Frankfurt nad Odrou – Kostel Panny Marie

60. léta 14. století

kostel Panny Marie

Mezi městy Braniborska vynikal svým bohatstvím i rozlohou Frankfurt položený na levém břehu řeky Odry. Toto území bylo pod vládou slezských Piastovců až do poloviny 13. století, kdy ho ovládli braniborští Askánci. V roce 1353 obdržel Frankfurt městská práva. Starší sídliště u kostela sv. Mikuláše bylo tehdy rozšířeno na jih, přičemž plocha města byla vytyčena na pravoúhlé osnově. Město těžilo ze své polohy na řece i z toho, že zde byl přes ni přechod. Už v roce 1348 odolal Frankfurt pokusu Karla IV. o jeho dobytí a v roce 1373 se mu poddal až po té, co Karel uzavřel s Ottou Braniborským smlouvu o postoupení země.

Dominantní stavbou města byl už tehdy Mariánský kostel s dvojicí masívních věží v západním průčelí. Jeho chórová část byla nahrazena velkoryse dimenzovanou novostavbou velikého chóru. O tom, kdy bylo s jeho budováním započato, není jistoty. Většinou se soudí, že se tak stalo už v šedesátých letech 14. století, tedy ještě pod patronátem Witelsbachů, nechybí ale ani soud, že se tak stalo až v sedmdesátých letech.

Nový chór Mariánského kostela ve Frankfurtu byl založen jako síňový, přičemž jeho ústřední část je lemována stejně vysokým ochozem, jehož závěrová část byla zaklenuta trojdílnými klenbami. Pravzorem tu byla chóry kostelů v rakouském Zwettlu, sv. Kříže ve Švábském Gmündu a sv. Sebalda v Norimberku, přičemž dílo ve Švábském Gmündu a patrně i v Norimberku bylo v rukou rodu Parléřů. Tady jde třeba hledat inspirativní zdroj frankfurtské stavby. Ve stejné době vyrůstal i síňový ochozový chór v dolnolužickém městě Luckau a v braniborském Rathenowě. Tyto chóry, především pak chór Mariánského kostela ve Frankfurtu, předznamenaly svým řešením dlouhou řadu dalších kostelů a to nejenom v Lužici a v Braniborsku.

Architektonickým i významovým akcentem Mariánského kostela ve Frankfurtu se stalo průčelí v půdorysu polygonální kaple, která navazuje na severní bok transeptu. Toto průčelí se obrací do plochy náměstí k radnici – patřilo tak v rámci celého města k místům nejnápadnějším a proto bylo i vhodné k tomu, aby zde byl zřízen doslova manifestační monument.

Tím tu byla otevřená předsíň vložená mezi dvěma opěráky. V ní je bohatý portál provázený další výzdobou. Zatímco celý kostel byl zbudován z cihel, tady byl v hojné míře užit krásně opracovaný pískovec. V mohutném výžlabku členícím ostění portálu byly vloženy pod baldachýny umístěné a na konzolách spočívající sochy Mojžíše (vlevo) a krále Davida (vpravo) a pod nimi postavy proroků. Ve vrcholu portálového záklenku byla osazena busta žehnajícího Krista. Ve vnějším výžlabku portálového ostění pak spatřujeme úponkovitou haluz s plasticky modelovaným listovím. Po stranách portálového ostění spatřujeme velké figury Marie a anděla ze Zvěstování. Nad nimi jsou vlevo jedna a napravo dvě korunované postavy – dohromady dávají výjev Klanění svatých tří králů. Na vrcholové kytce portálu pak spočívá menší Mariánská socha. Další kamenné plastiky jsou osazeny na opěrných pilířích – jsou to čtyři figury Apoštolů, svatý Jan Křtitel a dále desky se znaky náležejícími patrně osobám, které se o toto dílo zasloužily, mimo jiné i deska s figurou sv. Jakuba Většího a štítem se znakem rodiny Hohemannů, která patřila k nejbohatším ve městě. Přichází tu i další erby významných frankfurtských rodin a snad i biskupa z Lebusu. Tak jsou tu patrně prezentováni donátoři, kteří dílo financovali.

Sochařská výzdoba tu nemá jednotný charakter – lze tu rozeznat rozličné stylové polohy. Sochy králů z Klanění jsou ve svých proporcích rozložité a jejich podoba je opakem vznosnosti. Naproti tomu figury v portálovém ostění jsou protáhlé, elegantní a jemněji zpracované. Nejkvalitnějším dojem tu působí busta Krista v centrální poloze ve vrcholu portálového záklenku. Z ne zcela organického osazení některých soch v portálové architektuře je zjevné, že asi byly původně určeny pro jiné umístění. Nabízí se předpoklad, že pro dílo, na jehož rychlé zhotovení se naléhalo, byly použity již hotové skulptury0.

Přes tuto skutečnost však je celek frankfurtského portálu smysluplný - je tu znázorněna biblická historie od Abrahama, krále Davida a proroků, přes Zvěstování Panně Marii, po Klanění svatých tří králů, které následovalo po Narození Páně, až po Kristovo Umučení, které tu reprezentuje figura Bolestného Krista vpravo od portálu. A v samotném středu pak v dominantním místě busta Krista Posledního soudu.

Do této posvátné sestavy je pak vložena vladařská reprezentace v podobě tří kruhových medailonů. V horním nad figurou Panny Marie, na místě nejčestnějším, je štít s dvouhlavou říšskou orlicí nesený dvěma anděly. V medailonu po levé straně kytky ukončující portál (heraldicky vpravo) je dvouocasý lev ve štítu, na němž spočívá přilba s klenotem v podobě orlího křídla, jaký přichází v erbovní reprezentaci českých králů. V medailonu po pravé straně (heraldicky vlevo) je pak orlice ve štítu s přilbicí a orlím křídlem, které tuto orlici identifikuje jako orlici svatováclavskou. V této heraldické sestavě tu byl prezentován nový pán braniborské marky a města Frankfurtu jako císař a český král tak, že jeho přítomnost v samotném středu města byla všem patrná. Severní brána Mariánského kostela ve Frankfurtu nad Odrou tak patří k nejvýraznějším monumentům tohoto druhu z doby Karlovy. Dobu vzniku této brány údajně datoval kdysi špatně čitelný letopočet 1376.

K původnímu vybavení Mariánského kostela ve Frankfurtu patří veliký bronzový svícen , jehož sokl spočívá na čtyřech orlicích s rozevřenými křídly. Na soklu znázorňujícím kořen Jesse jsou výjevy z Kristova dětství, dále vzhůru pak následují výjevy z Kristova života od Zvěstování Panně Marii po Nanebevstoupení Páně. Obě zvlněná ramena svícnu mají podobu vinných úponků, na těchto ramenech visí závěsky se znaky braniborské marky, nasvědčující tomu, že svícen byl nejspíše donací zeměpanskou. Jde tu o dílo vynikající zcela mimořádnou náročností. Soudí se někdy, že donátorem tu byl ještě markrabě Otto z rodu Wittelsbachů, ale mohl to dobře být i císař Karel IV. Na ramenech svícnu spatřujeme helmice nesoucí klenot v podobě orlího křídla, jaký přichází v erbovní reprezentaci českých králů.

Pro kostel Panny Marie ve Frankfurtu byla v roce 1376 pořízena dodnes dochovaná bronzová křtitelnice s víkem, které má podobu vysokého dekorativního nástavce zužujícího se vzhůru do svého vrcholu. Vlastní těleso křtitelnice i nástavec zdobí celkem 44 výjevů s více než dvěma sty figurami. Přichází tu výjevy starozákonní i témata ze života Ježíšova.

K vybavení nového chóru Mariánského kostela ve Frankfurtu patřily i okenní vitraje. Svým stylovým charakterem se hlásí ke starší vrstvě malířských prací z doby Karlovy, jak jí reprezentuje dílo štrasburského malíře Mikuláše Wurmsera.

Literatura:

Christian NÜLKEN: Frankfurt/Oder – der Hallenumgangschor der Marienkirche. In: Ernst BADSTÜBNER / Dirk SCHUMANN (ed.): Hallenumgangschöre in Brandenburg (= Studien zur Backsteinbaukunst Bd. 1). Berlin 2000, s. 221-257; Gerhard VINKEN u.a.: Georg Dehio Handbuch der Deutschen Kunstdenkmäler. Brandenburg. München / Berlin 2000, s. 299-303; Jiří FAJT: Brandenburg wird böhmisch. Kunst als Herrschaftsinstrument. In: Ernst BADSTÜBNER / Peter KNÜVERER / Adam S. LABUDA / Dirk SCHUMANN (ed.): Die Kunst des Mittelalters in der Mark Brandenburg. Tradition – Transformation – Innovation. Berlin 2008, s. 221-235; Hans Josef BÖKER: Die mittelalterliche Backsteinarchitektur Norddeutschlands. Darmstadt 1988, s. 224; Christian NÜLKEN: Frankfurt/Oder – der Hallenumgangschor der Marienkirche. In: Ernst BADSTÜBNER / Dirk SCHUMANN (ed.): Hallenumgangschöre in Brandenburg (= Studien zur Backsteinbaukunst Bd. 1). Berlin 2000, s. 221.