Brno – Klášter dominikánů

Historie

1228

klášter dominikánů

Dominikány povolal do Brna moravský markrabě Přemysl nejmladší syn krále Přemysla Otakara I. Uvedl je ke kostelu sv. Michala. Fundace spadá do let 1228-1238.

Soubor klášterních budov je položen při západním okraji středověkého města. Ve východní zdi jeho západního křídla, obrácené do dodatečně přistavěného západního ramene křížové chodby, se zachovalo pět úzkých oken s půlkruhovými záklenky a šikmými špaletami. Části obdobných románských oken jsou údajně dochovány i v protilehlé západní zdi zmíněné budovy. Téže stavební fázi náleží i jádro stavby položené po jižní straně ambitu.

V následné etapě vznikla nádvorní zeď západního křídla křížové chodby. Podobu prvotních oken, otevřených z rajského dvora do ambitu, lze dobře rekonstruovat podle jejich dochovaných pozůstatků. Byla potrojná s půlkruhovými záklenky. Protože střední část těchto oken byla odbourána, zachovaly se jen pilíře, které jednotlivé potrojné okenní skupiny oddělovaly. K jejich bokům se pojí zčásti zachované a doplněné sloupky, které nesly okenní záklenky. Patky těchto sloupků spočívají na okenních lavicích, jejich válcové dříky ukončují hlavice, dole kruhové a nahoře čtverhranné. Jsou zdobeny tesaným dekorem s palmetami a úponky s listovím. K vnitřní líci zmíněné nádvorní zdi ambitu přiléhaly přípory s válcovými dříky, které měly nést zamýšlené křížové klenby (stávající klenutí je pozdější). Původní hlavice přípor zdobí palmetový dekor.

Odkryté pozůstatky oken a hlavice klenebních přípor a okenních sloupků jsou formou a dekorem slohově příbuzné dílům hutí činných v rakouském Podunají a na Moravě (Zwettl, Velehrad) v průběhu první poloviny 13. století. Oproti křížovým chodbám ve Zwettlu a na Velehradě však byla tato část ambitu dominikánského kláštera v Brně neporovnatelně prostší a kamenická práce zde zdaleka nedosahovala té kvality.

V literatuře byla nádvorní zeď západního křídla křížové chodby u brněnských dominikánů dávána do souvislosti (J. Bureš, 1960) i s tišnovským ambitem. Oproti němu je však toto stavební dílo nejen podstatně jednodušší, ale především archaičtější. Je to mimo jiné zřejmé i z tvaru hlavic. V Brně nejsou ještě zastoupeny typické kalichovité hlavice s jazykovitými listy stočenými ve vrcholu do bobulí, jaké byly hojně užívány v Tišnově (asi 1233-1240). Proto lze soudit, že tato část dominikánského kláštera vznikla nejspíše v období kolem let 1230-1235.

Je pravděpodobné, a vyplývá to i z písemných pramenů, že už v době kolem poloviny století stál vedle zmíněných budov i odpovídající kostel. Jeho pozůstatky tvoří snad jádro barokně přestavěného chrámu situovaného do osy východního křídla klášterního areálu.

Mladší etapě výstavby náleží severní křídlo konventu, kde ležel rozměrný sál pokládaný v literatuře za refektář nebo za kapitulní síň. Byl přístupný ze severního křídla křížové chodby velikým portálem. Užitím oblounového prutu, vloženého do ústupku v ostění a přepásaného v místě, kde počíná záklenek talířovými prstenci, navazuje tento portál na schéma v českých zemích běžně užívané už v druhé čtvrtině 13. století. Nicméně v subtilní a jemné profilaci jeho ostění, v plynulém přecházení plastických profilů v negativní i v dynamickém pohybu forem, jejichž vertikální proud jen nepatrně narušují zmíněné prstence, projevuje se již poklasické stylové cítění.

Po obou stranách portálu jsou hrotitě ukončená okna se šikmými špaletami. Jejich kružby mají nad dvěma díly, ukončenými trojlistými obloučky, trojlist vložený do plochy záklenku. Kružbový vzorec je tedy ještě charakteristický pro fázi klasické gotiky.

Lze proto předpokládat, že tato část kláštera vznikla někdy v průběhu poslední třetiny 13. století, snad už v době kolem roku 1270