první pol. 13. století

Jihlava

Kostel sv. Jakuba

Kostel spravovaný želivskými premonstráty byl vysvěcen olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburka, jak vyplývá z jeho listiny vydané v Jihlavě 31. května roku 1257.

Trojlodí kostela je řešeno jako síň s věžemi nad západními poli bočních lodí, vytvářejícími tak na západě dvouvěžové průčelí. Na východě navazují na boční lodě krátké pravoúhlé závěry, na střední loď pak delší, pětiboce ukončený presbytář, při jehož jižní straně je na východ od jižního bočního závěru položena obdélná sakristie.

V severní a jižní zdi síňového trojlodí se dochovaly portály s ostěním členěným po obou stranách pravoúhlým ústupkem, do něhož byl vložen sloupek. Záklenky obou portálků jsou ještě půlkruhové. Na hlavicích sloupků severního portálku, který nebyl dotčen při novodobé obnově kostela, spatřujeme primitivní listový dekor.

V severní zdi trojlodí se ve druhém poli od východu zachovalo zazděné, hrotitě ukončené okno s dvoudílnou kružbou, jejíž obě části nahoře končí v hrotitých obloučcích nesoucích kruh vložený do záklenku. Ze situace okna je zřejmé, že trojlodí bylo od počátku založeno jako síňové. Rozměrný portál v ose západního průčelí byl obnoven při novodobé rekonstrukci.

Původní stavbě 13. století náleží dále oblouky, kterými se jednotlivé lodě na východě otevírají do presbytáře a do bočních závěrů. Oba postranní závěry mají křížové klenby, jejichž těžká žebra, v podstatě hranolová s vyžlabenými hranami, spočívají v koutech na konzolách v podobě obrácených jehlanců ukončených krycími deskami.

Presbytář sestává ze dvou téměř kvadratických polí s křížovými žebrovými klenbami a pětibokého závěru, sklenutého paprsčitě. V koutech u triumfálního oblouku nasedá klenba na velmi krátké hranolové přípory opatřené abakem. Na rozhraní polí však již nesou klenbu svazkové přípory se třemi válcovými dříky, z nichž střední je mohutnější než boční. Všechny dříky přípor končí prostými kalichovitými hlavicemi nesoucími abaky. Na nich teprve spočívají nízké bloky náběžních štítků, odkud vybíhají klenební žebra. V koutech závěru nesou klenbu jednoduché přípory s válcovými dříky. Vysoká, hrotitě ukončená okna závěru mají dvoudílné kružby s hůlkovitými profily. Jejich oba díly končí hrotitými obloučky, nesoucími do hrotitého okenního záklenku vložený kruh. Na vnější straně zpevňují korpus presbytáře opěrné pilíře.

K jižnímu boku presbytáře se pojí sakristie sklenutá dvěma křížovými klenbami, jejichž žebra hranolového profilu s vyžlabenými hranami koření v blocích náběžních štítků spočívajících na konzolách. Slohově nejstarší součástí kostela sv. Jakuba jsou zjevně severní a jižní portály sinového trojlodí. Protože se odlišují od jiných částí stavby, lze je pokládat i za časově nejstarší, asi ještě z doby před polovinou či z poloviny 13. století. Architektura presbytáře, jehož prostor je ještě rozložitý a nepříliš vznosný, je již v dílčích formách poznamenána rejstříkem západoevropské gotiky. Odtud jsou převzaty subtilní svazkové přípory a okna s kružbami, která mají vzorec (kruh nad dvěma hrotitými obloučky), jaký se v německém prostředí ujal už ve druhé čtvrtině 13. století (kostel P. Marie v Trevíru, kostel sv. Alžběty v Marburku) a velmi záhy se objevil i na Moravě v oknech presbytáře klášterního kostela cisterciaček v Tišnově (cca 1233-1240). Skutečnost, že stejná kružba byla užita i v okně severní zdi trojlodí prozrazuje, že jeho obvodové zdi byly dokončeny současně s presbytářem. Zatímco presbytář se v podstatě dochoval v původní podobě, bylo trojlodí později přestavěno.

Literatura:

GRUEBER Bernhard: Die Kunst des Mittelalters in Böhmen 2. Wien 1874, s. 37-39; PROKOP August: Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Wien 1904, s. 310-312; BACHMANN Erich: Sudentenländische Kunsträume im 13. Jahrhudert (= Beiträge zur Geschichte der Kunst im Sudeten- und Karpathenraum Bd. 3). Brünn / Leipzig 1941, s. 48-49; LÍBAL Dobroslav: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha 1948, s. 38-39, 267; ŠAMÁNKOVÁ Eva, 1950, s. 164, 170; BARTUŠEK Antonín, 1960, s. 24n; LÍBAL Dobroslav, 1984, s. 153; NEJEDLÝ V., 1984, s. 385-391; KUTHAN Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely. Vimperk 1994, s. 155-158.

16. století

Kostel sv. Jakuba

Někdy se soudí, že síňové trojlodí kostela sv. Jakuba bylo sklenuto v pozdním 15. století, jisté to ale není. Do doby pozdní gotiky náleží vestavba zpěvácké kruchty do západního pole jižní boční lodi, k severnímu boku trojlodí byly v letech 1509 a 1513 přistavěny menší kaple. Šlo tu tedy o práce a doplňky menšího rozsahu, které charakter starého chrámu výrazně neproměnily. K výzdobě kostela patřila do kamene tesaná skupina Olivetské hory, pocházející patrně z let 1480-1490, jejíž tvůrce signoval své dílo na temeni hlavy sv. Jakuba iniciálami N. V. Z konce 15. století pochází i dřevěná socha sv. Jakuba Většího v nadživotní velikosti.

Literatura:

Rudolf URBÁNEK: České dějiny III/2. Věk poděbradský II. Praha 1918, s. 390-392; Renata PISKOVÁ a kolektiv: Jihlava. Praha 2009, s. 189-192; Antonín KALOUS: Matyáš Korvín (1443-1490). Uherský a český král. České Budějovice 2009, s. 143-144; Petr KROUPA: Farní kostel sv. Jakuba Většího v Jihlavě. In: Kaliopi CHAMONIKOLA (ed.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. II. Brno. Brno 1999, s. 113-115; Bohumil SAMEK: Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha 1999, s. 85; Kaliopi CHAMONIKOLA: Mistr N.V., Olivetská hora ze sv. Jakuba v Jihlavě. In: Kaliopi CHAMONIKOLA (ed.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. II. Brno. Brno 1999, s. 353-355; Milena BARTLOVÁ: Středověká architektura a umění. Výtvarné umění. In: Renata PISKOVÁ a kolektiv: Jihlava. Praha 2009, s. 242-243; Kaliopi CHAMONIKOLA: Sv. Jakub Větší. In: Kaliopi CHAMONIKOLA (ed.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. II. Brno. Brno 1999, s. 372-374; Milena BARTLOVÁ: Středověká architektura a umění. Výtvarné umění. In: Renata PISKOVÁ a kolektiv: Jihlava. Praha 2009, s. 240; Eva ŠAMÁNKOVÁ: Jihlava. Praha 1955, s. 18-19; Bohumil SAMEK: Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha 1999, s. 91-95; Bohumil SAMEK: Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha 1999, s. 95, obr. 120; Jakub VÍTOVSKÝ: Nástěnnná malba v kostele Nanebevzetí Panny Marie při klášteře minoritů v Jihlavě. In: Kaliopi CHAMONIKOLA (ed.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. II. Brno. Brno 1999, s. 222-223; Jakub VÍTOVSKÝ: In: Kaliopi CHAMONIKOLA (ed.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. II. Brno. Brno 1999, s. 224-225; Bohumil SAMEK: Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha 1999, s. 101-102; Bohumil SAMEK: Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha 1999, s. 69