl a snad tehdy se sousoší dostalo do města založeného patrně v době Přemysla Otakara II.

Literatura:

Miloš ŠOLLE: Knížecí pohřebiště na Staré Kouřimi – Fürstliche Begräbnisstätte in Stará Kouřim. In: Památky archeologické 50. Praha 1959, s. 353-506; Miloš ŠOLLE: Stará Kouřim a projevy velkomoravské hmotné kultury v Čechách. Praha 1966; Miloš ŠOLLE: Kouřim v průběhu věků. Praha 1981; Naďa PROFANTOVÁ: Pohřebiště elity ve Staré Kouřimi (9.-10. století). In: Petr SOMMER (ed.): České země v raném středověku. Praha 2006, s. 232-243; Petr SOMMER: Stará Kouřim. In: Pavel KOUŘIL (ed.): Velká Morava a počátky křesťanství. Brno 2014, s. 256-257.

první zmínka roku 1261

Existence středověkého města, které převzalo funkce staršího hradiště, je poprvé doložena k roku 1261, kdy město Přelouč dostalo v listině krále Přemysla Otakara II. magdeburské právo, jaké mají Kolín a Kouřim. V královské listině, kterou známe jen z formulářové sbírky, je opevnění Kouřimi dáváno spolu s kolínským za příklad.

Město bylo založeno v poloze příhodné pro obranu, na ostrožně zdvihající se na severu nad tokem Kouřimky, na jihu nad Ždánickým potokem. Městský areál má tvar písmene D s rovnou západní stranou obvodu, zatímco na východě je městský areál obloukovitě vydutý. Excentricky k jihovýchodu je umístěno v jeho nitru protáhlé, téměř obdélné náměstí, jehož podélná osa probíhá přibližné v severojižmím směru. Od severozápadního kouta náměstí vychází na sever jedna z hlavních ulic, ústící do Pražské brány. Na severozápadě u obvodové hradby bylo situováno cisterciácké proboštství, v prostoru při jihovýchodním rohu náměstí farní kostel sv. Štěpána.V utváření dispozice města, zejména ve vytyčení obdélného ústředního náměstí, jeví se již zřejmě snaha o pravidelnější rozvržení půdorysu, nicméně zde ještě zdaleka nebylo dosaženo vyspělosti příznačné pro některé mladší městské fundace. Zmíněná listina, zahrnutá do formulářové sbírky, by mohla nasvědčovat, že Kouřim byla už v raném období své existence obklopena opevněním, které ovšem bylo později zesíleno a přestavováno.

Na časný původ kamenné fortifikace v Kouřimi poukazuje zejména Pražská brána v severní části obvodu, ve vyústění ulice směřující do severozápadního kouta náměstí. Přízemím této hranolové stavby prochází průjezd, z obou stran (severní a jižní) přístupný portály rozložitých proporcí s hrotitými výškově nepříliš vypjatými záklenky. Těm jsou podloženy masivní pětiboké pásy, spočívající na pětibokých příporách přiložených k bočním stranám portálových ostění. Severní vnější průčelí brány, obrácené proti směru komunikace přicházející k městu, je po obou stranách ve své spodní části zesíleno pilíři, v nichž jsou po bocích vstupního portálu drážky pro spouštění padací mříže (podobně je řešena vstupní fronta Dolní brány v Domažlicích, pocházející z doby Přemysla Otakara II.). Poněkud těžkopádná a rozložitá forma obou portálů Pražské brány v Kouřimi i příznačné uplatnění masivních polygonálních forem naznačují, že tato fortifikační stavba vznikla ve třetí čtvrtině 13. století. Tím je přesvědčivěji datována nejstarší fáze kouřimského opevnění, jíž patrně náleží i vnitřní hradební zeď.

Literatura:

Dobroslav LÍBAL: Starobylá města v Československu. Praha 1970, s. 17; ZAP Karel Vladislav: Kouřim. In: Památky archaeologické a místopisné 1. Praha 1855, s. 149-161; OEHM Vincenc: Paměti královského města Kouřimě I. Od založení župního hradu až do začátku válek husitských (r. 1419). Praha 1894; MÁDL Karel B.: Soupis památek historických a uměleckých v království českém 1. Politický okres kolínský. Praha 1897, s. 57-70; ŠIMÁK J. V.: České dějiny I/5. Středověká kolonisace v zemích českých. Praha, 1938, s. 937-941; LÍBAL Dobroslav: Kouřim (= Poklady umění v Čechách a na Moravě sv. 57). Praha 1943; MENCLOVÁ D., 1950, s. 210; DOSTÁL O. a kolektiv, 1974, s. 211n; POCHE E. a kolektiv, 1978, s. 1221n; ŽEMLIČKA J., 1978b, s. 563; ŠOLLE M., 1981; LÍBAL D. ve spolupráci s LÍBALOVOU V., 1983, s. 8; RAZÍM V., 1986b, s. 255-266