Beroun

Historie

druhá pol. 13. stol.

V Berouně je doložen pobyt krále Přemysla Otakara II. listinou, vydanou dne 25. června 1265. V panovníkově listině z následujícího roku je Beroun označen jako „civitas“ - město. Z toho je nepochybné, že už tehdy měl význačné postavení. Byl patrně budován jako centrum velké královské domény v Poberouní. Z textu listiny krále Václava II. ze dne 11. srpna roku 1295 vyplývá, že konstituování města bylo dovršeno až v této době („...civitati nostre Werone, quam de novo locari et rehedificari facimus...“).

Město je situováno na pravém břehu řeky Berounky při jejím soutoku s Litavou. Plocha města vymezená obvodovým opevněním má přibližně tvar čtverce o stranách dlouhých kolem 300 metrů. Jen východní bok města přivrácený k Berounce je mírně konvexně vydutý. Ve středu plochy leží velké obdélné náměstí, jehož délková osa je orientována ve východo-západním směru. Síť ulic je vytyčena na pravoúhlém rastru. V prostoru při severozápadním koutě náměstí je situován kostel, v jižní části východní strany města ležel při obvodové hradbě dominikánský klášter.

Geometrickou pravidelností, racionalitou i velkorysou monumentalitou, projevující se zejména ve vytyčení rozměrného náměstí, řadí se Beroun k jiným založením českých králů vynikajícím těmito rysy. Počátek výstavby zčásti dosud dobře dochovaného opevnění byl naposledy položen do doby, kdy došlo v Berouně k zásahu připomínanému v listině krále Václava II. z roku 1295.

Dosud stojí dvě městské brány, tzv. Horní v západní a Dolní ve východní části městského obvodu, obě situované ve vyústění ulic vycházejících z koutů náměstí v prodloužení jeho jižní fronty. Obě brány jsou hranolové, s průjezdným přízemkem, a jejich utváření je obdobné. Zatímco Horní brána vybíhala z obrysu daného průběhem hlavní hradby polovinou své hmoty do parkánu, brána Dolní přibližně jen čtvrtinou.

Do přízemního průjezdu obou bran se otevírají rozměrné portály s ostřeji vypjatým hrotitým záklenkem, v jehož náběhu je ostění přeťato římsou. Na portálech obou bran se vyskytuje stejná kamenická značka. Je proto pravděpodobné, že jsou dílem stejného mistra. Ve vnější, z města ven obrácené průčelní zdi obou bran je vysoká slepá, hrotitým obloukem ukončená arkáda s drážkami po stranách pro spouštění mříže, která uzavírala vnější portály. Ty bylo navíc možné uzavřít dvoukřídlými vraty. Průjezd Horní brány je opatřen valenou klenbou osazenou na ústupek bočních zdí, pod nímž ze zdivá vyčnívají čtyři kamenné krakorce, původně asi určené pro prvotně zamýšlený trámový strop. Průjezd Dolní brány má valenou klenbu a není zde patrna žádná změna záměru. Vchod do Dolní brány byl situován v jejím jižním boku. Odkrytý portálek byl umístěn ve výši 2,5 m nad úrovní ochozu obvodové hradby.

Hlavní městská hradba byla silná přibližně 2 metry, její výška se pohybovala v rozpětí 6-9 metrů. Zesilovalo ji celkem 37 hranolových bašt, z nichž se dodnes z větší či menší části dochovalo dvacet. Vzdálenost mezi baštami činí 18-29, výjimečně až 38 metrů (mezi zaniklou severní branou a první baštou položenou od ní na západ). Tyto věže jsou tvořeny pouhým zalomením obvodové hradby tak, že do parkánu vystupovaly třemi svými stranami, zatímco do města byly otevřené. Čelní boky bašt obrácené do parkánu jsou v průměru 6,6 m široké, délka postranních boků kolísá. Přízemek bašt byl nahoře zaklenut valené či segmentem, přičemž toto klenutí spojovalo ochozy sousedících kurtin. Hradební zeď ukončovalo cimbuří, po jehož do nitra města přivrácené straně probíhal ochoz. Při vnější straně hlavní hradby obíhal obvod města parkán lemovaný parkánovou zdí. S výjimkou severní poloviny východní části města zesiloval navíc opevnění příkop. Lze předpokládat, že vnější pásmo městské fortifikace tvořil val.

Výzkum berounského opevnění prokázal, že řada rysů fortifikačních staveb, které byly kladeny až do pokročilejšího 14. století, byla uplatňována už v době vlády krále Václava II. Pozoruhodnou vlastností berounského opevnění je jeho vyspělý flankovací systém, umožňující boční hájení prostoru před kurtinami. Při úvaze o genezi vyspělé flankovací soustavy uplatněné v Berouně upozornil V. Razím na analogie v prostředí italském, jehož vliv zaznamenáváme v době Václava II. v rozličných sférách tehdejšího života.

Archeologický výzkum odkryl v Berouně část prostoru někdejšího dominikánského kláštera situovaného při obvodu města jižně od Dolní brány. Výkop zjistil pozůstatky sakrální stavby s pětibokým presbytářem, zesíleným na nárožích opěráky a čtvercovou lodí, v jejímž středu byly odkryty pozůstatky pilíře. Byly nalezeny i fragmenty architektonických článků.

Prostorem na čtvercovém půdorysu, patrně sklenutým na střední pilíř, nebyla zjištěná sakrální stavba dominikánského kláštera v Berouně v české architektuře pozdního 13. a raného 14. století zjevem zcela osamoceným (královská kaple v Brně). Obdobná, centrálně utvářená prostorová řešení předznamenávala jejich pozdější oblibu v architektuře pokročilého 14. století.

Obrázky

Beroun. Půdorysné schéma města.
Beroun. Dolní brána. Pohled od východu.