Klášter – Klášter cisterciáků

Historie

1144 - 1420

Klášter cisterciáků

Cisterciácký klášter Pomuk či Nepomuk (osada ležící na jeho někdejším místě nese jméno Klášter a je vzdálena jeden a půl kilometru severně od městečka Nepomuk), byl založen v letech 1144-1145. Nový konvent sem přišel z cisterciáckého opatství ve franckém Ebrachu. Fundátor kláštera není z písemných pramenů znám. Předpokládá se však, že se na fundaci podílel kníže Vladislav II.

Na počátku husitské revoluce, v dubnu roku 1420, byl klášter dobyt a vypálen. V následném období konvent už jen živořil a v 16. století zanikl. Na troskách kláštera vyrostla vesnice, přičemž ke stavbám bylo používáno zdivo z rozebíraných ruin klášterních budov.

Z někdejšího nepomuckého kláštera se kromě porůznu roztroušených fragmentů a jednotlivých architektonických článků dochovaly jen nevelké zbytky středověkých staveb ve střední části obce.

V usedlosti čp. 39 (je situována ve východní části jižního boku návsi), doposud stojí z velké části dochovaný pozdně románský patrový dům. Nevíme však, jakému účelu původně sloužil. Pochází pravděpodobně z doby kolem let 1220-1230. K jiné románské stavbě, která je jádrem budovy mlýna položeného na jižním okraji vesnice, se v pravém úhlu pojilo veliké stavení, jehož obvodové zdivo se doposud zčásti dochovalo. Spatřujeme v něm okna se šikmo rozevřenými špaletami a půlkruhovými záklenky. Pozůstatkem další klášterní budovy je i velká část ohradní zdi místního hřbitova. Při jejím jihozápadním nároží je na její jižní straně dochován portál. Do pravoúhlých ústupků členících jeho ostění jsou po obou stranách vloženy sloupky, přepásané v místě, kde počíná záklenek, talířovými prstenci. Zatímco vnější hrana ostění přechází v hrotitou archivoltu, na vnitřní hranu navazuje v záklenku vlys tvořený plynulou vlnovkou konvexních obloučků. V užití bizarně deformovaného vlysu projevuje se tu ještě románské tvarosloví. Plastickým vyvinutím tvarů i jejich charakterem hlásí se nicméně tento portál do doby kolem roku 1230 nebo do třicátých let 13. století, kdy se nastupující gotický styl prosazoval i na jiných stavbách v českých zemích (např. Klášter Hradiště, kapitulní síň v Oseku, ambit na Velehradě aj.).

Kromě dosud stojících pozůstatků středověkých staveb, vypovídají o stavebním vývoji kláštera porůznu rozptýlené fragmenty architektonických článků (zčásti je nacházíme ve vesnici samotné, dílem jsou zazděné do jednotlivých zdejších stavení, řada článků byla soustředěna v muzeu v Nepomuku) i výsledky výkopů, které byly v obci provedeny.

Snad ještě ze 13. století pocházejí fragmenty kamenných válcových přípor a dochované fiály, kterými byly kdysi završeny opěrné pilíře dnes neznámé sakrální stavby. Výkopy byly zjištěny i pozůstatky mozaikových dlažeb, vyskládaných z keramických dlaždic různých tvarových typů. Už v poslední třetině 13. století se v Nepomuku neužívala pálená hlína jen na dlažby, ale byly z ní zhotovovány i architektonické články. Při archeologickém výzkumu V. Mencla bylo odkryto zdivo s osazenými příporami z terakotových dílců. Z terakoty byla vyráběna i klenební žebra a dílce ostění, zdobené plastickými hvězdicemi nebo listy (jsou uloženy v muzeu v Nepomuku). S obdobným použitím terakotových prvků se v českém prostředí se-tkáváme v cisterciáckém klášteře ve Zlaté Koruně. Ze zachovaných pozůstatků je zřejmé, že stavební aktivita v Nepomuku neustala po celé 13. století. Její ohlas lze rozpoznat v širokém okolí na menších stavbách.

Obrázky

Klášter u Nepomuku. Bývalý cisterciácký klášter. Portál v ohradní zdi hřbitova.