Cheb

pol. 15. století a dále

Chebsko získal do své moci v letech 1265-1266 český král Přemysl Otakar II., ale nakonec musel na vládu nad Chebskem rezignovat. V roce 1322 ovládl Chebsko český král Jan Lucemburský a pak už natrvalo zůstalo součástí České koruny. Husitská revoluce zde kořeny nezapustila. Cheb zůstal na straně katolické a město se stalo v roce 1432 dějištem jednání mezi husity a basilejským koncilem. Ani husitské války však nezpůsobily přetržení vazeb mezi Chebskem a Českou korunou. V roce 1458 byl Cheb mezi prvními, kteří holdovali Jiřímu z Poděbrad jako nově zvolenému a korunovanému českému králi. V dubnu roku 1459 přijeli do Chebu na setkání s Jiřím z Poděbrad kurfiřti Albrecht Braniborský a Friedrich Falcký a dodatečně i vévoda Vilém z rodu Wettinů a jeho bratr, saský kurfiřt Friedrich. Jiřímu z Poděbrad se tu podařilo dojednat sňatek syna Hynka s dcerou vévody Viléma Kateřinou a dcery Zdeňky s Albrechtem, mladším synem Friedricha Saského. V Chebu uzavřenými dohodami se českému králi podařilo provázat svůj rod s říšskou hierarchií. Dne 10. listopadu 1459 se pak v Chebu uskutečnil sňatek Albrechta Wettinského se Zdeňkou Poděbradskou, které bylo tehdy deset let; svatba dcery vévody Viléma Saského Kateřiny se synem krále Jiřího Hynkem se odehrála v zastoupení.

Tak jako v předchozích dobách, i za Jiřího z Poděbrad a králů z rodu Jagellonců Cheb nadále udržoval obchodní spojení s Norimberkem, Dingolfingem, Frankfurtem, Řeznem, Lipskem, Naumburkem a mnoha dalšími místy a současně i s českým vnitrozemím.

Dominantní stavbou Chebu je městský kostel sv. Mikuláše, jehož trojlodí bylo v době pozdní gotiky přestavováno a sklenuto. Dar určený na stavbu v roce 1455 věnovala vdova Alžběta Junckerová se synem Kašparem. V roce 1456 přislíbil městské radě v Chebu 70 zlatých na stavbu městského kostela zde narozený Zikmund Wann a v roce 1461 na ni věnoval ohromnou sumu 1800 zlatých. Když v roce 1469 Wann zemřel, byla velká část jeho pozůstalého majetku rovněž určena na tento účel.

Nejstarší inventář chebského kostela pak zaznamenává příjmy a vydání na jeho stavbu. Ta byla zahájena v roce 1456 a vedl ji mistr Jorgen. V roce 1460 již byl zbudován a pokryt břidlicí krov, následně pak byl kostel sklenut. Ale už v roce 1470 se na klenbě objevily trhliny. Chebští proto hledali nového mistra a obrátili se na Petera Broschela z Kitzingen, jak o tom vydává svědectví jeho dopis z 22. srpna roku 1470, zaslaný do Chebu. Jak se zdá, Petr Broschel nakonec zde práci nepřevzal. Později se Chebští obrátili se na stavitele dómu v Řezně, který jim dopisem z 22. května roku 1472 doporučil a poslal svého vlastního syna Matthese, jenž později svou knihou Puechlein der fialen Gerechtigkeit, vydanou v roce 1486, vešel do dějin umění jako jeden z prvních teoretiků architektury ve střední Evropě. Víme však, že na začátku listopadu roku 1472 již ve ve službách města Chebu jako stavitel pracoval mistr Erhard Bauer (Paur) z Eichstättu, kde působil Erhardův bratranec Matthes Roritzer a bratr Hans Bauer (Paur), jenž pak vedl stavbu chrámu sv. Vavřince v Norimberku. Práce na chebském kostele byly nejspíše vbrzku dokončeny, protože tu prováděl malby mistr Hieronymus, patrně Hieronymus Perßner z Chebu, a mistr Lucas z Norimberka.

Dne 10. března roku 1476 se na Chebské obrátil Jan z Lobkovic na Hasištejně se žádostí, aby Erharda Bauera uvolnili pro krále Vladislava. Ten sám v této věci napsal do Chebu 31. března. Nicméně nemáme žádné zprávy o tom, že by Erhard Bauer do služby u krále Vladislava Jagellonského nastoupil. I nadále zřejmě působil v Chebu. O mnoho let později -- 24. ledna 1489 -- se pak opatrovníci kostela sv. Tomáše v Lipsku obrátili prostřednictvím tamní městské rady na Chebské s prosbou, zda jim mohou doporučit mistra Erharda Bauera a udělit mu souhlas k práci v Lipsku. Této žádosti ale nebylo vyhověno. V roce 1495 již nebyl mistr Erhard mezi živými. Jeho syn Peter tehdy město požádal, aby byl s ohledem na třicetileté působení svého otce přijat za městského stavitele.

Dobré pověsti se patrně těšil i chebský městský tesař mistr Hans (Schaffer?), o jehož vyslání požádal chebského purkmistra a městskou radu dopisem z 13. února roku 1482 jeden z nejmocnějších mužů království, Půta Švihovský z Rýzmberka.

Z výše zmíněných údajů vyplývá, že mistr Erhard Bauer (Paur) převzal práci na svatomikulášském kostele v Chebu v době, kdy tu bylo dílo značně pokročilé. Nejspíše zde stál před úkolem dokončit či zajistit problematickou klenbu. Největší kus práce tu tedy patrně odvedl jeho předchůdce mistr Jorgen.

Loď svatomikulášského kostela byla zaklenuta jako síň na těžké válcové sloupy křížovými žebrovými klenbami. V užití této formy podpor připomíná chebské trojlodí starší stavby, jako trojlodí Mariánského kostela v Norimberku, založeného císařem Karlem IV., kostel sv. Martina v Ambergu či stavby Hanse von Burghausen. Ostatně svým charakterem nemá síňové trojlodí v Chebu daleko k trojlodí kostela sv. Bartoloměje v Plzni, kde však byly uplatněny klenby s bohatším vzorem. Obvodové zdi byly uvnitř v místech klenebních náběhů zesíleny nevýraznými přízedními pilíři, na vnějšku pak obvodové zdi trojlodí na rozhraní klenebních polí člení subtilní lisény.

Kostel působící monumentální jednoduchostí dostal čtyři zdobné akcenty. Uvnitř bylo k severní zdi presbytáře připojeno nové bohatě utvářené sanktuárium a do hlavní lodi na její západní straně byla vestavěna empora.

Na jižní straně byla k obvodové zdi trojlodí přistavěna předsíň, na nárožích armovaná pilířky ukončenými ve fiálách, mezi nimiž je umístěn velký portál, ukončený obloukem ve tvaru oslího hřbetu vsazeným do velkého zdobného vimperku. V ose západního průčelí byla zřízena nová předsíň s honosným portálem, po jehož bocích byly založeny pilíře, na nichž měla stát zamýšlená západní věž, která se měla stát novou dominantou kostela a celého města. Zahájená stavba však uvázla a nebyla nikdy uskutečněna. Tyto přístavby k chebskému trojlodí nejspíše realizoval již zmíněný Erhard Bauer.

Náročné utváření jižní předsíně i západního vstupu má svou dekorativností blízko k poparléřovské architektuře českého sousedství, jak jí reprezentoval chór dómu v Pasově, chór Mariánského kostela v Bamberku či chór kostela sv. Vavřince v Norimberku.

Vedle velkého farního kostela, zasvěceného sv. Mikuláši a sv. Alžbětě, bylo v Chebu v době pozdní gotiky přestavěno či zbudováno několik dalších svatyň. Tak v letech 1430--1439, tedy ještě v době husitských válek, vyrostl na takzvaném Lodním předměstí špitální kostel sv. Jošta, jednolodní nenáročná stavba, vysvěcená roku 1440 řezenským biskupem Ulrichem. V sedmdesátých letech 15. století byl obnoven starší kostel sv. Víta, přestavěný v době baroka natolik, že se z něho dochovalo jen obvodové zdivo chóru. K roku 1477 byl vystavěn i další gotický kostel, nesoucí patrocinium sv. Šebestiána. Pracovalo se i v klášteře františkánů, kde byl krov nad presbytářem opravován v roce 1496 a nad lodí po roce 1521.

Novou podobu získaly i některé chebské domy. Dnes o jejich výstavnosti vydávají svědectví zejména portály takzvaného Schirdingerova a Gablerova (čp. 507) domu, o nichž se soudí, že vznikly v první polovině 15. století, nelze ale podle našeho soudu vyloučit dobu poněkud pozdější. Jen Schirdingerovský dům na hlavním chebském náměstí má uchovanou vnější gotickou fasádu.

Velká pozornost byla v době pozdní gotiky věnována posílení městského opevnění. Fortifikaci s dvojím i trojím řetězem hradeb, baštami, věžemi a branami oslavil ve svém textu z roku 1542 humanista Kašpar Bruschius a grafickým listem otištěným v Münsterově Cosmografii z roku 1546 Kašpar Hofreuther. Na výzdobě chebských sakrálních i profánních staveb se v době pozdní gotiky podílela řada umělců zaznamenaných v písemných pramenech. Tak v Chebu je doložen malíř mistr Pavel, o jehož povolání do Chomutova usiloval karlštejnský purkrabí a nejvyšší mincmistr Českého království Beneš z Weitmile. Jiný malíř, mistr Ludvík, odešel v polovině sedmdesátých let 15. století z Chebu do Lipska, kde vytvořil retábl pro kostel sv. Tomáše. Mistr Michael Heuffner odešel z Chebu do saského Cvikova, kde pro Mariánský kostel zhotovil dosud dochovaný Boží hrob. V Chebu působil i již zmíněný malíř Hieronymus Perßner a mistr Lukáš z Norimberka, jehož dílem jsou snad postavy Krista a Apoštolů na pilířích v trojlodí kostela sv. Mikuláše a velká figura sv. Kryštofa na západní stěně lodi. Tito mistři samozřejmě dodávali své práce do míst v celé Chebské zemi i za její hranice.

Přímo z chebského kostela sv. Mikuláše a sv. Alžběty pochází malá deska s vyobrazením klečícího muže, pokládaného za chebského měšťana Zikmunda Wanna, který postavil špitál ve Wunsiedlu, odkázal velkou sumu peněz na dokončení svatomikulášského kostela v Chebu a na zřízení oltáře sv. Kříže v témže kostele. Z pozdního 15. století se dochovaly malby na klenbě severního ramene křížové chodby františkánského kláštera, kde se nachází kruhové medailony se symboly evangelistů a bohaté dekorativní rozviliny. O tom, že náročná výzdoba nástěnnými malbami nebyla omezena jen na prostory sakrální, svědčí vyobrazení lovu v takzvaném Gablerově domě (čp. 507). Pro klášter chebských františkánů vznikl iluminovaný antifonář, chovaný dnes v chebském muzeu (sign. Ms. 6).

Značně velký počet sochařských děl zachovaných v chebském regionu vypovídá tom, že přímo v Chebu byla činná řada řezbářů. Z kostela v zaniklé obci Svatý Kříž u Chebu (Heiligenkreuz) pochází šest reliéfních soch, vytvořených patrně v pozdním 15. století, v jejichž utváření lze spatřit mimo jiné odezvu sochařské práce norimberské dílny na retáblu Mariánského oltáře v hlavním kostele v saském Cvikově. V podobě soch z chebského regionu zaznívá ohlas velkých sochařských výkonů Veita Stoβe, Tilmana Riemenschneidera či dílen činných v Ulmu, lze tu zaznamenat i svouvilosti se sochařskou tvorbou v západních Čechách, jak jí reprezentovalo dílo anonymního řezbáře, který dostal označení Mistr Týneckého Zvěstování. Kvalitou tu vynikají brilantně modelované sochy Mariánského oltáře ze Seebergu hlásící se svým stylem k tvorbě Hanse Leinbergera činného v Landshutu. Tento sochařský soubor vznikl někdy v době okolo roku 1520, tedy těsně před koncem jagellonské doby. Z pozdního období jagellonské vlády pochází i v kameni provedený sloup, datovaný rokem 1512, umístěný pod císařskou falcí.

Podobu města v době krátce po konci jagellonské vlády zvěčnil z Chebu pocházející humanista Kašpar Bruscius ve svém popisu Smrčin z roku 1542. Tak jako mělo město Cheb, které se fakticky stalo hlavou „městského státu“, zvláštní postavení v rámci České koruny, měla i umělecká produkce v Chebu charakter regionálního ohniska spjatého s řadou význačných center v sousedních oblastech, ve Francích a v Sasku.

Literatura:

František KUBŮ: Chebský městský stát. Počátky a vrcholné období do počátku 16. století. České Budějovice 2006, s. 63; Rudolf URBÁNEK: České dějiny III/3. Věk poděbradský III. Praha 1930, s. 502-512; Rudolf URBÁNEK: České dějiny III/3. Věk poděbradský III. Praha 1930, s. 574-575; Josef ŠTULC: Stavba trojlodí kostela sv. Mikuláše v Chebu ve světle soudobých pramenů. In: Památková péče (1945-1970). Praha 1973, s. 158-172; Eva ŠAMÁNKOVÁ: Cheb. Praha 1974, s. 80-85; Marion TIETZ STRÖDEL: Die städtebauliche Entwicklung der Stadt Eger vom 12. bis ins 20. Jahrhundert. In: Lorenz SCHREINER (ed.): Kunst in Eger. Stadt und Land. München / Wien 1992, s. 122-131; Josef ŠTULC: Stavba trojlodí kostela sv. Mikuláše v Chebu ve světle soudobých pramenů. In: Památková péče (1945-1970). Praha 1973, s. 169-170; Eva ŠAMÁNKOVÁ: Cheb. Praha 1974, s. 80-85; Marion TIETZ STRÖDEL: Die städtebauliche Entwicklung der Stadt Eger vom 12. bis ins 20. Jahrhundert. In: Lorenz SCHREINER (ed.): Kunst in Eger. Stadt und Land. München / Wien 1992, s. 122-129; K Erhartu Bauerovi též Götz FEHR: Architektur der Spätgotik. In: Karl M. SWOBODA (ed.): Gotik in Böhmen. Geschichte, Gesellschaftsgeschichte, Architektur, Plastik und Malerei. München 1969, s. 339; Herbert SCHINDLER: Grosse bayerische Kunstgeschichte I. Frühzeit und Mittelalter. München 1963, s. 212, 216; Jan ROYT: Středověké deskové a nástěnné malířství na Chebsku. In: Umění gotiky na Chebsku. Gotické umění na území historického Chebska a sbírka gotického sochařství Galerie výtvarného umění v Chebu. Cheb 2009, s. 81-82; Franz BISCHOFF: Bewerbungs- und Empfehlungsschreiben etc. In: Stefan BÜRGER / Bruno KLEIN (ed.): Werkmeister der Spätgotik. Position und Rolle des Architekten im Bauwesen des 14. bis 16. Jahrhunderts. Darmstadt 2009, s. 198-199 (č. 36); Petr MACEK / Michal PATRNÝ: Gotická architektura na Chebsku. In: Umění gotiky na Chebsku. Gotické umění na území historického Chebska a sbírka gotického sochařství Galerie výtvarného umění v Chebu. Cheb 2009, s. 58-59; Eva ŠAMÁNKOVÁ: Cheb. Praha 1974, s. 86-88; Jan ROYT: Středověké deskové a nástěnné malířství na Chebsku. In: Umění gotiky na Chebsku. Gotické umění na území historického Chebska a sbírka gotického sochařství Galerie výtvarného umění v Chebu. Cheb 2009, s. 68; Jan ROYT: Středověké deskové a nástěnné malířství na Chebsku. In: Umění gotiky na Chebsku. Gotické umění na území historického Chebska a sbírka gotického sochařství Galerie výtvarného umění v Chebu. Cheb 2009, s. 69; Viktor KUBÍK: Středověké iluminované rukopisy z Chebska. In: Umění gotiky na Chebsku. Gotické umění na území historického Chebska a sbírka gotického sochařství Galerie výtvarného umění v Chebu. Cheb 2009, s. 89-95; Michaela OTTOVÁ / Karel HALLA / Aleš MUDRA: Způsoby organizace a proměny sochařského řemesla v Chebu. In: Gotické umění na území historického Chebska a sbírka gotického sochařství Galerie výtvarného umění v Chebu. Cheb 2009, s. 119-129, 182-191; Jaromír HOMOLKA: Jihočeské umění pozdní gotiky. In: Jihočeská pozdní gotika 1450-1530 (katalog výstavy). Hluboká nad Vltavou 165, s. 49.