Kamenz – Klášter františkánů-observantů

1493

Horní Lužice

Klášter františkánů-observantů

Zcela novou fundací Vladislava Jagellonského byl klášter v hornolužickém Kamenzi. Jeho zakládací listinu vydal král v Budíně dne 3. března roku 1493. Mniši přísné řehole františkánů-observantů sem byli povoláni z kláštera v jihočeské Bechyni, který patrně v roce 1490/91 obnovil tehdejší majitel bechyňského panství Zdeslav ze Šternberka († 1502). Soudí se, že bechyňští Šternberkové se podíleli i na fundaci v Kamenzi. Od Ladislava ze Šternberka († 1521), kancléře českého království a pána na Bechyni dostal klášter v Kamenzi v roce 1518 vzácný dar — relikvii sv. Anny.

Už volba řehole pro tento jediný klášter založený samotným Vladislavem Jagellonským je výmluvnou výpovědí. V Čechách, kde se velká část šlechty i obyvatelstva hlásila k utrakvismu, to byli právě františkáni-observanti, kteří usilovali o obnovu tradiční katolické víry. Fundací kláštera tohoto řádu dal král Vladislav najevo, jaké jsou jeho osobní sympatie. Příznačná je i volba mateřského kláštera. Za povoláním mnichů z české Bechyně stálo snad nejen osobní pouto bechyňského pána k Vladislavovi Jagellonskému, ale i panovníkova snaha o posílení vazeb české země k obojí Lužici, které se v letech husitských válek a v desetiletích následujících značně uvolnily. Zdá se, že tento „český“ a „zeměpanský“ tón nové fundace byl takto v Lužici i vnímán, a to ne příliš příznivě.

Základní kámen ke stavbě klášterního kostela sv. Anny v Kamenzi položil zemský fojt v Horní Lužici Zikmund z Vartenberka 20. května roku 1493. Pro nový klášter bylo zvoleno místo na severní straně za starým obvodem města, kde došlo k rozšíření Kamenze o novou plochu, k jejíž ochraně byla budována masivní hradba. K průběhu stavby nového kláštera jsou jen velmi sporé zprávy. K roku 1499 se zmiňuje svěcení kostela, nad jeho triumfálním obloukem byl kdysi údajně letopočet 1512. Předpokládá se, že tehdy mohl být hotov chór a následně k němu bylo dostavěno síňové trojlodí. Protože architektonické formy užité v presbytáři i v trojlodí jsou velmi podobné, nebyl asi mezi vznikem obou částí kostela velký časový odstup.

Z někdejšího františkánského kláštera v Kamenzi zůstal do dnešních dnů dochován jen klášterní kostel, jehož stavba je navenek jen prostá. Polygonálně ukončený presbytář a trojlodí člení na vnějšku jednoduché opěráky. Bohatěji utvářený je jen západní štít lodi modelovaný třípatrovou slepou arkaturou a završený nástavcem. Byl proveden z cihel odlišujících se svou barevností od omítaného lomového kamene, z něhož je jinak kostel zbudován. Veškeré členící prvky jsou tu ale provedeny z tesaného pískovce.

Klenba v presbytáři i ve všech třech lodích vytváří síť z dvojic paralelně probíhajících žeber, tak jak to kdysi uplatnil Petr Parléř v chóru katedrály sv. Víta v Praze. V době, kdy byl kostel v Kamenzi budován, byl ovšem tento klenební typ již zdomácnělý i v Horní Lužici, kde byl mimo jiné použit při sklenutí dómu v Budyšíně. V jižní řadě pilířů v trojlodí kostela v Kamenzi je na třetím pilíři od východu kamenická značka, která je klíčem k autorskému určení této stavby. Přichází totiž opětně na svorníku klenby kostela v Gödě (okres Budyšín), kde je provázena nápisem „WOLFF HRABISCH“. Ten je patrně totožný s mistrem označeným jako „Wollff zu Komicz und czu Bauczen im den nider Laußnicz landt“, jenž se zúčastnil v roce 1518 sněmu kameníků z Čech, Lužice a Saska v Annabergu.

Uvnitř kostela františkánů-observantů v Kamenzi se nacházel letner, z něhož se snad dochoval portál přemístěný na jižní stranu presbytáře. Už v letech 1512—1520 bylo pořízeno vnitřní vybavení kostela, ze kterého se dodnes zachovalo pět křídlových oltářů a přinejmenším zbytky jednoho dalšího retáblu. Hlavní oltář byl pravděpodobně nadací Ludvíka Jagellonského, jak by tomu nasvědčovaly alianční znaky Ludvíka a jeho manželky Marie Habsburské na predele. Hlavní oltář byl zasvěcen svaté Anně, jejíž relikvie klášter obdržel. Svatá Anna byla uctívána jak v rodě Jagellonců (jméno Anna dostala při křtu jediná dcera Vladislava Jagellonského), tak i v panovnickém domě habsburském a také v rodě s Jagellonci spřízněných Wettinů. Platila mimo jiné jako ochránkyně a patronka snoubenců a manželů. Hlavní oltář u františkánů observantů v Kamenzi mohl být, jak tomu nasvědčuje i alianční erbovní spojení na predele, zřízen v souvislosti se sňatkem Ludvíka a Marie Habsburské.

Literatura:

Nadační listina Vladislava Jagellonského z 3. března 1493 – srov.: Hermann KNOTHE (ed.): Urkundenbuch der Städte Kamenz und Löbau. In: Otto Posse, Hubert HERMISCH: Codex diplomaticus Saxoniae Regiae. II. Hauptteil. Bd. VII. H. 2. Leipzig 1883, Nr. 173; Bernard WALTER: Kamenz als kultisches und künstlerisches Zentrum der Oberlausitz um 1500. In: Beiträge zur Heimatkunde der Westlausitz. Heft 9. Kamenz 1999s. 3-20; Katja Margarethe MIETH: Verflechtung östlicher und westlicher Elemente: Bemerkungen zur Ausstattung des Franziskanerobservantenklosters St. Anna in Kamenz (Oberlausitz). In: Dietmar POPP/Robert SUCKALE (ed.): Die Jagiellonen. Kunst und Kultur einer europäischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit. Nürnberg 2002, s. 167, 175 (pozn. 1); Marius WINZELER: Horní Lužice a její umělecké vazby k Čechám, Slezsku a Sasku v pozdním středověku – přehled. Die Oberlausitz und ihre künstlerischen Verbindungen zu Böhmen, Schlesien und Sachsen im ausgehenden Mittelalter. Ein Überblick. In: Alena MARTYČÁKOVÁ (red.): Podzim středověku. Vyhraňování geografických teritorií, městská kultura a procesy vzniku lokálních uměleckých škol ve střední Evropě 15. století. Sborník příspěvků přednesených na mezinárodním sympoziu konaném v rámci výstavního projektu „od gotiky k renesanci“ (14. října 1999 – 12. března 2000), zaměřeného na umění a hmotnou kulturu Moravy a Slezska v závěru středověku a na počátku novověku. Brno 2001, s. 159.