Chrudim

Historie

období pozdní gotiky

Výraznamnou stopu zanechalo období pozdní gotiky ve východočeské Chrudimi. Tady je v letech vlády Jiřího z Poděbrad poprvé připomínána svatokateřinská fara a odkazy k takzvanému „dolnímu kostelu“. Se stavbou kostela sv. Kateřiny bylo započato v roce 1536; loď byla pravděpodobně dokončena na začátku 40. let, ale pracovalo se tu ještě dlouho poté. Síňové trojlodí kostela završovaly dvě vysoko vypjaté stanové střechy, podobné jaké vyzdvihl Benedikt Ried nad lodí kostela sv. Barbory v Kutné Hoře a jaké dostal i kostel sv. Mikuláše v Lounech. V této podobě je chrudimský kostel sv. Kateřiny zachycen na Willenbergově vedutě Chrudimi z počátku 17. století. Převažující pozdně gotické formy (například kružby v oknech presbytáře a lodi) se na této stavbě mísí s tvaroslovím renesančním.

Za městskými hradbami vyrůstal v letech 1520-1530 hřbitovní kostel sv. Michala. Jeho štíhlá hmota působí vznosným dojmem. Výrazně se uplatňuje členitý štít, kterým vrcholí západní průčelí lodi, jejíž nitro dostalo klenbu s jednoduchým síťovým vzorcem. Nižší pětiboce ukončený presbytář pak sestává z obdélného pole s klenbou křížovou a závěru s klenbou paprsčitou. Venkovní schodiště na jižní straně kostela, které vede na západní kruchtu, zdobí parapet, v jehož polích jsou vytesány slepé kružby v podobě rozet naplněných hybným rotujícím pohybem.

Z Chrudimi se do našich dnů dochoval v českém prostředí soubor oltářních retáblů a jejich částí. Z hřbitovního kostela sv. Kříže pochází archa vzniklá v době okolo roku 1500, jejíž střed zaujímal obraz Zmrtvýchvstání Páně. Na predele jsou namalovány postavy mistra Jana Husa se svatozáří, sv. Václava, mistra Jeronýma Pražského, jehož hlava je rovněž rámována nimbem, a sv. Prokopa držícího ďábla. Jan Hus a mistr Jeroným, upálení během zasedání koncilu v Kostnici, tu byli přiřazeni k zemským patronům a jako takoví byli v utrakvistickém prostředí uctíváni. Protože v nástavci retáblu je vyobrazen Kristus na duze, provázený postavami Panny Marie a sv. Jana Křtitele, figurují tu patrně oba mučedníci českého utrakvismu v roli přímluvců u Posledního soudu. Malířské dílo na tomto retáblu je spjaté s východočeským prostředím, řadí se do okruhu tvorby Mistra královéhradeckého oltáře.

Z kostela sv. Kříže pochází desky Mariánského oltáře, který byl až v 19. století přenesen do arciděkanského kostela. Stylově se rovněž hlásí k dílu Mistra královéhradeckého oltáře. S malbou desek Mariánského oltáře částečně souvisí i retábl hlavního oltáře kostela sv. Kateřiny. V centrální desce je uprostřed jakýsi „portál“, provázený z boků figurami andělů, určený původně pro vystavení Těla Páně. Na vnitřní straně křídel byly vyobrazeny čtyři figury světic, mezi nimiž nechybí sv. Kateřina, na straně vnější pak výjevy z Utrpení Kristova. Další dochovaný retábl byl v době okolo roku 1500 vytvořen pro špitální kapli sv. Filipa a Jakuba.

Pro arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie vznikl retábl, v jehož ústřední části je reliéf Nanebevzetí Panny Marie, na levém křídle reliéfní výjevy Zvěstování a Narození Páně, na pravém Navštívení Panny Marie a Klanění tří králů. Součástí retáblu byla malovaná křídla chovaná v chrudimském muzeu, na nichž je vyobrazeno Příbuzenstvo Kristovo. Oltářní archa vznikla krátce po smrti Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče, jak prozrazoval letopočet 1527, nalezený při opravě. Jako celek tento retábl působil svou reprezentativní výpravností.

Skupina chrudimských oltářů překvapuje svým počtem. Vypovídá o tom, že i v utrakvistickém prostředí byly v době pozdní gotiky do kostelů pořizovány nákladné retábly. Malířská úroveň chrudimských oltářů není sice nijak mimořádná, ale v úhrnu představují pozoruhodný celek. Je proto nepochybné, že utrakvistická Chrudim byla v pozdním 15. a v prvních desetiletí 16. století regionálním uměleckým centrem.

Obrázky

Chrudim. Kostel sv. Kateřiny. Pohled od jihovýchodu.
Chrudim. Kostel sv. Michala. Pohled od jihovýchodu.