Jemnice

Historie

pol. 13. století a dále

Počátky hrazeného města Jemnice spadají do druhé čtvrtiny 13. století – z listiny krále Přemysla Otakara I. z roku 1227 se dovídáme, že opevněné město Jemnici budoval správce bítovské provincie Petr. V roce 1325 potvrdil král Jan Lucemburský Jemnici městská privilegia a v témže roce daroval patronát zdejšího kostela cisterciáckému klášteru v Sedlci. Před rokem 1331 zastavil Jan Lucemburský Jemnici rodu Lichtenburků a v jejich rukou až na přerušení ve dvacátých letech 15. století město zůstalo až do roku 1496.

V roce 1455 vydal olomoucký biskup Bohuslav ze Zvole na žádost Albrechta, Hynka a Štěpána z Lichtenburka souhlas s tím, aby kaple sv. Víta u Jemnice byla věnována pro potřebu nově zřízeného františkánského kláštera. Tento kostel sestával z jednoduché čtverhranné lodi a polygonálně ukončeného presbytáře, loď byla dodatečně rozšířena na jih, kde byly uvnitř při obvodové zdi postaveny tři boční kaple.

Starší opevnění města bylo v průběhu druhé poloviny 15. a na počátku 16. století posíleno o nové bašty a barbakány. Dosud stojí polovina barbakánu takzvané Horní (též Velké) brány a velká část barbakánu brány Dolní (Malé).

Jako farní kostel pro Jemnici sloužil až do roku 1658 kostel sv. Jakuba Většího, nacházející se v sousedství románské rotundy mimo rámec vlastního města. Ke staré obdélné lodi byl připojen nový polygonálně ukončený presbytář sklenutý síťovou klenbou, jejíž vzorec vychází ještě z Parléřovy klenby vysokého chóru katedrály sv. Víta v Praze. Na klenbě presbytáře byly namalovány figury Krista Soudce, sv. Anny Samotřetí a Boha Otce, dále holubice Ducha svatého, symboly čtyř evangelistů, polofigury proroků a celé postavy Assumpty a světců (sv. Jakub, sv. Václav, sv. Jiří, sv. Florián a blíže neurčený světec ve zbroji držící kopí). Nad vítězným obloukem ze strany presbytáře se nachází namalovaný letopočet 1515, provázený rovněž namalovanou kamenickou značkou. Je tu i erb pánů z Ludanic, kteří byli v této době držiteli Jemnice.

Malby jsou tedy dobře datované a presbytář vznikl patrně krátce před jejich provedením. Soudí se, že jeho stavitelem mohl být mistr Jan, jehož náhrobek, datovaný rokem 1518, je ve zdi presbytáře osazen. Stejný rok, provázený dvěma kamenickými značkami, je vytesán i na sanktuáři při severním boku presbytáře. Jeho nesmírně bohatá architektura je provedena v kameni s vynikající precizností, takže nemůže nepřipomenout díla klenotnická. Svým charakterem a uplatněným výrazovým rejstříkem snad nejspíše připomene kazatelnu svatoštěpánského dómu ve Vídni, dílo Antona Pilgrama.