Jihlava – Klášter minoritů

pol. 13. století

Klášter minoritů s kostelem Panny Marie

Minoritský klášter v Jihlavě je situován na západním okraji města při obvodové hradbě, v sousedství brány Matky boží. Kostel minoritů je svou hloubkovou osou orientován v severojižním směru. Sestává z bazilikálního trojlodí, transeptu a presbytáře.

Původní stavbě presbytáře, orientovaného k jihu, náleží tři obdélná klenební pole, zatímco polygonální závěr je dílem pozdější přestavby. Před touto úpravou měl presbytář patrně půdorys protáhlého obdélníku. Jeho tři původní pole, oddělená od sebe hranolovými meziklenebními pásy, jsou sklenuta křížovými klenbami s pětibokými žebry, která spočívají na nosnících osazených vysoko v obvodových zdech. Na rozhraní polí mají tyto nosné články podobu krátké příporky, jejíž válcový dřík spočívá na podložené konzolce a je ukončen hlavicí. K ní jsou z obou stran připojeny další hlavice, které již nejsou podloženy příporkou. Seskupení hlavic ukončují krycí desky, nesoucí náběhy žeber a meziklenebních pásů.

V severozápadním a jihozápadním koutě presbytáře, stejně jako na rozhraní jeho východního obdélného pole a pětibokého pozdějšího závěru, spočívají náběhy žeber na konzolách, které mají podobu kalichovitých hlavic ukončených krycími deskami. V západní zdi presbytáře je trojdílné sedile s trojlistými záklenky, spočívajícími na sloupcích s talířovitými patkami, válcovými dříky a kalichovitými hlavicemi zdobenými plastickým dekorem (jazykovité listy stočené ve vrcholu do bobulí, zoomorfní motiv). Hrotitě ukončené ostění portálu do křížové chodby, osazeného rovněž v západní zdi chóru, zdobí řada drobných jehlanečků, sevřená z obou stran oblounovými profily.

Křížení se otevírá do bočních polí transeptu, do presbytáře i hlavní lodi těžkými, hrotitě vyklenutými oblouky. Nad křížením je situována osmiboká věžice. Křížové klenby příčné lodi mají pětiboká masívní žebra, spočívající na nosných článcích osazených vysoko v obvodových zdech. Každá loď bazilikálního trojlodí měla původně po třech klenebních polích. Hlavní loď, jejíž prostor působí rozložitým a statickým dojmem, se do bočních lodí na obou stranách otevírá arkádami. Jejich těžce rozepjaté, nepatrně za- hrocené oblouky spočívají na nízkých a mohutných hranolových pilířích. Hranolové meziklenební pásy oddělují v hlavní lodi jednotlivá klenební pole, která mají křížové klenby s pětibokými žebry. Jejich náběhy spočívají na nosnících, osazených v obvodových zdech ve výši, v níž jsou vrcholy arkádových oblouků. Na rozhraní polí mají nosné články podobný tvar jako na rozmezí jednotlivýchnobdélných polí presbytáře. V koutech hlavní lodi jsou pak jen jednoduché konzolky v podobě kalichovitých hlavic ukončených abaky. Všechny hlavice nosných článků v hlavní lodi zdobí jazykovité listy, zavinuté ve vrcholu do bobulí nebo stylizované vegetabilní motivy.

V bočních lodích jsou křížové, kopulovitě vyduté klenby bez žeber, oddělené meziklenebními pásy. Portál ve východní zdi trojlodí má ostění profilované výžlabky a oblouny, provázenými dvěma řadami drobných jehlanců.

Na severu byla před hlavním průčelím lodi situována předsíň, jak tomu nasvědčují pozůstatky patrné v této části stávající stavby. K západnímu boku klášterního kostela přiléhá konvent, jehož nejstarší částí je jižní křídlo. Ve východní části tohoto stavení ležela kapitulní síň, sklenutá čtyřmi křížovými klenbami na střední polygonální sloup. K nádvorní (tj. severní) zdi jižního křídla se pojilo jižní rameno ambitu. Jeho původní stavbě náleží těžké hranolové pilíře, nesoucí dříve z cihel vyzděné oblouky, jimiž se křížová chodba otevírala do rajského dvora.

Minoritský kostel v Jihlavě náleží ve střední Evropě k nejstarším klenutým stavbám mendikantů, jejichž řádové předpisy použití kleneb omezovaly. Kombinace žebrových kleneb v hlavní lodi a bezžeberných v lodích bočních, s níž se tu setkáváme, objevuje se, byť i nepříliš často, i na jiných středoevropských stavbách (v druhé polovině 12. století v trojlodí klášterního kostela v Heiligenkreuzu, ve 13. století v kostele minoritů ve Steinu an der Donau a v trojlodí dominikánského kostela v Kremži). Dlouhý chór jihlavského kostela patřil patrně k prvním dlouhým presbytářům, které se v následných desetiletích staly u staveb mendikantských řádů velmi oblíbené. Užití příčné lodi, jak se s tím u minoritů v Jihlavě setkáváme, je u mendikantského kostela poměrně vzácné, a lze proto přijmout soud, že se tak mohlo stát snad pod vlivem chrámových staveb cisterciáckých.

Ve svém celku je stavba jihlavského minoritského kostela velmi robustní a masívní. Hmota obvodového zdivá je nedotčena členěním, arkády v trojlodí působí dojmem, že vznikly pouhým vyříznutím v bloku zdi. Rytmus arkád je pomalý a těžkopádný, klenby těžce spočívají na obvodových zdech a v bočních lodích nemají dokonce ani klenební žebra. Proporcionalita celé stavby je rozložitá a nevznosná. Těmito rysy je kostel jihlavských minoritů pevně spjat s tradicí středoevropské románské architektury. Pro tyto rysy byl v literatuře dáván v bezprostřední souvislost s trojlodím minoritského chrámu ve Steinu an der Donau, dokončeným patrně do roku 1264, kdy je ve Steinu doloženo svěcení. Oproti jihlavské stavbě je však kostel ve Steinu patrně mladší. Nepodobné není minoritskému kostelu v Jihlavě svým celkovým výrazem ani trojlodí kostela v Laa an der Thaya v Dolním Rakousku.

Architektonické články jsou v nitru kostela jihlavských minoritů jen aditivně připojeny k blokům inertního, členěním nedotčeného zdivá. Jejich podoba i plastický charakter prozrazují, že minoritský kostel v Jihlavě se ještě, alespoň v ohlasu, váže k nejstarší vlně středoevropských gotických staveb. Forma klenebních nosníků je v podstatě obměnou a variací článků, s jakými se setkáváme na stavbách té vlny gotické architektury, kterou reprezentuje jižní křídlo křížové chodby cisterciáckého kláštera ve švábském Maulbronnu (klenební nosníky v osách šestidílných klenebních polí) či ve franckém Ebrachu (nosné články kleneb v lodi kaple sv. Michaela). Motiv droboučkých jehlanečků, užitých na portálech jihlavského kostela, přichází rovněž na stavbách zmíněné slohové vlny (např. na žebrech kleneb velkého refektáře v Maulbronnu) a setkáváme se s ním i v českých zemích (fragmenty klenebních žeber z kláštera Hradiště nad Jizerou a z Kouřimi, ambit na Velehradě, stavební články z hradu Lukov a aj.).

S ohledem na slohové i historické souvislosti lze soudit, že kostel minoritů v Jihlavě vznikl buď krátce před polovinou nebo v samotné půli 13. století, a patří tak k nejstarším stavbám mendikantských řádů v českých zemích.

Literatura:

GRUEBER Bernhard: Die Kunst des Mittelalters in Böhmen 2. Wien 1874, s. 39-40; PROKOP August: Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Wien 1904, s. 321; DENKSTEIN Vladimír: Raně gotická architektura žebravých řádů v Čechách a na Moravě. In: Akord 2. Praha 1938, s. 24-25; BACHMANN Erich: Sudentenländische Kunsträume im 13. Jahrhudert (= Beiträge zur Geschichte der Kunst im Sudeten- und Karpathenraum Bd. 3). Brünn / Leipzig 1941, s. 53-55; LÍBAL Dobroslav: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha 1948, s. 37-38; LÍBAL Dobroslav 1949a, s. 16; ŠAMÁNKOVÁ Eva, 1950, s. 162; BARTUŠEK Antonín, 1960, s. 28; MENCL Václav, 1960a, s. 24, 26; LÍBAL D., 1961a, s. 774; BACHMANN Erich, 1969, s. 81; BENÁKOVÁ Helena, 1974, s. 69; KROUPA P., 1983b, s. 18-19; LÍBAL Dobroslav, 1984, s. 153; NEJEDLÝ V., 1984, s. 385-391; KUTHAN Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely. Vimperk 1994, s. 155-158; FOLTÝN Dušan a kolektiv: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 345-350; LÍBAL Dobroslav: Gotická architektura. In: CHADRABA Rudolf (ed.): Dějiny českého výtvarného umění I/1, Praha 1984, s. 153; KUTHAN, Jiří: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města. Hrady. Kláštery. Kostelys. s. 158–163.

poč. 16. století

Klášter minoritů s kostelem Panny Marie

Presbytář minoritského kostela pak byl prodloužen a ukončen polygonálním závěrem, přičemž jeho nová část byla uzavřena síťovou klenbou. Náběhy kleneb spočívají na baldachýnech završujících niky, v nichž byly osazeny sochy světic. Na místě zůstala jen jediná socha světice s korunkou na hlavě držící v rukou rozevřenou knihu. Další tři sochy – sv. Kateřiny, Markéty a Barbory, které odtud pocházejí, jsou dnes umístěny ve výklencích sedile v presbytáři. Klenební žebra nové části presbytáře, provedená z části z tesaného kamene, z části z terakoty, se na četných místech protínají a následně končí pouhým useknutím. Klenební svorníky tu mají podobu trojlistů, přičemž v místě styku jednotlivých listů z nich vybíhají hroty. Ve svornících jsou reliéfní polopostavy Krista, držícího v ruce vladařské jablko, sv. Jana Evangelisty a celá figura Panny Marie s Ježíškem ve svatozáři. Kápě vymezené průběhem klenebních žeber pak vyplnila malířská dekorace provedená převážně v tónech šedé barvy. Byly tu namalovány dynamické kružby, jejichž obrazec z velké části vytvářejí křivky a protínání. V této iluzivní žebrové síti byly namalovány i znaky Českého království, Markrabství moravského, olomouckého biskupství a města Jihlavy. Kostel minoritů byl vysvěcen v roce 1508; podnětem bylo nejspíše dokončení přestavby presbytáře a jeho nové sochařské a malířské výzdoby.

Literatura:

Rudolf URBÁNEK: České dějiny III/2. Věk poděbradský II. Praha 1918, s. 390-392; Renata PISKOVÁ a kolektiv: Jihlava. Praha 2009, s. 189-192; Antonín KALOUS: Matyáš Korvín (1443-1490). Uherský a český král. České Budějovice 2009, s. 143-144; Petr KROUPA: Farní kostel sv. Jakuba Většího v Jihlavě. In: Kaliopi CHAMONIKOLA (ed.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. II. Brno. Brno 1999, s. 113-115; Bohumil SAMEK: Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha 1999, s. 85; Kaliopi CHAMONIKOLA: Mistr N.V., Olivetská hora ze sv. Jakuba v Jihlavě. In: Kaliopi CHAMONIKOLA (ed.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. II. Brno. Brno 1999, s. 353-355; Milena BARTLOVÁ: Středověká architektura a umění. Výtvarné umění. In: Renata PISKOVÁ a kolektiv: Jihlava. Praha 2009, s. 242-243; Kaliopi CHAMONIKOLA: Sv. Jakub Větší. In: Kaliopi CHAMONIKOLA (ed.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. II. Brno. Brno 1999, s. 372-374; Milena BARTLOVÁ: Středověká architektura a umění. Výtvarné umění. In: Renata PISKOVÁ a kolektiv: Jihlava. Praha 2009, s. 240; Eva ŠAMÁNKOVÁ: Jihlava. Praha 1955, s. 18-19; Bohumil SAMEK: Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha 1999, s. 91-95; Bohumil SAMEK: Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha 1999, s. 95, obr. 120; Jakub VÍTOVSKÝ: Nástěnnná malba v kostele Nanebevzetí Panny Marie při klášteře minoritů v Jihlavě. In: Kaliopi CHAMONIKOLA (ed.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. II. Brno. Brno 1999, s. 222-223; Jakub VÍTOVSKÝ: In: Kaliopi CHAMONIKOLA (ed.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. II. Brno. Brno 1999, s. 224-225; Bohumil SAMEK: Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha 1999, s. 101-102; Bohumil SAMEK: Umělecké památky Moravy a Slezska 2. Praha 1999, s. 69