Klášterní Skalice – Klášter cisterciáků

Historie

1357

Klášter cisterciáků

Za Karla IV. vznikl v roce 1357 i poslední cisterciácký klášter v Čechách, pojmenovaný „ad Graciam beatae Virginis“ v Klášterní Skalici na východ od Prahy. Jeho fundátorem byl Dietrich von Portitz, původem z měšťanské rodiny ze Stendalu. Stal se mnichem cisterciáckého opatství Lehnin v Braniborsku a jeho životní dráha ho přivedla do služeb císaře Karla IV. V jeho službách navštívil v roce 1352 Avignon a zúčastnil se velké Karlovy korunovační cesty do Itálie v letech 1354-1355. Od roku 1353 byl biskupem v Mindenu a od začátku roku 1360 proboštem na pražském Vyšehradě a z tohoto titulu i nejvyšším kancléřem království českého. V roce 1361 se stal arcibiskupem v Magdeburku. V této době se podílel na jednáních s Wittelsbachy, kteří vládli v braniborské marce. Do let Dietrichova episkopátu v Magdeburku spadá vysvěcení magdeburského dómu v roce 1363, jehož výstavba byla tehdy dokončena.

Dietrich z Portitz patřil k okruhu osob blízkých císaři Karlovi IV. a zjevně se těšil jeho veliké důvěře. Obsah jím vydané zakládací listiny opatství v Klášterní Skalici ze dne 13. října 1357 známe z papežské konfirmace, do níž byl její text převzat. Mimo jiné tehdy Dietrich z Portitz svému novému klášteru věnoval 2000 kop grošů na stavbu. Listinou ze dne 12. listopadu téhož roku potvrdil fundaci pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Odtud víme, že základní kámen kláštera položil olomoucký biskup Jan za účasti samotného císaře Karla IV. a mnoha duchovních a světských hodnostářů. Bulou z 12. prosince 1357 potvrdil v Avignonu fundaci papež Innocenc VI.

V listině ze dne 8. listopadu 1400 vzal král Václav IV. klášter do své ochrany a odpustil mu na dvacet let berni a jiné poplatky s tím, aby dávky vybírané od poddaných věnoval na své stavby. V listině z téhož dne Václav IV. věnoval jako příspěvek k dokončení skalického kláštera z královské urbury v Kutné Hoře 4 hřivny pražských grošů týdně. V roce 1419 král Václav IV. osvobodil klášter od berní na dalších dvacet let. Ale už v dubnu 1421 bylo nedaleko od Klášterní Skalice položené město Kouřim obsazeno husity a lze předpokládat, že tehdy došlo i na klášter ve Skalici.

Z někdejšího kláštera se zachoval pilíř, který stával v křížení klášterního kostela, dále část zdiva klášterního chrámu a nevelké části konventní budovy. I tyto skromné pozůstatky vypovídají o tom, že klášterní kostel měl transept a jeho závěr měl při nejmenším střední část provázenou bočními loděmi. Nelze ani vyloučit, že tu byl zamýšlen ochoz s věncem kaplí.

Na každý pád se ve Skalici stavělo z pečlivě opracovaných kvádrů a z kamenných dílců. Profilace pilíře, v níž hraje dominantní roli masívní stlačený hruškovec, připomene dílo pražské katedrály. Jinými slovy řečeno – fundace jedné z předních osobností z nejbližšího okruhu císaře Karla IV. se vázala k výsostné stavbě vyrůstající pod patronátem samotného císaře – ke katedrále sv. Víta na Pražském hradě.