Kladruby – Klášter benediktinů

1115 - poč. 14. století

Klášter benediktinů

K benediktinským klášterům založeným v Čechách panovníkem se zařadil i klášter v Kladrubech, pro jehož vznik bylo zvoleno místo na trase staré cesty, vedoucí od Prahy do plzeňské pánve a dále k zemské hranici u Přimdy. K roku 1115 se hlásí fundační listina knížete Vladislava I., která je však falzem ze 13. století. Zprávu o jeho vzniku přináší Kosmova kronika v líčení smrti českého knížete Vladislava I. (1109–1117, 1120–1125, † 12. dubna 1125): „Byl pohřben v kostele svaté Panny Marie v Kladrubech, jejž sám vystavěv Kristu a jeho matce, hojně nadal všemi kostelními potřebami a založil tam velmi znamenité opatství.“ Darovací listinu klášteru vydal i kníže Soběslav II. v roce 1177, listiny českého knížete Bedřicha, datované roky 1183 a 1186, jsou patrně pozdějšími falzy. Původní konvent přišel do Kladrub z některého již existujícího českého kláštera, ale už v roce 1117 sem byli uvedeni benediktini z kláštera Zwiefalten ve Švábsku, založeného otcem Richenzy z Bergu, která se stala manželkou českého knížete Vladislava I. Ti se však dostali do konfliktu s místními mnichy a Kladruby nakonec opustili. Znovu byl učiněn pokus o osazení Kladrub ze Zwiefalten v letech 1120–1125, až nakonec byl v roce 1130 opatem v Kladrubech zvolen mnich Berthold, původem ze Zwiefalten. V roce 1202 se odehrála ve zdech kladrubského kláštera významnáudálost – řezenský biskup Konrád tu totiž pokřtil za přítomnosti bavorského vévody Ludvíka a řady dalších hostů syna Přemysla Otakara I., který dostal jméno Vratislav. Důležitým mezníkem v dějinách kláštera bylo svěcení v roce 1233, konané za přítomnosti krále Václava I. a řady dalších hostů.

Archeologickým výzkumem byly v areálu někdejšího kláštera v Kladrubech odkryty nevelké pozůstatky malého kostela, který měl obdélnou loď a závěr v podobě apsidy. Ten vznikl asi ještě v době před založením kláštera. Místo, na němž stál, bylo zčásti protnuto obvodovou zdí gotického chóru klášterního kostela. Další, a to co do rozměru podstatně větší stavba s apsidou na východě, vznikla po jižním boku nejstarší svatyně.

Ve zdivu stávajícího klášterního chrámu lze identifikovat součásti někdejší románské stavby. Tak se z části dochovalo obvodové zdivo jižní boční lodi, v blízkosti západního průčelí zesílené tak, že jeho líc poněkud vystupovala do popředí z obvodového obrysu kostela. V trojlodí jsou v jádře původní i pilíře a oblouky mezilodních arkád. Nad jižní arkádou se dochovalo románské zdivo až do úrovně vrcholu pultové střechy nad jižní boční lodí. V západním průčelí a na severu bylo obvodové zdivo při barokní přestavbě chrámu znovu vystavěno na starších románských základech, přičemž tu byly druhotně používány románské kvádry. Totéž platí i o zdivu severního ramene transeptu. Obvodové zdivo jižního ramene příčné lodi, a to jak na jižní straně, tak na západě a východě, náleží z velké části původní románské stavbě. Na transept navazoval na východě trojdílný závěr, jehož střední část odpovídala šíři hlavní lodi, a boční části byly úzké podobně jako postranní lodě v trojlodí. Jak byly jednotlivé části chrámového závěru na východě ukončeny, nevíme. Je pravděpodobné, že střední díl závěru byl delší než jeho díly boční. Otázkou zůstává, jakou podobu měly a jak byly situovány věže, které jsou vyobrazeny při transeptu na vedutách, zachycujících stav klášterního kostela před velkou barokní přestavbou. Stejně tak není jisté, zda v Kladrubech nebylo původně zamýšleno dvouvěžové západní průčelí (nasvědčovalo by tomu snad zesílení vnější obvodové zdi na jižním boku kostela), popřípadě zda se nepočítalo s věžovitou nástavbou nad křížením. Není žádné indicie, která by nasvědčovala, že jednotlivé lodě a transept byly zaklenuty. Druhotně použitý dílec hranolového žebra, zjištěný ve zdivu, by mohl nasvědčovat, že se v Kladrubech klenulo – nejspíše to mohlo být v závěrové části chrámu.

V trojlodí kladrubského kostela je celkem šest dvojic pilířů (nepočítáme-li pilíře křížení), na nichž spočívá sedm půlkruhových oblouků mezilodních arkád. Ty jsou vypínány pásy spočívajícími na masivních půlválcových příporách, které přiléhají k bokům arkádových pilířů. Tomuto utváření mezilodních pilířů v Kladrubech není nepodobný pilíř a polopilíře nesoucí čelo tribuny románského kostela v Potvorově.

Z výzdobných součástí románského kostela v Kladrubech se dochovala i část obloučkového vlysu s nad ním probíhajícím zubořezem na vnější líci obvodové zdi jižní boční lodi, a to na jejím východním konci, kde je zakryta podstřeším přiléhající přístavby. Zde je patrna i část původního románského okna s půlkruhovým záklenkem a profilovaným ostěním. Dále se dochovaly drobné kamenné fragmenty se zlomky palmetového motivu. To vše je ale příliš málo na to, aby šlo bezpečněji určit dobu vzniku kladrubského chrámu. Tyto formy byly používány jak v průběhu 12. století, tak ještě i v prvních desetiletích století třináctého. Sám bych se proto domníval, že velký klášterní kostel v Kladrubech nevyrůstal jen ve druhé třetině 12. století, ale spíše v poslední třetině 12. a v prvních desetiletích 13. století, přičemž mezníkem tu bylo již zmíněné svěcení v roce 1232 za přítomnosti krále Václava I. Ve své době bylo vedle stavby klášterů v Nepomuku a v Plasích dílo kláštera v Kladrubech největším v západočeském regionu. Není proto třeba pochybovat o tom, že mělo nemalý vliv na podobu v téže době vyrůstajících vesnických kostelů, mezi nimiž vyniká kostel v Potvorově. Upřesnění doby jejich vzniku by mohlo zpětně vést i k ověření datace stavební činnosti v Kladrubech.

Literatura:

Bernhard GRUEBER: Die Kunst des Mittelalters in Böhmen I. Wien 1871, s. 26-28; Jaroslav KAMPER / Zdeněk WIRTH: Soupis památek historických a uměleckých v království českém 30. Politický okres stříbrský. Praha 1908, s. 102-136; Václav NOVOTNÝ: Začátky kláštera kladrubského a jeho nejstarší listiny (= Rozpravy České akademie věd a umění tř. I, č. 79). Praha 1932; Anežka MERHAUTOVÁ: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 139-141; Erich BACHMANN: Vorromanische und romanische Architektur in Böhmen. In: Erich BACHMANN (ed.): Romanik in Böhmen. Geschichte, Architektur, Malerei, Plastik und Kunstgewerbe. München 1977, s. 79; Václav MENCL / Klára BENEŠOVSKÁ / Helena SOUKUPOVÁ: Předrománská a románská architektura v západnícvh Čechách. Plzeň 1978, s. 29-30; Pavel VLČEK / Petr SOMMER / Dušan FOLTÝN: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 288-296; Karel NOVÁČEK a kol.: Kladrubský klášter 1115--1421. Osídlení – architektura – artefakty. Plzeň bez data; CDB I, č. 390, s. 393--403; Václav NOVOTNÝ: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha 1913, s. 693--695.

poč. 14. století

Klášter benediktinů

Rozsáhlejší stavební práce proběhly ve 14. století v Kladrubech, písemné zprávy o nich však téměř nemáme. Snad s nimi souvisela odpustková listina z roku 1300, podle níž mohli získat odpustky věřící, kteří přispějí ke stavbě a opravě klášterního kostela („ad structuram, edifi cationem et restaurationem dicte ecclesie …“). Přestavba se dotkla románského trojlodí – tady byla znovu vyzděna jeho severní boční strana, a to na starých románských základech, a stejně tak i západní průčelí. Je možné, že až při gotické přestavbě bylo trojlodí zaklenuto, jisté to ale není. Výrazně se proměnil závěr chrámu. Jeho střední část byla prodloužena na 38 metrů a byla ukončena polygonálně na sedmi stranách dvanáctiúhelníka. Po bocích této vysoké a dlouhé střední části závěru pak vyrostly nižší, rovněž polygonálně ukončené části, dlouhé 17 metrů. Vznikl tu tedy stupňovitý trojdílný závěr, ne nepodobný tomu, jaký byl v českém prostředí zbudován v případě kostela sv. Tomáše kláštera augustiniánů-eremitů na Malé Straně v Praze.

Po jižním boku nové závěrové části klášterního kostela v Kladrubech pak vyrostla gotická kaple s polygonálně ukončeným presbytářem a lodí založenou na kvadratickém půdorysu. V lodi bylo na straně přivrácené k presbytáři zamýšleno sklenutí s použitím trojpaprsků. V jižním okně presbytáře byla původně kružba, v jejímž vzorci byly uplatněny sférické trojúhelníky, jaké byly používány ještě ve třetí čtvrtině 14. století. O bohaté vnitřní výbavě kladrubského kostela vypovídá nález čtrnácti set opukových fragmentů. Jsou to zlomky menších architektonických dílců, jako byly fiály, součásti panelace, kružby a podobně, a jsou zde dokonce zastoupeny fragmenty figurální. Nelze již dnes rozhodnout, zda to jsou pozůstatky sanktuária, popřípadě náročně utvářených náhrobků či jiných součástí chrámového vybavení. Vesměs tu jde o kvalitní kamenickou práci pocházející nejspíše z pozdního 14. a raného 15. století.

Literatura:

Pavel VLČEK / Petr SOMMER / Dušan FOLTÝN: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 288-296; Karel NOVÁČEK a kol.: Kladrubský klášter 1115--1421. Osídlení – architektura – artefakty. Plzeň bez data.